Základy společenských věd

Obsah

Psychologie

  • Psychologie (Základní psychologické disciplíny, Aplikované psychologické disciplíny)
  • Psychologické směry (Behaviorismus, Neobehaviorismus, Tvarová psychologie, Humanistická psychologie, Transpersonální psychologie, Kognitivní psychologie, Logoterapie)
  • Hlubinná psychologie (Klasická psychoanalýza, Analytická psychologie, Individuální psychologie, Neopsychoanalýza)
  • Vývojová psychologie (Erik Erikson)
  • Poznávací procesy (Čití a vnímání, Představivost, Myšlení, Formy myšlení, Druhy myšlení)
  • Paměťové procesy (Paměť, Vlastnosti paměti, Základní druhy paměti)
  • Asociační zákony
  • Volní procesy (Pozornost, Emoce)
  • Druhy citů (Tělesné city, Citové reakce, Citové reakce, Citové stavy, Citové vztahy, Vyšší city)
  • Osobnost (Aktivačně-motivační vlastnosti, Vztahově-postojové vlastnosti, Dynamické vlastnosti, Výkonové vlastnosti, Vyčlenění dílčích faktorů inteligence, Seberegulační vlastnosti)

    Sociologie

  • Sociologie (Struktura sociologie)
  • Osobnosti sociologie (August Comte, Emile Durkheim, Georg Simmel, Karl Marx, Max Weber, Robert Merton)
  • Česká sociologie (T.G.Masaryk, Edvard Beneš)
  • Socializace osobnosti (Roviny socializace, Socializační činitelé)
  • Kultura (Masová kultura)
  • Sociální interakce
  • Komunikace (Druhy komunikace)
  • Asertivita (Asertivní práva, Asertivní techniky, Empatie, Konflikt)
  • Sociální skupiny
  • Sociální stratifikace
  • Teorie davu (Gustave le Bon, Davisova teorie davu, Brownovo třídění davu)

    Ekonomie

  • Ekonomie (Tři základní ekonomické otázky, Ekonomické teorie)
  • Základní hospodářské procesy (Ekonomické systémy, Ekonomické sektory, Ekonomické subjekty)
  • Ekonomický koloběh (Základní funkce ceny, Sankce tržní konkurence, Selhání trhu)
  • Poptávka
  • Nabídka (Utopené náklady, Náklady příležitosti, Ekonomické náklady, Působení nabídky a poptávky)
  • Peníze (Vývoj peněz, Funkce peněz, Peněžní zůstatek, Likvidita aktiv)
  • Cenné papíry (Obligace, Burza, Bankovní soustava)
  • Makroekonomie (Hrubý domácí produkt)
  • Platební bilance
  • Inflace (Poptávková inflace, Nabídková inflace)
  • Nezaměstnanost
  • Hospodářský cyklus (Zásahy státu do ekonomiky)
  • Statní rozpočet

    Politologie

  • Politologie (Vznik, Předmět zájmu, Politická participace, Teorie politického pluralismu)
  • Teorie vzniku státu (Thomas Hobbes, John Locke, Jean Jaxque Rousseau)
  • Atributy státu (Státní suverenita, Funce státu, Dělba státní moci, Formy státu podle organisace státní moci)
  • Ústava (Typy ústav)
  • Ústava ČR (Preambule, Základní ustanovení, Moc zákonodárná, Moc výkonná, Moc soudní, Nejvyšší kontrolní úřad, Česká národní banka, Územní samospráva)
  • Volební systémy (Většinový volební systém, Proporciální volební systém, Smíšený volební systém, Formy přímé demokracie, Parlamentní volby v ČR)
  • Politické strany (Funkce politických stran, Klasifikace politických stran, Dělení stran na pravici a levici, Systémy politických stran)

    Právo

  • Historický vývoj ochrany lidských práv (Mezinárodní smlouvy a instituce na ochranu lidských práv po roce 1945, Charta 77, Ombudsman)
  • Listina základních práv a svobod ČR
  • Právo (Působnost, Právní vztahy, Právní skutečnost)
  • Občanské právo
  • Věcné právo (Dědictví, Společné jmění manželů, Věcná práva k cizím věcem)
  • Závazkové právo (Obsah závazků, Vznik závazků, Změna závazků, Odpovědnost za vady, Reklamace, Kupní smlouva, Darovací smlouva, Smlouva o dílo, Půjčka, Výpujčka, Nájemní smlova, Nájem bytu, Ochrana osobnosti)
  • Rodinné právo (Vznik manželství, Zánik manželství, Vyživovací povinnost, Náhradní rodinná péče)
  • Pracovní právo (Pracovní poměr, Zánik pracovního poměru, Neplatné rozvázání pracovního poměru, Pracovní poměry žen a mladistvých)
  • Trestní právo
  • Trestní právo hmotné (Rozdělení trestních činů, Podmínky trestní odpovědnosti, Trestní sankce, Polehčující okolnosti, Přitěžující okolnosti, Upuštění od potrestání, Druhy trestů, Trestní právo procesní, Průběh trestního řízení)

    Filosofie

  • Filosofie (Ontologie, Gnoseologie, Filosofická antropologie, Logika, Etika, Estetika, Filosofická teologie)
  • Předsokratovská filosofie (Milétská škola, Herakleitos z Efesu, Pythagorejci, Elejská škola, Atomisté)
  • Sofisté (Protagoras, Gorgias)
  • Sokrates
  • Helenistická filosofie (Epikurejci, Stoikové)
  • Platón
  • Aristoteles
  • Křesťanské filosofické myšlení (Období patristiky, Období scholastiky, Odlišnost antického a křesťanského duchovního postoje)
  • Období patristiky (Svatý Augustin)
  • Období scholastiky (Radikální realisté, Nominalisté, Umírnění realisté, Anselm z Cantebury, Pierre Abelard, Wiliam Ockham, Albert Veliký, Tomáš Akvinský, Novotomismus)
  • Filosofie renesance a humanismu (Mikuláš Koperník, Galileo Galilei, Giordano Bruno, Francis Bacon)
  • Politická a právní filosofie (Niccolo Machiavelli, Thomas Hobbes, Thomas Moore, Thomaso Campanella)
  • Porenesanční filosofické systémy
  • Racionalismus (René Descartes, Baruch Spinoza, Gottfried Wilhelm Leibniz)
  • Empirismus (John Locke, David Hume, George Berkley)
  • Francouzské osvícenství (Charles Louis Montesquieu, Jean Jacques Rosseau, Voltaire)
  • Německé osvícenství (Immanuel Kant)
  • Filosofie 19. století (Georg Wilhelm Friedrich Hegel)
  • Filosofické směry 19. století
  • Scientistní směry (Positivismus, Marxismus)
  • Iracionistické směry (Arthur Shopenhauer, Friedrich Nietzsche)
  • Novodobá filosofie (Objevy, které ovlivnily filosofii 20. století, Rozdělení novodobé filosofie)
  • Pragmatismus (Wiliam James, John Dewey)
  • Existencialismus (Srovnání teistického a ateistického existencialismu, Karl Jaspers, Gabriel Marcel, Jean Paul Sartre, Albert Camus)
  • Fenomenologie (Edmund Husserl, Jan Patočka)
  • Novotomismus
  • Postmodernismus (Jean Francois Lyotard, Václav Bělohradský)

    Psychologie

  • vznik v 19. století - Wilhelm Wendt založil v Lipsku roku 1879 první psychologickou laboratoř
  • počátky psychologie v antice - Aristoteles - otec psychologického uvažování (dílo O duši)
  • předmět zájmu - prožívání člověka (vnitřní svět - myšlenky, city, vzpomínky, vnímání) a chování člověka (vnější projevy - reakce, jednání, vnější řeč, mimika)

    Základní psychologické disciplíny

    1. Obecná psychologie
      • vymezuje předmět zájmu, výzkumné metody, základní teoretické otázky
      • psychické procesy - myšlení, vnímání, paměť
      • psychické stavy - city, reakce, stres, trauma, sympatie, antipatie
    2. Vývojová psychologie
      • psychický vývoj člověka, etapizace vývoje
      • fáze před narozením - prenatální, novorozenec, batole, předškolní věk
    3. Psychologie osobnosti
      • pojetí osobnosti
      • struktura osobnosti (vlastnosti – inteligence, charakter, temperament)
      • vlivy na utváření osobnosti (dědičnost, výchova)
    4. Sociální psychologie
      • člověk ve vztazích, v sociálních skupinách (národnostní, vrstvy, rodina, třída)
      • socializace člověka - začlenění do společnosti
    5. Patopsychologie
      • psychické poruchy, choroby - třídění, popis
      • psychoterapie, duševní hygiena, prevence

    Aplikované psychologické disciplíny

    1. Pedagogická psychologie
      • proces výchovy a vyučování, průběh vyučování, hledání metod jak žáky motivovat
      • poruchy (dyslexie), otázka hodnocení
    2. Klinická psychologie
      • lékařská - duševní choroby, popis, diagnostika
      • psychické afekty tělesného onemocnění
      • léčebné metody, prevence, duševní hygiena
    3. Soudní psychologie (forenzní)
      • vyšetřovací metody, práce s osobou (odsouzený), psychika pachatele a oběti
      • znalecké posudky (nepříčetnost), vazba, výkon trestu, propuštění
    4. Poradenská psychologie
      • školní připravenost (odhad), výchovné problémy, volba školy nebo profese
      • manželské poradny
    5. Psychologie práce
      • pracovní výkony, zátěže, efektivita práce, přístup k práci
      • workoholismus, vztahy zaměstnanec – zaměstnavatel
      • pracovní nasazení, odpočinek
    6. Psychologie sportu
      • práce v týmu, relaxace – aktivní odpočinek, zdraví, sebevědomí
      • vztah trenér – svěřenec, handicapovaní a sport
      • vrcholové sporty - vypětí sil, doping

    Psychologické směry

    Behaviorismus

  • preferuje chování člověka
  • J.B. Watson - „Dokážu vychovat z kohokoli (ze zdravých dětí), koho budu chtít (úředníka, zloděje, sportovce)“
  • protežování výchovy (až přeceňování), člověk je jako automatický jedinec
  • prožívání označeno jako black box (nezabývají se tím)
  • velkou roli hraje nadání, věk, city

    Neobehaviorismus

  • prožívání se již bere v potaz, ale není rovnovážné s chováním člověka
  • poznávací zájem, orientace v prostoru
  • E.Ch. Tolman

    Tvarová psychologie

  • gestaltismus - celostní
  • Wolfgang Köhler, Max Wertheimer
  • téma - zákony vnímání
  • zákon blízkosti - prvky, které jsou blízko u sebe, vnímáme jako celek
  • zákon podobnosti - prvky, které jsou podobné, vnímáme také jako celek - naše vnímání směřuje k celkům
  • zákon kontinuity - návaznost, spojitost - jednotlivé čáry si dotváříme (soustavu čar vidíme jako obrázek)
  • halo efekt - vytváříme si obrázek o člověku podle vzhledu, oblečení
  • touto tendencí se řídí vnímání, myšlení, chování

    Humanistická psychologie

  • filozofický charakter
  • řeší se konflikt mezi jedincem a společností – masou
  • manipulace - člověk jde s masou (jedinec volí autostylizaci - přijímá pravidla společnosti, aby získal ocenění)
  • snaha o autentické sebevyjádření člověka
  • Carl Rogers

    Transpersonální psychologie

  • zabývá se mimořádnými stavy vědomí navozenými meditací, drogami, hypnózou
  • tyto stavy poskytují člověku nové zkušenosti, které v běžném životě člověk nemá
  • odlišnost kultur (v jiných kulturách mohou být tyto stavy běžnější)
  • rozporuplnost přijetí a reakce
  • nová a netradiční pojetí člověka (orientální podněty)
  • Stanislav Grof

    Kognitivní psychologie

  • poznávací psychologie
  • návaznost na gestapismus
  • předmětem je vytváření vnitřních obrazů vnějšího světa (obrazy situací, problémů, lidí, událostí)
  • obrazy jsou důležité pro orientaci, stabilitu, rozhodování
  • vytváříme si obrazy (teorie) o druhých lidech
  • bipolární konstrukty (na základě vlastních zkušeností) - dvojice protikladných vlastností (agresivní x neútočný)
  • repertoárová mřížka - metoda
  • G.A.Kelly

    Logoterapie

  • logos - slovo, význam, smysl
  • Viktor Emil Frankl - osobnost tvoří 3 dimenze
    • psychickou (duševní)
    • fyzickou (tělesná)
    • duchovní (smysl)
  • způsoby, jak najít životní smysl
  • činy - jakákoli práce a činnost (ale měla by být pro ostatní užitečná)
  • prožití hodnot - mezilidské vztahy, přátelé, příbuzní, uměním, příroda, poznání
  • prožití utrpení - překonání bolestných okamžiků, ty nás poté posílí a dají nám nové hodnoty

    Hlubinná psychologie

  • tento směr se snaží proniknout do hlubin naší psychiky

    Klasická psychoanalýza

  • Sigmund Freud
  • rodiště Příbor na Moravě, pak odešel do Vídně, měl rakovinu hrtanu
  • objevil nevědomí
  • do té doby se psychika ztotožňovala s vědomím - ovlivňuje naše prožívání a chování
  • vědomí - to, co si ze svého života uvědomujeme
  • nevědomí - co si ze svého života neuvědomujeme, potlačené myšlenky, přání, souvisí s duševními obtížemi, podvědomí - nevědomí
  • předvědomí - teď si to neuvědomuji, ale dokážu si to uvědomit (vzpomenout)
  • psychoanalýza – léčebná metoda – psychiatr - proniknutí do nevědomí člověka
  • metody
    • asociace - spontánní reagování na podměty (slova)
    • sny - okénka do nevědomí
    • chybné úkony - přeřeknutí, přeslechnutí, pozdní příchody, přepsání
  • považuje člověka za pudového (pud sexuality)
  • člověk x společnost, sexualita se objevuje od narození (saní mateřského mléka)
  • rozšířil pojem sexualita
  • dělení mysli
    • id - pudovost člověka, nerozumové (při narození – ryzí id)
    • ego - racionální - zapojen rozum
    • superego - totožnost se svědomím, zvnitřněné zákazy nebo nařízení
  • surrealismus - inspirace od Freuda, detabuizace sexuality

    Analytická psychologie

  • hlavní představitel Carl Gustav Jung
  • zavedl pojmy introvert (melancholik, flegmatik) a extrovert (sangvinik, cholerik)
  • nevědomí
    1. osobní - tvoří ho potlačené myšlenky jedince, neprotěžuje pudovost
    2. kolektivní - zděděné zkušenosti po našich (nebiologických) předcích
  • zkušenosti jsou všem stejné, nějaká část je pro všechny stejná - 2 lidé mu nezávisle vyprávěli podobné sny - kolektivní nevědomí
  • archetyp - praobraz, prapůvodní představa - světlo x tma, podsvětí x nebe, narození x smrt, animus x anima
  • nevědomí bere jako zdroj moudrosti (x Freud nevědomí vidí jako problém)

    Individuální psychologie

  • hlavní představitel Alfred Adler
  • 2. Vídeňská škola, 1. polovina 20. století
  • komplex méněcennosti - má ho každý
  • fyziologická podstata (slabost dětského těla), usilujeme o pocit nadřazenosti
  • máme snahu ho překonat - 2 cesty
    1. altruistická - s ohledem na druhé
    2. egoistická
  • sociální cit - preferuje altruismus
  • důležitá je role rodiny – matka (zanedbané děti, rozmazlené děti) a empatie
  • řešil také sourozenecké pořadí
    1. prvorozené děti - nejdříve jsou v rodině samy, pak se narodí sourozenec, následuje menší pozornost - trauma odsunutí
    2. “prostřední děti“ – nejmenší problémy
    3. nejmladší děti – při velkém věkovém rozdílu vyrůstají jako jedináčci, mohou se o ně starat sourozenci

    Neopsychoanalýza

  • hlavní představitel Erich Fromm
  • Němec, sociolog a psycholog
  • být - duchovní hodnoty, city, vztahy, produktivita - těšit se ze své činosti, ale ne pro zisk
  • mít - hlavní je majetek - neproduktivní, přijímat, ale neschopnost dávat
    1. receptivní orientace - nedělám nic a čekám, až to dostanu od ostatních
    2. hromadivá orientace - “křečkovství“
    3. kořistnická typ - agrese, když mi to nedáte, stejně si to vezmu a násilím
    4. tržní typ - něco za něco

    Vývojová psychologie

    Erik Erikson

  • Američan, psycholog, 20. století
  • 8 fází cesty života - každé období má důležitou charakteristiku (má se naplnit)
    1. Bazální (základní) důvěra
      • problém - nedůvěra
      • ve věku 0 – 6 měsíců, zajištění základních biologických a psychických potřeb, komunikace, stereotyp
    2. Autonomie (samostatnost)
      • problém - zahanbení, pochyby
      • 6 měsíců – 3 roky, objevuje se pohyb, řeč, děti jsou do mateřské školy
      • zkoušejí vše samy (já, já sám), období vzdoru (negace všeho, co rodiče chtějí)
    3. Iniciativa
      • problém - pocit viny
      • 3 – 6 let, rozvoj osobnosti (nutná podpora) – řeč, nápodoba rolí, pohyby
      • zájmové kroužky, sociální rozměry (kamarádství)
    4. Snaživost
      • problém - pocit méněcennosti
      • 6 – 11 (14) let
      • vstup do školy - hodnocení, povinnosti, spolupráce, autorita učitele, pravidla
    5. Identita (totožnost)
      • problém - neuspořádanost rolí
      • 15 – 21 let
      • chci vědět, kdo jsem - sebepoznání, sebepojetí, vlastnosti, názory, postoje, cíle - Oblasti změn: tělesná, duševní, sociální, profesní
    6. Intimita
      • problém - izolace (neschopnost hlubokých vztahů) – povrchové vztahy - 21 – 35 let (raná dospělost), schopnost hlubších vztahů (manželství, přátelství)
    7. Produktivita (generativita)
      • problém - stagnace (nerozvoj, stereotyp)
      • 35 – 55 let (střední dospělost)
    8. Integrita
      • problém - zoufalství, důchodový efekt (co s volným časem), odchod dětí
      • od 55 let dále, souhrn životních zkušeností, důležitá je vyrovnanost

    Poznávací procesy

    Čití a vnímání

  • získávání informací o vnějším a vnitřním světě, prostřednictvím smyslů
  • čití - používám jeden smysl (růže – jen tvar nebo vůni) - výsledkem je počitek
  • vnímání - odraz celku (růže – tvar a vůně dohromady) - výsledkem je vjem
  • vjem - soubor počitků
  • analyzátor - díky němu vnímám, receptor (smyslový orgán) nebo dostředivé nervové dráhy
  • aby počitek mohl vzniknout, musí mít určitou intenzitu
  • podmětové prahy - dolní (nejnižší intenzita), horní (nejvyšší intenzita pro vznik počitku)
  • podprahové podněty (chvění vzduchu – necítíme to), nadprahové podněty (oslňující světlo – cítíme bolest)

    Omyly vnímání

  • haló efekt - přisuzujeme člověku vlastnosti na základě oblečení, vzhledu
  • první dojem (efekt primarity)- další hodnocení na základě prvního dojmu
  • projekce (autoprojekce)- promítání svých vlastností do druhého (spíš negativní)
  • kategorizace (škatulkování) - typická učitelka, policista
  • atribuční chyba (atribuce - přiřazování)
  • moje dobré výsledky – mou zásluhou, dobré výsledky druhého - díky okolí ,moje chyby – díky okolí, chyby druhého jsou zapříčiněny jeho vinou
  • profesní deformace - podle profese se soustředíme na všední věci (účetní kontroluje lístek od nákupu
  • hierarchie hodnot - podle toho, jaké máme my pořadí, tak vnímáme druhé (mám rád sport, tak ostatní hodnotím ze sportovního hlediska)

    Představivost

  • člověk si ve svém vědomí vybavuje obrazy předmětů a jevů
  • vzpomínková představivost - vybavuji si to, co jsem již kdysi vnímal
  • fantazijní představivost - obrazy, které jsme ještě nikdy nevnímali

    Druhy představivosti

  • zraková -můžu si to vybavit, vybavování osob, věcí, předmětů (fotografická paměť - úprava písma, podtrhávání) - výtvarníci, umělci, architekti, návrháři
  • sluchová (auditivní) - schopnost vybavení si zvuku, při učení - nahrát si přednášku, čtení nahlas (ladiči hudebních nástrojů, zpěváci, imitátoři, slepci)
  • pohybová (motorická) - herci, sportovci, i učitelé (psaní)
  • smíšená – většina )chuťová, hmatová, čichová)

    Druhy fantazijní představivosti

  • bdělé snění - vytváření představ, které se vztahují k budoucnosti, do značné míry úmyslné
  • snění - neúmyslné
  • halucinace - to, co vidíme, považujeme za skutečné, psychická porucha, omamné látky

    Myšlení

  • vztahy mezi věcmi, způsob poznání, spojeno se smyslovou zkušeností
  • dospěji ke společným jevům, obecné znaky předmětů, podstata

    Myšlenkové operace

  • analýza - rozbor
  • syntéza - shrnutí (referát)
  • indukce - od jednotlivého k obecnému, sbírání jednotlivých informací
  • dedukce - od obecného k jednotlivému
  • analogie - na základě podobnosti
  • konkretizace - zaměření na individuální vlastnosti něčeho
  • abstrakce - zaměření na obecné a podstatné, odhlédnutí od individuálního

    Formy myšlení

  • Pojem
    • definice, podstatné či obecné znaky a odlišení (člověk je živočich myslící), rozsah - na co všechno se pojem vztahuje, člověk – biolog (menší rozsah)
  • Soud
    • nalezení vztahu mezi dvěma a více pojmy
    • subjekt - to, o čem vypovídáme nějaké informace
    • predikát - to, co vypovídáme o subjektu – přiřazujeme nějakou vlastnost, znak
  • Úsudek
    • závěr z předpokladů, může být i nepravdivý na základě logického úsudku
    • Všichni lidé jsou smrtelní. Sokrates je člověk. - Sokrates je smrtelný

    Druhy myšlení

  • konkrétní – spjato se smyslovým vjemem (přímo nebo představou)
  • abstraktní – odstrčené od smyslového vjemu a představ
  • konvergentní - sbíhavé, ubírá se jedním směrem, 1 závěr, výsledek
  • divergentní - rozbíhavé, úloha má více možností řešení
  • vnitřní řeč - to, co si myslím
  • vnější řeč - to, co říkám

    Paměťové procesy

    Paměť

  • psychický odraz minulého prožívání a chování, umožňuje vytváření individuální zkušenosti
  • proces paměti má 3 fáze
    • vštípení, zapamatování
    • uchování v paměti (zapamatování) x neuchování
    • vybavení - (vzpomínám, co jsem se naučil)
  • znovupoznání (podmět působí opětovně - film)
  • vzpomínání (snaha vybavit si informace, bez původního podnětu)
  • reprodukce

    Vlastnosti paměti

  • rychlost zapamatování, pohotovost vybavování, rozsah (písemka x maturita), přesnost zapamatování, trvalost
  • závisí na věku - mladší lidé – rychlejší zapamatování a vybavování, menší trvalost, starší lidé – pomalejší zapamatování a vybavování, ale trvalejší

    Základní druhy paměti

  • podle zapojené vůle do vzpomínání - neúmyslná paměť (děje se mimovolně) – úmyslná paměť (děje se záměrně)
  • podle podílu myšlenkových operací na zapamatování a vybavování - mechanická (izolované zapamatování, básnička) – logická (logické myšlení)
  • podle počtu opakování potřebných k zapamatování - bezprostřední (krátkodobá, jednorázové působení) – dlouhodobá (několikanásobné působení, dlouhodobý ráz)

    Asociační zákony

  • Podle vnějších vztahů
    • Primární asociační zákony
      • Zákon dotyku v prostoru a času - zvýšená tendence představ, které vnikly do podvědomí na témže místě a v čase (zážitky z určitého místa)
      • Zákon podobnosti a kontrastu - tendence zvýšení vybavování závisí na podobnosti i protikladu (dovolená u moře x hory, klavír ve třídě a doma)
    • Sekundární asociační zákony
      • Zákon novosti- větší tendence novějších představ (výlet včera a před rokem)
      • Zákon častosti - častěji prožívané zážitky - větší tendence vybavování (x stereotyp)
      • Zákon živosti - větší tendenci mají živější představy (x bezvýznamné představy)
  • Podle vnitřních (logických) vztahů
    • Zákon příčiny a následku - uvědomění si příčiny - tendence vybavit si následek a naopak (uvědomím si, že nemám peněženku - nemám peníze)
    • Zákon celku a části - myšlenka nebo představa celku vyvolává ve vědomí myšlenku nebo představu části a naopak (myslím na tábor - oblíbený vedoucí)
    • Zákon širších a užších pojmů - širší pojmy vyvolávají ve vědomí pojmy užší (podřazené) a naopak (jedle, smrk, borovice - vybavím si jehličnany)

    Volní procesy

  • vůle, vědom rozhodování vedené cílem
  • 3 fáze volního procesu
    • příprava – uvědomění si nutnosti jednání, motiv - podmět k činnosti (vnitřní - ze mě, vnější - z okolí)
    • rozhodováníintrapersonální konflikt - vnitřní konflikt, volba a dosažení cíle
      • apetence - volba ze 2 a více pozitivních možností
      • averze - volba ze 2 a více negativních možností
      • apetence-averze (ambivalentní) - 2 a více možností, kladné i negativní
      • faktory ovlivňující rozhodování - výchova, vlastnosti, počasí, společnost
      • deformace v rozhodování - impulsivní jednání, zkratové jednání
    • uskutečnění rozhodnutí - nejdůležitější, úspěch x neúspěch (frustrace), vnitřní a vnější cíle, důležité je mít cíl

    Pozornost

  • psychický stav, který se projevuje soustředěností a zaměřeností vědomí
  • zaměřenost - výběr z podmětů (které na nás působí)
  • soustředěnost - míra aktivity našeho vědomí, intenzita duševní činnosti
  • předměty pozornosti - podměty, které působí na naše vědomí a na které se vědomí zaměřuje
  • vlastnosti - intenzita, stálost, rozdělování, rozsah (kolik toho jsem schopen vnímat), přenášení (schopnost měnit podměty), roztržitost
  • druhy
    • úmyslná (volní jednání, mé rozhodnutí, naučené)
    • neúmyslná (působení vnějších podmětů - reklama)

    Emoce

  • emoce = city
  • subjektivní prožívání stavů (smutek, agrese, radost) a vztahů (přátelství, láska) k působícím podmětům

    Znaky citů

  • polarita - protikladnost (láska x nenávist)
  • ambivalence - smíšenost citů (příjemných i nepříjemných)
  • nakažlivost - “přebírání citů“, citová nákaza – z jedné osoby na druhou
  • aktuálnost - citová adaptace, stereotypnost citových reakcí

    Vlastnosti citů

  • citlivost – citová dráždivost, jak lehce vznikají nové city a jak lehce se dávají do pohybu, cholerik x flegmatik
  • citovost – stupeň rozvoje, bohatství nebo chudost (deprivace) citů
  • citová labilita - náladovost, rychlé střídání nálad a citů v čase, opakem je stálost
  • citová ovlivnitelnost - sugestibilita, přizpůsobení svých citů (vlivem citů a slov), citová nákaza
  • citová zranitelnost - míra citové odolnosti, přecitlivělost, x citová odolnost

    Druhy citů

    Tělesné city

  • prožíváme při nich stav našeho organismu, homeostáza - rovnováha
  • podněty
    • poruchy a stav činnosti organismu - bolest, únava, svěžest
    • uspokojení či neuspokojení biologických potřeb - hlad, žízeň, spánek
    • dodržení či narušení životních stereotypů - denní režim

    Citové reakce

  • jsou intenzivní, ale krátkodobé
    • obranné - leknutí, panika
    • útočné - zlost, vztek, hněv
    • sociální - obdiv, opovržení
  • podnět - konflikt s druhým člověkem (vnější)
  • hněv, vztek - krátký, ale intenzivní jev
  • afekt - intenzivní, prudká citová reakce, neschopnost ovládnout se a rozumně uvažovat (jednat), zvýšení pulsu, zrychlení dýchání
  • apatie - nezájem, netečnost, rezignace, často následuje po afektu

    Citové stavy

  • mírnější prožívání, dlouhodobé

    Deprivace

    • citová - důležitá u menších dětí (nedostatek lásky) - izolace, dlouhodobá hospitalizace
    • senzomotorická - motorika, smyslové vnímání, absence věnování se, komunikace, četby, hlavně u dětí (poskytování hraček)
    • činnostní - nezapojení se do práce nebo chodu domácnosti
  • deprivační syndrom - pokud je deprivace silná v útlém věku
  • aktivní – vlezlost, dítě na sebe strhává pozornost
  • pasivní – netečnost, nezájem o cokoli

    Frustrace

  • opakované nedosažení cílů
  • důvody mohou být uvnitř nás i pocházet z okolí
  • frustrační tolerance - odolnost vůči negativním zkušenostem
  • obranné mechanismy
    • útěk do fantazie: bdělé snění, nemělo by to převážit nad realitou
    • agrese - slovní, fyzická, vůči druhým i sobě samému
    • apatie - rezignace - pasivita, odevzdání se
    • regrese - návrat zpět, dává najevo bezmoc, citové vydírání
    • projekce - svalování viny na druhé
    • vytěsnění - nevědomý obranný mechanismus, zapomenutí na schůzku, u které dochází k frustraci)

    Stres

  • zátěž, tíseň
  • stresor - příčina, důvod stresu (schůzka, zkouška, únava, nestíhání)
  • eustres - pozitivní stres (pozitivní zátěž, nutí nás k aktivitě)
  • distres - negativní stres
  • charakteristické znaky stresových situací
    • neovlivnitelnost situace (nevyléčitelná nemoc)
    • nepředvídatelnost vzniku zátěžové situace (lepší informovanost - menší stres)
    • subjektivné nepřiměřené, nadměrné nároky
    • životní změna vyžadující značné přizpůsobení (ztráta návyků, smrt partnera)
    • subjektivně neřešitelné vnitřní konflikty (chci něco udělat, ale nemůžu - mám rodinu a dostanu super nabídku do zahraničí)
  • Reakce na stres
    • Psychické
      • změna emočního prožívání - obvyklá reakce na zátěž (zvláště dlouhodobá) - úzkost, vztek, agrese, deprese, apatie, změna nálady, podrážděnost, panika
      • kslabení kognitivních (poznávacích) funkcí - zhoršení logického uvažování, koncentrace
    • Fyziologické
      • zvýšení tepu, tlaku, přejídání x hladovka, somatické onemocnění - žaludeční vředy, dýchací potíže, kožní onemocnění
  • zabránění stresu - pozitivní myšlení a naladění, rychlé vyřešení, nadhled, přeorganizování, relaxace

    Trauma

  • poškození, poranění, úraz
  • duševní úraz, na začátku špatná zkušenost nebo prožitek - strach
  • možný je rozvoj až do stadia fobie (panická hrůza)

    Deprese

  • dlouhodobě pokleslá nálada jedince
  • člověk upadá do trudnomyslných úvah a nazírání světa
  • úzkost a osamocenost, pocity bezcennosti nebo viny, malá sebedůvěra, únava, zhoršené soustředění, problémy s pamětí a pozorností
  • je téměř neschopen smysluplné činnosti
  • ztrácí zájmy, neumí se radovat
  • příčiny vzniku deprese - stres, silný úlek, dlouhodobá nespokojenost, užívání některých léků (např. některé preparáty na vysoký tlak nebo antikoncepce), zvýšená konzumace alkoholu, nedostatek odpočinku a spánku, vyčerpávání organismu nezdravým životním stylem

    Citové vztahy

  • dlouhodobé, intenzita záleží na konkrétním vztahu
    • k lidem - láska, nenávist, přátelství
    • k předmětům - malování, snubní prstýnek
    • k sobě samému - narcisismus, egocentrimus

    Vyšší city

  • Etické
    • dobro a zlo
    • smysl pro spravedlnost, výčitky
    • mravní a etické zásady
  • Estetické
    • krása, ošklivost
    • schopnost vnímat krásu (umění), humor
    • dobrý pocit z dobře uspořádaných věcí, symetričnost
  • Intelektuální
    • poznávání
    • údiv, radost z nově poznaného
    • odpor, nechuť, pochybnosti
  • Sociální
    • ve vztahu s druhými lidmi
    • pocit sounáležitosti, empatie, závist, egoismus

    Osobnost

  • jedinečnost každého jedince

    Rozdělení

    • fyzická složka - biologická a tělesná - pohlaví, vzhled, zdraví, věk, kondice
    • psychická složka (duševní) - psychické stavy, vlastnosti
    • sociální složka - zařazení do společnosti – sociální role
  • Viktor Emil Frankl – rozděloval složky člověka na psychickou, fyzickou a duchovní (hledání životního smyslu - logoterapie)

    Aktivačně motivační vlastnosti

  • potřeby - pocit přebytku a nedostatku
    • biologické - nižší, primární (hlad, dýchání, zima, spánek)
    • psychické - vyšší, sekundární (rodinné zázemí, láska, přátelství)
  • zájmy a sklony - charakterizují člověka (zájmy, hudba, sport)
  • rozvíjení osobnosti – vůle, trpělivost, sebevědomí, uvolnění, zlepšení nálady, komunikace, začlenění do společnosti, poznávání
  • cíle, plány - morální profil, podle toho můžeme určit charakteristiku člověka
  • hodnoty, prostředky k dosažení (cesta k penězům - prací nebo podvody)
  • dilema ženy - velká rodina nebo úspěšná kariéra

    Vztahově-postojové vlastnosti

  • rozdíl postojů (k situacím, otázkám)
  • postoje - naše vlastnosti, chování, reagování, jsou širší než názor, zahrnuje naše chování a reagování
  • racionální složka (přesvědčení), relativně stálé (některé od dětství)
  • předsudky - význam má první zkušenost – vliv emocí, hned si udělám názor
  • citové vztahy (k předmětům, zvířatům, sobě samému) - předurčují naše chování a vztahy k lidem (chovám nenávist k někomu, pak něco špatného udělá - utvrzení)

    Charakter

  • jádro osobnosti, soubor vlastností
  • při utváření se preferuje výchova - charakter je získaný
  • 4 skupiny charakterových vlastností
    • mravní - čestnost, statečnost, pravdomluvnost
    • pracovní - vztah k činnosti, aktivita – pasivita, zodpovědnost, píle – lenost, spolehlivost
    • společenské - ochota, přetvářka, tolerance, buranství, taktnost
    • k sobě samému - úcta, sebeláska, egoismus, narcismus, sebekritika

    Dynamické vlastnosti

  • dávají tempo a intenzitu chování a prožívání

    Temperament

  • síla projevů
  • 4 druhy temperamentu - Hippokrates (5. - 4. století A.C.)
  • podle tělních tekutin (temperamentum = míšení tekutin)
    • extrovert - cholerik (cholé - žluč) a sangvinik (sanguis - krev)
    • introvert - flegmatik (phlegma - sliz) a melancholik (melan cholé - černá žluč)

    Výkonové vlastnosti

  • Vlohy
    • dispozice - předpoklady
    • rozené zvláštnosti našeho organismu - (smyslové orgány - hudební sluch)
  • Schopnosti
    • důležitou roli hrají dispozice
    • jedna vloha může vést k několika schopnostem (i naopak - více dispozic dohromady může vést z jedné schopnosti)
    • stupňování schopností - nadání, talent, genialita
  • Inteligence
    • obecná rozumná výkonnost
    • schopnost učit se a využít naučené v praxi
    • je měřitelná (inteligenční testy)
    • IQ -inteligenční kvocient – průměr je 90 – 100
    • 1904 - Alfred Binet, Francouz, snažil se vyvinout nástroj k předvídatelnosti školní úspěšnosti
    • pojem Mentální věk - duševní vyspělost (určitý věk – určitá mentalita)
    • 1914 - Stern (Němec) – pojem Inteligenční kvocient
    • vzorec na výpočet IQ (nejde použít v každém věku) - mentální věk dělený chronologickým věkem

      Stupně inteligence

      • 1. - 3. stupeň mentální retardace, slabomyslnost (oligofrenie): < 69
      • hraniční pásmo mezi rozumovou zaostalostí a normou - 70 – 79
      • podprůměrná inteligence - 80 – 89
      • průměrná inteligence - 90 – 109
      • nadprůměrná inteligence - 110 – 119
      • vysoká inteligence - 120 – 139
      • velmi vysoká inteligence (genialita) - ? 140
    • Gausova křivka - jak jsou v populaci zastoupeny jednotlivé stupně inteligence

      Vyčlenění dílčích faktorů inteligence

    • manželé Thurstonovi – vyčlenění dílčích faktorů (dimenzí) inteligence
      1. číselná schopnost - numerická
      2. slovní flance - plynulost
      3. slovní myšlení (verbální)– schopnost rozumět slovnímu adělení
      4. dílčí schopnost usuzovat a zvládat problémové situace
      5. paměť – vštípení, zapamatování
      6. vnímání prostorových vztahů
      7. vjemová pohotovost - schopnost postřehnout a rozlišit podněty

    Seberegulační schopnosti

  • slouží ke kontrole (regulaci) své osobnosti
  • sebeuvědomění
  • počátky mezi druhým a třetím rokem života - komunikace, vnímání sama sebe (v zrcadle nebo na fotce)
  • podmínka pro další poznávání a sebekontrolu
  • sebepoznání
  • poznání sebe sama (charakter)
  • představu o sobě máme díky okolí, ale postupně se dokážeme zhodnotit sami
  • sebehodnocení - přeceňování x podceňování
  • sebepřijetí - sebepoznání a sebeuvědomění, přijmutí vlastní osobnosti
  • sebekritika

    Sociologie

  • vznik - Aristoteles (4. století A.C.)
  • člověk je zoon politicon - bytost společenská
  • 19. století – vzniká sociologie jako vědní obor - Francouz August Comte - Kurz pozitivní filozofie
  • předmět zájmu - societas - společnost, logos - věda
    1. člověk ve společenských vztazích (interakce)
    2. člověk v sociálních skupinách (rodina, třída, národ)
    3. společenské jevy (rozvodovost, nezaměstnanost, xenofobie)
    4. celkový obraz společnosti (struktura, vývoj)

    Struktura sociologie

    1. obecná psychologie - vymezuje předmět zájmu sociologie, stanovuje výzkumné metody, poskytuje teoretický základ
    2. aplikované sociální disciplíny - sociální rozvrstvení, rasové a etnické skupiny, volný čas, reklama
    3. sociální výzkum
      • kvantitativní -potvrzení nebo vyvrácení hypotéz, obecnější, větší počet dotazovaných, metody - dotazník, anketa
      • kvalitativní - menší počet respondentů, více do hloubky, nelze zobecnit, názory, spojitosti, analýza osobnosti

    Techniky práce se skupinou

  • sociometrie -zjišťuje vztahy ve skupině (sympatie, antipatie, postavení členů, sociogram - Jacob Levy Moreno
  • sociogram je formalizovaný symbolický zápis sociopreferenčních vztahů, analýzou těchto skupinových vztahů se zabývá sociometrie
  • sociodrama - řeší vztahy a postavení ve skupině prostřednictvím navození dramatické situace, využívá hraní různých rolí - Jacob Levy Moreno
  • ohniskové skupiny - focus groups - diskuze, komunikace na nějaké téma s vybranou skupinou osob (například reprezentativní vzorek pracovníků) - Robert Merton

    Osobnosti sociologie

    August Comte

  • zakladatel sociologie, Francouz
  • positivismus – založen na zkoumání reálných faktů smyslovou zklušeností
  • lidstvo prochází třemi stádii - teologické (náboženské), metafyzické (filosofické) a pozitivní (racionální)
  • 2 části sociologie - sociální statika (struktura společnosti, rodina, dělba práce) a sociální dynamika (vývoj společnosti)
  • chtěl přetvořit francouzskou společnost po VFR
  • dílo Kurz pozitivní psychologie

    Emile Durkheim

  • Francouz, pokračovatel Comta a pozitivní tradice
  • tématika sebevraždy (sociální příčiny) – sesbíral a analyzoval údaje
  • jako míru sebevražednosti určil rozdah sociální integrace (do jaké míry je jedinec součástí společnosti) a morální regulaci v dané společnosti (jak společnost reguluje život jedince)
  • moderní společnost - vzniká větší závislost jedinců na sobě (díky specializaci, obory se navzájem potřebují)

    Georg Simmel

  • Němec, sociologie se nemusí zabývat všemi sociálními jevy
  • vlastním předmětem sociologie je zkoumání forem sociální interakce (vztahy mezi jedinci)
  • studium procesů, které vedou ke shromažďování do skupin
  • sociální typ - charakteristika osobnosti daná vlastnostmi (cizinec, dobrodruh, koketa)

    Karl Marx

  • Němec, jeden z největších sociologů všech dob (podle návaznosti dalších myslitelů na jeho myšlenky)
  • byl to ateista, materialista, filosofie dialektiky (svět vzniká z rozporů)
  • základem společnosti je výrobní způsob tvořen výrobními silami (lidé a výrobní prostředky) a výrobními vztahy (uspořádání výroby, organizace výrobních sil)
  • vše duchovní tvoří nadstavu společnosti (je odvozené a závislé od výrobních vztahů)
  • postavení člověka ve společnosti určuje vlastnictví výrobních prostředků (prodává svou pracovní sílu – je vykořisťován nebo kupuje pracovní sílu – vykořisťuje)
  • kritika nerovnosti - odstranit se má revolucí (svrhnutí kapitalistické třídy dělnickou třídou)
  • optimistické pojetí vývoje společnosti - vývoj světa k beztřídní společnosti

    Max Weber

  • Němec, jeden z hlavních kritiků Marxe, zdůrazňuje vliv kultury, hlavně náboženství
  • cíl sociologie - porozumět motivům jednání (motivované chování aktérů)
  • typologie chování
    • tradiční - motivované tradicí
    • afektivní - motivované vášní
    • hodnotově racionální - na základě ekonomických, náboženských nebo estetických motivací
    • účelově radiální - instrumentálně orientované na cíl
  • sociologie jako nehodnotící věda
  • teorie moci - mít moc - možnost přinutit někoho udělat něco proti jeho vůli
  • panství - moc založená na pocitu závaznosti vůči autoritě
    • tradiční - autoritu odvozuje z tradice neporušitelnosti poměrů
    • charizmatické - autorita pána, víra v neobyčejné schopnosti
    • legálně racionální - odvození od přijatých neosobních pravidel
  • byrokracie - racionální řízení velkých organizací, ideální je rozhodování dle obecných a neosobních pravidel, stanovení pevných kompetencí jednotlivých úředníků, hierarchická struktura rozhodování
  • stratifikace (rozvrstvení)

    Robert Merton

  • ohniskové skupiny – byrokracie, masová kultura
  • sociologie vědy - 4 zásady pro sociology
    • universalismus - nezávislost, objektivita
    • komunismus - spolupráce, kooperace, ne tržní charakter
    • osobní zájmy nemají vstupovat do vědeckého poznání
    • zájmy autority - vědec má respektovat autoritu, ale nepodřizovat ji výsledek bádání


  • Antony Siddens - učebnice sociologie
  • Peter Berger - dílo Pozvání do sociologie

    Česká sociologie

  • vznik v 80. letech 19. století

    T. G. Masaryk

  • zakladatel české sociologie
  • otázky demokracie, propojení etiky a politiky, smysl dějin, tématika sebevraždy
  • dílo Moderní člověk a náboženství

    Edvard Beneš

  • politické stranictví, problematika násilí v dějinách, teorie demokracie, alkoholismus
  • v roce 1944 oficiální zákaz sociologie v ČSR, v roce 1949 sociologie znovu zakázána – jako věda mohla ohrožovat státní ideologii
  • 60. léta 20. století – obnova sociolgie (katedry na VŠ, vznik sociologických společnosti)
  • 1989 – vzestup, možnost čerpat z různých zdrojů

  • Jan Buriánek
  • Miloslav Petrusek
  • Jan Keller

    Socializace osobnosti

  • utváření společenského rozměru člověka
  • děje se sociálním učením (celoživotní učení, získávání zkušeností)
  • celoživotní proces, důraz na rané období
  • primární socializace - první roky po narození, je velmi důležitá - jinak vznik ‘‘vlčích dětí‘‘ (izolace)

    Roviny socializace

    1. hygienické návyky
    2. řeč, komunikace
    3. pohyb (chůze), koordinace pohybů, manipulace s předměty
    4. stravovací návyky
    5. normy (pravidla)
    6. společenská etiketa
    7. sociální role
    8. schopnost plánování a organizování
    9. poznatky
    10. názory, hodnoty
    11. od egoismu k altruismu (nesobecký způsob myšlení a cítění), empatii
    12. vývoj svědomí
  • Kašpar Hausser - symbol pro všechna pozorování a pokusy s bytostmi, které vyrůstaly bez kontaktů s příslušníky stejného druhu a bez možnosti učit se

    Socializační činitelé

  • vše, co se podílí na socializaci člověka
  • hlavně rodina (primární skupina), přátelé (někdy bližší než rodina), kultura, přírodní podmínky, škola, sociální a ekonomické zázemí

    Sociální učení

    1. sociální posilování - odměny (motivace), tresty (cílem je odstranit způsob chování, hrozí přijetí negativní role), nutnost adekvátnosti k činům
    2. observace - od slova pozorovat, vnímání odměn a trestů v okolí, má to na mě dopad
    3. anticipace - pozitivní nebo negativní očekávání od okolí - přijmutí role
      • učení – tendence přijmout roli v závislosti na okolí
      • anticipační úzkost - úzkost z očekávání
    4. imitace - nápodobování, nápodoba vzoru, spíše nevědomá činnost, neverbální komunikace
    5. identifikace - ztotožnění - vědomé napodobování vzoru

    Sociální pozice a role

  • pozice - postavení, místo člověka ve společnosti (syn, dcera, student, dlaždič)
    • vrozená - syn, sourozenec
    • získaná - manželka, matka, student
    • krátkodobá - student
    • dlouhodobá - muž, dcera
  • role - očekávání chování od člověka v určité pozici
  • symboly - patří k určité pozici (oblečení – školní uniformy, bílý plášť)
  • poziční pluralismus - každý má více pozic (rolí)
  • identifikace s rolí - ztotožnění se s rolí, je to individuální
  • konflikt
    • uvnitř rolí (nevyhovující profese)
    • mezi rolemi (těžko se naplňují najednou)

    Kultura

  • to, co vytvořil člověk (na rozdíl od přírody), soubor duchovních a materiálních hodnot
  • celek činností a výtvorů určitého uskupení lidí (duchovní a materiální hodnoty)
  • ztotožnění se s uměním, vše co má estetickou povahu
  • duchovní - umění, náboženství, věda, právo, etika
  • materiální - architektura (ta je částečně i duchovní - historie), prostředky dopravy, věci denní potřeby

    Funkce kultury

    - zábavná, rekreační, vzdělávací (věda, filosofie, náboženství)
    • normativní (vztahy, pravidla)
    • socializační (od nar. se učíme, co vytvořili lidé před námi, učení ke kult. určité spol.)
    • poznávací
    • informativní
    • kulturní dědictví
    • kumulativní (hromadící)
    • kompenzační
  • subkultura - menšinová kultura (sekty, technaři, mládež, menšiny)

    Masová kultura

  • masovost - velká skupina lidí, spočívá v množství konzumentů i množství produktů
  • komerčnost, standardizace (stejnost)

    Podmínky vzniku

  • industrializace a urbanizace (osídlování měst)
  • volný čas, modernizace (noviny, televize)
  • výhody - sdružuje skupiny lidí se stejným zájmem, informovanost, lehká dostupnost, rozvoj komunikace
  • nevýhody - jednolitost, manipulace, pasivita (lidé nemusí přemýšlet), ovlivnění (hlavně děti)

    Reklama

  • propagace výrobku či služby za účelem prodeje
  • využití osobností, zvyšování kvality, design, slogan, porovnávání
  • princip PZTK - pozornost, zájem, touha, koupě

    Sociální interakce

  • proces, který spočívá v působení jedince nebo skupiny na jiného jedince nebo skupinu
  • přímá interakce - uskutečňuje se přímým kontaktem tváří v tvář
  • nepřímá interakce - probíhá zprostředkovaně třetí osobou či komunikačními prostředky (média)
  • záměrná interakce - úsilí, nejčastěji rodičů a učitelů, ovlivňovat, vyučovat a vychovávat dítě
  • nezáměrná interakce - probíhá každodenním vlivem osob v neformálních situacích, kdy jedinec pozoruje sociální model a s ním se ztotožňuje

    Chyby interakce

  • haló efekt - zaujmutí postoje k člověku dle jednoho převažujícího rysu (špatné známky, neupravenosti)
  • efekt primarity - zmýlení prvním osobním kontaktem (z upravenosti vyvozujeme dokonalost i v chování)
  • efekt sociálního postavení - odlišnost chování k lidem z vyšší a nižší společnosti (profesor vzbuzuje větší důvěru než jeho asistent)
  • autoprojekce - promítání sebe sama do druhého (rodiče své sny promítají do dětí)
  • předsudky a stereotypy - zaběhnuté nepravdivé názory zkreslující skutečnost (zkreslený pohled na Němce přenášený z druhé světové války)

    Komunikace

  • slouží k dorozumívání
  • důvody komunikace - získávání informací, sdělování emocí, navázání vztahů, vyjádření potřeb, ovlivňování lidí, společní činnost, předávání zkušeností
  • interakce – ovlivňování lidí navzájem, promítání do komunikace

    Druhy komunikace

  • podle výrazových prostředků - verbální, nonverbální (mimika, postoje), činy, tichem
  • podle záměru (úmyslnosti) - záměrná – verbální, nezáměrná – neverbální (nevědomá)
  • dle rozsahu - monolog, dyadická – dialog, skupinová, masová
  • dle podílu na komunikaci - asymetrická, symetrická (2 přátelé)
  • dle charakteru vztahu - formální (bez emocí), neformální (citová)

    Verbální komunikace

  • ovlivněna zkušenostmi (referenční rámec - souhrn určitých zkušeností)
  • kmunikační šum (chyba v dorozumívání)
  • konkretizace (nemluvit v hádankách, předložení důvodů)
  • kvantifikace (snažit se o bližší určení – neříkat bylo tam hodně lidí)
  • definovat klíčová slova, mluvení v 1. osobě

    Neverbální

    – podporuje verbální komunikacii nebo má opačný význam, více přítomné emoce, někdy nahrazuje verbální komunikaci
  • gesta - přecházela slovům (palec nahoru a dolů, kývání hlavou)
  • mimika - výrazy tváře, doprovází řeč nebo jí protiřečí (vyjadřování ironie)
  • pohledy očí - příjem i vysílání informací, důležitá přiměřenost
  • postoje těla - kongruence (shoda) poloh - přibližně stejný postoj při souladné komunikaci
  • proxemika - využívání prostoru při komunikaci
  • vertikální rozměr - výška očí
  • horizontální rozměr – 4 zóny
    • intimní - do 30cm (manželé, rodič – dítě)
    • osobní - do 120cm (přátelé)
    • sociální - do 360cm, formální vztahy, jednání
    • veřejná - nad 360cm (herci – publikum, přednáška)
  • proxemický tanec - vstup do něčí zóny (intimní, osobní) - nepříjemné ustupování před narušitelem
  • haptika – zabývá se doteky (pohlazení, facka, polibek, odstrčení, podání ruky)
  • paralingvistické znaky - doprovodné znaky řeči (intonace, hlasitost, rychlost mluvení)
  • dále také vzhled, prostředí, celkový dojem

    Asertivita

  • prosazení sebe s ohledem na druhého člověka
  • sociální dovednost, kompromis mezi pasivitou a agresivitou
  • prostá - obrana proti manipulaci, prosazení oprávněných nároků
  • empatická - prosazování s ohledem na druhého
  • manipulace - ovlivňování chování druhých prostřednictvím manévrů (někdy nevědomě)

    Asertivní práva

  • Máte právo...
  • ..sám posuzovat své chování, myšlenky, emoce a nést za ně zodpovědnost
  • ..nenabízet žádné výmluvy či omluvy ospravedlňující naše chování
  • ..změnit svůj názor
  • ..dělat chyby a být za ně zodpovědný
  • .. říci ,, Já nevím!‘‘ ,, Já ti nerozumím!‘‘ ,, Je mi to jedno!‘‘
  • rezignovat na asertivitu

    Asertivní techniky

  • postupy a možnosti prosazování vůči druhému člověku
  • poškrábaná deska - prosazování oprávněných požadavků opakováním dokola - jistě a klidně, mělo by se dosáhnout úspěchu
  • otevřené dveře - počkáme, až druhému dojdou nadávky - přestane, nedáme mu možnost další odrazové plochy
  • pozitivní komunikace - slušná formulace, vyslovení požadavků
  • selektivní ignorování - ignorace a nezájem
  • dotazování na negativa - cílem je upřesnění, co mi vadí
  • kompromis - vyjití vstříc, spokojenost obou stran
  • umění požádat o laskavost - slušná a solidní forma, ale nesmí se zneužívat ostatní lidi
  • odmítnutí – umět říci ne - klidná a solidní forma, objasnění
  • kritika - musí být věcná a týkat se určité situace, zapojení pozitivní komunikace

    Empatie

  • schopnosti vcítit se do pocitů a jednání druhé osoby
  • dobrá je předchozí zkušenost se situací
  • předpoklad - decentrace - odpoutání se od sebe sama
  • význam - komunikace, morálka, vztahy
  • indukce - výchovný styl, který podporuje rozvoj (ne tresty, ale ukázka důsledků činů)
  • v dětském věku je důležité prostředí, ve škole pedagog
    • kognitivní - poznávací, vnímání druhého pomocí představivosti (předvídatelnost)
    • afektivní – emocionální reakce na city druhého, příjemná a nepříjemná situace
    • globální empatie - pouhé náznaky empatie, např. brečící novorozenec v porodnici
    • egocentrická empatie - vcítění podle svých prožitků, předškolní dítě měří vše podle sebe
    • sociální empatie - vztahuje se na celý národ, skupinu, překážkou jsou předsudky

    Konflikt

  • intrapersonální - uvnitř nás samotných
    • apetence - volba ze dvou a více pozitivních možností
    • averze - volba ze dvou a více negativních možností
    • apetence – averze - kombinace
  • interpersonální - mezi osobami
    • rezignace – pasivita, když zjistím, že můj názor není správný
    • asertivita – kompromis
    • agresivita – boj, konfrontace

    Brainstormig

  • 1. fáze - spontánní chrlení nápadů na řešení nějaké situace, bez cenzury
  • 2. fáze - zaznamenané nápady se procházejí a skupinově vybírají ty nejlepší
  • optimální řešení konfliktu - zapojení všech stran, všichni řešení přijmou, spokojenost všech

    Sociální skupiny

  • sociální kategorie - soubor osob, které vykazují alespoň jeden společný znak, spíše statistický pojem (zaměstnanec)
  • sociální agregát - soubor lidí, kteří jsou si prostorově blízcí (sousedé, diváci v divadle)
  • skupina ve vlastním slova smyslu - vztahy, užší vazby, komunikace, soudržnost, společné hodnoty, zájmy (třída, rodina, etnikum)

    Druhy skupin

  • podle velikosti - malé (časté kontakty, rodina, kroužky), velké (třída - stejné zájmy)
  • podle charakteru vzniku formální (nařízené, vězení), neformální (vyvíjí se, bez org. shora)
  • podle vazby mezi členy - primární (menší, neformální, rodina), sekundární (větší a formální)
  • podle skupinových vazeb - politické, ekonomické, náboženské, společensky-zábavní
  • podle primarity
    • sekundární skupiny - formální vztahy, masová komunikace (národ, sociální vrstvy)
    • referenční skupina - skupina, se kterou se identifikuji, můžu a nemusím být jejím členem

    Sociální stratifikace

  • rozvrstvení
  • rovnost z titulu lidství, základní práva na život, svobodu, vlastní názory
  • lidé si nemohou být rovni v postavení ve společnosti, majetku, názorech - totalita
  • George OrwellFarma zvířat - ,,Všichni jsou si rovni (ale někteří jsou rovnější).‘‘
  • alegorický román, zvířata vyženou farmáře, chtějí rovnost, ale najednou se někomu zalíbí moc, ideály - rovnost, nezabít jiné zvíře (bez důvodu, ale ten se dá vždy najít)
  • horizontální stratifikace - rozmanitost
  • vertikální stratifikace - odráží postavení ve společnosti, společenská hierarchie
  • sociální mobilita - horizontální (změna působiště, ale stejná profese), vertikální (povýšení, pohyb po hierarchické stupnici)
  • otevřená společnost - svoboda pohybu po hierarchické stupnici
  • uzavřená společnost - totalitní režim, kasty, stavy

    Vrstvy ve společnosti

  • vyšší (elita) - vyšší podnikatelé, politici
  • vyšší střední - soudci, odborníci
  • nižší střední - úředníci
  • vyšší dělnická - odborní zaměstnanci
  • nižší dělnická - neodborná manuální práce
  • underclass (deklarovaní) - nepracující, chudina

    Teorie davu

  • dav – seskupení osob na jednom určitém místě u nějakého důvodu (sociální agregát)

    Gustave Le Bon

  • vycházel z Velké francouzské revoluce, davem se zabýval jako první
  • psychologie davu - hrozí davové šílenství (lidé se chovají pudově a emočně) - ztráta identity
  • kolektivní duše davů
  • sugestibilita (ovlivnitelnost), duševní a citová nákaza
    • heterogenní dav - různorodý, společný jen motiv
      • anonymní - neznámá totožnost (revoluce)
      • neanonymní - určitá organizace (soudy, parlamenty, poroty)
    • homogenní dav - stejnorodý (příslušníci politické strany)

    Davisova teorie davu

    • sociálně strukturovaný dav - předem daný, legální, společensky uznávaný
      • posluchačstvo - divadlo, mše
      • plánovaný expresivní dav - demonstrace
    • nahodilý dav - odpovídá zákonu, něco vyjadřuje
      • divácký - čumilové (kolem nehody)
      • znepříjemňující - tlačenice, fronty
      • panické - požár
    • nezákonné - nejsou v souladu se zákonem
      • aktivní expresivní - neohlášený
      • amorální - větší skupiny (fotbaloví fanoušci posilnění alkoholem, průvod nudistů)

    Brownovo třídění davů

  • pasivní - posluchačstvo
  • aktivní
    • útočné – lynčující
    • únikové – panické
    • získávací – rabující
    • expresivní - demonstrující

    Ekonomie

  • oikonomia - oikos (dům), nomos (řídit)
  • věda o ekonomice (oblast společenské praxe člověka)
  • zkoumá nejobecnější souvislosti ekonomického života společnosti, zkoumá využívání vzácných vstupů k výrobě ekonomických statků a rozdělování vyrobených statků mezi ekonomické subjekty s cílem uspokojování jejich potřeb
  • věda o tom, jak se lidé rozhodují v podmínkách vzácnosti a jaké činnosti provádějí k jejímu překonání
  • vzácnost - statky vzácné (omezené množství) a volné, překonání vzácnosti - nové technologické postupy a zdroje energie
  • statky - obecně vše, co přináší užitek, hmotné i nehmotné (zboží, práva)
  • služby - nemají materializovanou podobu, nehmotné, neviditelné, neskladovatelné, nezkazitelné (školství, zdravotnictví, kadeřnictví)
  • trh - vztahy týkající se nabídky a poptávky, má určitá pravidla, místo, kde se setkává nabídka s poptávkou a utvářejí cenu
  • mikroekonomie - má konkrétnější záběr, chování ekonomických subjektů
  • makroekonomie - větší záběr, chování ekonomiky jako celku (inflace, HDP)

    Tři základní ekonomické otázky

    1. co vyrábět – jaké statky a služby z ekonomických zdrojů
    2. jak to vyrábět – jak, kdo, čím
    3. pro koho – jak rozdělovat, jaký spotřebitel, závisí na výši příjmů

    Ekonomické teorie

  • ekonomií se zabýval už Aristoteles, Platon
  • jako věda vzniká v 15./16. století s nástupem kapitalismu

    Merkantilismus

  • vznikl v osvícenství 17./18. století
  • obhajoval silný a autoritativní stát, jehož stabilita je upevňována hromaděním zlata
  • přednost má vývoz před dovozem (na dovoz uvalena cla)
  • vede k potlačení individuálních podnikatelů

    Fyziokraté

  • přelom 17.-18. století
  • F.Quesnay - kritizoval merkantilismus
  • snažili se najít v ekonomii zákony podobné přírodním zákonům
  • Nechat činiti - svobodné rozhodování vlastníků majetku

    Klasická ekonomie

  • 1776 - Adam Smith vydal Pojednání o podstatě a původu bohatství národů
  • neviditelná ruka trhu - i když se jedinec snaží dosáhnout vlastního prospěchu, zároveň prosazuje i zájem společnosti
  • zástupci klasické ekonomie byli J.S. Mill, T.R.Malthus

    Marxismus

  • Karl Marx - dílo Kapitál
  • kritizuje sociální rozdíly, vykořisťování
  • pojmy nadhodnota, vlastnictví, kapitál - vše je spojeno výlučně s ekonomickými vztahy (více v filosofii)

    Neoklasická ekonomie

  • přinesla do ekonomie vědecké prvky - matematiku a statistiku
  • minimální zásahy státu do hospodářství
  • tato teorie byla těžce otřesena celosvětou hospodářskou krizí ve 30. letech

    Keynesiánství

  • J.M. Keynes - dílo Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz
  • je to teorie blízká levici - snaží se o minimální nezaměstnanost
  • doporučuje zásahy státu do hospodářství v recesi i za cenu státního deficitu, v době expanze ekonomiky státu se má deficit zaplatit
  • v 70. letech byla tato teorie otřesena existencí stagflace - většina států od ní upustila
  • zprvu přinesla ekonomický prospěch, ale později spíše inflaci

    Monetarismus

  • M. Friedman - dílo Kapitalismus a svoboda
  • zasazuje se o snížení inflace a minimální státní zásahy do ekonomiky
  • dnes jsou monetarismus a keynesiánství hlavními dvěma teoriemi ekonomie

    Základní hospodářské procesy

    1. výroba - produkce výrobků a zboží
    2. rozdělování - ke komu výrobky a služby míří, je to ovlivněno mzdou (společenské vrstvy - důchodové vrstvy), všichni se nemohou dovolit stejné věci
    3. směna - nákup a prodej výrobků nebo služeb - cesta od výroby k prodávání (doprava, skladování)
    4. spotřeba - využívání výrobků a služeb pro uspokojení potřeb

    Ekonomické systémy

    1. Zvykový
      • a základě zvyku a tradice, každý dědí z generace na generaci to, co bylo zavedeno předky
      • většina majetku je společného, dělí se dle tradice
      • dnes se vyskytuje u některých primitivních národů
    2. Centrálně plánovaný
      • převládá státní vlastnictví, plán (pětiletka)
      • využití socialistickými státy
      • chybí mu flexibilita
    3. Tržní
      • hlavní slovo má trh, odpovídá aktuální situaci (reakce na zvýšení ceny)
      • převládá v něm soukromé vlastnictví
    4. Smíšený
      • v současné době převládá ve vyspělých zemích
      • je to tržní systém dopněný o zásahy vlády v některých situacích, kdytržní mechanismus neposkytuje uspokojivé výsledky

    Ekonomické sektory

  • primér - prvovýroba (zemědělství, těžba surovin, lesnictví)
  • sekundér - zpracování (průmyslové, textilní, chemické, potravinářské)
  • terciér - služby (doprava, kadeřnictví, cestovní kanceláře, bankovnictví)
  • kvartér - informace (věda, výzkum, komunikace)

    Ekonomické subjekty

  • domácnost – pracovní síla
  • firmy – musejí obstát v konkurenci, chtějí a potřebují co nejvyšší výdělky
  • vláda orgány státní správy a územní samosprávy
  • zahraniční subjekty – domácnosti, firmy, státy, mezinárodní organizace

    Ekonomický koloběh

    Základní funkce ceny

  • informace
    • změny cen přinášejí výrobcům i spotřebitelům informace
    • surovina se stane vzácnější než obvykle - zvýšení cen - zvýšení výrobních nákladů›
    • zvýšení ceny výrobku - indikace pro výrobce, aby přešel na levnější výrobní surovinu (spotřebitel ji upřednostní před zdraženm výrobku)
  • motivace
    • správná reakce na změnu cen přináší výdělek (přebývá surovina, já z ní začnu vyrábět, protože bude levnější, poté mohu snížit konečnou cenu, odbyt se zvýší a já vydělám)
  • alokace
    • přemístění - konečný výsledek šíření cenových informací, přemístění pracovní síly do více výdělečného sektoru (větší zájem o boty než o kabelky - zvýšení výroby bot)

    Sankce tržní konkurence

  • spolu s morálními a právními sankcemi zajišťuje zdravé fungování trhu
  • vytlačuje z trhu ty, kteří porušují pravidla
  • zákazník si příště vybere konkurenční podnik, který pravidla neporušuje (špinavý příbor v restauraci)
  • kde je konkurence slabá, nemá zákazník moc na výběr, a proto je třeba donucen navštívit špatný podnik znovu - je důležitá obchodní inspekce a hygieniků na skomírajících trzích více, než na trzích se silnou konkurencí, které se v podstatě řídí samy

    Selhání trhu

  • situace, kdy trh podle obecně uznávaných představ neplní dost účinně a spravedlivě své funkce
    • přenos informací prostřednictvím cen
    • stimulace ekonomických činností
    • rozdělování důchodů subjektům
    • toto je zpravidla důvodem pro zásah státu do ekonomiky

    Poptávka

  • množství zboží, které jsou kupující ochotni koupit při určité ceně
  • graf poptávky má klesající charakter
  • záleží na mnoha faktorech
  • Důchodový efekt - menší množství zboží, vzroste cena, ale důchod je stejný (lidé kupují více masa, když je levnější), zesilován různou výší důchodů
  • Substituční efekt - lidé mění strukturu potřeby, sníží podíl zdraženého zboží a zvýší podíl jiného, zdraží-li se jedno zboží, tak ostatní levnější od něho odlákají poptávku (zdraží hovězí - lidé kupují drůbeží a vepřové, zdraží kino - lidé kupují knihy) poptávka v krátkém období - člověk je méně přizpůsobivý, velké zdražení nevyvolá propad (farmaceutika), trvá nějakou dobu, než své zvyky změníme
  • poptávka v dlouhém období - je elastičtější, malé zdražení vyvolá velký propad prodeje
  • komplementární zboží - změna cen jiných výrobků, které spolu souvisí (pneumatiky, benzín)
  • subtitut - zboží, kterým můžeme nahradit zkoumané zboží
  • dále poptávku ovlivňují i úrovně důchodů, změny preferencí (lidé více kupují plavky v létě)
  • celkový užitek - uspokojení z celého množství statku
  • mezní užitek - přírůstek uspokojení z každé další, dodatečné jednotky statku
  • spotřebytelův přebytek - rozdíl mezi celkovým užitkem statku a částkou, kterou za něj spotřebitel zaplatí (rozdíl mezi částkou, kterou jsem ochoten maximálně zaplatit a skutečnou částkou)
  • elasticita poptávky - vliv na výdaje kupujících a na příjmy prodávajících
    • elastická - zvýšení ceny a snížení množství má za následek snížení výdajů kupujících i příjmů prodávajících
    • neelastická - zvýšení ceny a snížení množství má za následek zvýšení výdajů kupujících i příjmů prodávajících

    Nabídka

  • množství zboží, které výrobci dobrovolně dodají na trh při určité ceně
  • graf nabídkové křivky má stoupající tvar (výrobci reagují na změnu cen, porovnávají je s náklady, vypočítávají zisk)
  • záleží na mnoha faktorech
  • rostoucí náklady - vyšší cena pokryje náklady - více produkce
  • struktura výroby - přesunutí výroby na jiný produkt, jehož cena je příznivější
  • vstup do odvětví - noví výrobci (kteří nemohli vyrábět při nižší ceně kvůli horší technologii)
  • změna nákladů výrobce - ceny, technický pokrok - snížení umožňuje vyrobit se stejnými zdroji větší množství výrobku a tím pádem zvýšit nabízené množství
  • ceny alternativních výrobků (farmář pěstuje žito a ječmen, cena ječmene poklesne, zvyšuje nabídku žita, ačkoli je jeho cena stejná)
  • změna výrobních podmínek - výkyvy počasí (růst a pokles úrody, sezónnost)

    Utopené náklady

  • náklady, které člověk nese, ať se rozhodne pro kteroukoli z volených možností
  • rozhodování mezi možnostmi - porovnávání nákladů (mám vilu za 5 milionů, ale za vilou postaví dállnici - když chci vilu prodat, tak nejlepší nabídka činí 3 miliony)
  • nelze je brát v úvahu

    Náklady příležitosti

  • podstatou je obětovaná příležitost, nákladem je přínos nebo užitek, který bychom mohli získat v jiné příležitosti (člověk se rozhoduje, zda má studovat, za 5 let by ho to vyšlo na 30 000Kč, ale za tu dobu by si vydělal 300 000Kč (jeho náklad – příležitost, kterou obětuje), celkové náklady na studium činí 330 000Kč
  • do nákladů se musí započítat obětované příležitosti, poté se porovnávají s užitkem
  • náklady příležitosti jsou vždy náklady druhé nejlepší příležitosti

    Ekonomické náklady

  • explicitní a implicitní náklady
    • explicitní - platí je výrobce za používání cizích výrobních faktorů (výdaje za materiál, nájem a mzdy)
    • implicitní - odrážejí obětované příležitosti výrobcových vlastních výrobků (to, co by za ně dostal v druhé nejlepší příležitosti - nájem za jeho vlastní pozemek a jeho vlastní mzda)

    Ekonomický zisk

    - rozdíl mezi celkovým příjmem a ekonomickými náklady
  • je-li záporný, výrobce odchází do jiné příležitosti
    • variabilní náklady - mění se s rozsahem činnosti, pokud výroba rostem rstou i náklady (a naopak)
    • fixní náklady - nezávisí na rozsahu činnosti, vznikají když se nevyrábí (nájem), výrobce je krátkodobě ochoten nést ztrátu, ale pouze do výše fixních nákladů

    Zastavení činnosti

    = přerušení činnosti, vyčkání do té doby, než se situace na trhu zlepší (obnovení situace), když příjem nepokrývá variabilní náklady

    Odchod z trhu

  • definitivní zastavení výroby, přechod do jiné příležitosti, jedná se o dlouhodobé rozhodnutí
  • když příjem nepokrývá variabilní náklady a fixní náklady po delší dobu

    Působení nabídky a poptávky

  • přebytek - snížení ceny vyvolává zvýšení zájmu, ale k snížení nabídky
  • nedostatek - zvýšení ceny vyvolává snížení zájmu, ale ke zvýšení nabídky
  • rovnováha - je v zájmu obou tržních stran, rovnovážné množství výrobků, které jsou výrobci ochotni prodat a kupující koupit
  • změny rovnováhy - zvýšení nabídky (mimořádně úrodný rok, zavedení efektivnějších technologií, nalezení nového naleziště s nižšími náklady na těžbu, snížení výrobních nákladů) a pokles nabídky
  • rovnovážná cena - když není na trhu ani přebytek ani nedostatek, trh je v rovnováze
  • nerovnovážná cena - když je přebytek, sníží se cena a zvýší se zájem , při nedostatku se zvýší cena

    Peníze

  • peníze - zvláštní druh vzácného statku, univerzální směnný prostředek - nákup všeho v ekonomickém slova smyslu

    Vývoj peněz

    1. naturální směna - nelze pozorovat hodnotu (nepřesná cena, míra hodnoty), vysoké transakční náklady (obchodníci hledali dlouho kupující, smlouvali), musí být oboustranná shoda potřeb, nepodporuje specializaci (pro větší výdělky potřebuji větší rozmanitost) ani zdokonalení v oboru - věc za věc
    2. komoditní peníze (zbožové) - komodita jako druh zboží (dobytek, koření)
    3. drahé kovy – zlato, stříbro
    4. mince z drahých kovů – plnohodnotné peníze, hodnota kryta drahým kovem
    5. mince z obecných kovů – neplnohodnotné peníze, od 18.st. i papírové, směnitelné za zlato
    6. peníze s nuceným oběhem - dnešní bankovky a mince, oběživo, nejsou směnitelné za zlato
    7. žirové (depozitní) peníze - bezhotovostní, platba z účtu na účet

    Funkce peněz

    1. míra hodnot - pozorování hodnot všech statků a služeb, náklady, úroky
    2. prostředek směny - zprostředkování a usnadnění směny, všeobecně přijímané
    3. uchovatel hodnoty - uchování hodnoty pro příště, použití v budoucnu (drahé kovy, nemovitosti, umělecká díla)

    Peněžní zůstatek

  • aktivum - něco, do čeho můžu vložit peníze, vlastníkovi přináší výnos
  • likvidní aktivum - v peněžence, na účtech, můžeme je kdykoliv směnit
  • transakční aktivum - běžné nákupy, opatrnostní (nepředvídatelné výdaje)
  • peněžní aktivum (oběživo, na účtech, cenné papíry) a reálné aktivum (auta, domy)

    Likvidita aktiv

  • likvidita - zbavení se aktiva za účelem výnosu, snadnost přeměny na peníze a velikost nákladů spojené s přeměnou, při vyšší likviditě se snižuje teoretický zisk (z cenných papírů můžu mít vyšší zisk než z peněz, ale jejich převod na peníze je nesnadný)
  • likvidní aktivum - lze snadno a rychle bez velkých nákladů nebo ztrát přeměnit na peníze
  • oběživo - plně likvidní aktivum, lze přímo použít ke všem nákupům
  • zůstatky na účtech - také lze přímo použít, ale ne všude je to možné
  • zůstatky na termínovaných účtech - stavební spoření (vybrání je omezené časem, jinak sankce)
  • cenné papíry - dluhopisy a akcie, platíme za zprostředkování, okamžitá přeměna na peníze může být spojena se ztrátou (makléři)
  • pozemky a fyzický kapitál - budovy, auta - (transakční náklady, věci stárnou - ztráty)
  • lidský kapitál - nelze prodat vůbec

    Cenné papíry

  • listina a oprávnění vlastníka
  • nárok komitenta (vlastníka) vůči emitentovi (vydavateli)

    Obligace

    Dluhopis

  • vlastník má právo na vyplacení dlužné částky
  • využití - hlavně právnické osoby, vydávají je soukromé společnosti (podniky), komunální orgány (obce, kraje) a stát (nejnižší hodnota obligace je 1000 kč, ale často bývá 1000 000 kč)
  • cílem vydání je získat kapitál (investice, pokrytí ztráty)
  • dělení podle emitenta - státní, bankovní a podnikové
  • dělení podle data splatnosti - krátkodobé (do 1 roku), střednědobé (1-10), dlouhodobé

    Akcie

  • emitovány akciovou společností
  • majitel akcií vlastní podíl akciové společnosti, má různá práva (právo na dividenda, hlasování na valné hromadě a vyplacení své části při likvidaci společnosti)

    Šek

  • krátkodobý cenný papír vydaný bankou, akceptovaná poukázka k vydání peněz
  • majitel účtu přikazuje peněžnímu ústavu zaplatit doručovateli šeku požadovanou částku

    Směnka

  • úvěrový cenný papír, vyplývá z něho dlužnický závazek (ve stanovenou dobu může majitel požadovat požadovanou částku)
  • může mít funkci uhrazovací i zajišťovací

    Burza

  • místo pravidelného shromažďování osob, dohodnuté místo a čas, je organizovaná
  • není zde přímo přítomno zboží, to je dodáváno dodatečně
  • obchodování probíhá prostřednictvím makléřů
  • burzy cenných papírů (nejrozšířenější), komoditní (zbožové) a lodního prostoru
  • známé burzy - v New Yorku - NY Stock Exchange (NYSE) na Wall street, další jsou TSE (Tokio stock exchange), HKSE (Hong Kong stock exchange, BME (Bolzas merchados Espaňolesp, FWB (Frankfurt Wertpapierbürse)

    Bankovní soustava

  • banka - podnik obchodující nepeněžním trhu, zabývá se bankovními operacemi
  • peněžní zásoba - suma peněz, které bankovní soustava vytvoří a kterou lidé a firmy drží jako peněžní zůstatek
  • bankovní soustava - všechny druhy bank
  • u nás dvoustupňová - centrální banka, komerční banky

    Centrální banka

  • Česká národní banka - ČNB
  • neposkytuje běžné bankovní služby, pečuje o stabilitu měny a bankovní soustavy
  • je to bankou bank, komerční banky si u ní ukládají rezervy nebo si půjčují peníze
  • funkce ČNB - regulace množství peněz v oběhu, uržení rovnováhy, koriguje inflaci, emisní banka - jako jediná vydává peníze, finanční operace vlády, určuje úrok
  • diskontní politika - určuje úrokovou míru, operace na volném trhu

    Komerční banky

  • dosažení zisku pomocí 3 operací
  • aktivní operace - poskytování úvěrů, půjček, banka získává úroky
  • pasivní operace - přijímání vkladů, banka poskytuje klientům úrok
  • zprostředkovatelské účty - banka vybírá zprostředkovatelský poplatek - bezhotovostní platby (převody), směnárenská činnost)

    Makroekonomie

  • makroekonomické ukazatele vypovídají o stavu a vývoji hospodářství státu

    Hrubý domácí produkt

  • v penězích vyjádřená hodnota všech statků a služeb vyrobených v daném období (většinou kalendářní rok) na území daného státu - je ovlivněn počtem obyvatel
  • v ČR HDP asi 20 000€ (asi 17. místo v EU, 35. na světě)
  • meziroční změna HDP - udává ekonomický růst
  • do HDP patří jen nově vyrobené produkty (ne staré auto v bazaru)
  • čistý domácí produkt - vyjadřuje kolik produktů opravdu přibylo, bere v úvahu opotřebení věcí (moc se nepoužívá)

    Platební bilance

  • popisuje tok peněz (plateb) libovolné ekonomiky se zahraničím
  • Běžný účet - veškeré přeshraniční platby firem a domácností, které nemají povahu mezinárodních investic, platby za dovoz, vývoz zboží a služeb (cestovní ruch - ubytování, poradenství), dále poplatky, dary, úroky, mzdy
  • Finanční účet - investiční přeshraniční platby, dovoz a vývoz kapitálu
    • přímé investice -právnická nebo fyzická osoba se sídlem v zahraniční investuje peníze do založení firmy v domácí ekonomice
    • portfoliové investice - zahraniční investor investuje do domácích akcií, dluhopisů, uložení peněz do domácí banky
  • úrokový diferenciál - rozdíl mezi úrokovou mírou u nás a v zahraničí - zvětšení - příliv zahraničního kapitálu (přebytek na našem finančním účtu)

    Devizové rezervy

  • zásoba zahraničních měn, musí je mít každá centrální banka
  • použití - k zásahům na měnovém trhu
  • domácí měna posiluje - nákup zahraničních měn za domácí měnu
  • domácí měna je slabá - nákup domácí měny za devizové rezervy

    Rovnováha platební blance

  • schodek běžného účtu je pokryt přebytkem finančního účtu nebo čerpáním rezerv a naopak, jsou zde zahrnuty všechny platby do i ze zahraničí
  • saldo - čistý vývoz (vývoz minus dovoz zboží a služeb) = obchodní bilance = čístý vývoz = rozdíl mezi vývozem a dovezem, závisí na měnovém kurzu, cenových hladinách doma a v zahraničí a na růstu HDP doma a v zahraničí

    Inflace

  • zvyšování hladiny úrovně cen všech statků a služeb, důsledek ekonomimcké nerovnováhy
  • je to negativní jev - snižuje kupní sílu peněz, znehodnocuje úspory, snižuje reálné mzdy, přispívá k ekonomické nestabilitě, omezuje informační hodnotu peněz
  • deflace - opak inflace, snižování cen
  • stagflace - inflace za současné stagnace ekonomiky (dochází k ní když se vláda snaží snížit úroveň nezaměstnanosti pod její přirozenou úroveň)
  • index spotřebních cen - velikost změny výdajů domácností na nákup spotřebního koše statků a služeb - seznam produktů a služeb, které domácnost průměrně potřebuje
  • míra inflace - procentuální rozdíl mezi indexem spotřebních cen za různá období
    • mírná inflace - několik procent ročně, zásadně nenarušuje hospodářství
    • pádivá inflace - desítky až stovky %, nezdravý vývoj ekonomiky, zvyšuje nejistotu c
    • hyperinflace - tisíce až miliony %, rozklad hospodářství, ztráta fce peněz

    Poptávková inflace

  • poptávkový inflační impulz - vychází ze zvýšení složky agregátních výdajů (výdaje ekonomických subjektů – investice, spotřeba)
  • sám o sobě nevyvolá inflaci, inflace vznikne když Centrální banka akodomuje peněžní zásobu (akomodace - zvýšení)
  • klíč k inflaci má centrální banka, je jím růst peněžní zásoby, problém je že neumí přesně ladit inflační nástroje

    Nabídková inflace

  • impulz - zvýšení nákladů (mzdových) nebo zvýšení ceny základní suroviny (ropa)
  • nákladový šok sám o sobě nevyvolá inflaci
  • ekonomikou se šíří růst cen - Centrální banka je pod tlakem, aby akodomovala peněžní zásobu
  • mzdová nákaza - někomu se zvýší plat a ostatní odbory chtějí taky zvýšení platů
  • inflační spirála - mzdy a ceny se navzájem dohánějí, vzniká ze mzdových šoků (inflace devalvuje hodnotu inflace, odbory pak chtějí další zvýšení mezd)
  • setrvačná inflace - lidé očekávají inflaci a zvyšují ceny, to způsobí inflaci
  • inflační cílování - centrální banka má záměr, který veřejně vyhlásí, dodržení je prestiž (dnes má ČR inflaci asi 2%)

    Nezaměstnanost

  • existence skupiny práceschopného obyvatelstva, aktivně usilujících o zaměstnání (není to například žena v domácnosti, rentiér)
  • nezaměstnaný – ten, který nemá práci, ale nějakou hledá nebo se rekvalifikuje
  • míra nezaměstnanosti - 3 – 7% relativně zdravá nezaměstnanost, normální (v ČR asi 8 – 10%)
  • určitá nezaměstnanost je důležitá pro zdravou ekonomiku - zaměstnavatelé si mají z čeho vybírat
  • délka nezaměstnanosti závisí na ekonomické situaci nezaměstnaného a na hustotě sítě sociálních podpor ve státě

    Dělení podle příčin

    • frikční - dobrovolné opuštění zaměstnání, vybírají si, chtějí lepší plat, nebo přestěhování
    • strukturální - podle vývoje v různých odvětvích, trvá trochu déle, možná je rekvalifikace vstup do jiného odvětví (nějaká odvětví propouštějí, jiná zase najímají nové pracovníky)
    • cyklická - celkový hospodářský pokles, nezaměstnanost je ve všech odvětvích
    • sezónní - váže se na určité období - zemědělství, Skicentrum (prodej jen v zimě)

    Dělení podle dobrovolnosti

    • Dobrovolná - nezaměstnaný hledá práci, ale vybírá si, hledá vyšší mzdu, než jaká na trhu práce převládá
    • Nedobrovolná - nezaměstnaný by bral i práci za mzdu která na trhu práce převládá (nebo nižší), ale nemůže žádnou práci sehnat

    Hospodářský cyklus

  • cyklické výkyvy (fáze) hospodářství
  • expanze - růst reálného HDP, dosahuje vysokých hodnot
  • recese - růst zpomaluje nebo dochází k poklesu HDP, když HDP klesá ve 2 čtvrtletích
  • deprese - hluboký a dlouhotrvající hospodářský pokles

    Zásahy státu do ekonomiky

  • důvody k zásahům - selhání trhu, hospodářské cykly, velké sociální rozdíly
  • Keynesiánské pojetí - pojetí blízké levici, v případě recese má nastartovat růst pomocí vládních investic i za cenu deficitního rozpočtu, podporuje aktivní boj proti nezaměstnanosti a progresivní daň (vyšší zdanění osob s většími příjmy) - zmenšení sociálních rozdílů
  • Neoklasické pojetí - zásahy státu do ekonomiky spíše škodí, hospodářská politika má být co nejvíce stabilní (státní rozpočet vyrovnaný, inflace co nejnižší)

    Státní rozpočet

  • finanční plán státu
  • příjmy - daně, cla, poplatky, pokuty, půjčky, pronájem
  • výdaje - nákup statků a služeb, sociální dávky, školství, bezpečnost
    • vyrovnaný rozpočet - příjmy a výdaje jsou v rovnováze, rozpočet EU je povinně vyrovnaný
    • přebytkový rozpočet - příjmy vyšší než výdaje, přebytek se rozumě využije
    • deficitní rozpočet - výdaje vyšší než příjmy, krytí vydáním dluhopisů, půjčkou, roste státní dluh

    Dávky

  • transfery
  • nevratné částky vyplácené občanům ČR
  • důchodové pojištění - starobní, vdovský, sirotčí důchod
  • nemocenské pojištění - mateřská, nemocenská, při ošetřování člena rodiny
  • státní sociální podpory - rodičovský příspěvek, příspěvek na bydlení, pěstounská péče
  • sociální péče - příspěvek na výživu dítěte, auto zdravotně postiženým

    Daně

  • povinná a nevratná částka
    • přímé
      • progresivní (lidé s vyššími příjmy platí vyšší daně)
      • regresivní (lidé s vyššími příjmy platí nižší daně - pouze nižší sazbu, reálně platí stejně)
      • rovné
    • nepřímé
      • zahrnuty v ceně statků nebo služeb
      • DPH - daň z přidané hodnoty, dále spotřební daň, daň z nemovitosti, dědická daň

    Politologie

    Vznik

  • Platon - model ideálního státu
  • filosofové (sofokracie), strážci (bezpečnost a pořádek) a obchodníci a řemeslníci
  • Aristoteles - člověk je bytost společenská - zoon politicon
  • organicismus – vztah člověka a státu
  • sbírka ústav (studoval a porovnával je - komparativní politika)
  • dobrá a špatná forma vlády - dobré jsou monarchie, aristokracie a politeia, špatné tyranie, oligarchie a demokracie
  • politologie jako věda byla založena v 19. Století (1880 byla založena 1. katedra na Kolumbijské univerzitě)
  • rozšiření po 2. sv. válce

    Předmět zájmu

  • studium politiky (umění řídit stát)
    1. Moc
      • zákonodárná - Parlament ČR (Poslanecká sněmovna a Senát)
      • výkonná - vláda, prezident, státní zástupce)
      • soudní - soudy – obecní (městský), krajský, vrchní, nejvyšší, nejvyšší správní
    2. Fungování státu - obyvatelstvo, území, organizace
    3. Forma vlády
      • dělení podle demokratičnosti zřízení
        • totalita
        • demokracie
      • dělení podle formy uskupení státu
        • unitární (ČR)
        • federativní (USA)
        • konfederativní (Commonwealth)
    4. Politické strany, hnutí, organizace
    5. Volby a volební systémy
    6. Politické teorie a ideologie (demokracie, fašismus, rasismus, komunismus)
    7. Mezinárodní organizace a vztahy

    Politická participace

  • participace - účast na politickém životě - jak můžeme být aktivní, jak se můžeme podílet

    Konvenční

  • konvence - dohoda
  • formy přijaté společností, legální charakter, možnosti, které jsou normální
  • yužití voleb - aktivně (můžu volit od 18 let), pasivně (jsem volen – PS a Evropský parlament od 21 let, Senát a prezident od 40 let, obecní a krajské zastupitelstvo od 18 let)
  • politická kampaň - nespokojenost - petiční práva, demonstrace, stávka

    Nekonveční

  • většinou odsuzované, neakceptované, kontroverzní, někdy nelegální
  • neschválené demonstrace, atentát, pomlouvačná kampaň (rasisticky motivovaná), lobbismus (považuje se spíše za nekonveční)

    Teorie politického pluralismu

  • pluralismus - mnohost
  • množství subjektů, které se účastní politické participace - možnost výběru
  • zakotveno v ústavě
  • nejdůležitější - politické strany, jednotlivci (odborníci, nestraníci)
  • seskupení - občanská sdružení, hnutí, různé organizace, spolky, odbory, církev

    Gottfried Wilhelm Leibniz

  • němec, 17./18.st., položil základy politického pluralismu
  • filosof - podstatou světa jsou monády
  • filozofické kořeny plurality (má velké množství roncipů), ale klade důraz i na jedinečnost

    Robert Dahl

  • americký politolog 20. století
  • teoretik plurality (dílo Pluralitní demokracie ve Spojených státech)

    Teorie vzniku státu

  • v 15. století použil poprvé pojem stát Machiavelli
  • první státní útvary až A.C. 6000 let (písemné doklady - A.C. 4000 let)
  • rvní státní útvary v Evropě - městské státy Polis (A.C. 800 – 320)
    1. náboženská - stát náboženského původu, božský původ panovníka (Sv. Augustin, T. Akvinský), stát není lidský vynález, je to záměr boha
    2. patriarchální – na základě rozrůstání rodiny
    3. mocenská – inspirace přírodou, silnější jedinci ovládají ostatní (Machiavelli)
    4. smluvní – na základě společenské smlouvy, lidé se dohodli na vytvoření organizované společnosti (ve filosofii)

    Thomas Hobbes

  • angličan, 16./17. století
  • dílo Leviatan
  • přirozený stav (stav před existencí státu) - „Válka všech proti všem“ nebo také „Člověk člověku vlkem“ (lat. Homo homini lupus)
  • důvody uzavření smlouvy - ochrana lidí před vnějším nepřítelem i před křivdami uvnitř země
  • uspořádání státu - absolutní monarchie - vliv na teorie fašismu

    John Locke

  • 17. století
  • dílo Dvě pojednání o vládě
  • přirozený stav - „Stav dokonalé svobody a rovnosti“
  • platí nepsaný přirozený zákon, všichni mají nárok na život, svobodu, majetek
  • důvody uzavření smlouvy - ochrana života, svobody a majetku (stát není dárcem základních lidských práv, ale jejich ochráncem)
  • uspořádání státu - konstituční monarchie
  • vliv na teorie zastupitelské demokracie
  • velký význam při teorii lidských práv - tvůrce koncepce Teorie přirozených práv (každý na ně má nárok z titulu svého lidství)
  • zdůrazňoval nutnost oddělení výkonné a zákonodárné moci

    Jean Jacque Rousseau

  • 18. století
  • dílo O společenské smlouvě
  • přirozený stav - „Stav přírodní harmonie“ - problém nastává v okamžiku, kdy vzniká osobní vlastnictví
  • důvody uzavření smlouvy - zachování svobody (Člověk je nucen ke svobodě)
  • uspořádání státu - přímá demokracie - dává však pravdu na stranu většiny, menšina se přizpůsobí
  • vliv na teorie komunismu, byl velký kritik majetkové nerovnosti

    Atributy státu

  • stát - forma organizace lidské vyznačující se sdružením obyvatel na určitém území
    1. Státní území
      • plocha, prostor ohraničený hranicemi
      • suchozemský povrch, vzdušný prostor i podzemí
      • v minulosti se dalo získat podmíněním obyvatelstva nebo objevením, koupí či dohodou
      • ztráta - přírodní vlivy (zaplavení ostrova)
      • dnes ošetřeno mezinárodními dohodami
    2. Obyvatelstvo
      • lidé, kteří se nachází na určitém území určitého státu
      • podléhají právnímu řádu daného státu
      • občanství - vzniká narozením, zažádáním, trvalým bydlištěm (5 let), nalezením na území ČR či adopcí
      • obyvatel - širší pojem, cizí státní příslušníci, bezdomovec - člověk bez občanství
      • bez našeho souhlasu nebo žádosti nemůže být občanství odebráno
    3. Správa
      • státní moc, právní řád, organizace
      • soudní moc, zákonodárná moc (Poslanecká sněmovna), výkonná moc (vláda a prezident)
      • ministerstva (pod sebou mají další úřady)
      • dále historie, jazyk, kultura

    Státní suverenita

  • nezávislost, svrchovanost
    • vnější suverenita - právní subjekt mezinárodního práva (uznání od ostatních), rovnocennost s ostatními státy, uzavírání dohod
    • vnitřní suverenita - nezávislost státní moci na jiném politickém subjektu uvnitř státu (mafie)
  • Jean Bodin - 16. století, teoretik suverenity

    Funkce státu

    • vnitřní - ochrana obyvatel, majetku, lidských práv, sociální podpora, vzdělání, zdravotní péče, stabilita měny (ČNB)
    • vnější - ochranná funkce, ochrana zájmů státu (kultura, politická kultura), aktivní účast na mezinárodních vztazích s důrazem na perspektivu státu

    Dělba státní moci

    Formy státu podle organizace státní moci

    Z hlediska lidských práv
    diktatura demokracie
    totalita, vojenský režim (komunismus, fašismus - S Korea) vláda lidu
    Podle vnitřní struktury
    unitární federace konfederace
    jedna vláda více celků, mají své autonomie členské státy, které mají vlastní suverenitu
    jeden parlament více parlamentů, ale jedna hlava státu volné sdružení států (jsou nezávislé)
    ČR Německo, USA Commonwealth
    Podle dělby moci
    presidentské režimy parlamentní režimy polopresidentský režim
    hlavní moc má v rukou president hlavní moc má v rukou parlament moc je rozdělena na půl
    USA, J Amerika, Indonesie většina Evropy (ČR, Polsko, Indie, Turecko) Francie, Rusko, Ukrajina
    Podle hlavy státu
    monarchie republika
    král, císař, princ, sultán president
    dědičnost přímá nebo nepřímá volba
    • Parlamentní - monarcha - reprezentativní funkce (tradice), parlamentní systém
    • Absolutní - panovník má veškerou moc, nemusí existovat politické strany, sultanáty (Saudská Arabie, Bhútán)
    • Konstituční - moc panovníka je omezena ústavou (Maroko, Spojené arabské emiráty)
  • další státní zřízení jsou například teokratická absolutní monarchie ve Vatikánu

    Ústava

    Politický dokument

    ústava, Listina základních práv a svobod Základní - zákonné právní předpisy
    zákony
    nařízení Prováděcí - podzákonné právní předpisy
    vyhlášky krajů
    vyhlášky obcí
  • mění se, pokud se změní politický systém (vzniku nových orgánů)
  • určuje charakter státu (monarchie, republika), vymezení složky moci ve státě

    Právní dokument

  • šechny ostatní předpisy v zemi ji podléhají, souhrn všech právních předpisů
  • je na vrcholu právního řádu (pyramidy)

    Typy ústav

    Flexibilní

  • snadné přijetí, lehce měnitelné
  • je třeba nadpoloviční většina (Spojené království)

    Rigidní

  • těžko měnitelné
  • je potřeba 3/5 většina ze všech poslanců (200), 3/5 většina z přítomných senátorů (vázáno na přítomnost 1/3 senátorů) - kvalifikovaná většina

    Psaná a nepsaná ústava

  • Psaná - dokument, který byl schválen najednou (ČR)
  • Nepsaná - více dokumentů, napsané v různou dobu, tvoří ji ústavní zvyklosti a precedenty
  • precedent - první rozhodnutí soudu v dané věci, které se stává závazným pro další rozsudky - Spojené království (Magna Charta, Bill of Rights)

    Ústava ČR

    Preambule

  • tradice státnosti Koruny české a Československé republiky
  • slib budovat, chránit a rozvíjet ČR
  • svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti
  • ochrana přírodního a duchovního bohatství

    1. hlava - Základní ustanovení

  • ČR je republikou, svrchovaným a demokratickým státem
  • součástí ústavy je Listina základních práv a svobod
  • politická pluralita, stát dbá o využívání přírodních zdrojů, ochranu přírodního bohatství
  • správa samostatných samosprávných celků
  • důraz na demokracii, státní hranice se mohou měnit ústavou
  • hlavní město ČR je Praha, nikdo nesmí být proti své vůli zbaven státního občanství
  • státní symboly (malý a velký státní znak, státní barvy, státní vlajka, standarta, pečeť a hymna)

    2. hlava - Moc zákonodárná

  • zákonodárná moc patří parlamentu
  • poslanecká sněmovna má 200 poslanců, kteří jsou voleni na 4 roky
  • do poslanecké sněmovny se volí systémem poměrného zastoupení, do senátu většinovým systémem
  • pasivní volební právo do poslanecké sněmovny je 21 let, do senátu 40 let
  • mandát poslance nebo senátora vzniká zvolením, nikdo nemůže být zárveň poslancem i senátorem (nesloučitelnost funkcí)
  • funkce poslance nebo soudce je nesloučitelná s funcí poslance nebo senátora
  • ztráta mandátu poslance nebo senátore - vzdání se mandátu, ztráta volitelnosti, uplynutí volebního období, u poslanců rozpuštění poslanecké sněmovny

    3. hlava - Moc výkonná

  • president
    • hlava státu, volen parlamentem (obě komory)
    • návrh na presidenta musí dát nejméně 10 poslanců nebo senátorů
    • 5-ti leté volební období, může být zvolen maximálně 2x
    • podmínky pro zvolení - 40 let a státní občanství
    • není z výkonu své funkce odpovědný - nelze trestně stíhat (pouze velezradu - obviní ho Senát)
    • může se zúčastnit zasedání parlamentu, získá slovo kdykoliv o to požádá
    • jmenuje soudce Ústavního soudu (se souhlasem senátu), předsedu vlády, vládu
    • udílí milost, jmenuje presidenta NKÚ a členy Bankovní rady ČNB
    • zastupuje stát navenek, je velitelem ozbrojených sil, udílí státní vyznamenání
  • vláda
    • předseda, místopředseda a ministři (16 ministrů a předseda)
    • nová vláda jmenuje premiéra a pověří ho sestavením vlády
    • hlasovnání o důvěře - jsou 2 pokusy, jinak se zvolí jiný premiér
    • vláda žádá poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry, pokud ji nedostane, jsou další volby
    • vláda může kdykoliv požádat o důvěru, nebo to může být navrženo poslanci (minimálně 50 poslanců)
    • když není vyjádřena vládě důvěra, musí podat demisi

    4. hlava - Moc soudní

  • soudci jsou nezávislí, soudce nelze proti jeho vůli odvolat nebo přeložit (kromě výjimek stanovených zákonem)
  • nesloučitelnost funkcí - soudce nemůže být presidentem ani členem Parlamentu
  • soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy
  • ústavní soud - ochrana ústavy, soudcem se může stát pouze bezúhonný občan, volitelný do Senátu s 10-ti letou právnickou praxí
  • soudce nelze trestně stíhat bez souhlasu Senátu, zadržet ho lze pouze přímo při činu (souhlas do 24 hodin), soudce má právo odpřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděl ve své funkci
  • ústavní soud rozhoduje o:
    • zrušení zákonů, které jsou v rozepři s ústavou
    • řeší ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy nebo státu
    • ústavní stížnosti proti rozhodnutí či zásahu orgánu veřejné moci
    • žalobě Senátu na presidenta
    • rozpouštění politické strany
    • porovnávání mezinárodních smluv s ústavou
  • soudci Ústavního soudu jsou vázáni ústavním pořádkem
  • soudy - rozhodují o vině a trestu
  • hierarchie soudů - Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, vrchní soudy, krajské soudy a okresní soudy
  • soudce je jmenován presidentem, musí mít vysokoškolské právnické vzdělání
  • soudci rozhodují sami, popřípade v senátu (obvykle 3-členném, při závažnějších případech), mohou se zúčastnit i další občané
  • soudce je vázán zákonem a mezinárodní smlouvou
  • všichni účastníci mají rovná práva, ústní a veřejné (stanoví zákon)
  • rozsudek se stanovuje veřejně

    5. hlava - Nejvyšší kontrolní úřad

  • NKÚ - nezávislý orgán
  • hospodaření se státním majetkem, rozpočet
  • presidenta a vicepresidenta NKÚ jmenuje president ČR na návrh Poslanecké sněmovny
  • 9-ti leté funkční období (nyní František Dohnal)

    6. hlava - Česká národní banka

  • ČNB - ústřední banka státu (emise bankovek a mincí)
  • pečuje o cenovou stabilitu, lze do ní zasahovat na základě zákona
  • guvernéra ČNB jmenuje president ČR (nyní Miroslav Singer)
  • určuje výši minimálních rezerv, výše úrokové sazby

    7. hlava - Územní samospráva

  • základní samosprávné celky - obce, kraje
  • obec je součást kraje
  • do 3000 obyvatel je to vesnice, více jak 3000 město, v ČR je 19 statuárních měst
  • obec spravována zastupitelstvem - 4-leté období
  • správní celek - veřejnoprávní korporace (má majetek, hospodaří podle rozpočtu)
  • stát může zastáhnout na základě podmínek určených zákonem
  • volby jsou tajné, všeobecné, rovné a přímé
  • působnost zastupitelstva stanoví zákon, rozhodování ve věcech samosprávy (územní plán, stavební povolení)
  • obecně závazné povolení
  • volby - slouží k výběru zástupců
  • komunální - místní volby do zastupitelstva
  • dále volby do krajských zastupitelstev, volby do evropského parlamentu
  • způsoby výběru zástupců - volba, jmenování, rotace (předsednictví EU), losování, dědictví

    Funkce voleb

  • umožňují pokojnou změnu vlády
  • výběr reprezentantů, určují, kdo bude vládnout
  • udělují oprávnění (legitimitu) parlamentu a vládě
  • vyjadřují mínění voličů
  • zahrnují zpětnou vazbu (dialog mezi voliči a vládou, informace o tom, co vláda dělá)

    Principy volebního práva

  • všeobecné - od 18 let, musí být občan ČR, právní způsobilost
  • rovné - hlasy všech si jsou rovny
  • přímé - volíme své zástupce přímo
  • svobodné
  • tajné - není zjistitelné, kdo jak volil

    Volební systémy

  • stanovený způsob voleb upravený právním předpisem
  • první volby ve starověkém Řecku – střepinový soud - ostrakismus

    Většinový volební systém

  • v ČR ve volbách do Senátu
  • počet volebních obvodů se rovná počtu mandátů („křesel“)
  • Senát ČR - 81 obvodů, funkční období senátorů je 6 let
  • nevolí se najednou – každé dva roky se obmění 27 mandátů
  • princip vítěz bere vše - (1 obvod - 1 senátor s největším počtem hlasů
    • Jednokolový - vítěz je ten s největším počtem hlasů
    • Dvoukolový - pokud má někdo v prvním kole více než 50% hlasů, tak se 2. kolo se nekoná, jinak se koná druhé kolo, do kterého vstupují dva nejlepší kandidáti, vítězem se stává kandidát s nadpoloviční většinou hlasů
    • pokud i v druhém kole je to nastejno, přihlédne se ke kolu prvnímu (když i tam jsou nastejno, rozhodne los)
  • dále je Doplňkové hlasování, Alternativní hlasování nebo Blokové hlasování

    Výhody

  • brání politickým stranám ovlivňovat státní správu, neboť v každých volbách dojde většinou k totální přeměně politických špiček
  • umožňuje sestavit téměř jednobarevný (jednostranný) zastupitelský orgán, čímž lze snadněji dosáhnout relativní politické stability
  • často existuje velmi úzká a konkrétní vazba mezi zastupiteli a voliči
  • zvyšuje se odpovědnost politických stran, neboť občané a veřejnost mohou snadněji kontrolovat činnost a plnění volebního programu zvolené strany
  • je srozumitelnější než poměrný systém
  • je vhodný při volbě do výjimečné funkce - prezidenta, starosty, hejtmana
  • stabilita, přímá zodpovědnost, jednoduchost systému, personalizace (vybírání nejlepších kandidátů), vyrovnaná politika

    Nevýhody

    Strana A B
    1.obvod 51% 49%
    2.obvod 51% 49%
    3.obvod 1% 99%
  • propadne velký počet hlasů - poražené strany mohou jen málo ovlivnit politické dění
  • voliči, kteří nehlasovali pro vítězného kandidáta mohou jen málo ovlivnit konečné sestavení voleného orgánu
  • omezený výběr, omezování menšin a zvýhodnění velkých stran, vysoké procento propadlých hlasů

    Proporcionální volební systém

  • volby do poslanecké sněmovny, Evropského parlamentu, krajské zastupitelstvo
  • několik stran, většinou tvoří koalice
  • volební obvody odpovídají krajům (14)
  • procento získaných hlasů odpovídá procentu mandátů
  • šance pro menší strany, vstupní klausule - přes 5%
  • pro výpočet mandátů se používá d´ Hondtova metoda (výhoda je, že se všechny mandáty přidělí v jednom kole)
  • celorepublikové mandátové číslo - číslo pro přepočet rozdělených mandátů v kraji (počet hlasů v celé ČR dělený 200)
  • počet odevzdaných hlasů v ČR dělím celorepublikovým mandátovým číslem a získám počet mandátů
  • preferenční hlasy (kroužkování v hlasovacím lístku)
  • více odráží zájmy voličů
  • výhody - rozmanitost, nepropadávají hlasy, každý si může najít tu svoji stranu (při vládě 3– 5 stran), spravedlinější
  • nevýhody - složitost, slabší vláda, snížená zodpovědnost, anonymita

    Smíšený volební systém

  • zastupitelská demokracie - politická rozhodnutí přijímají lidem zvolení zástupci
  • zvolení zástupci rozhodují za lid
  • přímá demokracie - občané přímo přijímají politická rozhodnutí, v praxi existuje jen formou referend (Švýcarsko) nebo iniciativ (Děkujeme, odejděte)
  • občané sami rozhodují

    Formy přímé demokracie

  • iniciativa - možnost iniciace zákonu, nebo jeho zrušení - musí se nashromáždit určité množství podpisů, je opatření proti nedostatku legislativní vůle, u nás toto není
  • referendum - je to pojistka proti legislativní zvůli, hlasování voličů o nějaké otázce, například vstup do EU, vytrácí se odbornost
  • odvolání - možnost odvolat politika, který lidu nevyhovuje, nutná je petice, následují nové volby

    Parlamentní volby v ČR

  • v ČR se řídí zásadou poměrného zastoupení
  • zjišťování výsledků ma na starosti Český statistický úřad, data mu předávají volební komise
  • na Volební průkaz můžu volit i v jiném kraji, volby probíhají o víkendech, hlasovací lístky musíme dostat nejpozději 3 dny před volbou, Ústavní soud může nařídit opětovné konání voleb

    Politické strany

  • dobrovolné skupiny občanů se stejným politickým názorem, snaha o získání politické moci
  • aktivita lidí - politická funkce (zastupitelství)
  • nelze být členem dvou politických stran najednou, ale může být migrace mezi nimi
  • politické strany jsou oddělené od státu
    • nemohou přímo tvořit právo
    • nesmějí působit na pracovištích ani školách (neovlivňují chod výroby, práce),v minulosti ano (komunismus)
    • nesmějí se ozbrojovat
  • zánik strany - dohodou (dobrovolné), sloučení s nějakou jinou, z rozhodnutí soudu
  • politické programy, stanovy (veškerá organizace – jak se volí, způsob volby)
  • motivace - podíl na moci, úspěšnost v jakýchkoli volbách

    Funkce politických stran

    1. zprostředkovatelská - zprostředkování mezi občany a vládou (Hosté v rádiu nebo televizi)
    2. integrativní - program politických stran - rozdíl mezi organizací - program by měl být pro širší skupinu
    3. socializační - začlenění do politiky, politik má závazky a povinnosti
    4. mobilizační - vyzývání voličů k volbám (aktivizace voličů), předvolební akce
    5. rekrutivní (výběrová) - výběr politických elit – kdo bude kandidovat, vybrání nových členů
    6. ústavní (politicko–organizační) - důležitá politická funkce pro sestavení vlády, uzavření koalice

    Klasifikace politických stran

    Podle charakter členství

  • masové strany – západní demokratické strany, členství je otevřeno každému a každý může dobrovolně odejít
  • kádrové strany – komunistické strany, vytipování členů, zjišťování loajality (lepší pozice v zaměstnání), nedobrovolnost vstupu a výstupu
  • strany oddaných – v minulosti strany nacistického původu, dnes v rozvojových zemích (kolem osoby – vůdce), také jádro komunistické strany

    Podle šířky spektra

  • podle šířky voličů, které určitá strana oslovuje
  • Ideologicky úzké strany – oslovují užší skupinu voličů, např. katolické strany, zemědělců a farmářů, hlavně před 2. sv. válkou, výskyt do dnes
  • “Catch-all“ strany – usilují o podporu všech částí společnosti, oslovují všechny sociální skupiny, většinou vládní dominantní strany

    Dělení stran na levici a pravici

  • dělení ve Francii - šlechta seděla napravo, zástupci lidu nalevo
  • strany středu - vysoký koaliční potenciál (vytváří se koalice s pravicovou nebo levicovou stranou)
  • koalice - povolební spojení 2 a více politických stran s podobným programem
  • volební koalice - snaha uspět ve volbách (nad 5% - křeslo), za účelem sestavení vlády
    Levice Pravice
    priority sociální politika, sociální jistoty výroba, podnikatelská aktivita
    stát sociálně odpovědný silný stát minimalizace kompetencí státu
    rovnost výsledků příležistostí
    demokracie zastupitelská, důraz na přímou demokracii zastupitelská
    člověk kolektiv jednotlivec
    společenský vývoj rychlá změna - revoluce nebo reforma postupný vývoj - evoluce
    státní a ekonomická regulace trhu státní ochranářství, regulace liberizace,deregulace
    ekonomické priority snížení nezaměstnanosti snížení inflace

    Systémy politických stran

  • souhrn všech významných politických stran v zemi a jejich vzájemné interakce
    1. systém jedné strany – monopol má jedna strana (komunistické státy)
    2. systém dominantní strany (dominantní strana pravidelně vyhrává volby), skládá vládu ze svých ministrů
    3. bipartitismus - systém dvou stran- střídají se ve vládě (USA - republikáni x demokraté)
    4. multipartitismus - systém více stran, o moc se ucházejí více než dvě politické strany

    Historický vývoj ochrany lidských práv

  • lidská práva - vycházejí z toho, že jsme lidé, ochrana naší důstojnosti
  • vývoj vztahu jednotlivce a státní (královské, náboženské) moci
  • Středověk
    • člověk jako pouhý objekt dění
    • omezení absolutní moci panovníka - 1215 - Magna Charta Libertatum (Velká listina svobod) – Anglie, omezení moci krále
  • Novověk
    • člověk se stává subjektem, absolutní královská moc je nejdříve omezována šlechtou, později směřuje k lidu jako celku, nakonec i k jednotlivým občanům
  • Reformace
    • právo svobodného náboženského vyznání a svědomí
    • požadavek rovnosti lidí (Petr Chelčický kritizoval rozdělení společnosti na 3 stavy)
    • Jan Hus - u nás požadavky cca o 100 let dříve než jinde v Evropě
  • Osvícenství
    • rodí se myšlenka nezcizitelných přirozených práv, která náleží všem z titulu lidství (John Locke)
    • stát ochraňuje naše práva
    • 1776 - Deklarace nezávislosti USA - odpor amerických kolonií vůči Velké Británii
    • snaha o koloniální svobodu a nezávislost, obchod, uzavřít mír, vyhlásit válku
    • prvky přirozenoprávních teorií, suverenita občana, le konkrétní výčet lidských práv neobsahovala ani Ústava USA z roku 1787
    • 1791 - Bill of Rights (Listina práv) – ústavní dodatky - konkrétní výčet lidských práv
    • vydána pro neúplnost Ústavy – např. náboženská svoboda, neomezenost svobody projevu, tisku, shromažďování
    • 1789 - Deklarace práv člověka a občana ve Franci - (lidé se rodí svobodní a rovní, svoboda -možnost činit vše, co neškodí druhým, presumpce neviny)

    Mezinárodní smlouvy a instituce na ochranu lidských práv po roce 1945

  • dříve Společnost národů (nedokázala zamezit vypuknutí 2 světové války)
  • vznikla 1919 v Paříži, sídlo v Ženevě, zanikla de facto roku 1939, de jure 1946
  • na její činnost navázala Organizace spojených národů (* 24. 10. 1945)
  • vznikla na základě Charty spojených národů, sídlo v New Yorku
  • usiluje o nastolení, zachování a prohloubení světového míru
  • 10.12.1948 byla schválena Všeobecná deklarace lidských práv - mezinárodní den lidských práv - první garantovaná sociální práva (kvalita života, zaměstnání, spravedlivé odměny, odpočinek, důchod)
  • 1966 - dva pakty OSN pro členské státy
    1. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech
    2. Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech
  • do právního systému východoevropských zemí začleněny v roce 1975, po podpisu Závěrečného aktu KBSE (Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, účast Kanady a USA) v Helsinkách (1975)
  • součástí dokumentů je i Opční protokol – umožňoval domáhání se svých práv u mezinárodních institucí (ČSSR nepodepsala, občané odkázáni pouze na domácí soudy - porušování garantovaných lidských práv u nás vedlo ke vzniku Charty 77)
  • Komise pro lidská práva – sleduje dodržování lidských práv (sídlo v Ženevě)
  • Mezinárodní trestní tribunál (sídlo v Haagu) – zřízen z důvodu porušování humanitního práva v Jugoslávii (vyvolala Rada bezpečnosti OSN) - osoby obviněné ze zločinů proti lidskosti a jiné těžké zločiny
  • 1949 vznikla Rada Evropy (sídlo ve Strasbourgu) – dodržování lidských práv - dvě organizace na ochranu lidských práv
    1. Evropský soud pro lidská práva
    2. Evropská komise pro lidská práva
  • významné dokumenty Rady Evropy (i pro ČR)
  • Římská smlouva (úmluva o ochraně lidských práv a svobod, 1950)
  • Evropská charta sociálních práv - 1961

    Amnesty international

  • nevládní mezinárodní organizace, založena v 60. letech anglickými a americkým právníky
  • sídlí v Londýně
  • pomoc lidem, jejichž práva jsou ohrožena, zasazuje se o propuštění politických vězňů

    Charta 77

  • volné a neformální sdružení lidí, kteří nesouhlasili s nedodržováním lidských práv u nás
  • občanská iniciativa proti nedodržování práv po podpisu Závěrečného aktu KBSE
  • první mluvčí - Václav Havel, dále Jan Patočka, Pavel Wonka
  • vyrůstala ze zázemí solidarity a přátelství lidí, kteří sdílejí starost o osud ideálů, s nimiž spojili svůj život a práci
  • kritika potlačování práv
    • svoboda projevu
    • svoboda od strachu - lidé se báli vyjádřit svůj názor
    • právo na vzdělání - děti dopláceli na nesouhlas jejich rodičů s komunismem (otec odmítl členství ve straně - děti nemohly na vysokou školu)
    • právo na informace - zákaz přijímat jakékoliv informace a myšlenky (zahraničí)
    • žádný filozofický nebo politický názor či směr nesměl být v rozporu s komunistickou ideologií
  • v zahraničí vznikalo několik podporujících institucí
  • po dosažení cíle, jímž bylo svržení komunistické totality, skupina ztratila svůj význam - 3. listopadu 1992 byla na setkání mluvčích v Praze oficiálně činnost Charty 77 ukončena
  • reakce vlády na objevení Charty 77, která kolovala v samizdatové formě po Československu a která byla v plné formě otištěna v řadě zahraničních deníků, byla ostrá - oficiální tisk označil manifest za "protistátní, protisocialistické, demagogické a hanlivé psaní"
  • jednotliví signatáři byli popisováni jako „ztroskotanci a samozvanci“, „věrní služebníci a agenti imperialismu“, „zkrachovaní politici“ a „mezinárodní dobrodruhové“- byli postiženi řadou represí - někteří byli vyhozeni z práce, jejich dětem bylo odepřeno studium na školách, přišli o řidičské průkazy, byli nuceni k emigraci či jim byla odebírána občanství, někteří byli také zadržováni státní policií, souzeni a vězněni
  • v některých případech jim byly vyvlastňovány jejich nemovitosti, řada členů Charty 77 byla nakonec přinucena ke spolupráci s StB

    Ombudsman

  • ombud - zástupce, zmocněnec
  • veřejný ochránce práv, mimosoudní kontrolní úřad, samostatná instituce
  • řeší stížnosti jednotlivců na jednání veřejné správy
  • ůvod této instituce ve Švédsku, 18. století Karel XII.
  • je volen Poslaneckou sněmovnou (kandidáty navrhuje president a Senát)
  • měl by být politicky nezávislý
  • nemá oprávnění rušit či měnit státní rozhodnutí, nezasahuje do pravomoc prezidenta, vlády, senáti, PS, NKÚ, soudů, státních zastupitelství,
  • může provádět vlastní šetření
  • funkční období - 6 let (maximálně 2 volební období za sebou)
  • kandidát - občan volitelný do senátu, nesmí být členem politické strany a nesmí vykonávat jinou výdělečnou činnost
  • v letech 2000 – 2010 byl ombudsmanem ČR Otakar Motejl, nyní Pavel Varvařovský
  • bracíme se na v případě nezákonného postupu úřadů, který porušuje naše lidská práva
  • jeho možnosti - kontrolovat soudní řízení a proces, může zažádat o přezkoumání dané věci, upozorňuje na chyby úřadů, dává doporučení, ČNB, policie, armáda, hradní stráž
  • dále návštěva vězení, léčeben, dětských domovů a důchodců, diagnostických zařízení

    Listina základních práv a svobod ČR

  • chválena 1.1.1993, vychází z předchozích listin
  • tyto práva vyjadřují vztah mezi občanem a státem, jsou nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná, nezrušitelná a jsou pod ochranou soudní moci
      Preambule
      • představuje hodnotová východiska, na nichž stojí Česká republika
      • jedná se o zásadu respektu k přirozeným právům člověka, k právům občana, uznání svrchovanosti zákona a návaznost na tradice humanismu, demokracie a samosprávy
    1. Hlava první
      • zásada rovnosti a důstojnosti pro všechny, demokratické zásady
      • člověk může činit vše, co zákon nezakazuje a nikdo nesmí být nucen činit to, co zákon neukládá, státní moc se uplatňuje v mezích, které zákon stanoví
      • neváže se na výlučnou ideologii a náboženství
    2. Hlava druhá
      • Základní lidská práva a svobody
        1. právo na život
        2. zákaz trestu smrti
        3. jednání člověka, které není trestné (obrana, nepříčetnost)
        4. nedotknutelnost osoby a její osobnosti, svoboda osoby
        5. každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, čest, pověst, …
        6. právo na majetek (dědictví) - exekuce ze zákona, vyvlastnění (možné ve veřejném zájmu, např. obchvat na dálnici přes naše území)
        7. nelze vstoupit do obydlí bez souhlasu majitele (pouze soudní povolení)
        8. svoboda pobytu a pohybu
        9. svoboda náboženství, myšlení, svědomí (nesmí na vojnu, když je to v rozporu)
        10. právo víru svobodně praktikovat s druhými
      • Politická práva
        1. svoboda projevu a právo na informace (lze omezit zákonem – neonacisté)
        2. petiční právo (právo žádat státní orgány o změnu), právo se pokojně shromažďovat (lze omezit zákonem – nepovolené demonstrace)
        3. volební právo je všeobecné a rovné
        4. právo odporovat každému, kdo by odporoval demokracii a základním lidským právům
        5. rávo svobodně se sdružovat ve spolcích (také lze omezit zákonem)
    3. Hlava třetí - Práva národnostních a etnických skupin
      • zákaz diskriminace menšin, menšiny se podílejí na chodu státu
      • právo rozvíjet vlastní kulturu, sdružovat se
      • stát zaručuje vzdělání v jejich jazyku, jazyk na úřadech
    4. Hlava čtvrtá - Hospodářská, sociální a kulturní práva
      • právo na čisté životní prostředí, na školní docházku, na práci, svobodné podnikání
      • invalidé – hmotně je zajišťuje stát, právo na stávku (nemají soudci a ozbrojené síly)
      • právo na spravedlivou odměnu a dobré pracovní podmínky
    5. Hlava pátá - Právo na soudní a jinou právní ochranu
      • rovnost u soudu, právo na přezkoumání, odepřít výpověď z obavy svého stíhání
      • právo na náhradu škody při křivém obvinění, právo na tlumočníka
      • zákaz retroaktivity (zpětné působení práva, ale možno zkrátit trest)
      • nikdo nemůže být souzen za jeden čin vícekrát
    6. Hlava šestá - Ustanovení společná
      • domáhání všeho v mezích zákonů, poskytnutí azylu, omezení podnikání – soudci, prokurátoři, zaměstnanci státní správy

    Právo

  • právo - soubor všech právních norem, je důležité pro spravedlivý chod společnosti, bezpečnost, garance práv
  • správná interakce mezi lidmi, skupinami
  • právní řád - uspořádání právních předpisů podle právní síly (důležitosti)
    1. ústava, ústavní zákony, Listina základních práv a svobod
    2. zákony, zákonné opatření › =základní (zákonné) předpisy
    3. zařízení vlády
    4. zyhlášky ministerstva
    5. vyhlášky krajů a obcí
  • systém práva – soubor předpisů v zemi
  • uspořádání podle obsahu a právních odvětví
  • právní odvětví - soubor norem týkající se určité tématiky, např. rodinné, trestní

    Právo veřejné a soukromé

  • rozlišení podle postavení účastníků právního vztahu
  • právo soukromé - rovné postavení účastníků, stát nevystupuje jako nositel moci - občanské právo, rodinné právo, obchodní právo
  • právo veřejné - postavení účastníků není rovné, stát jako nositel státní moci - trestní a finanční právo, ústavní, správní

    Právní normy a právní předpis

  • právní norma - všeobecně závazní pravidlo, dodržování je vynutitelné státní mocí (psaná podoba)
  • právní předpis - soubor právních norem, např. zákoník práce, trestní zákoník
    • kogentní právní předpis (donucující) - platí bezvýhradně, trestní právo, pracovní
    • dispozitivní právní předpis(doporučující) - relativně nezávazné, např. uzavírání smlouvy
  • novelizace – pozměnění, nikoli zrušení nebo nahrazení
  • derogace – zrušení nebo omezení právního předpisu, derogační klauzule (na závěr)
  • platnost – od doby, kdy bude zákon schválen celým legislativním systémem - Publikace ve sbírkách (Sbírka zákonů ČR)
  • vacatio legis - prostor mezi platností a účinností
  • účinnost – od kdy (do kdy) se musíme zákonem řídit

    Působnost

  • kdo, kde a kdy ji musí dodržovat
    1. osobní
      • a koho se předpis vztahuje (všichni x omezení - věk, kvalifikace, pohlaví)
      • trestní zákon - omezená působnost (daňové přiznání)
      • imunita – beztrestnost - absolutní má hlava státu a parlament
      • relativní imunita - omezené podmínky pro stíhání (soudci Ústavního soudu, parlament)
    2. Územní
      • na jakém prostoru daný předpis platí
        • na určitém území (vyhláška obce, CHKO)
        • na celém území (státu, který normy vydal)
      • princip teritoriality (pro všechny na území státu - občané i obyvatelé), princip personality (jen občané)
    3. Časová
      • účinnost (platnost)
      • od kdy (do kdy) se předpisem musíme přídit
      • nepravá retroaktivita (platí do budoucnosti, mění zákon - například když dohodnu mzdu se zaměstnancem, a ta se pak stane nižší než je minimální mzda, musím ji zvýšit)
      • pravá retroaktivita – zpětný zásah (rodičovská je odebrána 2 roky dozadu), pokud je pro pachatele příznivější, je v trestním řádu povolena
    4. Věcná
      • kterých záležitostí se předpis týká, stanoví skutkovou charakteristiku

    Právní vztahy

  • právní vztah - společenský vztah ustanovený právní normou (manželství, dědictví)
  • Účastníci (subjekty)
    1. Fyzické osoby
      • způsobilost k právům a povinnostem
        • právní subjektivita – vzniká narozením, končí smrtí
        • nasciturus - počaté, ale nenarozené dítě (např. dědictví)
      • způsobilost k právním úkonům
        • aktivní jednání
        • vede k právnímu vztahu (vznik, změna, zánik), možnost omezení soudem (nesvéprávnost), končí smrtí
        • v plné míře od 18 let
    2. Právnické osoby
      • uměle vytvořené osoby (firmy, školy, různé organizace)
      • korporace - společenství osob (obec, kraj)
      • konglomerát - velký podnik, do kterého patří podniky z různých odvětví - silnější než fyzická osoba

    Právní skutečnost

  • právní vztah vzniká na základě právní skutečnosti
    1. Objektivní události
      • přírodní události - změna, vznik, zánik (zemětřesení, povodeň)
      • plynutí času (např. zletilost, možnost volit, volitelnost do senátu)
      • smrt (přirozená) - dědické vztahy, konec manželství, péče o děti
    2. Subjektivní právní úkony a jiné projevy vůle
      • naše aktivní jednání, není zde samočinnost
      • manželství, rozvod, trestné činy
      • i nečinnost může mít následky (neposkytnutí první pomoci)
  • Dělení podle počtu účastníků
    1. jednostranné (unilaterální) – např. závěť
    2. dvoustranné (bilaterální) – např. manželství, pracovní smlouva
    3. vícestranné (multilaterální) – např. založení firmy
  • Podle způsobu jednání
    • výslovně - (písemně, ústně) – např. pracovní smlouva
    • konkludentní činy - uzavření smlouvy bez užití slov, je zřejmý úmysl - např. MHD (smlouva o přepravě), nákup

    Občanské právo

  • pravuje vzájemné vztahy mezi občany navzájem, fyzickými a právnickými osobami a mezi nimi a státem
  • převažují zde doporučující (dispozitivní) normy
  • vztahuje se na všechny
  • základním pramenem Občanského práva je Občanský zákoník
  • obsahuje Věcné právo a Závazkové právo

    Věcné právo

  • prava vlastnictví, spoluvlastnictví
  • držba
  • věcné právo k cizím věcem (zastavovací, zadržovací, věcná břemena) - slouží k ochraně vlastníka
  • podílové a společné jmění manželů
  • věc - ohraničený samostatný předmět, který má majetkovou hodnotu
    • nehmotná - produkty myšlení, prvotní podstata - nápad, idea
    • hmotná - materiální podstata
      • movitá - přemístitelná věc
      • nemovitá nemovitost (nepřemístitelná nebo přemístitelná bez změny podstaty, např. pozemky, prostory, komunikace, stavby)

    Dědictví

  • přechod majetku ze zemřelého (zůstavitel) na dědice
  • dědictví ze závěti, ze zákona (pokud neexistuje závěť), nebo kombinace obojího

    Dědictví ze závěti

  • závěť psána vlastní rukou + podpis - nemusí mít notářské ověření
  • závěť psaná například na počítači - musí mít můj podpis, podpisy 2 svědků a notářské ověření využití notářské služby - má vždy přednost, je to unilaterální (jednostranný) právní úkon (nesmí být společná)
  • lidé, kteří nemohou psát - je jim závěť přečtena + 3 svědci
  • nezletilý zůstavitel nad 15 let - formou notářského zápisu

    Dědictví ze zákona

    1. skupina - manžel /partner, děti (popřípadě děti dětí) - dědí stejným dílem
    2. kupina - manžel /partner, rodiče, osoba z domácnosti (minimálně rok ve společné domácnosti), manžel/partner minimálně polovinu, ostatní stejným dílem
    3. skupina - sourozenci (popř. děti sourozenců stejným dílem) a osoba z domácnosti
    4. skupina - prarodiče (popř. jejich děti stejným dílem)
    neopomenutelní dědici – potomci (popř. potomci potomků)
  • zletilí - alespoň polovinu toho, kolik jim náleží ze zákona
  • nezletilí - alespoň tolik, kolik jim náleží ze zákona

    Vydědění

  • jediná možnost, jak vykázat potomky ze závěti, potvrzuje to soud
  • důvody vydědění:
    1. neposkytnutí pomoci ve stáří a v nemoci
    2. neprojevení zájmu (trvale)
    3. vedení trvalého nezřízeného života
    4. trestná činnost (úmyslná) – nejméně jeden rok ve vězení

    Dědická nezpůsobilost

  • úmyslný trestný čin proti zůstaviteli nebo jeho manželovi, rodičům nebo dětem
  • zavrženíhodné jednání proti poslední vůli zůstavitele
  • odmítnutí – pouze celé (dědí se i dluhy)
  • do 1 měsíce od vyrozumění soudem, odmítnutí dědictví nelze vzít zpět

    Společné jmění manželů

  • vše nabyté v době trvání manželství (i dluhy)
  • nepatří sem dědictví, dary, restituce, majetek nabytý před sňatkem, věci osobní potřeby
  • manželé rozhodují společně a nerozdílně
  • předmanželská smlouva - notářsky lze rozšířit či zúžit majetek před svatbou (notář)
  • k použití majetku (k podnikání) musí být souhlas obou manželů (stačí poprvé)
  • ze závažných důvodů (dluhy) může společný majetek zúžit soud, případně když druhý manžel podniká nebo neomezeně ručí

    Věcná práva k cizím věcem

  • subjektivní práva pro užívání cizích věcí

    Věcné břemeno

  • omezuje vlastníka nemovitosti ve prospěch někoho jiného
  • musí se něčeho zdržet (nesmí stavět), něco konat (musí o něco pečovat – studna, která je zdrojem vody pro okolí), či něco trpět (cestu na svém pozemku)
  • může být spojené s vlastnictvím určité nemovitosti (nekončí smrtí majitele) nebo může patřit určité osobě (pak končí smrtí této osoby)
  • věcné břemeno je aznamenáno v katastru nemovitostí

    Zástavní právo

  • zástava - věc určená k zajištění pohledávky (oprávnění něco po dlužníkovi žádat)
  • věřitel se domáhá zástavy dlužníka, pokud nesplatí svůj dluh (pojistka věřitele) - uhrazovací funkce
  • movité i nemovité (hypotéka – v katastru nemovitostí) věci
  • zástavní právo zniká na základě písemné smlouvy

    Zadržovací právo

  • jednostranný právní úkon, slouží k ochraně věřitele
  • věřitel může zadržet movitou věc dlužník, dokud dlužník dluh nesplatí
  • jen zajišťovací funkce, ne uhrazovací

    Závazkové právo

  • obligační právo
  • Dlužník - osoba s nějakým dluhem, závazkem (většinou peněžní podstata)
  • věřitel = ten, kdo má pohledávku
  • řeší vztahy mezi dlužníky a věřiteli, vztahy vznikají většinou ze smluv
  • upravuje způsoby vzniku, změn, zajištění a zániku všech druhů závazkových vztahů
  • typy smluv (přes 20 typů, např. kupní, darovací, nájemní), pokud nevyhovuje žádný typ smlouvy, tak vznikne atypická smlouva (nepojmenovaná) nebo smíšená smlouva (obsahuje prvky různých uzákoněných smluv)

    Obsah závazků

  • rozmanitost závazků, ale všechny alternativy vyjadřují 4 tradiční latinská pojmenování
    • dare – dát (kupní či darovací smlouva)
    • facere – vykonat (podle smlouvy o dílo zhotovit výrobek)
    • pati – strpět (umožnit užívání bytu podle smlouvy)
    • non facere – nekonat (nepřenechat vypůjčenou věc k užívání jiné osobě)

    Vznik závazků

  • hlavní vznik je ze smluv
  • smlouva - souhlasný projev vůle o tom, že má vzniknout závazek
  • nabídka (oferta), přijetí (akceptace)

    Omyl při vzniku závazku

  • způsobuje neplatnost právního úkonu
  • úmyslný omyl - trestný čin podvodu, neplatná smlouva
  • neúmyslný omyl - záleží na důležitosti věci (odvíjí se od toho i platnost smlouvy)

    Zánik závazků

    1. Splnění dluhu
      • řádně a včas
      • pokud není dáno datum splnění - počítá se den po dni, kdy byl dlužník ke splnění vyzván
      • pokud není určeno místo plnění, je jím bydliště nebo sídlo dlužníka
      • věřitel je nucen přijmout částečné splnění (většinou finanční)
      • dlužník může odmítnout dluh, pokud není vydáno potvrzení o splnění dluhu
    2. Dohoda o zániku závazku
      • stávající závazek může být nahrazen jiným, prominutí dluhu (nebo jeho části)
      • finanční dluh může být nahrazen odpracováním
    3. Nemožnost plnění
      • zvláště, když zanikne předmět, kterého se týká závazek (opravení domu, který shoří)
    4. Uplynutí doby
      • např. nájmy (uplynutí sjednané doby)
    5. Smrt dlužníka nebo věřitele
      • závazek se jich musí konkrétně týkat (např. malíř, u firmy většinou nezaniká)
      • zemře věřitel - zaniká pohledávka pro konkrétní osobu
      • pohledávky se dají i zdědit
    6. Kompenzace
      • 2 osoby, které mají vzájemné pohledávky stejného druhu (finanční) – ruší se do společné výše (např. jeden dluží 100 000 kč a druhý 50 000 kč)
    7. Výpověď
      • jednostranný právní úkon, u závazků na dobu neurčitou
    8. Neuplatnění práva
      • prekluze - propadnutí práva na splnění závazku (soud má za povinnost zkoumat, jestli k prekluzi nedošlo i bez návrhu dlužníka) - právo nebylo uplatněno v zákonně platné době, uplatnění práva např. po záruční době - nezákonné obohacení
    9. Splynutí
      • když věřitel a dlužník splynou v jeden subjekt, sloučení právnických osob
    10. Narovnání
      • účastníci si domlouvají (upravují) sporné body
  • promlčení - nemusí zanikat (dlužník může pohledávku splnit, ale nemusí), nejedná se o nezákonné obohacení (x prekluzí právo zaniká – záruční lhůty)
  • v občanském právu 4 roky, oslabení práva, náhrada škody, věcné břemeno (náhrada škody)

    Změna závazků

    Změny v obsahu závazků

  • vzniká dohodou účastníků nebo také prodlením
  • prodlení dlužníka - jestliže dlužník svůj závazek nesplnil včas a řádně, když nesplní ani v dodatečné lhůtě, tak věřitel může odstoupit od smlouvy
  • fixní smlouva - přesná doba plnění, věřitel nemá zájem na opožděném plnění, když zájem má, musí to neprodleně oznámit
  • prodlení věřitele - věřitel nepřijal od dlužníka řádně nabídnuté plnění dluhu nebo mu v době plnění neposkytl potřebnou součinnost - dlužník má nárok na úhradu škody, která mu tím vznikla, na věřitele přechází nebezpečí nahodilé zkázy věci, která je předmětem plnění, za dobu věřitelova prodlení není dlužník povinen platit úroky

    Změny účastníků závazků

  • postoupení pohledávky - i bez souhlasu dlužníka, smlouva mezi věřiteli (některé pohledávky nejdou, např. když zanikají smrtí věřitele nebo při předchozí domluvě)
  • převzetí dluhu - jen se souhlasem věřitele (zabraňuje zhoršení postavení, jestliže by nový dlužník byl měně způsobilý nebo insolventní

    Odpovědnost za vady

  • zcizení - legální převod majetku
  • odcizení - krádež
  • převodce (zcizitel) přenechá věc za úplatu, odpovídá za to, že věc má obvyklé vlastnosti a lze ji používat podle povahy, smlouvy nebo ujednání
  • převodce neodpovídá za vady zjevné a zjistitelné z evidence nemovitostí
    • vady odstranitelné - lze opravit, dodání součástky
    • vady neodstranitelné - nelze odstranit
    • vady faktické - vady na věci – poškození
    • vady právní - třetí osoba si na věc činí nárok, převodce porušil její právo, např. věc byla vyrobena z materiálu této třetí osoby (které zhotovitel nezaplatil)

    Reklamace

  • záruční lhůta - dva roky
  • lhůta na reklamaci - posouzení a oprava - do 30 dnů
  • odstranitelná vada (porouchaný mobil) - právo na opravu, pokud se odstranitelná vada vyskytne potřetí, nebo pokud není reklamace splněna do 30 dnů - právo na vrácení peněz či výměnu
  • neodstranitelná vada - právo na výměnu zboží či vrácení peněz

    Kupní smlouva

  • uzavřena mezi odběratelem (kupujícím) a dodavatelem (prodávajícím), věc za úplatu (cenu)
  • musí být vymezen předmět koupě, cena, termín a způsob dodání
  • odpovědnost dodavatele za vady (reklamace)
  • zaplacení kupní ceny (jinak sankce)
  • místo, datum, razítka, podpisy

    Darovací smlouva

  • přenechání nějaké věci zadarmo, písemná forma (nemovitost, movitost - nedojde-li k převzetí při darování)
  • nejde něco darovat po smrti
  • obdarovaný se stává vlastníkem (katastr nemovitostí)
  • dárce může požadovat vrácení věci, pokud obdarovaný porušuje hrubě mravy
  • většinou převádějí rodiče němovitosti na děti (problémy v dědictví)

    Smlouva o dílo

  • zhotovitel se zavazuje k provedení určitého díla, objednavatel k zaplacení
  • dílo - zhotovení či montáž určité věci, údržba, provedení dohodnuté opravy
  • ve smlouvě musí být uvedená cena nebo způsob jejího určení - jestliže se liší, objednavatel platí obvyklou cenu
  • zhotovitel pracuje samostatně (za své náklady, na své nebezpečí), objednavatel ho může kontrolovat, dílo může poskytnout i jiným osobám (není-li to zakázáno ve smlouvě)
  • jestliže dílo neodpovídá požadavkům - má vady (reklamace)
  • za vady zodpovídá zhotovitel při převzetí (ne za vady z opotřebení nebo nedodržení pokynů)

    Půjčka

  • věřitel přenechá dlužníkovi věci určené podle druhu (hromadné, zastupitelné), zejména peníze
  • dlužník je povinen po uplynutí dohodnuté doby, vrátit věci stejného druhu
  • jako odměna – úroky

    Výpůjčka

  • bezúplatné přenechání věci (nezastupitelné) k používání na určitou dobu
  • bez souhlasu vlastníka nesmí vypůjčitel poskytnout věc dále

    Nájemní smlouva

  • pronajímatel přenechá věc nájemci za úplatu (nájemné) – dočasné užívání
  • pronajímatel je povinen odevzdat nájemci předmět nájmu a udržovat jej pro obvyklé používání
  • k zajištění nájemného má pronajímatel zástavní právo
  • nájemce užívá najatou věc dohodnutým způsobem, platí řádně nájemné, věc může dát do podnájmu (s výjimkou nájmu bytu či pokud to není dohodnuto jinak)
  • nájem končí k dohodnutému dni, výpovědí může být ukončen nájem sjednaný na dobu neurčitou
  • nájemce může odstoupit, jestliže je věc v nezpůsobilém stavu, pronajímatel může odstoupit, když nájemce používá věc tak, že pronajímateli i přes upozornění vzniká nebo hrozí škoda
  • konec nájmu - vrácení věci ve stavu, jak ji převzal (obvyklé opotřebení)
  • majitel věci se může domáhat náhrady poničené věci do 6 měsíců - poté prekluze

    Nájem bytu

  • doba určitá nebo doba bez určení doby užívání (doba neurčitá)
  • pronajímatel - předává a udržuje byt ve způsobilém stavu (když není ve způsobilém stavu, nájemce může byt opravit a vymáhat finance na opravu - posuzuje soud)
  • nájemce - hradí drobné opravy (běžná údržba), nesmí provádět podstatné změny, může být společné vlastnictví (manželé)
  • nájem zaniká písemnou dohodou (s dohodnutým dnem) nebo jednostrannou výpovědí
  • jednostranná výpověď - pronajímatel může smlouvu vypovědět jen se souhlasem soudu (podle okolností musí obstarat nájemci i náhradní bydlení)

    Ochrana osobnosti

  • fyzická osoba má právo na ochranu osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, dále soukromí
  • podobizny, obrazové snímky i zvukové záznamy týkající se fyzické osoby lze pořídit jen se svolením osoby
  • svolení není třeba
    • k úředním účelům na základě zákona
    • pro vědecké a umělecké účely (přiměřeně)
    • tisk, film, rozhlas (přiměřeně)
  • právo domáhat se upuštění od neoprávněných zásahů do práva na ochranu osobnosti - odstranění následků, přiměřené zadostiučiní
  • snížení důstojnosti nebo vážnosti ve společnosti - právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích (určuje soud)
  • po smrti fyzické osoby přísluší uplatňovat právo na ochranu (manžel, partner, děti, rodiče)
  • náhubkový zákon - omezení poskytování informací o trestním řízení dětí mladších 18 let (zvláště obětí)
  • neoprávněné nakládání s osobními údaji - trestní zákoník

    Rodinné právo

  • normy upravující rodinné vztahy - rodič a dítě, manželství, náhradní výchova dětí
  • zákon o rodině - postavení účastníků je různé - soukromé právo (opatrovnictví - veřejné)

    Vznik manželství

  • občanské (civilní)
  • církevní
  • svazek mezi mužem a ženou, zapisuje se do matriky, musí být přítomní svědci
  • oddávající - starosta, místopředseda, kněz
  • společné příjmení - dohodnou se na jednom společném (většinou manželovo) nebo manželka ponechá své a připojí k tomu manželovo
  • Překážky vzniku manželství
    • neplnoletost (lze od 16 s povolením soudu)
    • svéprávnost (omezená způsobilost k právním úkonům)
    • zdravotní stav – duševní porucha (odnětí způsobilosti)
    • bigamie, příbuzenství, stejné pohlaví (registrované partnerství)
    • zhojení vady - zaniknou překážky do rozhodnutí soudu (dovršení zletilosti, otěhotnění - bezvadné manželství)

    Zánik manželství

  • smrtí nebo prohlášením jednoho z manželů za mrtvého
  • rozvod (pouze z hlediska občanského práva, církevní právo rozvod neuznává)
  • soud může rozvést manželství na základě návrhu jednoho z manželů, pokud nelze očekávat obnovení manželského soužití
  • manželství nemůže být rozvedeno, pokud by to bylo v rozporu se zájmem nezletilých dětí
  • rychlý rozvod - manželství trvá minimálně rok a minimálně 6 měsíců nežijí společně, souhlas obou, dohody o majetkovém vztahu, vyživovací povinnosti a o výchově dětí - soud neřeší příčiny rozvratu
  • pokud spolu manželé nežijí více jak 3 roky, soud je rozvede -
  • pokud jeden z manželů nesouhlasí, nemá zásluhu na rozvratu a byla mu způsobena újma - soud manželství nerozvede
  • po dobu rozvodu soud upraví práva a povinnosti k dítěti, výživné (jinak nelze rozvést)
  • společná péče (oba rodiče mají pořád stejné právo o dítěti rozhodovat, bydlí u jednoho z rodičů)
  • střídavá péče (střídavý pobyt u obou rodičů, určitý časový úsek)

    Vyživovací povinnost

  • rodiče mají povinnost výživy do té doby, než je dítě schopné samo se uživit
  • dítě má vyživovací povinnost vůči rodičům, až budou neschopni se sami živit
  • vyživovací povinnost platí i mezi příbuznými
  • manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost (nezaměstnanost, malý plat)
  • rozvedený manžel, který není schopen se sám živit, může žádat od bývalého manžela příspěvky na výživné (maximálně 3 roky)
  • zaniká novým sňatkem, smrtí nebo jednorázovou platbou
  • otec dítěte, za kterého není matka dítěte provdána, je povinen platit výživné

    Náhradní rodinná péče

    Poručenství

  • poručenec nemá rodiče (smrt, nezájem, nezpůsobilost, neadekvátní chování)
  • poručník nemá vyživovací povinnost, má nároky na sociální dávky (přispívá stát)
  • oručník se stará o vzdělání a zájmy poručence, je kontrolován státem (sociálka), je jeho zákonným zástupcem (ale jakékoli rozhodnutí poručníka v podstatné věci týkající se dítěte vyžaduje schválení soudem)
  • nevzniká zde vztah rodič - dítě
  • dá se zrušit (citové strádání, neplnění povinností)
  • trvá do 18 let – přídavky, pokud studuje – do 26 let

    Osvojení

  • adopce
  • uměle vytvořený vztah z důvodu dosáhnutí ekvivalentu biologických rodičů (vznikají i příbuzenské vztahy, dítě získává příjmení nových rodičů)
  • vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou osvojením zanikají
  • pokud má dítě rodiče, ale nemohou se o něho starat (finance, zdravotní důvody) - musí souhlasit s adopcí
  • o osvojení rozhoduje soud a před jeho rozhodnutím musí uplynout nejméně tři měsíce, po které budoucí osvojitelé o dítě pečují na vlastní náklady - adaptační lhůta
  • bez souhlasu biologických rodičů - 6 měsíců nezájem biologických rodičů, nezájem 2 měsíce po porodu nebo písemný souhlas biologických rodičů do budoucna
  • osvojitel - plnoletost, manželé i jednotlivec (přednost má úplná rodina), mezi osvojitelem a osvojencem musí být přiměřený věkový rozdíl
    1. zrušitelné - osvojitelé nejsou v rodném listě, jde zrušit na žádost obou stran
    2. nezrušitelné . osvojitelé jsou v rodném listě namísto rodičů, nelze zrušit
    3. mezinárodní - z ciziny a do ciziny

    Opatrovnictví

  • o ustanovení opatrovníka rozhoduje soud usnesením, v němž vymezí rozsah práv a povinností k dítěti, a to vždy s ohledem na důvod, pro který byl dítěti opatrovník ustanoven
  • opatrovník vykonává pouze některá v rozhodnutí stanovená práva, není zákonným zástupcem dítěte

    Pěstounská péče

  • zajišťuje dostatečné hmotné zajištění dítěte a přiměřenou odměnu těm, kteří se dítěte ujali, jedinou hmotně právní podmínkou je zájem dítěte
  • osoba pěstouna musí poskytovat záruku řádné výchovy dítěte
  • jednotlivec i manželé
  • pěstoun má právo zastupovat dítě a spravovat jeho záležitosti jen v běžných věcech, k výkonu mimořádných záležitostí (vyřízení cestovního pasu) žádá souhlas zákonného zástupce dítěte
  • soud je oprávněn stanovit pěstounovi povinnost podávat o výkonu pěstounské péče pravidelné zprávy soudu
  • v případě svěření do pěstounské péče není vyloučen styk původních rodičů s dítětem
  • zánik pěstounské péče - v 18 letech, v případě studia až do 26 let

    SOS vesničky

  • nevládní organizace, skupinová pěstounská péče
  • sourozenecké pěstounské rodiny - sourozenci se zásadně nerozdělují
  • vesničky, kam přijímají SOS matky pěstounky (5-7 dětí v jednom domě)
  • většinou bez otce, pouze údržbář, ředitel, psycholog
  • děti navštěvují normální vzdělávací instituce (jsou s dětmi z "normálních" rodin)
  • adaptační příprava dětí na normální život

    Pracovní právo

  • upravuje právní vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, vztahy kolektivní povahy související s výkonem závislé práce, některé právní vztahy před vznikem pracovněprávních vztahů, pracovní podmínky zaměstnanců a ochranu jejich zdraví
  • právní vztah - většinou pracovní poměr
  • veřejné i soukromé právo
  • pramen pracovního práva - zákoník práce, zákon o zaměstnanosti, dále také listina základních práv a svobod, mezinárodní smlouvy, kolektivní smlouvy (vymezení speciálních podmínek na pracovišti, např. podmínka pro vyšší odstupné)
  • zaměstnavatel - právnická i fyzická osoba
  • zaměstnanec - fyzická osoba od 15 let, den nástupu nesmí předcházet ukončení povinné školní docházky, hmotná zodpovědnost od 18 let
  • právo na zaměstnání - právo fyzické osoby, která chce a může pracovat a o práci se uchází, na zaměstnání v pracovněprávním vztahu, na zprostředkování zaměstnání a na poskytnutí dalších služeb za podmínek stanovených zákonem o zaměstnanosti
  • úřad práce - stát zprostředkovává nové zaměstnání, rekvalifikaci, zabezpečení při nezaměstnanosti

    Pracovní poměr

  • dříve vedlejší a hlavní, dnes se již rozlišuje na dobu určitou a neurčitou
    • na dobu určitou - nelze donekonečna obnovovat (stejní účastníci), nejdéle 2 roky
    • na dobu neurčitou

    Vznik pracovního poměru

  • na základě pracovní smlouvy - písemně - musí mít 3 náležitosti - druh činnosti, den nástupu, místo výkonu práce
  • zkušební doba nejvýše 3 měsíce (ze zákona nemusí být)
  • jmenováním - ředitel

    Zánik pracovního poměru

  • Událostí
    • uplynutí doby, skončení dohodnuté práce, úmrtí
  • Právním úkonem
    • Dohoda
      • dvoustranné ukončení, písemná podoba
      • pracovní poměr zaniká dnem nebo nějakou okolností (návrat z rodičovské dovolené)
      • na žádost zaměstnance musí být uveden důvod
    • Výpověď
      • ze strany zaměstnance - jakýkoli důvod nebo žádný důvod
      • ze strany zaměstnavatele - výpovědní lhůta dva měsíce (od 1. dne následujícího měsíce), musí být uvedeny důvody (nadbytečnost, neplnění povinností, zrušení pozice)
    • Okamžité zrušení
      • ze strany zaměstnance - nemůže vykonávat danou práci a zaměstnavatel ho nepřevede na jinou v hodnou práci (do 15 dnů) nebo nevyplacení mzdy nebo její části (do 15 dnů od data splatnosti)
      • ze strany zaměstnavatele - hrubé potušení povinností, kázně (do 1 měsíce od zjištění) nebo odsouzení za úmyslný trestný čin (v souvislostí s prácí na minimálně půl roku, více jak 1 rok za cokoliv)
  • Ochranná doba - doba, kdy nesmí zaměstnanec dostat výpověď
    1. dočasná neschopnost konat práci
    2. uvolnění pro výkon veřejné funkce (kandidát ve volbách)
    3. mateřská dovolená, rodinná dovolená, těhotenství
    4. noční směny (díky lékařskému posudku nesmí pracovat v noci)
  • odstupné - zaměsnavatel má na něj nárok, pokud nepochybil a byl vyhozen (nadbytečnost) nebo nebyl zařazen na jinou pracovní pozici na základě lékařského vyšetření
  • minimálně 3 průměrné platy
  • vazba není důvodem pro rozvázání pracovního poměru nebo výpovědi (při skončení pracovního poměru se jedná o překážku v práci - nenáleží náhrada mzdy)

    Neplatné rozvázání pracovního poměru

    Ze strany zaměstnavatele

  • nepodání výpovědi řádným způsobem, neplatným okamžitým zrušením nebo během zkušební lhůty
  • zaměstnanec trvá na další existenci pracovního poměru - pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je dále povinen poskytnout zaměstnanci náhradu mzdy
  • tato náhrada se poskytuje ve výši průměrného výdělku za období ode dne, kdy zaměstnanec zaměstnavateli oznámil, že trvá na pokračování pracovního poměru až do okamžiku, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru
  • zaměstnanec netrvá na pokračování pracovního poměru - konec dohodou (běží výpovědní lhůta), konec okamžitým zrušením nebo výpovědí (konec s datem, náhrada mzdy za výpovědní lhůtu)
  • u soudu lze uplatnit do 2 měsíců

    Ze strany zaměstnance

  • výpověď podaná neplatným způsobem, neplatné okamžité zrušení nebo neplatná dohoda
  • zaměstnavatel trvá na dalším pokračování pracovního poměru - pracovní poměr trvá i nadále, jestliže zaměstnanec nezačne opět vykonávat svou práci - zaměstnavatel může požadovat náhradu škody (ode dne, kdy zaměstnanci oznámil, že trvá na dalším konání práce)
  • zaměstnavatel netrvá na dalším pokračování pracovního poměru - konec dohodou

    Pracovní podmínky žen a mladistvých

    Mladiství

  • týdenní pracovní doba nesmí překročit 30 hodin, denně nejvýše 6 hodin
  • nejdéle po 4,5 hodinách musí být přestávka
  • nesmí chodit na noční směny

    Ženy

  • nesmějí pracovat v podzemí
  • výjimky - řídící funkce, zdravotní a sociální služba, provozní praxe při studiu
  • nesmějí vykonávat práce, které ohrožují mateřství (chemické laboratoře, letušky)
  • těhotné, kojící, starající se o dítě do 9 měsíců pracují podle lékařského posudku
  • možnost přestávky ke kojení (započítány do pracovní doby)
  • nárok na rodičovskou dovolenou
  • mateřská dovolená - souvisí s porodem a s péčí o narozené dítě, 28 týdnů (6-8 týdnů před termínem porodu)
  • finanční podpora - peněžitá pomoc v mateřství
  • právo na rodičovský příspěvek, po mateřské dovolené - do dvou, tří nebo čtyř let (na tom záleží příspěvek)

    Trestní právo

  • normy trestního práva jsou o trestání osob za závažná provinění proti chráněným společenským zájmům
  • od 1.1. 2010 účinnost nového trestního zákoníku
  • trestní čin definován v trestním zákoníku
  • trestní právo patří mezi práva veřejná
  • trestnost - trestný není jen dokonalý čin, ale i jeho příprava, příprava by nebyla trestná, pokud bychom si to rozmysleli a dobrovolně od trestné činnosti odstoupili a učinili všechny kroky, aby nebyl dokonán
  • účastník - organizátor, návodce, pomocník (pachatel, spolupachatel)
  • pachatelem je ten, kdo trestný čin spáchal sám, ale trestnímu stíhání jsou vystaveny i osoby, které spáchání trestného činu zosnovali, navedli jiného nebo poskytli pachateli pomoc
  • trestní právo hmotné a procesní

    Trestní právo hmotné

  • trestní zákon - definování trestních činů, vyjmenování druhů trestů (zákoník od roku 2010)
    1. přestupek - jednání, které porušuje nebo ohrožuje společnost, neleze ho postihnout podle zvláštních právních předpisů, není to trestný čin
    2. trestný čin - nebezpečné chování pro společnost, jeho znaky musí být uvedeny v trestním zákoně
      • přečin - méně závažný trestný čin, spáchaný z nedbalosti, úmyslné trestné činy - sazba do 5 let
      • zločin - závažnější trestný čin

    Rozdělení trestných činů

    1. Proti životu a zdraví
      • vražda - úmyslné způsobení smrti druhému člověku, nelze zákonně omluvit (sazba 10-18 let, vražda s rozmyslem 12–20 let, vražda těhotné ženy, nezletilého 15-20 let)
      • zabití - úmyslné usmrcení v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného (trest odnětí svobody 3-10 let)
      • usmrcení z nedbalosti - způsobení smrti druhému z nedbalosti (1-10 let)
      • dále účast na sebevraždě (3-12 let), ublížení na zdraví, ohrožování pohlavní nemocí, nedovolená interrupce, provedení transplantace za úplatu
    2. Proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství
      • obchodování s lidmi, vydírání, loupež, pomluva, porušování domovní svobody
    3. Proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti
      • znásilnění, sexuální nátlak, pohlavní zneužití, kuplířství, prostituce ohrožující mravy, šíření pornografie, zneužití dítěte k pornografii, incest
    4. Proti rodině a dětem
      • dvojí manželství, zanedbání výživy, týrání, alkohol, opuštění
    5. Proti majetku
      • krádež, zpronevěra, lichva, pojistný a úvěrový podvod, nepovolené užívání cizí věci, provozování nepoctivých her a sázek
    6. Hospodářské činy
      • padělání a pozměňování peněz a známek, padělání výtvarného díla, porušení autorského práva
    7. Činy obecně nebezpečné
      • obecné ohrožení (z nedbalosti, pod vlivem návykové látky), nedovolené ozbrojování, přechovávání nebezpečných látek (radioaktivní, jaderný materiál, psychotropní látky), poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení
    8. Proti životnímu prostředí
      • poškození a ohrožení životního prostředí, poškození lesa, pytláctví, šíření nakažlivé nemoci, neoprávněné náklady s odpady
    9. Proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci
      • vlastizrada, rozvracení republiky, teroristický útok, sabotáž, vyzvědačství, válečná zrada, spolupráce s nepřítelem
    10. Proti pořádku ve věcech veřejných
      • násilí proti orgánu veřejné moci, násilí proti úřední osobě, pohrdání soudem, křivá výpověď, hanobení lidských ostatků, opilství, křivé tlumočení, zneužití moci úřední osoby, šíření poplašné zprávy, maření voleb
    11. Proti branné povinnosti
      • neplnění odvodní povinnosti, nenastoupení služby v ozbrjených silách
    12. Trestné činy vojenské
      • neuposlechnutí rozkazu, zběhnutí, násilí vůči nadřízenému
    13. Proti lidskosti, míru a válečné trestné činy
      • genocida, útok proti lidskosti, diskriminace skupiny lidí, příprava útočné války, použití zakázaného bojového prostředku

    Podmínky trestní odpovědnosti

  • naplnění trestného činu - naplnění znaků popsaných v zákoně, nebezpečnost pro společnost
  • pachatelem může být pouze fyzická osoba (určitý věk + příčetnost)
  • trestní odpovědnost je v ČR od 15 let
  • Posuzování charakteru viny
    • vztah pachatele k činu (psychologicky)
    • nedbalost - vědomá (risk) nebo nevědomá (lenost) - neznalost neomlouvá
    • úmysl - přímý (chci to udělat) nebo nepřímý
  • Posouzení okolností vylučující trestnost
    • nedostatečný věk (do 14 let), nepříčetnost (duševní choroba), neschopnost rozeznat trestný čin
    • krajní nouze (odvrácení nebezpečí, ale neplatí to, když to lze odvrátit jinak)
    • nutná obrana (odvrácení útoku, nesmí být nepřiměřená)
    • svolení poškozeného (předem, ne u ublížení na zdraví nebo u usmrcení)
    • přípustné riziko (zaměstnání, funkce - záchranná služba, hasiči)
    • oprávněné použití zbraně (policista)

    Trestní sankce

  • tresty a ochranná opatření (ochranné léčení, zabezpečovací detence, zabrání věci)
  • trestní sankce lze ukládat jen na základě zákona
  • pachateli nelze uložit kruté a nepřiměřené trestní sankce - výkonem sankce nesmí být ponížena lidská důstojnost

    Polehčující okolnosti

  • tresný čin byl spáchán poprvé a pod vlivem okolností na něm nezávislých
  • tresný čin byl spáchán v rozrušení, ze soucitu nebo z nedostatku životních zkušeností
  • tresný čin byl spáchán pod vlivem nátlaku nebo hrozby
  • tresného činu pachatel upřímně lituje, nízký věk, před spácháním vedl pachatel řádný život
  • tresný čin odvrací útok, ale nejsou zcela splněny podmínky nutné obrany
  • tresný čin obviněnný spáchal pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezpůsobil
  • tresný čin spáchaný v právním omylu (ale lze se ho vyvarovat)
  • přispění k objasnění tresného činu (obviněný spolupracuje)

    Přitěžující okolnosti

  • tresný čin byl spáchán s rozmyslem po předchozím uvážení
  • tresný čin byl spáchán ze ziskuchtivosti, pomsty nebo etnické, rasové či jiné nenávisti
  • surový, zákeřný způsob, využití něčí nouze, bezbrannosti
  • trestným činem byla porušena zvláštní povinnost
  • tresným činem byla způsobena vyšší škoda, pachatel spáchal více trestných činů, zisk prospěchu
  • pachatel svedl k činu někoho jiného (především mladšího 14 let)
  • zneužití zaměstnání k trestnému činu
  • poškození dítěte, osoby blízké, těhotné ženy, zdravotně postiženého, důchodce
  • tresný čin byl spáchán vůči osobě zachraňující život, zdraví, majetek

    Upuštění od potrestání

  • byl spáchán přečin - lítost, snaha o napravení důsledků, náprava
  • puštění od potrestání za současného uložení ochranného léčení nebo zabezpečovací detence
  • upuštění od potrestání z důvodu zmenšené příčetnosti, když zabezpečovací detence více prospěje poškozenému, neplatí to, jestliže si tento stav pachatel navodil sám
  • Zabezpečovací detence - ústavy pro zabezpečovací detence s ostrahou (léčba - psychologické, pedagogické, vzdělávací, činnostní, rehabilitační procesy)
  • trvá, dokud to společnost vyžaduje (přezkoumání soudem, zda nebezpečí trvá)

    Druhy trestů

    1. Odnětí svobody
      • nepodmíněný trest odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody (sleduje se pachatelovo zákonné chování, člověk má další šanci), podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem (probační pracovník)
      • Zvláštní typy - odnětí svobody nad 20 a do 30 let - závažný trestný čin, malá možnost nápravy
      • Doživotí - závažnost, vlastizrada, genocidia, válečná krutost, použití zakázaného bojového prostředku, vražda (zavrženíhodný způsob, nenapravitelný následek)
    2. Domácí vězení
      • až na dva roky, pouze za přečiny, pachatel se sleduje, musí dodržovat denní režim, člověk normálně pracuje, navštěvuje např. bohoslužby, ale ne restaurace
    3. Obecně prospěšné práce
      • přečiny, člověk vykonává zdarma práce pro blaho ostatních, ve volném čase dané osoby, 50 – 300 h, musí se to odpracovat do 1 roku
    4. Trest propadnutí majetku
      • celý majetek odsouzeného nebo část (určuje soud) – ne věci k základním životním potřebám
      • pachatel není odsouzen, majitel věci je pak stát
    5. Peněžitý trest
      • denní sazba - 100 – 50 000 kč, 20 – 730 dnů - rozhoduje soud, u majetkových podvodů
    6. Propadnutí věci
      • věci použité při spáchání trestný čin nebo jím získané, věc propadá státu
    7. Trest zákazu činnosti
      • 1 – 10 let, činnost, kterou pachatel způsobil pochybení
    8. Zákaz pobytu
      • vymezení oblasti, kam pachatel nesmí, 1 – 10 let
    9. Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce
      • při konání se musí hlásit
    10. Ztráta čestných titulů a vyznamenání
      • minimálně 2 roky vězení, závažné pohnutky
    11. Ztráta vojenské hodnosti
      • trest odnětí svobody minimálně na 2 roky, závažné pohnutky
    12. Vyhoštění
      • pachatel nesmí být občanem ČR, 1 – 10 let nebo na dobu neurčitou

    Trestní právo procesní

  • upravuje průběh trestního řízení, zásady trestního řízení
  • trestní stíhání je možné pouze po podání obžaloby (podává státní zástupce)
  • presumpce neviny - dokud není vina prokázána a vyslovena, nahlížíme na pachatele jako na nevinného
  • jednání před soudy je ústní a veřejné Důvody pro vyloučení veřejnosti: souzen je mladistvý nebo vyšší hodnostáři
  • čin je trestný, pokud jeho trestnost byla stanovena dříve, než byl spáchán (x retroaktivita)

    Průběh trestního řízení

    1. Přípravné řízení
      • zjišťování informací o trestných činech, shromažďování důkazů, probíhá vyšetřování, pachatel = obviněný, má právo na obhájce (pokud je člověk ve vazbě nebo je mladistvý nebo je na útěku,má právo nevypovídat
      • konec přípravného řízení - státní zástupce podá obžalobu soudu nebo je trestní stíhání zastaveno
    2. Předběžné projednání obžaloby
      • u soudu, bez přítomnosti veřejnosti
      • výsledkem je nařízení hlavního líčení nebo navrácení k došetření
    3. Hlavní líčení
      • soud přezkoumává obvinění - rozhodování o vině a trestu
      • pachatel - obžalovaný
      • hlavní líčení je veřejné, obhájce - dokazuje obhajobu, státní zástupce - dokazuje vinu
      • účastníci - soudce, státní zástupce, obhájce, svědci, soudní znalci, v závažnějších případech je přítomen tříčlenný senát
      • končí rozsudkem nebo zproštěním viny
    4. Odvolací řízení
      • proti rozsudku se může obžalovaný i státní zástupce odvolat
      • pak o tom rozhoduje nadřízený soud (krajský, vrchní)
    5. Vykonávací řízení
      • nucené splnění povinnosti dané soudním rozhodnutím

    Filosofie

  • filein - milovat, sofia - moudrost (láska k moudrosti)
  • Pythagoras - filosof pravdu nezná, on ji hledá (není to mudrc), je to lovec pravdy
  • existují 2 životní cesty - honba za materiálnem (otročina) a hledání pravdy (svoboda)
  • Sokrates - ,,Vím, že nic nevím‘‘ – výraz pokory
  • filosofie je překročení světa každodennosti - transcendentování každodeního světa
  • důvody filozofování - obecná zkušenost - z bytí na světě, každodenní
  • Aristoteles - únik před nevědomostí, Kant - 2 věci mají naplňující smysl - vesmír(obdivoval ho) a inteligence (mravní zákon), Descartes: ,,Myslím, tudíž jsem.‘‘
  • vidění světa v celku - specializované vědy - empirický charakter, tématicky redukované, spjaté s určitými metodami
  • empirické otázky - Kdy taje měď? Kdo zvítězil v bitvě u Slavkova?
  • filozofické otázky - překračuje oblast zkušeností, zaměřuje se na svět jako na celek, základní filosofické otázky - Co je poznání? Jaký je smysl lidské existence?
  • neohraničený rozhovor - neuzavírá se do pouček a definic, narušuje a provokuje každé ustrnulé myšlení
  • pokus o definici - kritické uvažování o podmínkách možnosti naší zkušenosti - uvažování o bytí, o podstatě světa, o světě a jeho vzniku, o poznání (možnosti poznání, důvěryhodnost smyslů, hranice poznání), o člověku (smysl lidského života, etika, náboženství)

    Ontologie

  • ontos - jsoucí, existující
  • nauka o bytí, o jsoucnu - Co je podstatou světa?
  • Materialisté
    • marxismus - něco hmotného, odpovědi hledají například podle živlů
    • atomisté
  • Idealisté
    • duchovní základ jako princip světa
    • objektivní idealismus - Platon
    • subjektivní idealismus - Berkeley (jediná realita je obsah našeho vědomí)
  • monismus - podstatou světa je jeden princip
  • dualismus - 2 principy - Descartes (duchovní i hmotné chápání je rovnocenné)
  • pluralismus - mnoho rovnocenných principů (Platon, Leibniz – monády (idealisté))
  • jsoucno - trvale kratší, zaniká a vzniká, vše, co existuje
  • bytí - věčné a trvající, umožňuje existenci jsoucna

    Gnoseologie

  • gnoseologie - noetika
  • gnosis - poznání
  • empirismus - smyslová zkušenost - J. Locke (tabula rasa - při narození máme prázdné vědomí) - ,, Nic není v rozumu, co dříve nebylo ve smyslech.‘‘
  • racionalismus rozum – vše se od něho odvíjí - smysly mohou klamat
  • negativismus - pochybování (skepse) - Descartes (z počátku skeptik, ke konci života změnil názor), Sv. Augustin
  • agnosticismus - poznání je omezené - Kant (omezenost na svět jevů vnímané smysly - nelze proniknout k podstatě)

    Filosofická antropologie

  • I.Kant – 3 základní antropologické otázky
    1. Co mohu poznat? (gnozeologie)
    2. Co mám dělat? (etika)
    3. V co mohu doufat? (teologie, náboženství)

    Logika

  • zakladatel - Aristoteles - dílo Organon
  • předmětem zájmu je myšlení a zákony správného usuzování
  • Sofisté svými sofismaty přispěli k rozvoji logiky, rozvoj při diskuzi

    Etika

  • ethos - mrav, zvyk, obyčej
  • dílo Aristotela - Etika Nikomachova
  • principem je mravní usuzování a jednání čověka
  • Kategorie dobra a zla
  • morálnost - kritérium je na mně, shod jedince s vědomím
  • mmravnost - obecně platné hodnoty, shoda s etikou, objektivně platné normy

    Estetika

  • podstata krásy, schopnost vnímat krásu, kategorizace krásy a její projevy

    Filosofická teologie

  • otázky týkající se Boha, náboženství

    Předsokratovská filosofie

  • 7.-5.st př.Kr.

    Milétská škola

  • kolébkou je staré Řecko
  • zrod v kolonizační oblasti Malé Asie (dnes Turecko)
  • centrum bylo město Milétos
  • ontologická témata, tázání se na svět
  • byli to materialisté, monisté a hylozoisté (hýlos - látka, zoé - život, látka je zdrojem života)
  • arché - pralátka, původní princip (zavedl ji Anaximandros)
  • Anaximandros
    • arché je apeiron - něco, co nemá hranici (peras), je principem světa, za hranicí smyslově postižitelného
  • Thales
    • všestranná osobnost – vědec, politik, mořeplavec
    • předpověděl zatmění slunce, měřil výšku pyramid
    • arché je voda - vše z ní vzniká
    • když hleděl na hvězdy, tak spadl do studny, Thrácká děvečka mu pak vyčetla, jak může vykládat druhým o vesmíru, když neumí chodit ani po Zemi
  • Anaximenés
    • arché je vzduch - jiné principy zhušťováním a ředěním

    Hérakleitos z Efesu

  • nepovažuje se za pokračovatele Milétské školy
  • měl přízvisko temný - obtížný a současníky nechápaný
  • arché je oheň
  • Nic není stálé, vše je v neustálém pohybu, vše podléhá změně.
  • Pantha rei - vše plyne - "Nelze dvakrát vstoupit do jedné řeky" - řeka plyne, člověk se mění
  • protiklady – příčina a zdroj pohybu (napětí mezi nimi), svět je jich plný (Noc a den, žena a muž, zdraví a nemoc)
  • dialektika
    1. učení o změně, zdrojem je napětí mezi protiklady - (Hegel, marxismus)
    2. umění vést rozhovor (Sokrates)
  • rozhovor - uvádění protikladů, také obsahuje změnu v názoru

    Pythagorejci

  • číslo je podstata světa
  • hudba je doklad o uspořádanosti vesmíru - nebeská tělesa vydávají zvuky (hmotnost a rychlost těles - hudba sfér
  • víra v přeměňování duší (duše je i ve zvířatech – nejedli maso)
  • ve své době byli považováni za sektu, jejich shromaždiště bylo vypáleno
  • Pythagoras
    • matematik, filozof, astronom
    • Antos efa - vše schvaloval

    Elejská škola

  • italské město Elea – kolonizační oblast Řecka
  • Xenofánes
    • nejprve byl rapsódem (potulný pěvec)
    • kritik antropomorfismu
    • antropomorfismus - bohové mají lidskou podobu
    • kritik polyteismu (monohobožství)
    • panteista (vše je bůh)
  • Parmenidés
    • 2 druhy poznání - rozumové (dosažení pravdy) a smyslové (pravé vědění)
    • smysly nás klamou, nebytí není a nemůže být, neexistuje žádná změna, žádný vývoj, pohyb neexistuje
    • zánik - přechod z bytí do nebytí (a to neexistuje) - není to možné
    • vznik - přechod z nebytí do bytí - není to možné - není vznik ani zánik
    • pokrok v ontologii – podstatou světa je bytí
  • Zenón z Eleje
    • snažil se dokázat myšlenky Parmenida, dokazoval neexistenci pohybu pohybu
    • Zenónovy aporie - myšlenkové paradoxy, důkazy neexistence pohybu
    • aporie letu šípu (rozdělení pohybu na nekonečno nehybných bodů), závody Achila a želvy (půlení cesty)

    Atomisté

  • Leukippos
    • zakladatel atomismu
    • zákon kauzality - ani jedna věc nevznikne bez příčiny, vše vzniká z nějaké příčiny (lat. causa - důvod)
    • determinista (nahodilost neexistuje, osudovost)
  • Démokritos
    • bohatý, vzdělaný, dožil se 109 let
    • podstatou světa jsou atomy - dále nedělitelné částice (řec. a tomos - ne dělitelný)
    • Jsou věčné, nemění se a nepohybují se, nezanikají a nevznikají
    • vznik a zánik věcí je způsoben shlukováním a rozdělováním atomů
    • liší se velikostí a hmotností, nedají se pozorovat
    • pluralista
    • i lidská duše je z atomu

    Sofisté

  • 5. století před Kristem, souhrnné označení pro placené učitele moudrosti
  • relativizace pravdy a dobra, učení za peníze
  • cvičení řečnické dovednosti, právního dualismu ( pozitivní právo - vytvořené člověkem, pozitivní právo – silnější zvítězí)

    Protagoras

  • pravda je subjektivní (řečnictví - pravdu má ten, kdo si ji umí obhájit) - relativizace
  • Sofismata – jak přelstít v rozhovoru druhého (Co jsi neztratil, máš! Neztratil jsi rohy, máš tedy rohy., Znáš toho muže za závojem? Ne? Pak tedy neznáš svého otce.)
  • řešení sofismat přispělo k rozvoji logiky
  • od subjektivní pravdy došli k subjektivnímu dobru

    Gorgias

  • je to skeptik
  • 3 skeptické předpoklady
    1. nic není
    2. je- li něco, člověk to nemůže poznat
    3. lze- li to poznat, nejde to dále sdělit

    Sokrates

  • nepatří mezi sofisty, vyučoval formou dialogu
  • měl ženu Xantipu („Jen dobrý jezdec dokáže zvládnout Xantipu - pak zvládne i Athéňany“)
  • Dialog
    1. negativní - destruktivní, předstírá, že přijímá stanoviska druhého (ironie), nutí druhého dále zdůvodňovat svá stanoviska, vytváření dalších definicí
      chce dosáhnout rozporu v argumentech druhého člověka - cílem je přesvědčit druhého - Vím, že nic nevím., uvědomění si vlastní nevědomosti
    2. konstruktivní - pozitivní (maieutivní - porodní), cílem je pomoc druhému k poznání a závěru, přiblížení k pravdě
  • Etika
    • Sokratés chtěl vzdělání a poznání pro všechny (narozdíl od Sofistů, Sokrates věřil v objektivitu)
    • Etický intelektualismus – aby se člověk choval dobře, musí vědět, co je dobré, pak se nechová jinak, předpoklad správného chování je znalost a poznání, pokud člověk zná dobro, nemůže konat zlo
    • nejvyšší ctnost – člověk se řídí objektivními pravdami, péče o duši
    • blaženost - eudaimonie (spokojenost duše, duchovní nad tělesno a smyslovost)
    • eudaimonismus - cílem je dosažení blaženosti
    • poznání sama sebe – cílem je sebepoznání, vnitřní hlas (daimonion - svědomí)
    • podle Sokrata by stát měli řídit schopní lidé - aristokraté, Athéňané to vnímali jako názor, který stojí proti principům athénské demokracie
    • byl obžalován za pobuřování mládeže, kritiky vlády a bezbožnosti, odsouzen k vypití bolehlavu (nevyužil možnost útěku - potvrdil tak svůj názor na respektování zákonů), Platon pak sepsal fiktivní soudní líčení Obrana Sokratova

    Helénistická filosofie

  • 4. stol př.Kr. – 0)
  • díky politice Alexandra Velikého - šíření kultury Řecka, míšení kultur - kosmopolitní charakter
  • hlavní problematika - etika - eudamonia - stav, ke kterému máme dospět vlastními silami

    Epikurejci

  • žili v Athénách, založili školu (Zahrada Epikurova), "zahradní filosofové"
  • vycházejí z atomismu, nebyli zastánci causality (determinismu), ale byli přesvědčeni, že náhoda existuje
  • Etika
    • rozum je největší majetek, kritérium dobra je radost
    • za nejvyšší dobro považují duchovní slast (hedoné), slast je nejvyšší dobro
    • slast je, když člověk necítí bolest v těle, ani neklid v duši, slast není rozkoš
    • není to filosofie obžerství a nevázanosti, ale spíše rovnováhou mezi askezí a rozkoší
    • člověk by měl žít tak, aby se člověk vyvaroval fyzické újmy a psychickým problémům
  • Strach
    1. strach ze smrti - smrti se nemusíme bát, protože když jsme my, není smrt, a když je smrt, nejsme my
    2. strach z bohů - člověk se nemusí obávat bohů, protože do už do života člověka nezasahují (deismus)
    3. strach z bolesti - je-li utrpení silné, netrvá dlouho, trvá li dlouho, pak není silné
    • žádostivost - bohatství, sláva - překážky klidu, Epikurejci hlásají - Žij skrytě
    • strach a žádostivost jsou uragány duše
    • Titus Lucretius Carus (báseň O přirozenosti věcí)

    Stoikové

  • zakladatel - Zénon z Kitia
  • vznik v Athénách, poté centrum dění v Římě
  • Seneca, Epikletos, Marcus Aurelius
  • Logika
    • návaznost na Aristotela, jsou to empiristé
    • rétorika - monologické umění
    • dialektika - umění vést dialogy
    • zabývali se také paradoxy - paradox lháře (Lžu - buď skutečně lžu, ale tak mluvím pravdu, nebo mluvím pravdu ale pak je nepravdivé, že lžu)
  • Fyzika
    • ontologie - bytí a světové zákony, reálná jsoucna materiální (smysly vnímané)
    • abstrakce - reálná sféra (hmotná), Boha chápou materialisticky - označují ho jako pneuma (oheň a vzduch)
    • anteisté – pneuma vším proniká
    • idealismus - pneuma vše oduševňuje - svět je jako rozumový a oduševnělý celek
    • vše, co se odehrává je dobré a odehrává se to účelně, rozumně a nutně
    • deterministé - vývoj světa je předem dán, až fatalisté - osudovost
  • Etika
    • musíme žít s souladu s přírodou, principem světa (ne tak extrémní jako cynikové)
    • Ten, kdo chce, toho osud vede. Kdo se vzpírá, toho táhne.
    • cílem je dosáhnutí stavu ataraxie - stav duševní vyrovnalosti
    • překážky na cestě k ataraxii jsou afekty (vášně, pudy, touhy – máme je překonat apatií - osvobození od vášní)
    • stoikové měli 2 sociální požadavky - spravedlnost a lásku – stejné pro všechny lidi (x cynikové - apatie je všude)
    • řešili problematiku sebevraždy – odmítají ji v afektu, připouštějí promyšlenou a rozumovou (když to není vzepření se osudu)
    • Seneca – působil na dvoře císaře Nerona, co napsal, nekoresponduje úplně s jeho životem, (byl velmi bohatý a žádostivý, zasebevraždil se)
    • Marcus Aurelius - dílo Hovory k sobě (forma dialogu se sebou samým), zdrženlivý způsob života
    • Epikleitos – propuštěný otrok, svoboda - mravní vlastnost, která je dostupná každému bez ohledu na jeho postavení (vnitřní svoboda)

    Platón

  • žák Sokrata
  • v Athénách založil školu Akademii, která trvala až do roku 526 (přibližně 900 let) - matematická studia, bezplatné vyučování, nad vchodem byl nápis Nevstupuj, kdo neznáš geometrii
  • dílo - většinou formou dialogu, vystupuje tam často Sokrates
  • Obrana Sokratova, Symposion (Hostina) - dobro, láska, krása, eros - filosofický pud, Politea (Ústava) - nejrozsáhlejší nauka o lidské společnosti, politologické problémy
  • Faidros - zde formuluje své učení o idejích a 3 částech duše, Zákony - věnoval politice, nestihl ho dokončit
  • Platón rozlišuje existenci 2 světů:
    1. Svět idejí - svět nadpřirozený – prvotní, nadřazený, smysly nepostižitelný, ideje jako pravzory jsoucen jsou nehmotné, neměnné, věcné a smysly nevnímatelné
    2. Svět přirozený - svět kolem nás, něco odvozeného, druhotný svět, jsoucna jsou pouze napodobeniny pravzorů (druhotná, proměnlivá, konečná a smysly vnímatelná)

    Platonův trojúhelník                 

  • Gnozeologie
    • výklad poznání
    • smysl neposkytuje hlubší poznání o podstatě jsoucen, pouze nižší poznání
    • rozum poskytuje vyšší poznání, týká se idejí, jistota a stabilita
    • rozumové poznání (rozpomínání duše – anamnéze na svět idejí) – racionální proces, proces rozpomínání
    • tělo je vězení nebo hrob duše (soma séma), co bylo před narozením, bylo zapomenuto po spojení s tělem
    • duše je ze světa idejí (byla tam před narozením, měla by tam být i po smrti)
    • člověk se může rozpomínat, vyvolává to dialektika (ve smyslu umění vést rozhovor, otrok si např. vzpomíná na geometrické poučky pod vedením Sokrata
    • nejvyšší idea je idea dobra
  • Etika - v duchu eudaimonismu, snaha o poznání, ale hlavně o rozpoznání (eudamonia - duševní slast X hedoné - tělesná slast)
  • Spravedlivé společenství
    Ctnosti Části duše Vrstvy ve státě
    moudrost rozum vládci (filosofové)
    statečnost vůle armáda - vojáci
    umírněnost žádostivost obchodníci, řemeslníci
  • dobré formy vlády - Sofokracie - vláda filozofů)
  • špatné formy vlády - tyranie (vláda násilí), demokracie (vláda svobody), oligarchie ( vláda bohatých)

    Aristoteles

  • 4. stol. před Kristem, žák Platonské Akademie
  • vychovatel Alexandra Velikého (po jeho smrti byl odsouzen k trestu smrti, utekl z Athén)
  • velká osobnost starověku
  • založil filozofickou školu Lyceion (procházeli se ve sloupořadí v Athénách)
  • Logika
    • základní formy myšlení - pojem, soud, úsudek
    • pojem
      • dobré pojmenování, poznání, samotný pojem odráží podstatu věci
      • znak společný, spojující X znak oddělující, rozlišující (člověk je živočich (společné se zvířaty), zárověň je tvor myslící (na rozdíl od zvířat), Ústava - je právní předpis (jako další vyhlášky), má nejvyšší právní moc)
      • kategorie
      • pojmy nejvyšší nadřazenosti (substance, kvalita, kvantita, vztah)
    • soud
      • má hodnotící charakter (popis – tabule je zelená)
      • není to pojem, ale není to ani konečný výsledek (úsudek) - (Tabule je zelená (subjekt - tabule, predikát - zelená)
    • úsudek
      • zahrnuje více soudů, vyvození závěru z předpokladů - učení o sylogismu - (Všichni lidé jsou smrtelní. Sokrates je člověk. -> Sokrates je smrtelný.)
  • Fyzika
    • přírodovědné spisy - O Duši (považován za zakladatele psychologie), základy botaniky, zoologie
    • pojetí vesmíru - jako první naznačuje geocentrické uspořádání
    • pojetí duše - biologické pojetí, duši rozděluje na různé stupně s určitými vlastnostmi
      1. Rostlinná duše - vegetativní - rostliny (funkce - příjem potravy, růst, rozmnožování)
      2. Smyslová duše - živočišná - živočichové (funkce - smyslové poznání, pohyb)
      3. Rozumová duše - jen člověk (myšlení)
    • vyšší stupeň obsahuje i stupeň nižší
  • Metafyzika
    • jeho vlastní filozofie - vše, co překračuje smyslovou zkušenost
    • Aristoteles vytýkal Platónovi odtržení podstaty věci od věci samotné a komplikovanost idejí (světa)
    • co bylo u Platóna odtrženo, tvoří u Aristotela jednotu duchovního principu (forma) s hmotným principem (látka)
    • hylemorfismus - učení o látce a formě
    • látka - první substrát každé věci, neurčená určitelnost
    • obsahuje možnost (potenci) od negativního určení dospět k uskutečnění, potřebuje formu (forma látku vymezí, ohraničí), přechod od možnosti k uskutečnění dochází změnou, vznikem, zánikem (pohyb)
    • Aristoteles je dualista – není ani materialista, ani idealista (stejná váha formy i látky)
    • poznání Aristotela a Platóna – pravé vědění s věděním obecným (P: svět idejí, A: ve věcech)
    • pohyb – je věčný, Aristoteles uvádí 6 forem pohybu (vznik a zánik, růst a zmenšování, kvalitativní přeměna, prostorové přemístění), existuje tolik pohybů, kolik je jsoucen
    • změny mají 4 druhy příčin - materiální (materiál, barva), formální (tvar), působící (někdo to vyrobil), účelová
    • Čistá forma - forma všech forem, sama nemá příčinu v ničem jiném
    • svět je věčný, ale omezený a konečný, řetězec jednotlivých příčin – nelze donekonečna hledat příčiny, musí existovat nějaká prapůvodní příčina (Bůh)
  • Etika
    • zakladatel etického uvažování
    • dílo - Etika Nikomachova
    • cílem je dosažení blaženosti (eudamonia)
    • eudamonie - největší dobro a blaženost, máme usilovat o dosažení tohto stavu, můžeme ho dosáhnout tvořivým a aktivním životem, zdůrazňuje rozumnost (žít podle rozumu je lidská přirozenost)
    • Rozumnost je podstatná etická cnost, Aristoteles se opírá o zásadu zlatého středu - cnost je vždy mezi dvěma krajnostmi (extrémy) - statečnost je mezi zbabělostí a nerozvážností
  • Politologie
    • učení o společnosti
    • dílo Politika (sbírka 158 ústav - analyzoval je), zakladatel komparativní politologie
    • Člověk je zoon politicon (bytost společenská) – přirozené žít ve vztazích, ve společnosti, pro dobro celku, obce, ne pro dobro osamoceného jedince, ale ne negativně, zdůrazňoval, že člověk není schopen žít sám - společnost je jako živý organismus
    • celek a jednotlivec (osamocený člověk nemá takovou hodnotu jako ve vztazích)
    • organicismus - sympatie na straně celku, propojení státu a organismu
    • Komparativní politika - srovnávací
    • Dobré a špatné formy vlády:
      Dobrá forma vlády Špatná forma vlády
      Monarchie Tyranie (vláda jednoho)
      Aristokracie Oligarchie (vláda bohatých)
      Pollitea Demokracie (vláda davu)
    • Aristoteles odmítl Platónovu sofokracii - silné střední vrstvy, kritika Platónova ideálního státu
  • Středověk trval od roku 476 do 1492
  • ve filosofii je důležitý rok 529 - zrušení Platónovy Akademie a také založení Benediktínského kláštera na Monte Casinu
  • duchovní zdroj - křesťanství
  • filosofie je podízena teologii (nemůže překročit náboženská dogmata - regula fides), víra stojí výše než rozum

    Křesťanské filosofické myšlení

    Období patristiky

  • 8. století
  • pater - otec, učení církevních otců ( na východě Atanáš, Bazil, Řehoř Naziánský a Jan Zlatoústý, na západě Ambrož, Augustin, Jeroným a Řehoř Veliký)
    • apologetika - 1.-2. století křesťanství, obhajoba křesťanství
    • dogmatika - 3.-4. století - formulace základních dogmat víry
    • systematika - 5. - 8. století - třídění a vytváření systému v církvi

    Období scholastiky

  • 9.-15. století
  • filosofie vyučována na církevních školách a univerzitách - Bologna
  • spor o universiálie (obecné pojmy) - spor o jejich reálnou nebo abstraktní existenci
  • zdrojem Písmo svaté (zjevená pravda) nebo názory autorit z antické filosofie (Platón, Aristoteles)
    • raná schoastika - 9.-12. století
    • vrcholná scholastika - 13. století - Tomáš Akvinský
    • pozdní scholastika - 14. - 15. století

    Odlišnost antického a křesťanského duchovního postoje

  • ANTIKA - naturalismus - soustřeďuje se na plné prožití tohoto světa, víra ve vlastní schopnosti
  • racionalismus - důvěra v rozumové poznání
  • KŘESŤANSTVÍ - supranaturalismus - odvracení se od tohoto světa, víra v Boží milost, pozemský život není cílem, není koncem
  • supraracionalismus - víra převyšuje rozum (supra = nad)

    Období patristiky

    Svatý Augustin

  • Augustinus Aurelius, taktéž Augustin z Hippo
  • 354 – 430 Hippo Regius
  • biskup a učitel církve v období pozdního římského císařství, je svatým, jeho svátek připadá na 28. srpna
  • Augustinus je jeden z nejvýznamnějších raně křesťanských filozofů a teologů, představitel latinské platónsky orientované systematické patristiky
  • poslední muž antiky a první muž středověku
  • jeho matkou byla Sv.Monika, otec byl pohanem
  • zprvu vedl rozmařilý život, ve třiceti letech konvertoval ke křestťanství, byl knězem, pak biskupem
  • Stvořil jsi nás pro sebe a neklidné je naše srdce, dokud nespočine v Tobě.
  • dílo: Vyznání (Confesiones) - autobiografie, vylíčení své cesty ke křesťanství, psáno formou modlitby, rozmluva s Bohem, dále O svobodě vůle, O trojici, O obci Boží
  • theocentrismus - Bůh je nejvyšší bytí (ontologie), Bůh je nejvyšší pravda (gnozeologie), Bůh je nejvyšší dobro (etika)
    1. ontologie
      • Bůh - největší bytí (je dokonalé, nezávislé, věčné), naopak jsoucna jsou nedokonalá, konečná a závislá
      • kreacionismus - Bůh stvořil svět z ničeho - ex nihilo
      • exemparismus - (exempla - vzory) - teologizace Platónovy teorie idejí - svět existuje věčně, ale pouze v mysli Boží v podobě idejí, vzorů, věcí (Bůh neustále řídí, zachovává a obnovuje svět)
    2. gnozeologie
      • Bůh je nejvyšší pravda
      • úloha rozumu je potlačena, závislost na víře (Credo, ut inteligam - Věř, abys rozuměl)
      • snaha o poznání Boha (sebepoznáním), poznání jiných cílů je zbytečnost
      • iluminace - poznání je dílo Boží milosti (dostává se cestou nadpřirozeného osvícení)
      • světlo pravdy nacházíme uvnitř sebe (metoda introspekce) - cesta přiblížení se k Bohu
      • metoda introspekce - Sv.Augustin ji použil k překonání skepticismu
      • vše je zpochybnitelné, však to, že pochybujeme je jistota (jistota vlasní existence, myslím, tedy jsem - Cogito, ergo sum)
      • jistota Boha - nikdo z nás nechce být klamán druhými (máme v sobě touhu po pravdě od Boha)
    3. etika
      • problematika svobodné vůle, v raných spisech kladl důraz na svobodu vůle, každý je zodpovědný za svá rozhodnutí
      • později používá termínu predestinace (předurčení) - je již dáno, kdo bude spasen, kdo je zatracen, nelze ovlivnit (učení balancuje na hraně učení katolické církve - musí být chápáno ve smyslu toho, že Bůh jako vševědoucí již ví, kdo bude spasen a kdo ne, také zdůrazňuje důležitost Boží milosti - sami se nespasíme, i kdybychom se rozkrájeli)
      • učení bylo později převzato a špatně vyloženo protestanty (Kalvín, Zwingli)
    4. učení o společnosti
      • dílo O obci Boží - teorie o predestinaci
      • rozlišuje obec pozemskou (společenství je určeno k zániku, je to založené na sebelásce, společenství pro hříšníky - např. Římská říše) a obec Boží (láska k Bohu, určeno ke spasení, nedokonalý předobraz je církev, Augustin požaduje dominantní postavení víry ve státě - teokracii)

    Období scholastiky

  • spor o obecné pojmy - spor o univerzálie - zda existují, zda mají reálnou podstatu nebo to jsou pouze jména v naší mysli
  • zabývali se tím Platón i Aristoteles

    Radikální realisté

  • universalia sunt realia - jsou reálné, existují nezávisle na naší mysli
  • ispirace Platónem - ideje jsou pravzory - existují před jednotlivými věcmi v mysli Boží
  • universalia sunt ante res - obecné pojmy jsou před věcmi (představitel Anselm z Cantebury)

    Nominalisté

  • univarsalia sunt nomina - jsou jmény, existují pouze v naší mysli
  • universalia sunt post res - nejprve vznikly věci, pojem je až výsledek pozorování (představitel Wiliam Ockham)
  • podle katolické církve je to hereze (blud)

    Umírnění realisté

  • kompromis mezi nominalistyy a realisty
  • universalia sunt realia - reálná existence
  • universalia sunt in rebus - inspirace Aristotelem - existují přímo ve věcech
  • universalia sunt post res - z pohledu člověka - universálie existují po věcech ve jménech
  • universalia sunt ante res - z pohledu Boha - obecné byly před stvořením v mysli Boží

    Anselm z Cantebury

  • ve sporu o universálie byl radikální realista
  • 11./12. století, pocházel z Itálie, arcibiskup
  • navazuje na Augustina ve vztahu rozumu a víry - víra je nad rozumem (Credo ut intelligam)
  • křesťan by se měl skrze víru pozvedat k rozumnosti a vědění
  • dosažení pravdy - musíme nejprve uvěřit v tajemství víry, poté o nich uvažovat
  • neumístíme-li víru na počátek, staneme se domýšlivými - důležitá je pokora
  • ontologie - Bůh jako nejdokonalejší bytost musí existovat jak v rozumu, tak v realitě

    Pierre Abelard

  • 11./12. století, Francouz
  • učitel, zamiloval se do své studentky (Helois, pak musel do kláštera)
  • kacíř - považoval rozum za vyšší víře - Poznávám, abych věřil. (Intelligo ut credam)

    Wiliam Ockham

  • učení o dvojí pravdě - rozum a víra (navzájem si odporují)
  • byl to nominalista a heretik
  • Ockhamova břitva - zásada logické úspornosti - Není-li to nezbytně nutné, nemá se dokládat množství důvodů.
  • pokud existuje více řešení, má se použít to nejméně komplikované

    Albert Veliký

  • Albertus Magnus - doctor universalis - univerzální učenec
  • Německý šlechtic a biskup, učitel
  • dílo - 21 svazků - komentáře k Aristotelovi - zpřístupnění Aristotelovy filosofie
  • usiloval o napsání Sumy teologické, ale nestihl to (dokončil to Tomáš Akvinský)

    Tomáš Akvinský

  • představitel vrcholné scholastiky
  • 13. století, šlechtický původ, vychováván v klášteře Monte Casino (Benediktínský klášter)
  • setkal se s dominikánským teologem Albertem Velikým, v 17 letech vstoupil do dominikánského řádu
  • nazýván doctor angelicous
  • dílo - komentáře k Aristotelovi (Tomáš Akvinský z něj vychází), polemické rozhovory, apologetická díla (bránící křesťanství) - Suma proti pohanům
  • teologická díla - výklad jeho myšlenek - 5 důkazů boží existence - Suma teologická
  • ve vztahu o universálie - byl to umírněný realista - obecné pojmy existují, ve skutečnosti ve které jsme, je obecné přímo v jednotlivých věcech
  • vztah rozumu a víry - dva základní způsoby poznávání, s vírou je spojena pravdivost
  • rozum se může mýlit
  • mezi rozumem a vírou není rozpor, protože existuje jediná pravda, a ta je od Boha
  • 5 rozumových důkazů Boží existence
    1. důkaz z pohybu - každý pohyb má svého původce, na počátku všeho musel dát první impuls Bůh
    2. důkaz z příčiny - vše má svoji příčinu, musí existovat příčina příčin, prapříčina - Bůh
    3. důkaz z nahodilého a nutného - vše můžeme považovat za nahodilé, ale musí být nějaká nutnost, která tuto nahodilost způsobuje - Bůh
    4. důkaz hierarchie dokonalosti - jsoucna mají různý stupeň dokonalosti, musí existovat něco nad nimi, něco nejdokonalejšího - Bůh
    5. důkaz teleologický - (teleos - účel) - vše má svůj účel, musí existovat někdo, kdo určil tento účel - Bůh
  • společenskovědní názory - vliv Aristotela - T.Akvinský souhlasí se zoon politicon - je nutné, aby člověk žil ve společnosti
  • nejlepší forma státu je monarchie - Král by měl být tím, čím je duše v tělě a Bůh ve světě
  • nejhorší forma státu je tyranie
  • úloha církve by měla být nadřazena moci světské - král by měl být podřízen církvi

    Novotomismus

  • aktualizované učení a názory Tomáše Akvinského
  • 1879 byl novotomismus doporučen všem katolickým teologům a filosofům
  • papež Lev XIII. - encyklika Aeterni patris - výraz snahy o soulad mezi rozumem a vírou (Non contra sed supra rationem)
  • církev potřebovala jednotnou filosofii, aby mohla reagovat na argumenty rozvíjejícího se světa

    Filosofie renesance a humanismu

  • rinascimento - znovuzrození (antiky a člověka)
  • 13.-14. století - 16. století
  • člověk se stává ústřední hodnotou
  • antika je hlavní inspirace (zásada ad fontes - návrat k pramenům)
  • racionalismus - opětovná důvěra v rozum
  • naturalismus -právo na svobodné rozvíjení se
  • zámořské objevy, vynález knihtisku (1450), zesvědštění
  • humanismus - ideál vzdělání, důstojnost, svoboda člověka, důraz na rozumové poznání, soběstačnost
  • orientace na Platóna, založena Platónská akademie ve Florencii, kulturní centrum nezávislé na církvi, univerzitách
  • reformace - zdůraznění úlohy jedince (jedinec je odpovědný za své chování přímo Bohu), reakce na zesvětštění církve, úsilí o obrodu církve (Jan Hus, Martin Luther, Jan Kalvín)
  • geocentrismus - zformuloval Aristoteles, Ptolemaios
  • heliocentrismus - Slunce je středem vesmíru, ostatní planety obíhají kolem, poprvé tuto teorii zformuloval polský astronom Mikuláš Koperník

    Mikuláš Koperník

  • 1544, dílo O obězích nebeských sfér, zdůvodňuje zde své názory
  • planety - kruhovité dráhy, rovnoměrný pohyb
  • Johann Kepler - pokračovatel Koperníka, matematická formulace zákonů o pohybu planet
  • teorie pohybu planet po elipsách (pohyb je tím rychlejší, čím je planeta blíže Slunci)
  • prosazoval matematický ideál poznání - vše se dá matematicky poznat
  • Kde je látka, tam je matematika

    Galileo Galilei

  • italský astronom, otec přírodovědy
  • vynálezce dalekohledu (30x zvětšení), objevil čtyři Jupiterovy měsíce
  • formuloval zákon o volném pádu
  • obhajoval Koparníkovy teorie, pod hrozbou mučení své učení odvolal

    Giordano Bruno

  • člen dominikánského řádu, pro své názory byl obviněn z bezbožnosti a donucen k odchodu, pak cestoval po Evropě
  • po návratu do Itálie byl uvězněn a v roce 1600 byl upálen
  • Vy vynášíte rozsudek s větším strachem, než já ho příjímám
  • myšlenka nekonečnosti vesmíru - kosmocentrismus - nelze stanovit střed vesmíru, střed vesmíru je v každém z nás, v každém člověku
  • mnohost světů - nejsme jedinou obydlenou planetou
  • homogenita vesmíru - vše ve vesmíru je stvořeno ze stejné hmoty, působí zde stejné zákony, síly
  • panteismus - příroda je ztělesněný Bůh
  • monádismus - základní stavební oduševnělé jednotky - monády - nemají čistě hmotnou povahu
  • organicismus - svět je jako živý organismus - vše žije a tvoří nejrozmanitěším způsobem, vše co žije, je svobodné, nikdo nesmí nikomu nic vnucovat (ani náboženské donucování)

    Francis Bacon

  • filosof, politik
  • zakladatel empirismu
  • po králi Jakubovi I. a vévodovi z Buckinghamu nejvýznamnější člověk v Anglii
  • dosáhl hodnosti Lorda kancléře, ale pak byl obviněn z korupce a odsouzen, Bacon svoji chybu uznal a už se více v politice neangažoval
  • tvůrce nové vědecké metody - indukce - metoda správného poznání - od konkrétního ke všeobecnému - otec moderní vědy (kritizoval dedukci)
  • k této metodě je potřeba správný vědecký postup - formulace hypotézy - experimenty - formulace výsledků - další experimenty, které potvrdí výsledek
  • preferuje smyslovou zkušenost - je to empirista
  • cílem vědy je ovládnout přírodu tím, že ji poznáme, ke správnému poznání je potřeba užít indukce a zbavit se předsudků (idolů)
  • idoly - předsudky, omyly lidí
      omyl rodu lidského - omyly z lidské přirozenosti, ke kterým nás svádí lidská povaha jako taková (např. afekty)
    • omyl jeskyně - týká se člověka jako jednotlivce (odlišná povaha a výchova), dodáváme slovům významy na základě naší osobní zkušenosti
    • omyl tržiště - omyly v lidské komunikaci nebo setkávání (špatná volba slov)
    • omyl divadla - jsme ovlivněni teoriemi, filosofiemi, které přetrvávají
  • dílo: Nový organon - podle Aristotelova Organonu - polemika s Aristotelem, soupis myšlenek
  • Nová Atlantida - představa státu, společnosti

    Politická a právní filosofie

    Niccolo Machiavelli

  • dílo Vladař - chce sjednocení Itálie, obrací se k Lorenzovi Medicejskému, radí mu jak se udržet u moci, jak vládnout
  • machiavelismus - typ politiky, účel světí prostředky, upřednostnění osobní moci
  • hlavní je udržení silného postavení panovníka - v případě ohrožení použít i nejkrajnější prostředky - Z hrobu se nemstí nikdo
  • vyvyšuje individualismus, sílu, znalost psychologie protivníka
  • lev - symbol moci, liška - symbol vychytralosti

    Thomas Hobbes

  • angličan, představitel teorie společenské smlouvy - jedna z teorií vzniku státu
  • přirozený stav - (stav před vytvořením státu) - válka všech proti všem, člověk je od své přirozenosti egoista, prosazuje sám sebe, nebere ohledy na druhé, silnější poráží slabšího - stav chaosu
  • Homo homini lupus - Člověk člověku vlkem - vznik státu za účelem ochrany lidí před vnějším světem, po nastolení pořádku
  • byl zastánce absolutistické monarchie - stát určuje vše, lidé ztrácí suverenitu, na oplátku jim zaručuje ochranu
  • dílo - Leviathan

    Thomas Moore

  • právník, kancléř Jindřicha VIII., popraven za to, že nechtěl konvertovat od katolictví, je uctíván jako svatý
  • dílo Utopia - kritika anglických poměrů, představa ideálního státu, rovnost lidí
  • uvědomuje si, že v jeho době je ideální společnost neuskutečnitelná - v praxi může ji může uvést pouze osvícený panovník
  • utopistické teorie - utopia - neexistující místo, znaky - rovnost všech, povinnost pracovat, celek je více než jedinec

    Thomasso Campanella

  • snaha v praxi prosadit spravedlivou společnost - vyvolalo to povstání v kalábrii, T.Campanella uvězněn
  • dílo Sluneční stát - žádá napojení církve a světské moci - nejvyšším vládcem tady na zemi má být papež

    Porenesanční filosofické systémy

  • 17. století - 1. polovina 18. století
  • novověká filosofie mezi renesancí a osvícenstvím, podobné rysy jako renesance - racionalismus, humanismus, středem zájmu je člověk
  • rozvoj přírodních věd, poznávací ideál - matematika - filosofové byli předními matematiky (Descartes, Liebniz, Pascal)
  • racionalismus - důraz na rozum, ve vědomí člověka vrozené principy, ideje - Descartes, Leibniz, Spinoza
  • empirismus - smyslová zkušenost, člověk se rodí s prázdným vědomím, smysly jsou zdrojem pro vytváření obsahu vědomí - John Locke, David Hume, Berkley

    Racionalismus

    René Descartes

  • významný francouzský matematik a filosof, účastnil se třicetileté války, pak pobýval ve Švédsku na dvoře královny Kristiny, zde umřel na nachlazení
  • jediná jistota je pochybování - Cogito ergo sum - myslím, tudíž jsem
  • když budeme brát za pravdivé to, co je jasné, nebudeme se mýlit, ale člověk se příliš často nechává vést smysly
  • na počátku je skepse - díky ní získáváme nové souvislosti - Bůh existuje(my bychom ho neuměli stvořit), svět existuje (Bůh jako dokonale pravdivý nás nemůže klamat), pravda je to, co chápeme
  • Descartes nachází 2 základní ideje:
    • 1. Bůh je nekonečná substance (substance = to, co nepotřebuje nic jiného ke své existenci, existuje ze sebe sama)
    • 2.ideje dvou substancí stvořené Bohem - res cogitans (věc myslící) a res extensa (věc rozlehlá - hmotný princip) - Descartes je proto považován za dualistu
  • nahlíží na zvířata jako na pouhé stroje - tato tendence vrcholí u mechanických materialistů (považují i člověka za stroj)
  • podle Descarta se všechno dá vysvětlit matematicky a technicky
  • zabývá se také pohybem - potvrzuje myšlenku prvního hybatele - Boha, celkové množství pohybu, které Bůh světu udělil se napříč dějinami nemění

    Baruch Spinoza

  • 1632 - 1677
  • taktéž Benedikt Spinoza
  • byl to žid, žil v Holandsku v Amsterdamu
  • měl být rabínem, ale stal se filosofem, byl pak exkomunikován z židovské obce
  • dílo Etika vyložená způsobem užívaným v geometrii
  • Spinoza patří k racionalstům, důvěra v rozum a nedůvěra ve smysly
  • jedinou substancí je Bůh a pojímá ho panteisticky, ztotožňuje ho s přírodou - panteismus a monismus
  • Bůh je nekonečné myšlení a Bůh je nekonečná rozlehlost
  • etika - člověk je rozumná bytost, díky rozumu usiluje o poznání, rozum je základ cnosti
  • na druhou stranu je člověk ovládán pudy, istinkty a vášněmi - nebezpečí, že jimi člověk nechá ovládnout, ale vášně by neměly být zkroceny rozumem, ale spíše uspořádány, neměly by být potlačeny, protože jsou hnacím motorem lidské přirozenosti
  • problematika svobodné vůle - svobodná vůle neexistuje, protože vše se děje z Boží milosti a vůle, ale zčásti můžeme svobodné vůle dosáhnout na základě rozumového poznání, když Boží vůli přijmeme a chceme, tak se staneme svobodnými
  • tím se prohlubuje náš vztah k Bohu - amor Dei intelektualis (duchovní láska k Bohu) nebo amor fati (láska k osudu) - nejvyšší stav, kterého můžeme dosáhnout

    Gottfried Wilhelm Leibniz

  • 1646 - 1716
  • německý filosof, matematik, vynálezce, historik, právník
  • z jeho podnětu byla v roce 1700 Berlínská akademie věd
  • byl předchůdcem soudobého ekumenismu - usiloval mezi sblížení mezi katolíky a protestanty
  • chtěl zavést mezinárodní dorozumívací jazyk
  • učení o monádách (monas = řec. jednotka) - dílo Monadologie - původně zavedl slovo monády G.Bruno
  • jsou to body, jsou duchovní podstaty, vše je odvozeno od duchovních podstat (opak marxismu)
  • jsou to síly, silová centra, duše (jsou oduševnělé v určitém stupni)
  • nejvyšší monádou je Bůh, lidská duše je také monáda
  • monády jsou individuální - neexistují dvě stejné monády
  • je považován za pluralistu - monád je mnoho
  • učení o předzjednané harmonii - jaktože když monády jsou individuální, že ve světě funguje soulad - Bůh je tvůrce harmonie, příměr k hodinám
  • theodicea - jaktože když je Bůh, existuje zlo
  • existují tři druhy zla - metafyzické zlo - spočívá v konečnosti našeho světa, zlo fyzické - utrpení a bolest (my jsme nedokonalé bytosti, máme nedokonalé pocity), zlo morální - člověk chybuje a hřeší, vysvětluje to svobodnou vůlí, kterou máme, říká, že "součet zla ve světě je podstatně menší než součet dobra"
  • tento svět je nejlepší ze světů, které Bůh mohl stvořit, kriticky na to reagoval Voltair - Candide

    Empirismus

    John Locke

    1. gnozeologické názory
      • dílo Esej o lidském rozumu - člověk se narodí s prázdným vědomím - Tabula rasa
      • obsah vědomí pochází z vnitřní (prožívání) či vnější zkušenosti (věci kolem nás)
      • Nic není v rozumu, co nebylo dříve ve smyslech
    2. politologie
      • dílo Dvě pojednání o vládě - teorie přirozené smlouvy
      • přirozený stav - platí přirozené právo - každý má právo na život, svobodu, majetek
      • teorie ochrany lidských práv - člověku náleží jeho základní práva z důvodu lidství, stát není dárcem těchto práv, ale jejich ochráncem
      • optimální vláda - konstituční monarchie
    3. pedagogika
      • zdůraznění role výchovy, kritizoval nějkteré předměty - výuka válek a konfliktů v historii vytváří dojem přirozenosti

    David Hume

  • skotský filosof a historik - dílo Dějiny Anglie
  • dílo Pojednání o lidské přirozenosti - nejvýznamnější ontologické dílo
  • prošel různými vývojovými fázemi, využívá skepse
  • skepse proti dosavadnímu založení vědy na principu kausality - poukazuje na pouhou časovou následnost
  • zpochybnění existence substance - vše jsou pouze představy
  • skepse vůči metafyzicce a náboženství - věci, které přesahují smyslové zkušenosti jsou pouze spekulace

    George Berkley

  • irský biskup
  • gnozeologická problematika - díla Pojednání o základech lidského poznání
  • existovat znamená být vnímán - důraz na smyslové vnímání
  • popírá existenci hmotného světa jako zdroje našich vjemů - jediná realita je obsah našeho vědomí - subjektivní idealimus (svět je fenoménem vědomí, existuje pouze v nás jako idea)
  • G.Berkley nen plně subjektivním idealistou - podle něj ideje pocházejí od Boha

    Francouzské osvícenství

  • myšlenkový proud v 18. století, nejprve v Anglii (J.Locke), Nizozemí
  • největší uplatnění ve Francii - století filosofů
  • praktická filosofie - všímá si problémů společnosti, života lidí, zabývali se společenskovědními tématy
  • hlavní přestavitelé - Voltaire, Rousseau, Montesquieu
  • racionalismus - důvěra v rozum, poznání člověka, snaha shrnout veškeré vědění doby do jedné encyklopedie - dílo Ecyklopedie čili racionální slovník umění, věd a řemesel
  • zakládaly se vědecké instituce, knihovny
  • věk náboženství a filosofie ustoupil věku vědy - osvícenství se často staví kriticky k náboženství, tradici, filosofii, snaží se zavést nový svobodnější řád
  • encyklopedisté - snaha postihnout veškerou vzdělanost té doby, 28 svazková encyklopedie - Encyklopedie čili racionální slovník věd, umění a řemesel - vydavatelé Denis Diderot (dílo Jeptiška) a Jean d´Alembert (slavný matematik)
  • častý směr deismus (Bůh se po stvoření o svět nezajímá)
  • mechanický materialismus - La Mettrie (Člověk stroj), Holbach, Helvetius

    Charles Louis Montesquieu

  • 1689 - 1755
  • dílo Perské listy - satira společnosti, církve i státu, cizinci cestují po Francii a kritizují věci, na které si obyvatelé Francie již zvykli
  • dílo Duch zákonů - kritika absolutistického státu
  • hledá vzor dokonalého zákona - nejlepší vláda a zákony jsou takové, které se přispůsobí stavu společnosti
  • rozvedl teorii o dělení moci - dělba moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní - tyto orgány mají být na sobě nezávislé (základy převzal od Locka) - vzájemná kontrola složek státu
  • zdůrazňoval také důležitost geografických faktorů (poloha, přístup k moři, velikost území) - odráží se to i v společenských podmínkách

    Jean Jacques Rosseau

  • nevyznával kult rozumu, upřednostňoval cit, napsal dílo Vyznání
  • Akademie v Dijonu se tázala, zda pokrok přispívá ke zlepšení mravů či ne, Rosseau napsal Rozpravu o vědách a umění - tím se proslavil
  • pokrok vede k úpadku mravů, volal k návratu k přírodě a přirozenosti, harmonii
  • rozlišuje nerovnost přirozenou a mravní či politickou, přirozenou nekritizuje (odlišné předpoklady, vzhled, talent), mravní či politickou odsuzuje (nerovnost majetkového či mocenského postavení)
  • dílo O společenské smlouvě - teorie vzniku státu podle společenské dohody mezi lidmi
  • je příznivcem přímé demokracie, společného vlastnictví, podle Rosseau je pravda vždy na straně většiny - člověk je nucen být svobodný
  • inspirace pro marxismus, měl 8 dětí a všechny je dal do sirotčince
  • dnešním stavem je vinen ten, kdo první postavil plot a vznesl nárok nad půdou takto ohraničenou

    Voltaire

  • vlastním jménem Francois Marie Arouet
  • byl to spisovatel, filosof, encyklopedista a historik, napsal i pár divadelních her
  • proslul jako satirický spisovatel, byl vězněn v pařížské Bastile
  • před pronásledováním uprchl do Anglie, do Pruska
  • dílo O mravech a duchu národů - je dobré, když historik je zároveň i filosof
  • psal filosofické romány, kritizoval Liebnizův bezbřehý optimismus - dílo Candide neboli optimismus), Filosofický slovník, historické dílo Století Ludvíka XIV.
  • bránil svobodu, kritizoval náboženství, byl to pravděpodobně deista
  • dílo Rozprava o snášenlivosti - požadavek svobodného projevu, tolerance - Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu bránit vaše právo říkat to

    Německé osvícenství

    Immanuel Kant

  • 1724 - 1804
  • teolog, filosof, studoval přírodní vědy
  • studoval v Královci ve Východním Prusku (Kaliningrad), pak tam také učil
  • žil pedantský život
  • tři základní otázky:
    • Co mohu poznat? (gnozeologická otázka)
    • Co mohu dělat? (etika)
    • V co mám doufat? (teologická otázka)
  • agnosticismus - lidské poznání je omezené, omezuje se na svět jev, k podstatě věcí nemůžeme proniknout
  • rozlišil morálnost X mravnost
  • tři fáze Kantovy filosofie:
    • Předkritické období - zabývá se vznikem vesmíru a planet, (Kant-Laplassova teorie vzniku vesmíru)
    • Kritické období - díla Kritika čistého rozumu, Kritika praktického rozumu (o etice), Kritika soudnosti - nepříjímá věci dogmaticky, hledá vlastní cestu
    • Pokritické období - věnuje se náboženství, právu, mravnosti
  • Kantův pohled na poznání - gnozeologie (v kritickém období) - lidé dělají dva typy soudů: Analytické a Syntetické soudy
  • soud - výpověd o skutečnosti, soud má subjekt a predikát (Koule je kulatá - predikát tam nepřidává nic nového, ale říká určitou vlastnost, která je obecně platná)
  • Analytické soudy - predikát nerozvíjí subjekt, zdůrazňuje pouze to, co je již obsaženo v subjektu - např. Koule je kulatá. Těleso je rozlehlé. Trohúhelník má tři úhly.
  • Analytické osudy jsou vždy apriorní (z rozumu, nezávislé na zkušenosti, všeobecné a nutné)
  • Syntetické soudy - predikát rozvíjí subjekt, přináší novou informaci
    • syntetické aposteriorní - vypovídané o subjektu je ze smyslové zkušenosti, neplatí všeobecně a nutně, např. Tato koule je červená. Tričko je pruhované. Sešit je popsaný.
    • syntetické apriorní - syntézu vykonává náš rozum, jsou všeobecné a nutné, např. v matematice - 125+150=275, v geometrii - Úsečka je nejkratší spojnice mezi dvěma body., v přírodovědě - Každá změna má svoji příčinu
  • na základě objevu syntetických soudů apriorních dospívá k závěru, že jsme vybaveni apriorními schopnostmi, které nám dovolují dosahovat poznatků, které jsou nutné a obecné a které nepodléhají proměnám smyslové zkušenosti. Zkoumá, jak pracuje naše poznávání, když sestavuje syntetické soudy apriorní (jaké tu lze nalézt úrovně, vztahy, procesy)
  • Kopernikánský obrat - zdůrazňuje činnost člověka, sice připouští roli smyslové zkušenosti, ale smysly nám přinášejí pouze neuspořádaný materiál, pak nastupuje role poznávacího subjektu, díky tomu vzniká obraz světa - gnozeologie
  • "My sami vnášíme řád a pravidelnost mezi jevy do přírody."
  • je to subjektivní idealista
  • agnostik - možnosti poznávání jsou omezeny na jevovou stránku, k podstatě proniknout nemůžeme
  • etika Immanuela Kanta - je zastáncem etiky autonomního jednání člověka - naše rozhodování se řídí zásadami, které má každý člověk v sobě - objev kategorického imperativu
  • v rozumu člověka jsou různé typy zásad - maximy (jsou subjektivně platné) a imperativy (objektivně platné) - hypotetický imperativ (platí obecně, ale jen za určité podmínky - chceš li dlouho žít, musíš...) a kategorický imperativ - má závazný charakter, platí všeobecně a nutně
  • Jednej tak, aby maxima tvé vůle mohla vždy zároveň platit jako princip všeobecného zákonodárství.
  • nastolení souladu mezi vlastní zásadou a všeobecně platným principem (co nechceš, aby ostatní dělali tobě, nečiň ty jim)
  • Dvě věci ve mě vyvolávají úctu: Hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mě.

    Filosofie 19. století

    Georg Wilhelm Friedrich Hegel

  • 1770 - 1831
  • pocházel ze Stuttgardtu
  • dílo Fenomenologie ducha
  • absolutní idealismus - učení o seberozvoji, podstatou všeho je duchovní idea - absolutní idea (světový rozum, světový duch) - která je podstatou všeho
  • všechno hmotné je druhotné
  • 1.dialektika trojstupňové dialektické schéma - teze (den), antiteze (protiklad - noc) a syntéza (astronomický den má 24 hodin) - probíhá seberozvoj absolutní ideje
  • dialektiku před G.Hegelem používal i Platón - konfrontace protikladných názorů v diskuzi pomůže člověku zjistit pravdu
    Trojstupňové dialektické schéma - tzv. Hegelova triáda 3 stupně rozvoje absolutní ideje Trojstupňová stavba filosofie
    1. teze čistá idea - pojem sám o sobě existující mimo prostor a čas logika
    2. antiteze vznik přírody v prostoru a čase - stav odcizení, zevnějšení, jinobytí filosofie přírody
    3. syntéza z přírody se vyděluje lidský svět, civilizace, kultura - nová vyšší jednota prvotní ideje a přírody, Hegel ji nazývá duchem - subjektivní duch (individuální vědomí)
    • objektivní duch (nadindividuální projevy ducha - řád, který je vůči individuu objektivní, rodina, společnost, stát
    • absolutní duch projevující se uměním, náboženstvím a filosofií (filosofie je nejvyšší forma existence absolutního ducha)
    filosofie ducha
  • 2.smysl má řád a stát, ne jednotlvec - zájem jednotlivce se má podřídit zájmu státu (podobně jako u Aristotela) - vzhlížel k militaritnímu Pruskému státu jako k ideálnímu státnímu zřízení
  • Provinění ctí velké charaktery - Hegel opovrhoval těm, kdo usilovali o štěstí pro všechny - Světové dějiny nejsou půdou pro štěstí. Šťastná období jsou v nich pouze prázdné listy.
  • 3.svoboda jednotlivce - člověk nemá jednat sám za sebe, smysl a hodnotu nemá individuální žití o sobě, ale začlenění a podřazení pod nadosobní dějinné síly, především stát, světový duch jedná skrze jednotlivce, často proti jeho osobním záměrům
  • jednající člověk si může myslet, že slouží zcela určitým a čistě osobním záměrům, ale ve skutečnosti nad těmito záměry vládne lest rozumu (vztah k historickým osobnostem - Napoleon naplňoval pouze historickou nutnost, ne svůj záměr)
  • podle Hegela jsou individua, národy i celé epochy pouze nutná stádia, jimiž musí projít celý světodějný proces - co je rozumné, to je skutečné, co je skutečné, to je rozumné
  • neexistují hranice pro poznávání - vše je přístupné

    Filosofické směry 19. století

  • scientistní - vědecký, racionální (positivismus, marxismus)
  • iracionalistické - mimorozumové složky - insinkt, intuice (Schoppenhauer, Nietzsche - voluntaristé - zdůraznění vůle)
  • vrchol a konec vývojového optimismu, nastupuje pocit deziluze
  • antropocentrismus - středem všeho je člověk
  • scientisms a positivismus
  • iracionalismus - Nietzche - vůle k moci, Schopenhauer - vůle k životu

    Scientistní směry

    Positivismus

  • máme se zaměřit na to, co je ověřitelné smysly
  • odmítá vše, co překonává smyslovou zkušenost - metafyzika, náboženství
  • vznik v Anglii (tradice empirismu)
  • August Comte
    • zakladatel positivismu
    • dílo Kurs positivní psychologie
    • zákon tří stádií - vývoj lidského myšlení prochází třemi fázemi: 1.lidské myšlení jednotlivce, 2.lidské myšlení v oboru a 3.lidské myšlení lidstva jako celku
    • zabýval se tím, co je potvrditelné rozumem - je kritickým k metafyzice, ontologii a náboženství
    • navazuje na Davida Huma a Ockhama
    • myšlení prochází třemi stádii
        1. teologické (nedokonalé pojetí - animismus)
        2. metafyzické (abstraktní pojmy, ptá se na příčinu a podstatu, jsou to spekulace)
        3. positivní (člověk se nezabývá nepoznatelným, ale ověřitelným)
  • Jeremy Bentham - sociální utilitarismus - Co největší štěstí pro co největší počet lidí - sociální rozměr
  • John Stuart Mill
  • Herbert Spencer - filosof i sociolog, ovlivněn evolucí - snaha aplikovat na vývoj společnosti

    Marxismus

  • vznikl 1940
  • Karl Marx a Friedrich Engels
  • až později se přetvořil v ideologii
  • materialismus a ateismus
  • nejdůležitější je hmota, myšlení je také produkt hmoty
  • dialektika - svět se mění, utváří, působením protikladů (dialektiku převzali od Hegela)
  • Karl Marx
    • německý ekonom, filosof, sociolog, jeden z největších sociologů všech dob
    • nedomníval se, že rozvíjí sociologii, svoji teorii nazýval historickým materialismem a považoval ho za komplexní společenskou vědu nasvázanou hranicemi jednotlivých společenskovědních oborů
    • ateista a materialista (materiální podmínky určují duchovní stránku společnosti)
    • základem společnosti je výrobní způsob, který je tvořen výrobními silami a výrobními vztahy (výrobní síly = lidé a výrobní prostředky - stroje, nářadí, materiály, suroviny, výrobní vztahy = organizace výrobních sil, uspořádání výroby)
    • vše duchovní (vědní obory, právo, morálka, filosofie, náboženství, umění) tvoří tzv. nadstavbu společnosti, která je závislá a odvozená od povahy výrobních vztahů
    • všechny dosavadní typy společností (vyjma pravěké) byly založené na boji mezi třídami (docházelo k boji mezi vykořisťovateli a vykořisťovanými - mezi otrokem a otrokářem, nevolníkem a feudálem, dělníkem a kapitalistou)
    • postavení člověka ve společnosti určuje vlastnictví výrobních prostředků - jedinec buď musí prodávat svoji pracovní sílu na trhu (je vykořisťován) a nnebo si kupuje sílu jiných (vykořisťuje je )
    • kritizuje nerovnost, ta má být odstraněna revolucí (dělnická třída má svrhnout kapitalistickou třídu), nejdříve má být nastolen socialismus jako předstupeň komunismu a poté pravý komunismus jako beztřídní společnost
    • optimistické pojetí vývoje společnosti - svět se vyvíjí ke stále dokonalejším formacím - k beztřídní společnosti
    • přivlastňování nezaplacené práce je základní formou kapitalistického výrobního způsobu a z něho plynoucího vykořisťování dělníka

    Iracionistické směry

    Arthur Schopenauer

  • 1788 - 1860
  • německý filosof, narodil se v Gdaňsku
  • jako malý hodně cestoval
  • studoval filosofii, filologii, chemii, fyziku, botaniku, anatomii, fyziologii, geografii a astronomii
  • jeho myšlenky působily na umělce (R.Wagner), on sám se nechal ovlivnit prastarými indickými myšlenkami
  • Svět jako vůle a představa
  • 1.Svět jako představa - všechny věci jsou nám dány jako jevy (I.Kant), svět, jaký se jeví smyslům, nemá opravdové bytí (Platón)
  • 2.Svět jako vůle - podstatou všeho je vůle, a to vůle k životu, ta nás žene vpřed, podstata člověka není v rozumu, ale ve vůli, člověk je pouze ztělesněná vůle
  • v životě je nejsilnějším projevem rozmnožovací pud, láska je iluze, je to pouze přetvářka přírody, aby se lidé rozmnožovali, po plodném věku ženská krása rychle uvadá - ztrácí smysl
  • každý jev v prostoru a čase je objektivací neprostorové a bezčasé vůle
  • vůle jedince je nesvobodná (musí se podřídit), ale vůle celku je svobodná, protože tu kromě ní nic jiného není, co by ji omezovalo
  • Utrpení světa a vykoupení
  • 1.Život jako utrpení - vůle je nekonečná, naplnění omezené, bolest je realitou života - život ani nestojí za to, aby byl žit (šest dní plahočení a sedmý den nudy, život spěje k smrti), sebevražda není východisko (vůle si vytvoří nové ztělesnění - znovuzrození)
  • 2.Estetická cesta vykoupení - umění je pozorování věcí nezávisle na kauzalitě a vůli, hudba je nejbesprostřednějším obrazem vůle samé a tedy i podstaty světa, není sice vykoupení ze života, ale je krásnou útěchou
  • 3.Etická cesta vykoupení - ta jediná je trvalá, prostředkem je askeze, cílem je stav "umrtvení", jakési nirvány (návaznost na indické myšlení)

    Friedrich Nietzsche

  • "Jen zřídkakdy někdo zaplatil tak vysokou cenu za svého génia" (Durant)
  • je to nihilista
  • tento svět je vůle k moci a jinak nic (zavržení vyššího principu, metafyziky, víry - víra je slabost člověka)
  • "Bůh je mrtev"
  • byl vychováván výlučně ženami
  • obdivuje řecký starověk
  • přátelil se s Wagnerem, přejal Schopenaurovo učení, ale pesimismus považuje za slabost
  • díla Tak pravil Zarathustra, Ecce Homo, Antikrist (protikřesťanské), Vůle k moci
  • v závěru svého života byl nemocen a odkázán na pomoc druhých
  • filosof s kladivem - sedmero anti- -
    1. Nietzsche je antimoralista - Židé převrátili morálku pánů a otroků, soucit je nemoc lidstva
    2. antifeminista - emancipace žen signalizuje úpadek společnosti
    3. antisocialista - socialistický ideál znamená zvrhnutí člověka ve zvíře, podstatou všeho života je vykořisťování, přemáhání slabších, podrobování
    4. antidemokratista - morálka stádní zvěře
    5. antiintelektualista - vědomí, rozum, intelekt je pouze služebník vůle
    6. antipesimista - pesimismus je slabost člověka, kritika Sokrata (pokora, "Vím že nic nevím")
    7. atikřesťan - křesťané nenávidí panství, vznešenost, smysly a radost, přirozené hodnoty
  • člověk je jen provaz natažený mezi opicí a nadčlověkem, provaz nad propastí
  • nadčlověk - výjimečný člověk, náznak nadčlověka byl například Caesar, Alexandr Veliký, Napoleon, je to člověk s novým mravním ideálem, novou morálkou
  • to co je na člověku dobré, že je jen mostem, nikoli účelem, co lze na něm milovat, že je jen přechodem, zánikem
  • lidské, příliš lidské - Ach malý člověk se opět vrací. Věčný návrat nejmenšího. Ach, hnus, hnus, hnus!
  • Kdo se kdy v nitru vypořádal s křesťanstvím méně než tento neochvějný a nejneohroženější popirač Boha mezi Němci?

    Novodobá filosofie

  • 20. století - krize filosofie (mluví se dokonce i o konci filosofie)
  • ve 21. století se stává filosofie opět žádanou - hledání odpovědí na problémy dnešní civilizace
  • řeší problémy jazyka, sdělitelnosti, komunikace
  • charakteristická nesystematičnost

    Objevy, které ovlivnily filosofii 20. století

  • Fyzika - Kvantová teorie Maxe Plancka, teorie relativity Alberta Einsteina, dále vlnová mechanika, kvantová mechanika a jaderná fyzika
  • filosofie 19. století pokládala atomy za poslední, nezničitelné hmotné jednotky, předpokládal se determinismus, nenarušená souvislost přírodních procesů, jiná pravidla platí pro fyziku makrosvěta a fyziku mikrosvěta
  • Psychologie - hlubinná psychologie Sigmunda Freuda - Výklad snů
  • Astronomie - objev pohybu galaxií a rozpínání vesmíru (Edwin Hubble)
  • Lingvistika - mohutný rozvoj lingvistiky, jazyk se stal jedním z hlavních témat filosofie 2. poloviny 20. století
  • Technika - kosmické lety, počítače, umělá inteligence, ohrožení lidstva jadernými zbraněmi

    Rozdělení novodobé filosofie

    1. Směry navazující na pozitivismus - odpor k metafyzice, řeší problematiku poznání (novopozitivismus, pragmatismus, filosofie jazyka, kritický racionalismus)
    2. Směry fenomenologicky orientované - fenomenologie, existencionalismus, hermeneutika (Hermés - posel bohů, směr usilující o hledání metod k porozumění světu, člověku)
    3. Směry orientované ontologicky - nová metafyzika
    4. Směry usilující o vytvoření univerzálního systému - marxismus, novotomismus
    5. Směry antropologicky orientované - středem pozornosti je člověk - exestionalismus, sociální psychoanalýza
    6. Křesťanská filosofie - a)Katolické východisko - novotomismus, novoaugustinus, b)protestanské východisko - teologie krize
    7. Směry zdůrazňující metodickou stránku filosofie - využití ve speciálních (společenských) vědách - novopozitivismus, hermeneutika, struktualismus (uplatnění v estetice, literární teorii, jazykovědě)
    8. Filosofie posledních let - poststruktualismus a posmodernismus

    Pragmatismus

  • vznikl koncem 19. století v USA
  • návaznost na empirismus a positivismus, behaviorismus, Darwinovy myšlenky, sofisty, machiavelismus
  • pragma - řec. jednání, čin, praxe
  • je to filosofie činu, užitku, odráží americké myšlení (užitek, činorodost)
  • teorie pravdy - pravda je to, co přináší užitek, to, v co věříme - pluralitní filosofie (obsah víry každého je individuální), relativní filosofie - (měnící se)

    Wiliam James

  • zaklladatel pragmatismu, zabýval se i psychologií (učitelem Watsona)
  • náboženství a věda - pokud je to užitečné, tak tomu máme věřit (není důležité proč věřit) - když věříme, a Bůh neexistuje, tak o nic nepříjdeme, pokud ale existujeme, je naše víra velkou výhodou
  • sklon k prakticismu
  • lidé nikdy nepřijmou filosofii, pokud jim k ničemu nebude
  • pojetí pravdy - pravdivé je to, co je užitečné, to co se osvědčuje svými praktickými důsledky (Sofisté)
  • dynamismus - svět se stále mění, není nikdy hotový, i naše myšlení je stále v pohybu
  • pluralismus - nelze vyložit svět jedním principem, neexistuje universum, ale multiversum - člověk si má vybrat to, co se mu zamlouvá

    John Dewey

  • stejné pojetí pravdy jako u W.Jamese
  • i přes jeho pragmatické pojetí náboženství je považován za zastánce náboženství
  • instrumentalismus - myšlenky mají pouze instrumentální hodnotu, jsou to nástroje sloužící pouze pokroku (k naplnění užitečnosti)
  • k pragmatismu se hlásil i Karel Čapek - zabýval se pluralitní pravdou v noetické trilogii - Hordubal, Povětroň, Obyčejný život
  • v této trilogii vyvrací představu, že je jen jedna absolutní pravda

    Existencialismus

  • v Německu nese název filosofie existence, vznikl po 1. světové válce v Německu
  • rozvíjel se po 2. světové válce ve Francii - ovlivněn duchovní a morální krizí tehdejší doby
  • klade důraz na člověka - antropologicky orientovaná filosofie
  • prvky odcizení, beznaděje, úzkosti, osamocenosti, absurdity - pesimisticky laděno
  • objevoval se i v literatuře - J.P.Sartre, A.Camus
  • větví existencialismu je tolik, kolik je existencialistů - není to jednotná filosofie
  • náboženský existencialimsus - Gabriel Marcel, Karl Jaspers
  • ateistický existencialismus - J.P.Sartre, A.Camus
  • prvky existencialimu jsou i v dílech Kafky, Dojstojevského, absurdní drama Beckett, Ionesco
  • podnětem pro filosofování je existencionální prožitek - něco krajního, mezní situace, prožitek, který nám otevírá oči, přináší nový pohled na svět, na vlastní existenci (např. hrůzy prožité na frontě)

    Srovnání teistického a ateistického existencialismu

  • Teistický existencialismus - díky víře v Boha člověk nezůstává na světě osamocen, neprožívá tak tragicky svoji konečnost, důležitá je naděje, události mu nepřipadají tak nahodilé, svět není tak absurdní, vnímá ho více optimisticky
  • Ateistický existencialimus - vyznívá pesimisticky - člověk je vržen do světa, odsouzen ke svobodě, je cizincem v absurdním světě, o jeho životě rozhoduje náhoda, jeho život spěje ke smrti

    Karl Jaspers

  • rozlišoval 4 mezní situace: smrt, utrpení, zápas a vinu
  • v těchto stavech plně zkoušíme bytí - člověk si uvědomuje nedostatečnost, pomíjivost, konečnost (pokora)
  • ukazuje se, že za tím, co je nám plně k dispozici se nachází něco nepomíjivého (transendence) - teistický prvek

    Gabriel Marcel

  • kritik racionalismu
  • nespokojenost - člověk je stále čímsi nutkán nebýt ve své situaci spokojen, zoufá si, doufá
  • bytí je tajemství - bytí nemůžeme plně postihnout, protože na něj nemůžeme nazírat (nelze vystoupit z bytí a pozorovat ho z vnějšku)
  • naděje - překračuje všechny konkrétní zkušenosti (přes všechny předpoklady věřím, že se milovaná osoba uzdraví), naděje na změnu nesnesitelného postavení - musí existovat východisko
  • existencionální prožitek - náboženský prožitek

    Jean Paul Sartre

  • existencionální prožitek je zkušenost naprostého zhnusení (román Hnus)
  • v prožitku hnusu zakouším věci, jako cosi, co je postaveno proti člověku - plně cítíme vlastní existenci
  • 1.Člověk je vržen do světa
    • člověk je bytost uvědomující si vlastní existenci - jde mu o naplnění života, dát životu smysl, hodnotu
    • nevybíráme si kam se narodíme - jsme uvrženi do světa
    • v každém okamžiku jsme v situaci rozhodování - nutnost volby
    • svoboda - rozměr zátěže pro člověka, uvědomění si zodpovědnosti
    • Člověk je odsouzen ke svobodě.
  • 2.Kategorie absurdna
    • náš život je absurdní, uvědomění si individuální osamocenosti (Camus - Cizinec), vědomí konečnosti (dát životu smysl je zbytečné), vědomí nahodilosti (to, co se stane, je dílem náhody, chybí jistota, logika, záchytný bod - absurdita)
  • 3.Existence předchází esenci
    • vědomí, že existence člověka je odlišná od existence věcí
    • esence - podstata, člověk - nejprve je stvořen, a pak se utváří (je utvářen okolím), věc je nejprve vytvářena (v mysli, vytváří se její esence), až poté přichází existence věci
  • 4.Osamocenost
    • druzí nás shledávají jinými, než jsme, láska znamená milovat sebe, věznit a omezovat druhého - Druzí, toť peklo.
  • zdůraznění autentického života člověka (autentický - přirozený, skutečný)
  • odmítá platnost něčemu obecnému (universalismu)
  • člověk se má rozvíjet přirozeně, být sám sebou - uvědomění si zodpovědnosti

    Albert Camus

  • narodil se v Alžírsku
  • nositel Nobelovy ceny za literaturu, aktivní účastník protifašistického odboje
  • dílo - Mor, Cizinec, Pád, Mýtus o Sisyfovi
  • Mýtus o Sisyfovi - Sisyfos stále opakovaně tlačí kámen nahoru, aby se před vrcholem znovu skulil dolů - myšlenka síly lidské povahy, její odhodlanost ale zároveň marnost úsilí, beznaděj
  • Cizinec - děj se odehrává v Alžírsku, cizinec vlivem prostředí, horka v afektu zastřelí pěti ranami Araba, je odsouzen ke smrti
  • jeho činy jsou hodnoceny pouze ze vnějšku, nikdo se nezajímá o jeho vnitřní pohnoutky k činům
  • nakonec odmítá kněze a s klidem přijímá smrt

    Fenomenologie

  • 60. léta 20. století
  • u zrodu fenomenologie dva Rakušané - Edmund Husserl a Franz Brentano
  • rozšířila se hlavně v Německu, ve Francii a Beneluxu
  • řecky fainetai - ukazuje se, jeví se, fenomén je to, co se jeví, to co je nepochybně dáno

    Edmund Husserl

  • zakladatel fenomenologie
  • narodil se v Prostějově
  • dílo Logické zkoumání
  • fenomény poznáváme díky zkušenosti, a to vnější (stromy, auta) a i vnitřní (přání, vjemy, úsudky)
  • to, co se nám jeví není jen smyslové, základem smyslového je nesmyslové (nebyl to empirista)
  • učení o dvojvrstevnatosti fenoménů - 1.Empiricko reálná vrstva - je vnímatelná smysly, 2.Vrstva esencí - to, co činí věc tím, čím je (není proměnlivou vlastností, není uchopitelná smysly - podobné jako u Aristotela)
  • např. Máme červenou tužku. Červenost této tužky je mi dána aktem smyslového vnímání. Ale existuje i esence červený, společná všemu červenému nezávisle na odstínu červené
  • Fenomenologická redukce - abych došel k podstatě jevu, musím ho očistit od všech nahodilostí - podstatu jabloně musím oprostit od "případků" (výška, váha, stáří, úrodnost, poloha,...)
  • program filosofie - přiblížit se těmto esencím, podstatám, vrátit se k věcem samým - poukazuje na problém mezi přirozeným světem a světem vědy, chce poznávat podstaty věcí, ne jen jejich esence
  • např. odlišný pohled na kategorii času - podle vědy plyne konstatně, ale když nás něco baví, tak plyne rychleji
  • prostor - 1 km za bílého dne a 1 km v noci - rozdílné vnímání, věda je vzdálená od konkrétního vnímání člověka - filosofie to chce napravit

    Jan Patočka

  • čech, byl to žák E.Husserla
  • mluvčí charty 77, z politických důvodů zákaz činnosti - pak pořádal bytové semináře filosofie
  • dílo Přirozený svět jako filosofický problém, Kacířské eseje o filosofii dějin, Platón a Evropa, Aristotelés, jeho předchůdci a dědicové
  • přirozený svět - usiluje o překonání bariéry mezi přirozeným světem a světem vědy

    Novotomismus

  • nejvlivnější katolicky orientovaný směr
  • navazuje na učení Tomáše Akvinského
  • nejznámější představitelé novotomismu jsou Jacques Maritain a Etienne Gilson
  • encyklika papeže Lva XIII. Aeterni Patris - doporučuje tomismus křesťanským teologům (1879)
  • vzniká z potřeby církve mít ucelenou filosofii na obranu proti vědě a moderní filosofii
  • novotomismus není to samé jako novoscholastika (ta může navazovat i na Augustina,...)
  • i novotomismus má různé směry, ale celá filosofie je ucelená a jednotná - nedochází k velkému štěpení (všichni novotomisté uznávají křesťanské zjevení a Tomášovu filosofii, která se opírá o Aristotela)
  • usiluje o harmonii mezi vírou a racionálním poznáním, novotomismus respektuje evoluci, ale jejím původcem je Bůh - z méně dokonalého nemůže vzniknout více dokonalé, na počátku musí být něco dokonalejšího, než jsme my), často se objevuje koncepce třetí cesty - alternativa ke kapitalismu a komunismu
  • aggiornamento - přiblížení církve všednímu dni, ne jenom v neděli v kostele, ale reakce na aktuální problémy světa
  • 24 tomistických tezí - zveřejněny papežem Piem X. 1914 - opírá se o ně křesťanská filosofie
    1. primát víry nad rozumem - víru nelze dokázat rozumem, protože ho přesahuje
    2. primát teologie nad filosofií
    3. dualistická koncepce bytí - Bůh, stvořitel je absolutní bytí, stvořená jsoucna jsou nedokonalá (odlišnost způsobu bytí)
    4. o principu stvoření světa - ex nihilo - stvoření světa z ničeho
    5. důkazy Boží existence - 5 cest racionálního zdůvodnění existence Boha jak je formuloval Tomáš Akvinský
    6. hylemorfismus - učení o látce, tvaru a formě
    7. o jednotě duše a těla - Bůh tvoří každou lidskou duši individuálně (je nekonečná, nesmrtelná)
    8. gnoseologické poznání - smyslové je nedokonale jedinečné, rozumové je nedokonale obecné, analogické patří k absolutnímu bytí

    Postmodernismus

  • od 60. let - reakce na modernismus
  • vznikl v USA - souvislost s architekturou - staví se proti diktátu novosti, účelu za každou cenu (vymizel lidský rozměr)
  • rozvoj i v umění - protest proti novosti, formálnímu experimentování, klade se důraz na přístupnost - jeho vnímání má být potěšením
  • Umberto Eco - Jméno růže
  • Milan Kundera - Nesnesitelná lehkost bytí, Umění románu (teorie postmoderního díla)
  • v postmoderním díle musí být obsažena dvojúrovňovost estetického vnímání - obsahuje epickou složku (děj) a filosofický rozměr
  • má zaujmout široký okruh čtenářů (vzdělané i méně vzdělané)
  • postihuje mnohoznačnost, zachycení relativity
  • umožňuje množství interpretací
  • postmoderní myšlení - kritika optimismu, nadřazenosti racionality, historického vývoje západních zemí
  • všímá si plurality doby - nese s sebou relativitu - mizí schopnost najít záchytný bod, ztráta orientace
  • život má horizontální rozměr (potřeby, nabídky, pohodlnost), nikoli vertikální (víra, Bůh)

    Jean Francois Lyotard

  • dílo Postmoderní situace
  • poukazuje na propast mezi člověkem a vědou (jako fenomenologie)
  • čím dokonalejší věda, tím větší propast
  • do počátku 20. století věda sloužila lidem, nyní je věda zdokonalená, rozumí jí jen malý okruh lidí, po obyčejného člověka je nepochopitelná, nepřístupná
  • specializovaná věda - neumožňuje poznat svět jako celek, nezodpovídá otázky smyslu lidského života
  • Všechno je možné - přináší i negativa, zodpovědnost
  • chybí srozumitelnost v mezilidské komunikaci, je těžké najít společné řešení

    Václav Bělohradský

  • český filosof a sociolog
  • prosazuje koncepci pluralitního světa, pluralitní společnosti jako možné (a potřebné) protiváhy univerzalismu a totalitarismu
  • Rozcestník

    Novinky
    Guestbook
    Škola
    Pravidla společenského chování
    Jak se staví hrad

    Ostatní

    Rome Total War
    Střepy

    Uspořádání webu

    V levém sloupci najdete hlavní menu, v pravé části webu jsou pak odkazy, které se vztahují jen k dané stránce. Na hlavní stránku se dostanete kliknutím na logo v záhlaví.

    Počítadlo


    Škola

    Co zde najdete

    ZSV

    Psychologie
    Sociologie
    Ekonomie
    Politologie
    Právo
    Filosofie

    Religionistika

    Religionistika
    Dějiny křesťanství
    Biblistika Starého zákona
    Biblistika Nového zákona

    Latina

    "Non est, sed erit."

    Historie

    Pomocné vědy historické
    Dějiny Hradce Králové
    Pravěk
    Starověké říše východu
    Starověké Řecko
    Starověký Řím
    Čechy ve středověku
    Raný středověk
    Vrcholný středověk
    Čechy v novověku
    Raný novověk
    Čechy do 2.sv.v.
    Svět do 1.sv.v.
    První světová válka
    Druhá světová válka
    Čechy po 2.sv.v.
    Studená válka

    Kompletní zápisy

    ZSV
    Religionistika
    Dějiny lidstva

    Ke stažení

    ZSV v pdf
    Dějepis v pdf

    Externí odkazy

    Matematika Polopatě
    Dějepis.com