Čechy ve středověku

Obsah

Vznik českého státu (Sámova říše)
Velkomoravská říše (Mojmír I., Rastislav, Svatopluk, Kultura Velké Moravy)
Počátky českého státu
Přemyslovci
Slavníkovci
Český stát ve vrcholném středověku (Vladislav II., Konrád II. Ota, Přemysl Otakar I., Václav I., Přemysl Otakar II., Václav II., Václav III., Rudolf Habsburský, Jindřich Korutanský, Jan Lucemburský, Kultura)
Lucemburkové na českém trůně (Jan Lucemburský, Karel IV., Václav IV.)
Krize středověké společnosti v Čechách (Církev)
Reformační hnutí (John Wyclif, Husovi předchůdci, Mistr Jan Hus, Koncil v Kostnici)
Husitství (Husitské svazy)
Průběh husitské revoluce (1. Křížová výprava, 2. Křížová výprava, 3. Křížová výprava, 4. Křížová výprava, 5. Křížová výprava, Církevní koncil v Bazileji, Jan Roháč z Dubé, Příčiny husitských vítězství, Kultura doby husitské)
Doba pohusitská (Albrecht II. Habsburský, Ladislav Pohrobek)
Doba poděbradská (Jiří z Poděbrad, Mírová unie, Rozkvět hospodářství, Konflikt s papežem)

Gotika

Vznik českého státu

staří Slované mluvili praslovanštinou

byli pohany (Perun - bůh hromu, Svantovít - bůh slunce)

zabývali se především zemědělstvím, bydleli v polozemnicích

bydleli v malých osadách, kde budovali jednoduchá, částečně do země zapuštěná obydlí

keramiku vyráběli ručně - neznali hrnčířský kruh

v případě nebezpečí se uchylovali do opevněných hradišť (na chráněných místech, ohraničené valy, zpevněné kůlovou palisádou), kde sídlili náčelníci kmenů

Sámova říše

založená v roce 623

založil ji francký kupec Sámo kvůli obraně proti Avarům, byl to kmenový svaz

sjednotil slovanské kmeny, vytvořil armádu a Avary porazil - Slované si ho zvolili za vůdce

v roce 631 nebo 632 porazil i Franky (krále Dagoberta I.) v bitvě u Vogastiburgu

Fredegan - franský kronikář, podal zprávu o bitvě u Vogastiburgu

říše skončila se Sámovou smrtí 658

Velkomoravská říše

trvala v letech 833 – 906

vojsko krále Karla Velikého dobylo avarský opevněný tábor hrynk v Podunají a tím se otevřel prostor k novým výbojům

díky Frankům začala na území Slovanů christianizace (šíření křesťanství - pokřesťanšťování)

přicházeli misionáři z Řezna, Pasova a Salcburku

Morava a Slovensko byly dříve křesťanské - první kostel vznikl v Nitře roku 830

Mojmír I.

okolo roku 830 zvítězil kníže Mojmír I. (z rodu Mojmírovců, pocházel z knížectví Moravského ) nad slovenským knížetem Pribinou z Nitry a vytvořil tak další státní útvar Velkomoravská říše v roce 833

Rastislav

následník Mojmíra I., kníže Rastislav, se střetl s panovníky Východofrancké říše - zvítězil a tím zbavil Slovany povinnosti placení daně za mír

Rastislav chtěl pro větší samostatnost zřídit na Velké Moravě také samostatnou církevní organizaci, proto požádal papeže o křesťanskou misi

papež otálel - Rastislav požádal i byzantského císaře Michala III., který roku 863 vyslal ze Soluně bratry Konstantina (Cyrila) a Metoděje

vymysleli hlaholici – vznikla z malých písmen řecké abecedy (její jednoduší verze je cyrilice – tu vytvářeli Konstantinovi žáci)

cyrilometodějská mise - rozvoj vzdělanosti, staroslověnština jako církevní jazyk, přeložili důležité části Bible

Metoděj byl jmenován arcibiskupem pro oblasti na východ od Francké říše

Valy u Mikulčic - důležité hradiště, knížecí stolec

Staré město (Uherské Hradiště) - první biskupství

Svatopluk

roku 870 zradil Svatopluk Rastislava a sám se chopil moci, Rastislav se ho pokusil přemoci, ale byl přemožen a oslepen

sám Svatopluk byl pak poražen od krále východofrantské říše Ludvíka Němce, posléze ho však porazil a získal tak vládu nad Velkou Moravou

885 první křest knížete Bořivoje a jeho manželky Ludmily (1. z rodu Přemyslovců) - pokřtil je Metoděj

za Svatoplukovy vlády nabyla Velká Morava svého největšího rozmachu (ovládl Panonii, Slezsko, Srbsko, Lužicko a Čechy)

roku 885 umírá Metoděj - propukají naplno spory mezi přívrženci latinských bohoslužeb a slovanských

Svatopluk se přidal na stranu latinské bohoslužby, Gorazd (nástupce Metoděje – arcibiskup) a další Metodějovi žáci byli vyhnáni (utekli do Bulharska)

roku 894 umírá Svatopluk (poslední panovník Velkomoravské říše) a Mojmír II. už nebyl natolik silný, aby celou říši udržel pohromadě

kmeny se postupně osamostatňovaly (první se osamostatnil kmen Čechů pod vedením knížete Spytihněva I. – syn Bořivoje I.)

definitivní rozpad Velkomoravské říše způsobili kočovní Maďaři

907 - bitva u Bratislavy - Maďaři zvítězili, stáhli se, ale Velkomoravská říše zanikla

převahu získal kmen Čechů - Přemyslovci

Kultura Velké Moravy

písemnictví - Proglas - napsal ho Konstantin ve staroslovenštině, byl psaný jako veršovaný text, Kyjevské listy - psané hlaholicí

Legendy - život svatého Konstantina a život svatého Metoděje

první staroslovanská píseň - Hospodine, pomyluj ny

architektura - knížecí palác ve Valech u Mikulčic – hradiště

opevněné dvorce velmožů, kamenné kostelíky, sídliště lidí

šperky, gombíky (knoflíky), ozdobné spony, stříbrné medailony

Počátky Českého státu

existence českých kmenů je známa již od dob Velké Moravy (byli součástí Velké Moravy)

Bořivoj uznával nadvládu Svatopluka

na počátku 9. století dochází k oddělení Čechů od VM - Čechy zpravoval Bořivoj

ostatní kmeny - Lužané (ZČ), Charváti (VČ), Litoměřici (SČ) a Doudlebové, obývali Českou kotlinu - podvolili se kmenu Čechů

Přemyslovci

Bořivoj

s manželkou Ludmilou přijal křest od sv. Metoděje (roku 843)

buoval kostely (první kostel na našem území na Levém Hradci, zasvěcen sv. Klimentovi)

další kostely (zasvěcen Panně Marii) v hradišti Praha (význam měla již dříve – sloužila jako obchodní centrum – obchodní cesty do Německa)

výstavba knížecího paláce

Spytihněv

syn Bořivoje

definitivně se rozhodlo o nadřazenosti Německé říše nad Českým knížectvím

české biskupství bylo podřízeno arcibiskupství v Řezně (Regensburgu)

Vratislav I.

vybudoval kostel sv. Jiří

otec Sv.Václava a Boleslava I., měl za manželku Drahomíru

vládu místo malého Václava vykonávala Drahomíra

Václavova babička (která ho vychovávala) Ludmila byla 15. září v noci 921 zavražděna

neví se, kdo ji zavraždil, Drahomíra nechala pak vrahy popravit, nad hrobem Ludmily se začaly konat zázraky - Drahomíra na tom místě nechala postavit kostel Sv.Michala

Sv. Václav

na trůn nastoupil roku 922, byl zavražděn 28.září 935

Jindřich Ptáčník (Svatá říše římská) se s ním roku 929 střetl – dohodli se na dani za mír

tribut – každý rok musel Václav odvádět 500 hřiven stříbra (asi 125 kg) a 120 volů)

za uzavřený smír získal Václav část ostatku Sv.Víta - nechal zbudovat rotundu Sv.Víta

zavražděn ve Staré Boleslavi na schodech kostela svým bratrem Boleslavem

Boleslav I. Ukrutný

letitý cíl přestat platit Němcům tribut (bojoval s nimi 20 let, ale ničeho nedosáhl)

v roce 955 bojoval s Otou I. na řece Lechu, kde vyhráli nad Maďary (za pomoc získal Boleslav Horní Slezsko, Krakovsko, Moravu a Slovensko)

za jeho vlády byly raženy 1. mince - stříbrné denáry (byla to tvrdá měna, která se rozvíjela i v zahraničním obchodu)

Praha měla dobrou polohu pro obchod s Ruskem, Byzantskou říší

Boleslav II. Pobožný

syn Boleslava I.

973 zřídil pražské biskupství, které mělo mnohem větší samostatnost

první biskup byl sas Dětmar, druhý biskup Sv.Vojtěch (z rodu Slavníkovců)

území se rozšířilo téměř o dvojnásobek (Česko, část Německa a část Rakouska)

mezi roky 972-999 byly zakládány kláštery - na Břevnově (Benediktíni - založen sv.Vojtěchem)- při kostele sv. Jiří na Hradě (založen sestrou Boleslava II. Mladou)

za vlády synů Boleslava II. se český stát dostával do problémů - v rodě Přemyslovců docházelo k rozporům

vznik mocných sousedských států (Polsko, Uhry), které na českou zemi útočili (Boleslav Chrabrý se stal na nějaký čas i českým knížetem)

Boleslav III. Ryšavý

zachoval se krutě ke svým bratrům (Jaromíra nechal vykastrovat)

Oldřich i Jaromír před ním uprchli do Bavor

nakonec povstání českých pánů proti Boleslavovi, kteří ho vyhnali z Čech (Boleslav byl posléze zajat Boleslavem Chrabrým)

roku 1002 dosadil polský král Boleslav Chrabrý na český trůn Vladivoje

v letech 1003 až 1004 vládl v Čechách Boleslav Chrabrý, protože Vladivoj byl slabý

Boleslavův záměr vytvoření Polsko-České říše nevyšel

Jaromír

v roce 1004 se zásluhou německého krále Jindřicha na trůn dostal Jaromír (bratr Boleslava III.) - Jindřich vyhnal Boleslava Chrabrého

Oldřich

v roce 1012 Jaromíra zbavil vlády jeho bratr Oldřich (vládl do roku 1033)

jeho manželka Juta byla neplodná, vzal si druhou ženu Boženu, kterou potkal v lese na lovu

v roce 1030 vznikl Sázavský klášter, kde se nejdéle udržela slovanská bohoslužba

Břetislav

měl manželku Jitku (vychovávaná v klášteře, on ji unesl, ale možná to bylo domluvené)

„český Achilles“

velký bojovník – roku 1039 vtrhl do Polska, kde se dva roky snažil získat polský trůn, a kde ukradl ostatky sv. Vojtěcha a přivezl je do Prahy (z Hnězdna)

chtěl znovu vytvořit Česko-Polskou říši (nepovedlo se)

kvůli německému králi musel odejít a vrátit se do Čech

pokusil se zavést zákoník „Břetislavovy dekrety“, které se dotýkaly morálky a byly hodně postavené na desateru (povýšil to na zákon)

zavedl stařešnický řád (seniorát) - vždy nejstarší na trůn (není to primogenitura)

Spytihněv II.

po Břetislavově smrti nastoupil na trůn jeho nejstarší syn (vládne 1055-1061)

Vratislav II.

první z Přemyslovců, který byl králem

korunován roku 1085 císařem Jindřichem IV. (za to, že zůstal na císařově straně v boji o investituru)

byl kurfiřtem (jeden z 20 nejvýznamnějších feudálů ve Svaté říši římské), byl zbaven povinosti platit tribut

měl vojenské povinnosti, musel se účastnit všech říšských slavností

při jeho korunovaci vzniká „Kodex vyšehradský“ (jméno je odvozeno od místa pobytu Vratislava I.) – je o jeho korunovaci, ilustrovaný, v latině

královský titul Vratislava I. ještě nebyl dědičný

za jeho vlády vzniká druhé biskupství a to v Olomouci

Slavníkovci

stejně mocný a početný rod jako Přemyslovci

měli vlastní vojsko, podle potřeby pomáhali císaři a byli od něho odměňováni, vlastní mince

995 Přemyslovci přepadli sídlo Slavníkovců (na Libici), kteří byli v oslabení (vojsko na výpravě s císařem) a všechny povraždili

Vojtěch byl ukryt v Hnězdně (pak šel christianisovat do Pruska, kde byl 23.4. 997 zabit)

Sv. Vojtěch je třetím patronem Česka a prvním patronem Polska

Český stát ve vrcholném středověku

Vladislav II.

druhý český král -titul dostal roku 1158 od Fridricha I. Barbarossy za pomoc při dobývání Milana

za jeho vlády přišly do Čech další řeholní řády - Premonstráti (z Premonstre, v Praze na Strahově, Želivský klášter)

nechal postavit Juditin most a rotundu Sv. Kateřiny ve Znojmě

po jeho smrti boje o moc

Konrád II. Ota

šlechta si od něho vynutila „dědičnost lén“

kolonizace měst - nejstarší zkolonizované město Uničov 1210

Přemysl Otakar I.

v roce 1197 ukončil nestabilitu státu

první panovník z posledních Přemyslovců

v roce 1212 získal Zlatou Bulu Sicilskou - dědičný královský titul, vymezení rozsahu Českého království, právo volit svého krále, právo investitury Pražských biskupů, právo českého krále volit císaře, v případě vymření dynastie právo šlechty na volbu nové dynastie

1216 “primo genitura“ - prvorozenectví

změna znaku Českého království - svatováclavská orlice nahrazena dvouocasým lvem - symbol Moravy a Čech

zakladatel měst, celkem 13 nových měst - Hradec Králové, Olomouc, Znojmo, Litoměřice

zakladatel klášterů, Benediktini (v Třebíči), Premonstráti (v Litomyšli), Johanité (Praha, Stříbro)

pozval Německé kolonizátory do Čech

v roce 1210 mincová reforma - denáry byly částečně nahrazeny brakteáty (bractea - plíšek), které byly ze stříbra, jednostranné a neměly dlouhou trvanlivost, později nahrazeny Pražskými groši

Dagmar Dánská

Markéta Přemyslovna - dcera Přemysla Otakara I.

provdána za dánského krále Valdemara, byla tam velice oblíbená

Václav I.

jeho manželkou byla dcera římského krále z rodu Štaufů (Filipa Švábského) Kunhuta

navázal na svého otce a podporoval rozvoj a rozmach království českého

patřil mezi přední evropské panovníky, byl jednooký

podporoval příchod Němců do Českého království

rozvoj těžby stříbra (především v Jihlavě)

rozvoj rytířské kultury, budování šlechtických hradů (Rožmberkové, Pernštejnové, Valdštejnové)

Sv. Anežka Česká - sestra Václava I., v roce 1989 byla prohlášena za svatou - založila ženský klášter sv. Františka u Vltavy, zabývala se péčí o nemocné

Přemysl Otakar II.

1253-1278 - král železný a zlatý

sňatkem s Markétou Babenberskou získal Rakousy - o 30 let starší, manželství bezdětné, rozvedli se, protože Přemysl byl významným panovníkem a potřeboval dědice

v roce 1260 bojoval o Štýrsko s uherským králem Bélou IV.(Vojtěchem) a porazil ho v bitvě u Kressenbrunnu

vzal si Bélovu vnučku Kunhutu, která byla matka jeho dětí (Václav, Anežka)

roku 1269 získal území Korutan a Kraňska (dědictví po příbuzných)

Chebsko zdědil po smrti své maminky

účastnil se křížových výprav do pohanského Pobaltí, kde založil město Královec (dnešní Kaliningrad v Litvě)

založil dalších 25 měst (České Budějovice, Uherské Hradiště, Domažlice, Kolín)

dělal si nárok na titul císaře SŘŘ, ale kurfiřti ho nezvolili

zvolili Rudolfa Habsburského, se kterým se dalo manipulovat - Přemysl se nezúčastnil Rudolfovy korunovace a roku 1276 bojoval proti Rudolfovi

zde doplatil na svou přílišnou autoritu a rod Vítkovců ho zradil (nešel s ním do boje), bitvu prohrál a musel odevzdat území Rakous až po Korutany (ztráta všech získaných území)

1278 bitva na Moravském poli - Přemysl tuto bitvu prohrál a byl v bitvě zabit

Přemysl Otakar II. je pohřben v katedrále Sv. Víta

Václav II.

syn Přemysla Otakara II., ale bylo mu teprve sedm, když se měl stát králem

Braniboři v Čechách

Ota Braniborský - regent Václava II., jeho vzdálený strýc

období Braniborů v Čechách - období rabování, neúrody, hladu, období úpadku státu (Ota věděl, že je na trůně jen dočasně, a tak neměl zájem na prosperitě Českého království)

Čeští páni vykoupili Václava II. za 20 000 hřiven stříbra ze zajetí a Ota odtáhl pryč

Václav II. si vzal dceru Rudolfa Habsburského Gutu (Jitku)

Záviš z Falkenštejna

mezitím vládl Václavův otčím a nepřítel Přemysla Otakara II. Záviš z Falkenštejna (jeden z Vítkovců)

zřídil nový nejvyšší orgán královskou radu, která vydala nové zákony a normy

dohled - nejvyšší šlechta (zemské právo)

Guta Záviše falešně obvinila ze vzpoury a ten byl roku 1290 před vlastním zámkem v Hluboké nad Vltavou popraven

Vláda Václava II.

po Závišově smrti vládl již samostatně

těžba stříbra v Kutné Hoře (40% evropské produkce)

roku 1300 je vydán Horní Zákoník Václava II. - 4 knihy o právech, vymezení sociálních výhod horníkům (mimo jiné 8 hodinová pracovní doba)

1300 mincová reforma - nové mince Pražské groše - až do 17. Století

oženil se s dědičkou polského trůnu Eliškou Rejčkou (poslední potomek Piastovců – vymřeli po meči)

Václav II. získal polskou korunu

proti Václavovi byl veden polský šlechtický odboj v čele s Vladislavem Lokytkem, ten byl však poražen a Václav byl v Hnězdně korunován na polského krále

roku 1301 vymírá dynastie Arpádovců v Uhersku a magnáti z Uherska nabídli Václavu II. dědičku Uherského trůnu pro jeho syna Václava III. - zásnuby

v roce 1305 Václav II. umírá

Václav III.

neuměl vládnout, díky své neschopnosti ztratil uherskou korunu

Polsko se chtělo taky odtrhnout - vojenská výprava do Polska

roku 1306 byl v Olomouci zabit

Přemyslovci vymřeli po meči - zůstali jen ženy - Eliška Rejčka a sestry Václava III. - Eliška a Anna Přemyslovny - interregnum (mezivládí)

Rudolf Habsburský

vzal si Elišku Rejčku

vládl jen jeden rok (1306-1307)

přezdívalo se mu král kaše, protože byl šetřivý a jedl jenom kaši

dostal úplavici a zemřel

Jindřich Korutanský

vzal si Annu Přemyslovnu

nechtěl vládnout, protože neměl autoritu - nechal se vyhnat českou šlechtou

Jan Lucemburský

1310 - nastoupil na trůn - syn říšského krále Jindřicha Lucemburského

Lucembursko bylo malá země - nehrozilo, aby ovládl Čechy

vzal si Elišku Přemyslovnu (jí bylo 18, jemu 14)

Kultura

v Čechách pouze klášterní školy

gotika

poezie - Alexandreis, minesengři

Vyšší Brod, klášter Zlatá koruna (nechal ho postavit Přemysl Otakar II., byla to téměř pevnost)

most v Písku

hrady Křivoklát, Bezděz, Zvíkov

Lucemburkové na českém trůně

Jan Lucemburský

roku 1310 je českým králem zvolen (po 4 letech vlády Jindřicha Korutanského) Jan Lucemburský

byl zvolen za českého krále ze dvou důvodů - jeho otec Jindřich Lucemburského byl císařem Svaté říše římské a Lucembursko je malá země a tak nehrozilo že by se Česko stalo jeho součástí

ve svých 14 letech byl oženěn s Eliškou Přemyslovnou (té bylo v té době 18), měl s ní 7 dětí

vysloužil si přezdívku „král cizinec“, protože v Čechách moc nepobýval a necítil se zde moc dobře - vládla za něj šlechta, byl to válečník, který se účastnil skoro všech válek (zemřel v bitvě u Kresčaku 1346)

český šlechtic Jindřich z Lipé se zasloužil o vznik zákona „Domažlické úmluvy“ (1318) - ústupek české šlechtě - do českých úřadů nesměli být jmenováni cizinci, šlechta nemá povinnost vojenského tažení za hranice českého státu, zvyšování daní lze realizovat pouze se souhlasem zemského sněmu

vybojoval území Chebska, Horní Lužicko a Slezsko

za jeho vlády nebyl český stát napaden žádným jiným státem

roku 1344 bylo dosaženo povýšení Pražského biskupství na arcibiskupství (velkou zásluhu na tom měl i jeho syn Karel), prvním arcibiskupem byl Arnošt z Pardubic

byl i markrabětem Moravským

v roce 1346 se mu podařilo pro svého syna Karla získat titul císaře Svaté říše římské

zemřel v roce 1346 v bitvě u Kresčaku („Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal“)

Karel IV.

1346-1378

jeho rodiči byli Jan Lucemburský a Eliška Přemyslovna

část svého dětství strávil ve Francii u svého strýce, kde dostal jméno Karel (možná po francouzském králi Karlu IV. z rodu Kapetovců, nebo podle správce francouzského království Karla z Valois)

Blanka z Valois – sestra Filipa z Valois, sestřenice českého krále Karla IV. a jeho první manželka (v sedmi letech se vzali)

ve Francii se velmi vzdělával, hovořil plynule 5 jazyky (latina, němčina, francouzština, italština, čeština)

do Čech se vrátil jako 15letý, jako 18letý se stal markrabětem moravským (1334)

v roce 1346 se Karel stal císařem Svaté říše římské, k tomu mu dopomohl jeho otec Jan po smrti svého dědečka Jindřicha Lucemburského

na konci roku 1346 Jan Lucemburský umírá a Karel se stává také Českým králem Karlem IV. - korunovace až v roce 1347 (při této příležitosti nechal vyrobit Svatováclavskou korunu - původní místo pro korunu by Karlštejn)

Karel IV. měl postupně 4 manželky:

Blanka z Valois - sestřenice, dvě děti, zemřela na nemoc
Anna Falcká - přinesla státu území Falce, zemřela při porodu
Anna Svídnická - území Svídnicka (Slezská vévodství), dala Karlovi dědice Václava IV., v roce 1355 s ním absolvovala císařskou korunovaci v Římě
Eliška Pomřanská - území Pomořany, velmi udatná žena („lámala“ meče), Karel si jí bral jako 17letou (jemu bylo 47)

synové Zikmund a Jan (spravoval území Shořelecka), po smrti Karla Eliška Pomořanská přesídlila do Hradce Králové

„Země koruny České“ - Čechy, Morava, Slezsko, Dolní a Horní Lužice, Slezsko, Svídnicko, Braniborsko, Chebsko a Falce

v Českých zemích žili Češi, Poláci, Moraváci, Němci, Lužičtí Srbové

v roce 1356 vydal listinu se „Zlatou bulou Karla IV.“ (pečeť, která doprovázela listinu), která se týká volby římského panovníka - postačovala pouze většina kurfiřtských hlasů)

„Maiestas Carolina“ - pokus o českou ústavu, která měla posilovat panovníkovu moc, šlechta s tím naprosto nesouhlasila, protože tato listina omezovala její moc (dokument pak „náhodou“ shořel)

„Vita Caroli“ - Karlův vlastní životopis, velice studovaný historiky

zasloužil se o výstavbu Prahy - katedrála Sv. Víta (dostavěna ve 20. letech 20. století), Pražský hrad (vznikal postupně, Karel ho rozšířil), Nové město pražské, Koňský trh (Václavské náměstí), Karlův most, Karlštejn, Karlovu univerzitu (1348, první středoevropská univerzita, 4 fakulty - teologická, svobodných umění, lékařská, právnická)

založil 2. Biskupství v Čechách a to v Litomyšli (bylo zdevastováno husity)

hrady - Kašperk, Radině (je potlačena jejich obraná funkce)

vytváří obchodní stezku (Zlatá stezka), která vede přes Šumavu

za jeho vlády klesá výtěžnost dolů v Kutné Hoře

gotika - sochy (madona - Panna Maria s Ježíškem, pieta - mrtvý Kristus v náručí Panny Marie)

mistr Theodorik - mistr Vyšebrodského a mistr Třeboňského oltáře

v roce 1355 byl Karel IV. korunován na císaře Svaté říše římské v Římě

roku 1378 Karel IV. umírá a na trůn nastupuje jeho syn Václav IV.

Václav IV.

1378-1419

syn Karla IV. a Anny Svídnické

Karel ho nechal již ve dvou letech korunovat na nástupce českého krále (nesouhlasil s tím arcibiskup Arnošt z Pardubic)

na římský trůn nastoupil dva roky před smrtí Karla IV. (v patnácti letech), kurfiřti ho zvolili, ale zklamal (i českou šlechtu) - nebyl to válečník, neuměl bojovat, neměl diplomatické a vládnoucí schopnosti

za jeho vlády se zastavují všechny stavby v Praze - nejsou peníze

měl rádce z řad nižší šlechty

hrady - Točník a Krakovec

měl rád hony - bavil se s kamarády, kteří byli různého původu; rozdával jim královské statky, pole i území

to se nelíbilo šlechtě ani jeho bratru Zikmundovi - spiknutí proti Václavovi

věznili ho na hradě Žebrák (z něho mu pomohl jeho mladší bratr Jan Zhořelecký) a posléze byl zatknut Zikmundem a vězněn ve Vídni

v roce 1400 kurfiřti odvolali Václava jako neužitečného, líného a naprosto neschopného vykonávat tuto funkci - Václav sesazen

novým římským císařem byl zvolen Václavův bratranec, markrabě Moravský Jošt, po jeho smrti to byl Zikmund

Václav IV. měl velké spory s církví kvůli penězům a majetku (s arcibiskupem Janem z Jenštejna, který nechtěl, aby mu Václav zasahoval do jeho věcí), zajal sv. Jana Nepomuckého (byl generální vikář) a nechal ho mučit a svrhnout do Vltavy (protože neprozradil nic o Janu z Jenštejna)

roku 1409 vydal na popud Jana Husa „Dekret Kutnohorský“, kterým se změnil poměr hlasů na Universitě Karlově (dříve měl každý národ – Bavoři, Sasové, Češi a Poláci jeden hlas, což bylo pro Čechy nevýhodné a nespravedlivé), po vydání dekretu měli všichni cizinci dohromady jeden hlas, přičemž Češi měli hlasy tři)

počátek hospodářské krize (vytěžily se doly v Kutné hoře) - hledá se viník, je jím označena církev (má velký majetek, odpustky

církevní kariéra ke svému obohacení

Krize středověké společnosti v Čechách

pokles cen zemědělských produktů, ceny řemeslných výrobků se zvyšovaly - zhoršení sociálních poměrů poddaných (nedostatek peněz), ústup směny s městem - snížení odbytu výrobků, nespokojenost spotřebitelů

pokles zemědělských výnosů v důsledku kolonizace v méně úrodných horských oblastech (úrodná půda zabrána)

úbytek obyvatel (morové rány)

prohlubování sociální diferenciace všech vrstev společnosti

bohatí x chudí - sociální napětí a nepokoje

vládnoucí vrstva - panovník x šlechta (spory o půdu a moc)

panstvo (bohatí feudálové, vlastníci vesnic, hradů, měli politickou moc, scelování pozemků a vyhánění poddaných z půdy) proti zemanům (měli tvrz či dvůr, často odcházeli ke královskému vojsku nebo bojovali v cizích žoldnéřských armádách)

vesnice - bohatí sedláci (vlastníci polí) proti bezzemkům (chalupníci, podruzi, venkovská chudina) - odmítání poddanské poslušnosti

města - boj mezi patriciátem a cechovními mistry - dále boj mezi mistry a tovaryši (chudina, tuláci a žebráci)

Církev

vlastnila 1/3 veškeré půdy (nejbohatší vlastník)

růst majetku, který byl nedotknutelný, neprodejný, nedělený dědickými podíly, kláštery a kostely

pravidelné poplatky (desátky), prodávání odpustků, obchod s náboženskými úkony, obřady a úřady

církevní hodnostáři žili v přepychu a zahálčivosti (v rozporu s Biblí a posláním církve), vyšší církevní hodnostáři si k výkonu kněžských povinností najímaly placené zástupce - chudší kněze (střídníky)

vnitřní rozpory v církvi (schizma) - projev úpadku

tímto byla otřesena autorita církve, ztráta důvěry věřících i zášť šlechty (bohatství a moc)

kritika církve od kazatelů nebo učenců, úsilí o nápravu církve, o reformu

reformátoři a sociální hnutí (vystupovali všeobecně proti zlořádům, nespravedlivosti a útlaku - snaha polepšit se podle křesťanských zásad)

Reformační hnutí

John Wyclif

1320-1384

oxfordský profesor a vzdělaný scholastik

přeložil Bibli do angličtiny

porovnával zkaženost církve s normami života v Bibli, popíral božský původ papežství, zavrhl odpustky a uctívání obrazů

chtěl, aby se církev zbavila světského majetku (sekularizace) a aby se vzdala nároků na světskou vládu

církev by se měla vrátit k duchovní činnosti a k životu v chudobě

znalost Wyclifových spisů u nás díky českým studentům na Oxfordu nebo v důsledku styků s Anglií po sňatku sestry Václava IV. a anglického krále Richarda II (1382) - vliv na Husovo učení

popíral transubstanciaci, všechno, co není doložitelné v Písmu, je neakceptovatelné

začal odmítat svátosti, pak nesměl učit na teologické fakultě a jeho učení bylo odsouzeno, jeho učení pak převzal Jan Hus

Husovi předchůdci

už za Karla IV. a arcibiskupa Arnošta z Pardubic

většina reformátorů z okruhu mistrů a bakalářů univerzity

Konrád Waldhauser
- 1326 – 1369
- pocházel z Horních Rakous, odkud byl roku 1363 pozván Karlem IV.
- kazatel německého patriarchátu a univerzitních studentů
- kritika nedostatků ve světském a duchovním životě
Jan Milíč z Kroměříže
- moravský kněz, nejradikálnější
- vzdal se výhodného místa, aby se mohl věnovat kazatelství na Starém Městě pražském - úsilí o nápravu příkladem, účinná pomoc trpícím
- největší vliv měl na chudinu, bojoval proti rozmařilosti, tvrdě kritizoval duchovenstvo
- učení o Antikristu - obžalován, hájil se v Římě, zemřel v Avignonu před skončením procesu
Matěj z Janova
- 1350 – 1394
- teolog, univerzitní mistr, působil na univerzitě v Paříži
- měl veliký ohlas u vzdělanců
- teoretické úvahy a latinské spisy, v nichž srovnával současnou církev a Bibli › proti bohatství církve
- dílo - Regulae Veteris et Novi testamenti (Pravidla Starého a Nového zákona)
- myšlenka rovnosti mezi knězem a laikem
- nařčen z kacířství, byl donucen své názory odvolat
Jeroným Pražský
- vzdělanec, Husův přítel, obratný řečník a odvážný kritik
- znal Wiclifovy spisy
- mistr 4 univerzit (Paříž, Heidelberg, Kolín nad Rýnem, Praha)
- podílel se na vydání Dekretu Kutnohorského
- 1410 zatčen ve Vídni - uprchl
- roku 1415 se snažil pomoci Husovi v Kostnici
- pronásledován inkvizicí, zatčen a krátce po Husově smrti rovněž upálen za kacířství
Jakoubek ze Stříbra
- univerzitní mistr, husitský teolog
- 1414 zavedl laické přijímání z kalicha (přijímání podobojí)
- pokračovatel univerzitního směru husitského hnutí
- autor traktátů, polemik,
- centrum kazatelství - Betlémská kaple (1391, výhradně pro kázání v českém jazyce)
Tomáš Štítný ze Štítného
- zchudlý jihočeský zeman, laický náboženský filozofický myslitel (bez teologického vzdělání)
- psal o náboženských otázkách a dokonalém životě česky

Mistr Jan Hus

původně katolický kněz, který chtěl reformovat církev, kazatel v Betlémské kapli

navazoval na anglického reformátora Johna Wicliffa, kritizoval církev za velké majetky a prodávání odpustků

byl to magistr, učitelm učil na Universitě Karlově český jazyk - stal se rektorem UK a z tohoto postu vyjednával s Václavem IV. o Dekretu Kutnohorském

reformátor českého pravopisu - zavedl interpunkci (háčky, čárky) a odstranil spřežky, diakritická znaménka

spisovatel - autor traktátů, Postily (kázání, výklad evangelia) ,dílo Cerka

Kázal v Betlémské kapli, měl sympatie Václava IV. i jeho manželky Žofie

Kázání se nelíbila církvi - konflikt s pražským arcibiskupem Zbyňkem Zajícem, který roku 1410 spálil Husovy knihy a uvrhl Husa do klatby (exkomunikace)

roku 1412 ho exkomunikoval i papež („papežská klatba“) a označil ho za kacíře, Hus byl zproštěn vykonávání církevních obřadů

interdikt - vázán k místu, kde dotyčná osoba v klatbě působí, zákaz vykonávání jakýchkoliv svátostí na tomto místě

papež uvalil interdikt na celou Prahu, Jan Hus raději z Prahy odešel na Kozí Hrádek, pak Krakovec

Koncil v Kostnici

řešil papežské schizma - Velké západní schisma - dvojpapežství, trojpapežství

neřešil Husa jako prioritu

mistr z Jesenice (Husův advokát) si neuvědomil, že je proti Husovi vedeno inkviziční řízení, v Čechách Husovi prošlo nakonec vše (díky advokátovi)

v Kostnici se obhajoval sám, proti němu stál rektor teologické fakulty ze Sorbony

španělský kardinál Zabarela mu dal možnost odvolat, což Hus neudělal, protože z korespondence, kterou dostával z Čech, vyplývalo, že celé Čechy stojí za ním (nechtěl je zradit)

mistr Jan Hus byl upálen 6.7. 1415

Husitství

1419 proběhla 1. Pražská defenestrace

vyvrcholení nespokojenosti prohlubované již od roku 1415

Václav IV. dosadil na Novoměstskou radnici protihusitské konšely ?

Jan Želivský (kazatel) a možná Jan Žižka (tenkrát byl členem královské ostrahy) napadli konšely na radnici

napadení konšelé byli buď pobiti, nebo vyhozeni z oken, Václav IV. tento převrat dodatečně schválil, ale záhy zemřel

Husitské svazy

Táborité (táboři)
- střediskem jim bylo hradiště na hoře Tábor
- založeno na jaře roku 1420
- později se z něho stalo vojensko-řemeslnické středisko
- v čele kněží, vojensko-správní moc měli hejtmané - nejlepší byl Jan Žižka
- od roku 1426 byl vůdcem Prokop Holý (kněz)
Orebité
- hlavním centrem byl Hradec Králové
- od roku 1423 byl vůdcem Jan Žižka
- po smrti Jana Žižky v roce 1424 se nazývali sirotci
Pražané
- umírnění husité
- neodmítali spolupráci s vysokou husitskou šlechtou
- Jakoubek ze Stříbra a Jan Rokycana (kněží)

Průběh husitské revoluce

1. Křížová výprava

1420 byla vedena proti kacířům (husitům) - vyhlásil jí papež Martin V.

v čele armády stál Zikmund Lucemburský (chtěl zpět získat titul českého krále)

tažení začal v Kutné Hoře, kde se obohatil o stříbro i peníze

březen 1420 bitva u Sudoměře - mezi tábority a jihočeskými katolickými pány, táborité zvítězili

14.7.1420 bitva na Vítkově - první střetnutí s Janem Žižkou, Zikmund poražen

Zikmund se pomocí katolíků dostal do katedrály Sv. Víta a byl korunován na českého krále

listopad 1420 bitva u Vyšehradu - Zikmund znovu poražen

červen 1421 Husitský sněm v Čáslavi, přijali 3 rozhodnutí

Zikmunda neuznali za českého krále
zvolení 20-ti členné „zemské vlády“ (8 zástupců měst, 7 rytířů a 5 pánů)
„4 Pražské artikuly“ - husitský revoluční program
- přijímání podobojí
- zakazovat, popřípadě trestat smrtelné hříchy (spravedlivé trestání)
- svobodné kázání Božího slova
- zákaz světského panování kněží

2. Křížová výprava

1421

březen 1421 bitva u Žatce

leden 1422 bitva u Havlíčkova Brodu

v roce 1423 odešel Žižka do Třebechovic na Oreb a založil tam osadu „ Malý Tábor“

orebité (po jeho smrti sirotci)

červen 1424 bitva u Malešova

vznik koalice umírněných husitů, konzervativních pražanů a katolické šlechty (na podzim 1423 na Svatohavelském sněmu) - koalice bojovala proti Žižkovi, který je ale porazil

1424 se Žižka dohodl s Janem Rokycanou, že se společně vydají na Moravu

bitva u Přibyslavi, pak Žižka 11.10.1424 zemřel

po Žižkově smrti se všechny husitské strany stmelily a začali spolupracovat

3. Křížová výprava

v červnu 1426 vyhlášena 3. Křížová výprava

bitva u Ústí nad Labem (vojska saská a durynská byla poražena)

4. Křížová výprava

srpen 1427

bitva u Stříbra a Tachova (křižáci před husity uprchli)

5. Křížová výprava

1431

bitva u Domažlic (křižácké vojsko vedeno italským kardinálem Giulianem Cesarinim, vojsko se zaleklo zpěvu husitských bojovníků a ještě před bojem uprchlo)

Církevní koncil v Bazileji

1431

zjistilo se, že Čechy se bojem porazit nedají - vyjednávání

Husité chtěli aby katolická církev přijala jejich učení - to by znamenalo popření katolictví - nemohli to přijmout

povolili husitům přijímání podobojí, chtěli husitům ponechat majetek, který získali během bitev - na to Husité nepřistoupili a raději pokračovali v boji

1434 bitva u Lipan

orebity a tábority zradila panská jednota

Prokop Holý padl

2 000 husitů, kteří se této bitvy zúčastnili, bylo upáleno

1436 Bazilejské kompaktáty

vyhlášeny v Jihlavě

založení nové Kališnické církve (přijímání podobojí, zabavená půda jim zůstala)

1436 byl Zikmund přijat za Českého krále

roku 1437 umírá Zikmund bez mužského potomka

ještě před smrtí prohlásil, že českým králem má být Albrecht II. Habsburský

Jan Roháč z Dubé

posledním vojevůdcem byl Jan Roháč z Dubé

on a jeho přívrženci se nechtěli podrobit ani po dohodě

sídlo na hradě Sión poblíž Kutné Hory

roku 1437 byl i se svými druhy (50 lidí) popraven

Příčiny husitských vítězství

husité byli velice věřící a bojovali za vlastní přesvědčení, věc - morální přesvědčení

dobrá vojenská taktika (cepy, sudlice, houfnice, vozové hradby, důmyslné využívání terénu, podrobně rozdělené úkoly - každý věděl, co má dělat a kde je jeho místo)

kázeň - Žižkův vojenský řád (1423, vysoké morální požadavky, tvrdé tresty pro všechny bez rozdílu)

Kultura doby husitské

postily - kázání, autoři Hus, Petr Chelčický, Jakoubek ze Stříbra, Tomáš Štítný ze Štítného, traktáty

písně - Ktož sú boží bojovníci, Jistebnický kancionál (Povstaň, povstaň veliké město pražské)

Vavřinec z Březové - Husitská kronika (objektivní, z let 1414 – 1421)

obrazoborectví - ikonoklasmus (drastické ničení kulturních památek, rabování kostelů, pálení obrazů)

Doba pohusitská

Albrecht II. Habsburský

1438 nastoupil na český trůn

nebylo mu dopřáno být dlouho českým králem - 1439 zemřel na úplavici

byl to veliký odpůrce husitů (přezdívalo se mu Kladivo na kacíře)

Ladislav Pohrobek

narodil se po smrti svého otce Albrechta II.

do roku 1453 za něj vládli jeho poručníci

od roku 1452 byl českým správcem Jiří z Poděbrad (byl mezi nimi vřelý vztah, říkali si otče a synu)

vládl 4 roky - hospodářská prosperita země (oživuje se hospodářství, dostatek potravy relativně levně)

zemřel roku 1457 na leukémii

Doba poděbradská

Čechy byly bez krále - jen cizí kandidáti (Karel z Valois, Vilém ze Saska), Jiří z Poděbrad

Jiří z Poděbrad

je to jeden ze dvou nedynastických nástupců na český trůn - nebyl potomkem Přemyslovců či jejich potomků (druhým je Fridrich Falcký), byl z nižší šlechty

došlo k volbě českého krále, kterého volili zástupci tří stavů (vysoká šlechta, nižší šlechta a měšťané) - první skutečná volba českého panovníka

volba proběhla na přelomu února a března 1458 na Staroměstské radnici

v sousedním Uhersku tento způsob volby již předtím zafungoval (Matyáš Korvín)

jeho druhá manželka Johana z Rožmitálu byla katolička

přezdívalo se mu „král dvojího lidu“ - on sám byl kališník

nebyl až tak vzdělaný (uměl číst a psát, ale jen česky)

zavázal se, že bude dodržovat kompaktátu a že bude spravedlivým králem obojího lidu

v předvečer své korunovace slíbil papežovi, že bude pronásledovat kacíře (podle papeže nekatolíky), ale Jiří kališníky za kacíře nepovažoval (za kacíře považoval jen Jednotu bratrskou - tu pronásledoval)

Mírová unie

vedl ji Lev z Rožmitálu (švagr Jiřího z Poděbrad)

zúčastnil se jí i Václav Šašek z Bířkova (autor cestopisu „Z Čech až na konec světa“)

chtěl, aby jeli od krále ke králi a šířili mírovou myšlenku unie, spojenectví proti Turkům

jeli přes Anglii, Benelux, Španělsko, Portugalsko (mys „Konec světa“)

všichni se obávali zvýšení moci papeže a císaře, což by je mohlo omezit - nepřijali to

Rozkvět hospodářství

v Kutné Hoře se začalo znovu těžit stříbro, znovuražení pražských grošů

podpora řemesel a obchodu, nové výsady pro města

ustanovení vojenských jednotek, které měly chránit stezky

Konflikt s papežem

1468 – 1468

Jiří nebyl katolík, proto ho papež nabádal, aby se vzdal trůnu, což ale Jiří odmítl

roku 1466 vyhlásil papež křížovou výpravu proti Čechám

v čele armády byl bývalý zeť Jiřího Matyáš Korvín

1468 vpadl Matyáš na Moravu, dobyl Brněnský Špicberk, kláštery (v Olomouci) - Moravané byli katolíci, nebojovali proti němu

na začátku roku 1469 vytáhl Matyáš na Kutnou Horu - bitva u obce Vilémov došlo ke střetu uherských a českých vojsk, česká vojska obklíčila ta uherská a porazila je

osobní jednání mezi Jiříkem a Matyášem - dohoda o příměří - Matyáš slíbil, že se svými vojsky odtáhne z Čech a že dohodne příměří s papežem

když Jiří odjel do Prahy, Matyáš nesplnil slib a vrátil se do Olomouce, kde ho Moravané jmenovali českým králem - Matyáše uznávali Moravané, Slezané a Lužici - dvojvládí

roku 1471 Jiří z Poděbrad umírá, vzdává se nároku na trůn pro své potomky a jako nástupce na trůn navrhuje Jagellonce

Gotika

přejímána ze sousedních německých oblastí

německý původ některých slov jako je erb, šlechta

němčina na pražském dvoře

stavitelství - hrady, nejčastěji v Královském hvozdu, Týřov, Nižbor, u nově zakládaných měst (Písek, Zvíkov Bezděz )

kamenné domky, městská opevnění, kamenné mosty

kláštery Žebravých řádů - Anežka a Zdislava z Lemberka, cisterciácké kláštery ve Vyšším Brodě, Oseku a Předklášteří u Tišnova, chrám Sv. Ducha v Hradci Králové

13. / 14. století proniká ČJ a NJ do písemnictví, převedeny příběhy Alexandra Makedonského

na počátku 14. století byla napsána Dalimilova kronika - nejstarší česky psaná kronika, ve verších

Čechy ve středověku

Obsah

Vznik českého státu

Sámova říše

Velkomoravská říše

Mojmír I.

Rastislav

Svatopluk

Kultura Velké Moravy

Počátky Českého státu

Přemyslovci

Bořivoj

Spytihněv

Vratislav I.

Sv. Václav

Boleslav I. Ukrutný

Boleslav II. Pobožný

Boleslav III. Ryšavý

Jaromír

Oldřich

Břetislav

Spytihněv II.

Vratislav II.

Slavníkovci

Český stát ve vrcholném středověku

Vladislav II.

Konrád II. Ota

Přemysl Otakar I.

Dagmar Dánská

Václav I.

Přemysl Otakar II.

Václav II.

Braniboři v Čechách

Záviš z Falkenštejna

Vláda Václava II.

Václav III.

Rudolf Habsburský

Jindřich Korutanský

Jan Lucemburský

Kultura

Lucemburkové na českém trůně

Jan Lucemburský

Karel IV.

Václav IV.

Krize středověké společnosti v Čechách

Církev

Reformační hnutí

John Wyclif

Husovi předchůdci

Mistr Jan Hus

Koncil v Kostnici

Husitství

Husitské svazy

Průběh husitské revoluce

1. Křížová výprava

2. Křížová výprava

3. Křížová výprava

4. Křížová výprava

5. Křížová výprava

Církevní koncil v Bazileji

Jan Roháč z Dubé

Příčiny husitských vítězství

Kultura doby husitské

Doba pohusitská

Albrecht II. Habsburský

Ladislav Pohrobek

Doba poděbradská

Jiří z Poděbrad

Mírová unie

Rozkvět hospodářství

Konflikt s papežem

Gotika

Rozcestník

Ostatní

Uspořádání webu

Počítadlo

Škola

ZSV

Religionistika

Latina