Biblistika Starého zákona

Obsah

  • Základní charakteristika Bible a biblického náboženství
  • Dějiny Izraele
  • Kánon Písma svatého
  • Pentateuch
  • Biblické pradějiny (Stvoření světa a člověka podle Kněžského kodexu, Člověk v zahradě světa podle Jahvisty, Šíření hříchu a postupný úpadek lidstva, Kainova bratrovražda, Boží synové a potopa, Babylonská věž)
  • Dějiny patriarchů (Abrahám, Jákob, Josef )
  • Exodus (Zjevení Božího jména, Mojžíš, Pascha, Sinajská smlouva)
  • Leviticus, Numeri, Deuteronomion
  • Josue, Soudců
  • První izraelští králové (David, Davidovská smlouva, Sión, Šalamoun)
  • Rozdělené království (Judské království)
  • Předexiloví proroci (Předexiloví proroci Severního království, Předexiloví proroci Judského království, Kniha o Emanueli, Jeremiáš, Pláč)
  • Exiloví proroci (Píseň o Hospodinově služebníku)
  • Obnova národa po exilu (Zákon jako základ židovské identity, zákonictví a písemnictví)
  • Eschatologie (Mesianismus, Apokalyptika)
  • Ezdreáš, Nehemiáš a knihy kronik (Ezdreáš a Nehemiáš, Knihy Kronik)
  • Poslední proroci
  • Sapienciální příběhy
  • Útlak a vzpoura (Helénistické pronásledování v biblické literatuře)
  • Starozákonní apokalyptika (Základní rysy apokalyptiky, Společné prvky prorocké eschatologie a apokalyptiky, Rozdíly mezi proroctvím a apokalyptikou, Daniel, Apokalyptika a Nový zákon)

    Základní charakteristika Bible a biblického náboženství

  • Bible = knihy, knížky (knihovna) - biblia
  • Samaritáni - 5 knih v Bibli
  • Židé mají 24 knih - některé knihy spojují (12 proroků - jedna kniha -> Dvanáct)
  • pravoslavní a katolíci o mají o 7 knih více než protestanti
  • Islám - Korán, Hinduismus - védy, Budhismus - tipitaka, Taoismus - taotetin (Zao´tseho myšlenky), Konfucianismus, Mormoni - kniha Mormonova -> jestliže o Bohu něco víme, tak je to z té knihy, kniha je chápaná jako Boží diktát - kniha je kopie slova od Boha
  • je to absoulutně platné, absolutně závazné - naučíme se to a budeme podle toho žít, často je tam pojem zjevení - něco bylo někomu zjeveno, za knihou stojí nějaká významná postava, která to ovšem uznává jako slovo Boží
  • fundamentalismus - lpění na zakládající listině, neexistuje jakákoliv historická interpretace, aktualizace, doplnění, je to dáno a také to tak platí
  • biblické náboženství není náboženství knihy, ale určité prvky náboženství knihy se tam objevují -> kniha není jedinou informací o Bohu, v biblickém náboženství má prvenství živé slovo, Boží čin
  • 5. století před kristem - vznik prvních knih Bible
  • Origenes - génius, zavedl v židovství alegorický výklad, ->"Kdyby nám sebrali všechny Bible a spálili, byla by to škoda, ale žádná tragédie" - Bible není jediným pramenem poznání o Bohu - prvenství má mluvené slovo
  • náboženství, které se opírá o Bibli, je hodně dějinné
  • Bible - časová a nadčasová, přináší reaktualizaci
  • Bible je záznam o prvotním Božím sebesdělení, který v sobě stále nese sílu toho původního slova - Bible je Boží slovo, ale jen ozvěna, dál ho nese
  • Hospidin řekl Mojžíšovi: Napiš slova této knihy!
  • inspirace Božího slova - původně jen Boží vítr (vysušil rákosové moře), pak třeba Samsonova síla (ale když byl oholen, Boží síla odešla), poté proroci - "je v nás Boží duch"
  • Ježíš:"Copak jste nečetli, co chtěl Bůh říci těmito slovy?" - citace Božího slova -> Písmo praví = Bůh říká
  • Pavel pak dává na stejnou váhu Boží slovo a Lukášovu interpretaci (Lukášovo evangelium a starý zákon), nebo: "David mluvil skrze Ducha svatého", "Jak říká Duch svatý" - iterpretace
  • všechno písmo je Bohem vdechnuto, je jím inspirováno a hodí se k poučování - je živé, není to žádný mrtvý text, stále žije, Bůh je v něm stále přítomný
  • heretici - tvrdili, že svatopisec se dostal do extáze, a ten přesně napsal, co mu Bůh diktoval - tak to není -> Písmo je dílo jak Boha, tak svatopisce - oba se na tom nějak podepsali
  • Klement Alexandrijský říká:Bůh je autor, člověk je scriptor
  • názor: Starý zákon je od ďábla, nový zákon je od Boha -> církev ostře nesouhlasí - Bible celá je od Boha (v této souvislosti se jako jediný autor uvádí a považuje Bůh)
  • Tridentský sněm (baroko) - všechny knihy Písma Starého i Nového zákona -> spiritus sancto dictante -> jsou diktátem Ducha Svatého - nechtěl tím říci, že Svatý Duch přímo diktoval (ústně), ale chtěl tvrdit fakt - autoři to psali z popudu Ducha Svatého, z inspirace
  • Lev XIII. - Bůh lidské spisovatele svou silou pohnul a vybudil tak, aby zapsali všechno, co mají, a vhodně to vyjádřili
  • Pius XII. - Božského ducha vdechnutím - encyklika - reakce na objevy biblistů - lidský nástroj byl skutečně lidský - nebyl jen pouhým nástrojem Božím, ale v díle se odrážela i jeho znalost gramatiky, slovní zásoba, nemohli si být vědomi dosahu toho, co píšou, ale věděli, o čem píšou
  • Bible má dva autory - Bůh je schopen použít člověka pro své dílo (i se všemi jeho chybami)
  • otázka pravdivosti Bible -> kdo má pravdu? Jaktože Bůh stvořil Zemi za 6 dní, když věda dnes ví, že to tak nebylo?
  • nedorozumnění - jedni říkají, že pokud Bible nemá doslovně pravdu v jednom, je celá špatně, druzí ji berou doslovně celou správně (i se stvořením světa) - oboje je hereze - Bible na to neodpovídá, zdánlivě nás v tom nechává

    Dějiny Izraele

  • pradějiny Bible - má to cosi společného s mytologií, ale není to mytologie - musíme to rozlišovat
  • dějiny patriarchů (praotců) - Abrahám, Izák, Jákob, Josef
  • první zakládající čin dějin národa - Izraelský národ vyšel z Egypta (pravděpodobně ve 13. století př. Kr.)
  • kniha Jezue - vstup do zaslíbené země - dosti problematické z historického hlediska -> Jericho v té době pravděpodobně neexistovalo
  • Doba soudců - žili jako kmenový svaz, když byl problém, zvolili si vůdce a bojovali společně - pak je napadne, že když si zvolí krále, budou mocnější
  • Šaul (= Žádaný) - první král - Bohem zavržen, až jeho potomci právoplatnými králi
  • 1000 př.Kr. - král David - založil město Jeruzalém - tam uložil archu úmluvy, vedl výbojné války, po něm vládl král Šalamoun (pokoj, mír) - zdědil silnou zemi, pak ji jen zveleboval - vodovod, rozvoj písemnictví, Chrám, první vrstva Tóry vzniká na jeho dvoře, také vznik literatury moudrosti
  • po jeho smrti úpadek, vládl jeho syn Roboám - nepokoje na severu (měli tam vyšší daně, chtěli je snížit, on je naopak zvýšil) -> revolta
  • Izraelské království - Severní království - vzniklo v roce 931 př.Kr - mocné, bohaté, vyspělé, Judské královstv bylo naopak chudé, ale měli tam chrám a archu úmluvy, takže obyvatelé Izraelského království často putovali do Jeruzaléma, v Judském království byli také Davidovi potomci - dynastická stabilita (sever dynasticky nestabilní - byly tam časté palácové převraty)
  • Severní království padlo roku 721 př.Kr. - zničeno Asyrskou říší, poté padlo Judské království - král Nabukadnessar r. 586 dobyl Jeruzalém, zničil chrám a vzal část obyvatel do vyhnanství - Babylonské zajetí, poté nadvláda Persie -> mohli se vrátit domů
  • od této doby můžeme označit tento národ jako Židy - v této době se hlavně vytváří Biblická synagoga, bohoslužba slova, bohoslužba bez chrámu (v době Babylonského zajetí)
  • pak se vrátí, v r. 538 si postaví nový chrám, ale národ nemá politickou svobodu, má pouze náboženskou svobodu -> veškerý život se soustředí k bohoslužbě, chrámu, Židé byli pod vlivem Persie, ale nábožensky se soustředili na to, co je činilo Židy (obřízka, sobota, rituální čistota ), uzavřeli se do sebe - smíšená manželství s nežidovkami byla zakázaná
  • 4. století - Alexandr Veliký dobyje Persii a 10 let je vládcem Izraele, po jeho smrti diadochové - v Izraeli nejdříve Ptolemaiovci, v jejich době vzniká řecký překlad židovských Biblických knih (pro Židy v diaspoře - mimo Judeu), Septuaginta - 70 rabínů přeložilo Bibli do řečtiny - všichni to přeložili stejně -> překlad od Boha
  • poté nadvláda Seleukovců - chtěli jim vnutit panovníka jako boha, Židé se vzbouřili, dynastie Hasmoneovců - Makabejské povstání
  • bylo úspěšné, Judea se vymanila z nadvlády, ale pak nastaly války o trůn, ukončili to až Římané - dosadili tam svého vazala
  • Palestina se pak se stala římskou provincií - pak Židé povstali proti Římanům a tvrdě na to doplatili (chrám zbořen, decimace národa, Jeruzalém vypálen)

    Kánon Písma svatého

  • řecky kanón - hůlka, tyčka, přeneseně měřící jednotka
  • od 4. století se slovo kánon používá pro výčet knih, které do něj patří - kanonické knihy
  • protokanonické knihy (kat.) = kanonické knihy (protestanti) -> nediskutovatelné , deuterokanonické (kat.) = apokryfy (prot. -> diskutovatelné (Tobiáš, )
  • apokryfy (kat.) = pseudoepigrafy (prot.) - Genesis, Exodus, Izaiáš, Kniha žalmů, Galaťanům, list apoštola Pavla
  • apokryfy - fikce, ale ne až tak velká (někdy ale dílo heretiků - vpašovali do toho své ideje)
  • Biblické knihy se vytvářely spontánně - ne najednou (jako Korán) - v určité chvíli přestane znít mluvené slovo, izraelité ztratí chrám - soustředí se na písmo
  • rediguje se prorocká literatura, zároveň je všeobecné mínění, že všechno je to od Boha, posvátné
  • některá díla sapiensiální literatury mají stejnou váhu, jako ty předešlé, ale není v tom jednota
  • koncem 5. stol. př.Kr. -> společná kniha pro všechny Židy - Pentateuch
  • 130 př. Kr. - 3 bloky - Tóra, proroci a jiné spisy
  • Josephus Flavius - římský historik, zdokumentoval celý židovský starověk - De bello iudaico a Antiquitates judaicae
  • mluví o tom, že Židé mají svoji Bibli, která čítá 22 knih (později 24 knih, Josephus nějaké knihy spojil - chtěl, aby počet knih byl stejný jako počet písmen židovské abecedy) - všechny knihy protokanonické
  • knihy se prosazovaly spontánně - nikdo je do kánonu netlačil, Proroci a Tóra byly uznávané, ale diskutovalo se nad ostatními spisy (napříkad Kazatel a Píseň písní)
  • Septuaginta - řecký překlad, bylo tam o 7 knih více, Martin Luther chtěl těch 7 knih vyhodit, protože si myslel, že tam nepatřily - ale v době Septuaginty se kanonizace teprve formovala - neexistovala žádná oficiální Bible
  • křesťané četli jen Septuagintu, židé jen hebrejský překlad, aby se od nich vymezili tak tam křesťané těch 7 knih nechali, židé naopak
  • Vulgata - Jeroným (zemřel 420 po Kr.) přeložil Písmo do latiny - naučil se hebrejsky a provedl přklad přímo z hebrejštiny, Nový zákon přeložil z řečtiny
  • později se reformátoři naopak přiklánějí k hebrejské pravdě - přeložili ty hebrejské knihy, ale dali je dozadu a nazvali je apokryfy
  • 1.Tóra - 5 knih Mojžíšových, 2.Proroci - 2 části - starší a mladší -> anteriores - (Jozue, Soudců, Samuleovy, Králů - 4 knihy) et posteriores - (Izaiáš, Ezechiel, Jeremiáš, 12. - 8 knih) 3.Spisy - Job, Žalmy, Přísloví, Kazatel, Píseň písní, Ruth, Ester, Daniel, Pláč, Kronik, Esdreáš (Esdreáš a Neremiáš chápán jako jedna kniha)
  • Židé svoji Bibli nazývají jako Zákon, nebo TNK - Tóra, Nebiîm a Ketubîm, která se vokalizovala na TeNaK
  • Deuterokanonické knihy: - Baruch, Tobiáš, Judith, 1 a 2 kniha Makabejská, Kniha moudrosti a Sirakovec (2 sapientální díla), dále 2 verze knih Ester a Daniel, protestanti je mají zkrácené
  • Knihy historické - Pentateuch, Jozue, Soudců, Ruth, 1 a 2 Samuelova, 1 a 2 Královská, 1 a 2 Kronikl, Ezdreáš, Nehemiáš, Tob, Judith, Ester, 1 a 2 Makabejská
  • Knihy prorocké - velké (Izaáš, Jeremiáš, Jeremiáš, EDaniel,Pláč, Baruch) a malé (Ozeáš, Ámos, Jonáš, Micheáš, Nahum, Habakuk, Sofoniáš, Ageus, Zachareus, Maliáš)
  • Novozákonní kánon - vznikal spontánně, časem se vytvářel společný poklad (církve), jsou tam spisy, které se někde odmítaly, ale na východě byly diskutovány
  • Deuterokanonické knihy -> Židům, list Jakubův, Judův, 2,3 Janovy, 2 Petrův a Janovo zjevení
  • Všichni křesťané mají stejný kánon NZ -> 4 evangelia, skutky apoštolů (obdoba historických knih), listy - Pavlovy listy - Římanům, 1,2 Korinťanům, Filipanům, Kolosanům, 1,2 Tesalonským, 1,2 Timotheovi, list Filemonovi, dále list Židům, listy katolické: Jakub, 1,2 Petr, 1,2,3 Jan, 1 Juda, dále Janovo zjevení
  • Targum - v poexilní době se musela číst Bible v hebrejštině (ale málokdo tomu rozuměl) - kazatelský koncept - výklad v aramejštině

    Pentateuch

  • = původně pětipouzdro na svitky - 5 knih Bible (uznávají ho všichni - knihy Mojžíšovy - byly dány Mojžíšovi pod patronát - nenapsal je (jak si často židé mysleli) - dnes se Pentateuch považuje za dílo několika staletí, vlastní literární tvroba začíná přibližně u krále Šalamouna, konec asi kolem 5. století př.Kr.
  • v Pentateuchu je Bůh označován jako Elohúm nebo JHWH - možné různé prameny, člověk se chová jinak než v jiném verši, tuto teorii pak rozpracoval Wellhausser
  • 4 autoři:
      • 1.Jahwista (nazýval Boha JHWH, první historik svého národa, od stvoření světa až po Šalamouna, archaické pojetí Boha, komunikuje s ním, sází pro něj zahradu v Edenu)
      • 2.Elogista - vznikl v Samaří (severní království) asi v 9. století, je na něm patrný vliv prvních proroků, je moralističtější, vznešenější
      • 3.Kněžský kodex - 6. století, píší svoji tradici, psali sbírky zákonů (především kultické zákony), nábožensky vybroušený, ale suchý jazyk,
      • 4. Deuteronomium - laičtí levité - 622 král Joziáš uskutečňuje výraznou náboženskou reformu - objev knihy zákona (král začal plakat) -> kniha se stala východiskem pro náboženskou reformu
  • názvosloví knih Mojžíšových - nazývají je podle prvních slov každé z nich -> 1.Be-rešit (Na počátku)- Genesis, 2.Šmot - Exodos, 3. Vajjikra (A zvolal) - Leuitikon , 4. Midbar (Na poušti) - Arithmoi, 5. Debarim(Slova) - Deuteronomion (Druhý zákon) - řecky - pak se to polatinštělo

    Biblické pradějiny

  • o činech, lidech, událostech, ale jsou tam nesrovnalosti - kde vzal Kain ženu
  • jsou to pradějiny,ne dějiny - příběhy jsou smyšlené, ale o to se nás více týkají - etiologie (řec. aitía - příčina)
  • je to vyprávění, které chce vysvětlit příčinu daného jevu
  • mytologický svět - svět božský a pozemský - my jsme odrazem toho božího světa, v Bibli toto není - rozhodující slovo je stále řečeno z nebe, ale na zemi
  • pradějiny nemluví o tom, co se na světě stalo, ale o tom, co se na světě děje - jsou nadčasové (Augustin - "Každý člověk je Adam")
  • jsou to příběhy které jsou spojeny mosty - (Noe - Abrahám, mezi nimi je jen rodokmen)
  • Biblické pradějiny jsou jen úvodem, ale nutným úvodem, jsou napsané až nakonec (autor již věděl, jak to dopadne)
  • pradějiny jsou teologickou rekonstrukcí počátku - tím, že budeme vyprávět počátek, definujeme co je napořád (jaký je svět, člověk, vyhlídky člověka na světě, proč svět, který Bůh stvořil jako dobrý, je zlý, proč je nenávist,...)
  • svět stvořený Bohem jako dobrý, člověkem kažený a stále více se kazící
  • první část - Genesis 1-2 - Bůh stvořil svět, člověka, svět funguje, Genesis 3-11 je odpověď člověka na tento Boží dar, odpověď je odmítavá - člověk vzdoruje a hřeší
  • Bůh neuspíšil lidský pokrok, sdělil mu pouze věci, na které člověk nikdy nepřijde, i kdyby byl vědečtější (neřekl mu, jak vznikl svět)
  • Genesis 1,1 - 2,4a - Gen 1 je chronologicky druhé v pořadí

    Stvoření světa a člověka podle Kněžského kodexu (Genesis 1)

  • dvě zprávy o stvoření světa, první:
  • 1. den Bůh tvoří světlo, 2. den nebeskou klenbu, 3. den souš a moře, 4. slunce, měsíc, hvězdy, 5. ptáci, ryby, 6. den suchozemská zvířata, na sklonku šestého dne muže a ženu
  • 7 dní - znázorňuje čas - Židé měří čas na týdny
  • biblický autor sebere slunci, měsíci a hvězdám božství (bůh slunce Šamaš, Babylon) - světlo dává Bůh
  • za vším stojí Bůh - první dogma judaismu
  • slovo je dovusložková záležitost - má tělo a ducha (hlásky a význam)
  • logika je hned na počátku, nečeká se na ni, na začátku není chaos, ale pořádek
  • stvoření je dobré, i pro Boha (v jiných náboženstvích nemusí být)
  • Bůh oddělil světlo od tmy, ale není tu žádný protiklad (zlý bůh)
  • Bůh neřekne - Ať je člověk, ale řekne: Učiňme člověka (mluví v plurálu) - Rabíni předpokládali, že Bůh již stvořil nebeský dvůr (anděly) a mluví k nim
  • Majestátní plurál - pluralus maiestaticus - to ale židé neznali, takže to také nemůže být pravý důvod
  • Bůh je bytost vztahová - něco jako muž a žena, proto mluví v plurálu
  • poté řekne, že to bylo velmi dobré, je tu někdo, kdo to vidí, kdo je schopen poslouchat a odpovědět - dialog se uzavře
  • sedmým dnem Bůh dokončí své tvoření - sice jen odpočíval, ale bylo to nezbytné pro dokončení jeho díla

    Člověk v zahradě světa podle Jahvisty (Genesis 2)

  • druhá, ale starší zpráva o stvoření světa, pravděpodobně pochází od Jahvisty (doba Šalamounova, 10. stol. př.Kr.)
  • vyprávění mytologického charakteru, je tu jiné pořadí - na začátku je pustá země, z které vytéká voda, v Gen. 1 byl člověk vrcholem díla, tady je člověk na začátku - předpoklad pro celé dílo, člověk je prach země, ale dostává dech života - bezprostřední kontakt člověka s Bohem
  • 1. přikázání - ploďte a množte se a naplňte zemi, z každého stromu můžou jíst, ale ze stromu života a poznání dobrého a zlého nesmíš jíst, poprvé je tu něco, co není dobré
  • člověk obdělává zahradu v Edenu a pojmenovává zvířata, je zemědělec a vědec, ale ke štěstí potřebuje i lásku - člověk se plně stane sám sebou pomocí "ty"
  • Bůh člověka uspí a z jednoho z jeho žeber stvoří ženu, poprvé tam nazve muže mužem
  • Adam = pozemšťan
  • teprve až se muž s ženou spojí, jsou plně člověkem
  • žena byla vzata z žebra člověka - blízko srdci, žebro je "sela" - v akkadštině to znameá život
  • hebrejsky je muž "iš", žena "iša" - liší se jen koncovkou, v Bibli je "išša" - v češtině pokus o překlad - mužena (Bible Kralická mužatka)

    Šíření hříchu a postupný úpadek lidstva (Genesis 3)

  • v Edenu je už zlo, které není z člověka, není ještě v lidském světě, ale už existuje
  • had se stává zobrazením osobního zla, které se pak nazývá v křesťanské tradici Ďábel (Diabolos - Rozchodník), Satan (Hebrejština)
  • obraz hada - skrývá se, je jedovatý, nemá nohy (na Ištařině bráně byla bytost hada s nohama, pak přišel trestem o nohy)
  • Had: "Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?"" Eva: "Ne, můžeme ze všech, kromě stromu poznání zla a dobra který je uprostřed zahrady"
  • jíst -> poznávat, když něco sním, tak to absorbuji, stane se to mou součástí, to samé poznání ("I poznal člověk svoji ženu a ta otěhotněla")
  • Satan nabízí falešný model Boha, falešný cíl a falešnou cestu (Budete jako Bůh znát dobré a zlé -> Bůh nezná zlo, ale není to omezení, je to absolutní svoboda - zlo omezuje)
  • člověk má chtít být jako Bůh, to nebyl prvotní hřích
  • potom nedůvěra - potřeba ochránit se před druhým, člověk zhřešil proti Bohu, ale první to pocítí na vztahu k druhému člověku, oblékne se do fíkových listů, nedůvěra
  • trojitý Boží trest - hada zbavil nohou, vložil nenávist mezi hada a ženu, žena bude rodit v utrpení, muž bude nad ženou vládnout, nechť je země prokleta, v potu budeš z ní jíst, prach jseš a v prach se obrátíš - smrtelnost, zbytečnost lidského údělu
  • člověk pojmenovává ženu - vládne na ní - "chavá" - rodička - muž z ženy dělá objekt
  • nejen že nezemře, ale bude i dál plodit život, ale v bolestech, také muž bude moci získávat jídlo, ale v potu
  • Bůh jim také kožené suknice - projevuje jim dál milost, také jim "legalizuje" jejich stav - už se tak stalo, už musíte takto žít, tak tady máte suknice
  • člověk hřeší a jak pradějiny postupují, tak jsou hříchy větší, obsáhlejší, horší

    Kainova bratrovražda (Genesis 4)

  • 1. člověk narozený ze ženy je vrah - Kain (Kladivo), oba obětují, Kain zemědělec, Ábel pastevec
  • Hospodin shlédne na Ábelovu oběť - Bůh někoho vyvolí, někoho ne, "Kain se potom rozlítil a opadla jeho tvář"
  • doufá že zneškodněním Ábela dosáhne sama sebe - Bohu potom lhal, vykrucoval se ("Co já vím? Copak jsem strážce svého bratra")
  • pak se stal vyhnancem, odešel a usadil se v zemi Nódu (=vyhnanství), Kain je prvním stavitelem měst, Bůh nakázal, aby Kaina nikdo nezabíjel - "Tvoje smrt bude pomstěna sedmeronásobně."
  • Lámech - první polygamista, někdo ho omylem trefil prakem a on ho za to zabil, řekl, že se sám pomstí sedmasedmdesátkrát -> troufalost, cynismus
  • Genesis 5 je rodokmen, není tu zmíněn Kain a jeho potomstvo

    Boží synové a potopa (Genesis 6 - 9)

  • dlouhověkost - předtím žili velmi dlouho, pak za hříšnost život zkrácen na 120 let
  • Hospodin viděl, že lidstvo je zkažené - potopa
  • 40 dní dešťů, přežije jen Noe a jeho archa - elementy hřích, trest, milost
  • potopa byla už ve starém Babyloně, našly se 3 verze
  • bohy nebavilo stavět kanály, tak bohové stvořili lidstvo, ale lidé dělali rámus, tak je chtěli bohové zničit, jediný Ea zachoval svého oblíbence, že mu poradil postavit loď
  • biblický autor to použil, protože je souvislost mezi morální a přírodní katastrofou (dnes také - ekologie)
  • dnes žijeme ne proto, že jsme hodní, ale proto, že se nad námi Hospodin smiloval, "přestože je člověk zlý, nezahubím ho"
  • "Kdo prolije krev člověka, toho krev bude člověkem prolita" - diskutuje se, jestli to Hospodin ustanovil, nebo konstatoval
  • duha - symbol smlouvy mezi Noeem a Bohem
  • Genesis 10 je rodokmen Noémův

    Babylonská věž (Genesis 11)

  • celá země byla jednotná v jazycích, řekli si - vypalme cihly a postavme si město a věž, která bude nebes dosahovat -> Hospodin jim zmate jazyky - trest
  • náhrada náboženství - postavíme si věž, bolševici zbožštili práci - naše práce přesáhne nebesa
  • Babylon = Babílí - brána bohů, město, odkud je jenom krok k bohům, v hebrejštině bábel je zmatek
  • oni si myslí, že už jsou v nebi, Hospodin musel sestoupit aby se vůbec podíval, co to tam dělají (ti mravenečci)

    Dějiny patriarchů

  • Mirčia Ediade - rumunský religionista - říká, že v této době nastává revoluce
  • z kruhu se stává přímka, není to narození smrt, narození smrt, ale život -> spása, život má smysl

    Abrahám

  • Hospodin chce po Abrahámovi, aby nechal všeho a šel, kam mu nakáže -> krok do nejistoty, existenciální smrt
  • Hospodin mu požehná, požehnat = dobrořečit, velké učiním tvé jméno (Abrahám (Abram) ztrácí své jméno, protože jde do ciziny)
  • Abrahám je ve všech třech náboženstvích
  • 3 hlavní zaslíbení - potomstvo, zaslíbená země, a smlouva - Já jim budu Bohem, oni budou Mým lidem
  • Hospodin dál komunikuje s Abrahámem, Abrahám však nemá ani jednoho potomka, bojí se, že to zaslíbení přejde na jeho služebníka
  • Hospodin mu slibuje potomstvo a zemi, Abrahám uvěří
  • Berit - smlouva, pokud byla významné důležitosti, provedl se rituál - 2 půlky krávy a 2 půlky berana, vazal procházel mezi půlkami zvířat a říkal: Jestli nesplním tuto smlouvu, ať se mnou bohové provedou to, co se zvířaty
  • Bůh potvrdil smlouvu (pochodeň prolítla mezi zvířaty), stvrdil zemi a smlouvu s ještě neexistujícím národem (ekumenická bible chybně píše "dám"), má tam být "dal jsem vám zemi"
  • otrokyně Hagara porodila Abrahámovi syna Ismael, Bůh mu požehnal, ale zaslíbený syn měl být pravý syn Abraháma a Sáry -> snaha lidí pomoci Bohu, aby splnil to, co slíbil
  • obnovení smlouvy - Hospodin už má po člověku první nárok, také mu změní jméno z Abrama na Abrahám - je nyní v Božím vlastnictví
  • také chce, aby se mužští potomci obřezávali, požehnání plodnosti, osmý den po narození -> členem židovského národa se člověk narodí, nezaslouží si to, není to za odměnu
  • Abrahámovi se narodí syn Izák - právoplatný syn, Abrahám vyžene ze země Hagaru s Ismaelem, Bůh se jich ujme, pak z nich vzniknou Arabové
  • Sodoma a Gomora - dobro má mnohem větší váhu, i když je ho méně - i 10 spravedlivých by město zachránilo
  • Hospodin chtěl po Abrahámovi, aby obětoval Izáka, Abrahám bez rozmýšlení plní Hospodinův příkaz, i když ví, že se to příčí příslibu potomstva
  • návaznost na ostatní národy, které měli lidské oběti, prvorozené syny, také první náznak obětí zvířete
  • Izák si pak vezme za ženu Rebeku - synové Ezau a Jákob

    Jákob

  • Jákob sebere lstí Ezauovi otcovo požehnání, pak uteče před hněvem svého bratra ke svému strýci
  • Jákob si chce vzít za ženu Ráchel, ale její otec mu místo ní dá za ženu Leu, Jákob tak musí čekat na další svatbu s Ráchel
  • potomci Jákobovi se jmenují Izraelité (Bůh za ně bojuje a oni bojují za Boha) - Bůh Jákobovi změní jméno na Izrael
  • pak se Jákob vrací do vlasti, chce se usmířit, již to vypadá na bitvu, ale místo boje se oba bratři usmíří

    Josef

  • Jákob měl 12 synů, nejmilovanější byl Josef a nejmladší Benjamín, otec je velmi protežoval
  • Josef je chytrý, ambiciózní a má sny, ve kterých předpovídá, že se mu bratři budou klanět
  • bratři se rozzlobí, chtějí ho zabít, ale nakonec ho prodají do otroctví
  • koupí ho egypťan Putifar, ten ho jmenuje správcem svého domu, ale jeho manželka začne Josefa svádět, ten nechce, tak ho sama obviní ze svádění -> Josef jde do vězení
  • Josef ve vězení vykládá sny, faraonovi vyloží sen o sedmi tučných a hladových letech - Josef radí postavit velké stodoly, aby se pak mohlo 7 let ze zásob žít -> faraon ustanovuje Josefa správcem celé říše
  • hlad je i v Izraeli, Jákobovi synové jdou do Egypta nakoupit obilí, Josef je pozná a chce, aby tam nechali svého bratra Benjamína v otroctví, oni nechtějí, raději by sebe zaprodali než svého bratra, Josef vidí, že se napravili - nechá se jim poznat a odpustí jim
  • na začátku byly Josefovy sny, bratři dělali vše proti naplnění snů, tím je naplní, nakonec oni se mu klaněli, když ho přišli prosit o obilí
  • Oidipus - podobné - rodiče činí vše proti věštbě, ale tím ji naplní, ale v Bibli to končí dobrem pro všechny, v Oidipovi zlem pro všechny
  • v tregédii za to může osud, Oidipus nechce konat zlo ale koná ho a je mu to k tíži, v Bibli ne, na začátku je lidská chyba ale je za ni odpuštěno, Bůh si hledí svých plánů a nemusí měnit ty lidské, dokáže jich využít
  • Boží prozřetelnost v Bibli není to samé jako osud v antické tragédii

    Exodus

  • Exodus - "Šemót"
  • Josef pozval celou svoji rodinu, aby bydleli v Egyptě s ním, v oblasti Gošen
  • v Egyptě ale pak nastoupila jiná dynastie, která nebyla Izraelitům nakloněna
  • Ramesse II. - chtěl je utahat, nahnal je na nucené práce (stavnby měst, chrámů), ale Izraelité se dál množili
  • nakázal zabít všechny syny, porodní báby to nedodržovaly (bály se více Boha než faraona), tak to nakázal vojákům
  • 13. století př.Kr.
  • Ibrít - novohebrejové, v egyptštině apiru - skupina lidí sociálně, ne etnicky -> cizinci, ne místní občané, měli menší práva, faraon je přednostně používal jako dělníky pro stavby - zmínka o Izraelitech
  • Izraelité faraona fakticky respektovali jako boha, oficiálně ho museli uznávat

    Zjevení Božího jména

  • Mojžíš uviděl na cestě hořící keř, který ale neshořel - Bůh zde zjevuje své jméno
  • JHWH, nikdo neví, jak se vyslovovalo (asi Jahwe, svědkové Jehovovi říkají, že Jehova)
  • jméno není jen písmena, zvuky, je to obsah zkušenosti a pocitů k dané osobě, JHWH je pro Izraelity Bůh Osvoboditel
  • Jahwe by mělo znamenat Jsoucí, Jsem, který jsem, [Ehje ašere ehje]
  • Bůh sice své jméno jmenuje, ale zároveň ho zastírá, přesto se částečně odhaluje
  • Izraelité, aby nepřekročili přikázání Nevezmeš jména Božího nadarmo, tak ho nikdo nesměl vyslovit, pouze velekněz jednou za rok na slavnost smíření, tak se zapomnělo, jak se to vyslovuje
  • nahrazovali to slovy Pán, Zákon, Adonaj
  • postupem času se začalo v Izraeli mluvit aramejsky, hebrejština se stala mrtvým jazykem -> museli ho změnit - přidali souhlásky
  • byl ale problém, jak přepsat JHWH do nového jazyka, přepsalo se tak, že by se mělo číst dnes Jehowa - chyba překladu, dnes nikdo neví, jak se to četlo
  • Septuaginta to překládala jako Kýrios - Pán
  • v češtině je Hospodin a Pán, kde je v originále JHWH, tam je Hospodin, kde je Adonaj, tam je Bůh, v nové zákoně je všude Pán

    Mojžíš

  • Mojžíš se narodí v době, kdy mají být všichni chlapci utraceni, poslali ho po Nilu (paralela s příběhem v Akkadu, Sargon I. byl synem kněžky, ta ho poslala po Tygridu), princezna ho vytáhla a dala mu jméno "Mošé" -(vytažený), v izraeli je "mašah" - vytahující, spíše až poté nasazeno na jeho jméno
  • pravděpodobněji jmého pochází od Moses - egyptsky syn
  • kdyby byl Mojžíš vymyšlená postava, pravděpodobně by měl v názvu svoje poslání (...jahve), on má ale egyptské jméno
  • Mojžíš pak byl pronásledován od faraona, utekl do Midiánu, historicky nebyly moc dobré vztahy s Izraelity a Midiaity
  • pak bylo zjevení Božího jména
  • 10 Egyptských ran - boj mezi "bohy" - v egyptě zbožštěný Nil, Slunce (Re, Aton, Amon), proti Hospodinu, Hospodin ukazuje převahu nad neexistujícími božstvy, faraon pak vyžene Izraelity z Egypta - svátek Pesach - Velikonoce
  • 1220 - historicky Meneptah napsal stélu, kde popisoval jak vyhubil Izraelské, první zmínka o Izraelském národu od někoho jiného

    Pascha

  • "pesach" - přejít, původně byl pohanským svátkem, zlý démon mašchít jim hubil jehňata, když zabili jehňátko a pokropili krví práh, démon odešel a ostatní nechal na pokoji
  • v Egyptě se mašchítem stává Hospodin, on projde Egyptem a zabije vše prvorozené, kde jsou ovšem krví pomazané veřeje, tam nehubí
  • každá nová generace Izraelců se má považovat za vykoupenou z Egypta, Hospodin nás aktivně brání, díky tomu nejsme znovu v egyptě
  • Kananejci slavili svátek nekvašených chlebů, když pekli cheba, tak z každého těsta nechali část jako kvas do dalšího chleba, jen na začátku roku jedli z nové úrody chléb nekvašený - ukončili kontinuitu, začali odznovu, Izraelcům se to líbilo, vzpoměli si, že při odchodu jedli také nekvašený chléb - nestačil vykvasit
  • průchod rákosovým mořem dvě zprávy - Hospodin je vedl k moři, tedy ne nejkratší cestou, egypťané jeli za nimi, dostihli je u moře, mezi nimi je v noci ohnivý sloup, Hospodin řekne Mojžíšovi, aby vztáhl ruku nad moře, to se rozestoupí, Izraelité přejdou suchou nohou, egypťané se utopí
  • druhá zpráva říká, že Hospodin vysušil rákosové moře, pak způsobil zmatek, Izraelité se rozutečou a Egypťané za nimi, Hospodin jim zadrhne kola a oni se utopí, když se moře vrátí, ráno Izraelité uvidí mrtvoly
  • Izraelité byli zachráněni, i když pro to nic neudělali
  • potom následuje cesta pouští, v tu chvíli národ začne reptat, chtějí zpět do Egypta, lidé nemají trpělivost
  • celá generace "reptalů" se do zaslíbené země nedostane, dostanou se tam až jejich děti

    Sinajská smlouva

  • základ Izraelského právního systému, všechny systémy jsou velmi propojené - existence vychází z smlouvy
  • rituál uzavření Smlouvy - Teofanie (zjevení Boží), Slovo Boží a lidská odpověď, Rituál vylití krve, Obětní hody (pokojné oběti)
  • smlouva nastoluje těsný vztah mezi Bohem a lidem - pokrevenství, společné jídlo (z obětí), vše to ale závisí na lidském plnění smlouvy
  • cesta pouští upevní lid natolik, aby mohl přežít v nové zemi - na poušti se z nich stane Boží lid - člověk má odpovědět na Boží milost, iniciativa je na Boží straně - víra, poslušnost, uctivost, zbožnosti, klanění, vděčnost, oddanost -> CHESED - dar se stává úkolem, je zavazující
  • základem je Já jsem tvůj Bůh, ostatní je rozvinutím (bůh Mamon, Lež, - mám jiné bohy, pokud porušuji jiná přikázání)
  • je tam konstatování - ne Nezcilož!, ale Nezcizoložíš!, větší autorita
  • den odpočinku - u nikoho jiného než u Izraelitů se neobjevoval, motivace - sám Hospodin drží Šabbat
  • v Pentateuchu je spoustu norem, které pocházejí z pozdější doby, ale jsou zpětně přiřčeny Mojžíšovi

    Leviticus

  • kultovní život Židů, jaké šaty má mít velekněz, jaká zvířata k obětem, je tam ale také Zákon svatosti - Buďte svatí, neboť i Já, Hospodin, váš Bůh jsem Svatý
  • v Bibli je svatý jen Hospodin, vše ostatní svaté vychází z něj nebo je jím pověřeno
  • různé oblasti života jsou propojené - duchovní život, rodina
  • celý lid je zvláštním Božím vlastnictvím - nejen kněží, ale všichni

    Numeri

  • výčet rodů Izraelského národa
  • odehrává se "na poušti" - má více významů - místo bez pokušení, bez blahobytu, jen Hospodin a jeho lid - jakési líbánky mezi Bohem a jeho národem - neposkvrněné pozdějším hříchem člověka
  • je to místem výchovy - Bůh učí člověka, jaký má správně být - milovat, dávat, učit, zkoušet
  • poušť je ale také místem vzdoru - chtěli se vrátit do Egypta, hřešili tím proti Bohu

    Deuteronomion

  • Druhý zákon, Mojžíš zopakuje všechna ustanovení z předchozích knih, zároveň je i myšlenkově prohloubí
  • 622 př.Kr. za krále Josiáše "našli" druhý zákon -> král se rozplakal, ve skutečnosti ho přinesli z rozvráceného Severního království (S. království dobyl Sargon II. Asyrský)
  • Šemá Izrael - Slyš Izrael - denní modlitba Židů, v kostce vyjádřená spiritualita Deuteronomia, svitky s Šemá Izrael mají židé i ve veřejích domu

    Josue

  • síla spočívá ve věrnosti k Bohu - nevěrnost přivedla národ až ke katastrofě (586 dobytí Jeruzaléma, zničení Prvního chrámu)
  • ne silou zbraní, ale díky Bohu získají Kanaán - získají ho beze své zásluhy
  • Jericho už v době Mojžíše neexistovalo, velkolepá dobývání pomocí trub se nekonala - národ chtěl mít velkou minulost
  • Izraelité nemají zabíjet pohany, pouze se pohanství vyvarovat
  • přesto že Hospodin byl asexuální, morální a nebyl tak atraktivní než ostatní božstva (chtěl poslušnost, nechtěl velkolepé slavení jeho Božství), Izrael byl mnohem technicky méně vyspělý než ostatní národy, přesto se časem stal Hospodin Bohem celého Kanaánu

    Soudců

  • národ byl už zabydlen v Kanaánu, ale byli ohrožováni mořskými národy Filištýnskými (1200), v Palestině Filištínští utvořili Pentapoli - pět měst, byli vyspělejší (doba železná), často loupili
  • Soudci - vojevůdci, kteří pro to neměli předpoklady - byli malí, slabí, nerespektovaní, přesto díky pomoci Boha odrazili nájezdníky a ochránili Židovský národ
  • Židé pak měli pokoj, zapomněli na Hospodina, pak se jim začalo zle vést, vzpoměli si na Boha, ten jim poslal soudce a ti je z toho vysekali, pak zas na Boha zapoměli, takhle stále znova a znova -> člověk sice stále padá, naštěstí jako je člověk nevěrný, tak je Bůh věrný

    První izraelští králové

  • podle nějakých textů je království viděno pozitivně, král je nástroj a prostředník Boží
  • deuteronomista naopak interpretoval celou dobu králů silně kriticky a antimonarchisticky - byl svědkem úpadku království
  • Izraelité chtějí mít monarchii jako ostatní národy, poslední soudce Samuel je od toho odrazuje - jediným králem Izraele má být Bůh
  • „Uposlechni lid ve všem, co od tebe žádají, vždyť nezavrhli tebe, ale zavrhli mne, abych nad nimi nekraloval“ (1 Sam 8,7)
  • Hospodin pak schvaluje krále, ovšem to je jen ústupek vůči tvrdohlavosti Izraele
  • Bůh tedy království požehná, ale protože tato instituce má pochybný základ, bude pravým králem až David nikoli první vyžádaný král Saul
  • Šaul znamená „vyžádaný“

    David

  • nastoupil v roce 1012
  • David byl král vyvolený Bohem
  • stal se ideálem panovníka, prototypem izraelského krále, podle něhož se poměřovali a posuzovali všichni jeho následníci, i přes jeho chyby a hříchy
  • byl to král pomazaný z rukou soudce Samuela - Hospodinův duch se zmocnil Davida od onoho dne i nadále (1 Sam 16,13)
  • David byl pomazaný Boží, Mašijách, řecky Christos

    Davidovská smlouva

  • Bůh opakuje svoji smlouvu a potvrzuje království, tím jej požehnává
  • Sam 7,14: „Já mu budu otcem, on mi bude synem," připomíná „Já jim budu Bohem, oni pak budou mým lidem“
  • krále jako syna myslí Bůh jako adopci, bere ho ve svoji ochranu, v žádném případě se nejedná o božího syna chápaného despoty na východě, kteří byli zbožštěni
  • v Izraeli byla královská moc silně relativizována Boží svrchovaností, králové byli kritizováni a odsuzováni proroky - to by se u staroorientálních despotů vůbec nemohlo stát

    Sión

  • kolem roku 1000 David dobyl město Jeruzalém se skalní pevností Sión a učinil jej svým sídlem
  • neusídlil se v žádném dosavadním hlavním sídle žádného z kmenů, protože by tím uznal svrchovanost jednoho kmene, takto zvolil neutrální "město Davidovo", kam nechal přenést i Archu úmluvy
  • i po Davidově smrti zůstal Sión náboženským centrem Izraelitů, po postavení Chrámu nabyl důležitosti i jako příbytek Boží - Bůh sám si ho vyvolil
  • po zboření Chrámu Babyloňany r.586 a Druhého chrámu 70 po Kr. zůstává Sion nadále posvátné místo, které si Bůh sám zvolil a vybudoval

    Šalamoun

  • od šalóm = pokoj
  • nastoupil na trůn roku 972, byl to syn Davidův
  • jeho vláda byla dobou míru, David se proslavil vojensky, Šalomoun jako budovatel
  • na začátku vlády si od Hospodina vyprosil "moudré a rozumné srdce"
  • spis Výroky Šalamounovy král možná sepsal, ale Píseň písní, Kazatel a kniha Moudrosti je bezesporu pozdějším dílem
  • ke konci jeho vlády nastával pomalu úpadek
  • Šalamoun praktikoval sňatkovou politiku, ale díky tomu se projevil náboženský liberalismus - Král sám se dokonce účastnil pohanských bohoslužeb
  • Hospodin zanevřel na Šalomouna a jako trest mu ohlásil rozdělení království (1 Král 11,1-13).

    Rozdělené království

  • rozdělení královstí mělo i vnější příčiny - spojení kmenů bylo násilné a nešlo o celistvý národ, dále byly na obyvatelstvo především Severního království uvaleny vysoké daně kvůli stavbě Chrámu
  • Sever žádal krále Roboama, aby daně snížil, ale ten nedbaje rady kněží daně naopak zvýšil a výsledkem bylo odtržení Severního království
  • historicky byl Sever bohatší a mocnější, ale stále střídal dynastie, Judské království bylo chudé a menší, ale mělo chrám a vládli tam stále Davidovi potomci

    Judské království

  • tři skupiny vladařů
  • 1) bezbožníci - v ničem se neliší od severních králů, podporují degeneraci jahvistického náboženství (Roboam, Abiam, Achaz, Manasse, Amón, Joachaz)
  • 2) průměrní - tito vladaři jsou vcelku přijatelní, neboť sami se nedopouštěli modloslužby, přece však byli tolerantní vůči modloslužbě a nevyhladili ji (Asa, Jozafat, Amasiáš, Azariáš (Uzijáš) a Jótam)
  • 3) vzorní: tuto skupinu tvoří jen dvě jména králů-náboženských reformátorů - Ezechiáš (Chizkiáš) a Joziáš (Jóšiáš).
  • slabé Judské království postihly celkem 3 pohromy - při pádu Severního království bylo Judské také málem dobyto Asyřany, potom byl zavázán k placení daní Egyptu a nakonec Babylonské vyhnanství a zničení Chrámu (586)

    Předexiloví proroci

  • prorok, nabî’(něco jako "poslání"), chozeh = „vidoucí“ (vizionář)
  • řecky profétés - fémi = „mluvit“.
  • Smlouva byla stále zraňována lidskou nevěrou už od počátku
  • obchodní styky s okolními pohanskými národy znamenají vystavení Izraele jejich kulturnímu vlivu - po Davidovi už nedokáže udržet historickou paměť, ztrácí vědomí lidu Smlouvy
  • Zapomíná na Hospodina, hledá jiné bohy, své milovníky, své amanty, dopouští se „cizoložství“
  • nejen modloslužba, ale též přestupováním i jiných přikázání desatera
  • Prorok je protiváha vůči oficiálním nositelům autority, králům a kněžím, kteří ztratili poslušnost vůči Hospodinu - místo důvěry v Boha mají lidské prostředky: vojenskou sílu, politické aliance a chrámovou bohoslužbu chápanou jako magický automat
  • proroci často mluvili ke králům, mluví jim do jejich politiky, hnali je k odpovědnosti za jejich hříchy, nebo je povzbuzovali k rozhodnutím podle víry

    Předexiloví proroci Severního království

  • Eliáš, Eliseus, Amos, Ozeáš
  • Amos - první prorok, který je v Kánonu, pocházel z Judska (z Tekoe), byl chudý, přišel do Severního království, tvrdí, že jedná pod tlakem Božího slova, vystupoval v době blahobytu, ale zároveň veliké sociální nespravedlnosti, Amos jejich život kritizuje
  • oni na jeho slova nedbají, a tak Amos ohlašuje Den hospodinův - den, kdy Hospodin zničí všechny bezbožníky (zánik Severního království)
  • Ozeáš - dostane od Hospodina rozkaz, aby šel a oženil se s chrámovou prostitutkou Gomér, tím má hlásat svoji víru - symbol: Hospodin a jeho nevěsta - lid (lid je jako chrámová prostitutka, klaní se cizím bohům)
  • narodí se mu děti, on je má pojmenovat "Jizreel" (místo nechvalně proslulé královraždami), "Lo-Ruchama" (nemilovaná), "Lo-ámí" (ne-lid-můj)
  • Vy nejste můj lid a já nejsem váš Bůh!“ (Oz 1,9)
  • model manželství - Bůh je manželem, lid je manželkou - ta je mu nevěrná (modlářství), Bůh ji chce vyhnat na poušť, tedy do zajetí, ovšem tam bude mít národ možnost zpytovat svědomí, vrátit se ke svému Bohu
  • pak se krajina se stane novým rájem, plným zvěře, obilí, moštu a oleje, prorokovy děti budou přejmenovány, aby se staly znamením nového společenství: z Nemilované se stane Ruchamâ, „Milovaná“, z „Ne lid můj“ se stane ‘Ammî, „Lid můj“, a jméno Izre‘El je vyloženo jako „Semeno Boží“.
  • Severní království je již zkažené a zaniká 721

    Předexiloví proroci Judského království

  • Izaiáš - označován jako "Dante hebrejské poesie"
  • 1.-39. - Protoizaiáš
  • 40. - 55. - Deuteroizaiáš
  • 56. - 66. - Tritoizaiáš
  • Hospodinův spor se svým lidem (Bůh to s lidem zkouší po dobrém i po zlém, ale lid nechápe) - sodomští náčelnící, lide gomorský....., Putování národů na Sión („Pojďte, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Jákobova Boha. Bude nás učit svým cestám, choďme po jeho stezkách!“ )
  • Píseň o příteli a jeho vinici - podobenství ukazuje Boha jako majitele vinice, který se stará o svoji vinici, zalévá ji, chrání, plevel hubí a ona přesto urodí jen malé kyselé plody, majitel pak hrozí, že "zbourá ploty a zdi" a nechá plevel růst aby vinice zanikla
  • Prorokovo poslání - má zatvrdit lid aby se neobrátil, má to však vykonávat tím, že se je bude snažit obrátit, v důsledku to v Božím plánu slouží k obrácení národu ke spáse
  • působil za vlády 4. králů, byl kněžského původu, Judsko bylo ohrožováno Asýrií, Izaiáš také lidu vyčítal jejich život, ale byl prorokem spásy -> Izaiáš = "Hospodin je spása"
  • prorocké kázání vždy apeluje, burcuje, volá k obrácení - co pro národ v budoucnosti nastane, závisí jen na nich
  • Z posvátného stromu (= Izraele) zbude jen pahýl, avšak tento pahýl bude símě svaté
  • seraf - plamenná bytost, představuje zde Boží nepřístupnost
  • svatý - to co je oddělené, nepřístupné, všechno ostatní je svaté jen ke vztahu k němu

    Kniha o Emanueli

  • Syro-efraimská válka - 734, král Aramejský a Izraelský se chtějí vzepřít Asýrii, chtějí za spojence Judského krále, ten odmítne a oni mu vyhlásí válku, v Iz 7 prorok prorokuje narození syna-zachránce - chápán jako Ezechiáš, ale předpovídal příchod Ježíše
  • "Hle, dívka počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel"(s-námi-Bůh), v hebrejštině slovo "alma" - dívka, neznamená, že byla pannou, "Bude to král, podivuhodný rádce, mocný Bůh, věčný otec, kníže pokoje, ohlašuje se jeho vláda na Davidově trůně navěky a pokoj bez konce - v podobě Ezechiáše toto nebylo naplněno
  • světové velmoci, které se pyšně domnívají, že si dělají, co chtějí, že sledují své ambiciózní politické cíle, jsou nástroje v ruce Hospodina, který jimi naplňuje svůj plán soudu a spásy

    Jeremiáš

  • Hospodin ho ustanoví prorokem, on se zdráhá přijmout poslání
  • „Hle, dnes tě ustanovuji -nad národy a nad královstvími, abys rozvracel a podvracel, abys ničil a bořil, stavěl a sázel“ - ten, kdo tolik miluje Jeruzalém má předpovídat zničení chrámu
  • víra v nedoktnutelnost díky chrámu, "dokud máme chrám, nic se nám nestane"
  • Šílo - bylo úplně vyhlazeno, Bůh říká aby izraelité nespoléhali na klamné slovo, jinak skončí jako Šílo, lidé konali kult Boží a předpokládali Boží přízeň, ale zároveň cizoložili, hřešili a nepřispívali na chudé
  • Jeremiáš je obviněn z demoralizace národa, je odsuzován a nenáviděn, on své poslání jako nesnesitelné břemeno - "Svedl jsi mne Hospodine, pro celé dny jsem jen pro smích", už nechce dál ve jménu Hospodina mluvit, nakonec ale dojde k naplnění jeho slov
  • 19.6.586 je babylonským králem Nabuchadnesarem II., chrám je zničen, inteligence a bohatí lidé odvedeni, král byl oslepen, pro Židy nastal konec světa, všechna zaslíbení národu šla vniveč
  • ve chvíli naprostého zoufalství se Jeremiáš stává prorokem naděje - slibuje že vytvoří nový lid, sjednocený, novou smlouvu - "Nebude to smlouva, která bude stále porušována lidskou nevěrností, neboť lidské srdce nebylo s to přistoupit na podmínky Smlouvy, totiž na plnění Božího zákona, nyní bude Zákon vepsán do srdce"
  • starý zákon dával pravidla, jak žít, ale nenapomáhal k jejich plnění, jinak to bude u nového zákona

    Pláč

  • kniha nářků, které oplakávají zbořený Jeruzalém, smuteční poesie
  • jedna z pěti megilót - Rút (letnice), Ester (půrim), Pláč (9. áv), Píseň písní (pesach), Kazatel (svátek stánků)

    Exiloví proroci

  • veliké skutky Boží - smlouva, chrám, exodus, zaslíbená země, Sión, potomstvo, království - MINULOST, SOUČASNOST: hřích, BUDOUCNOST: trest, a pak spása
  • proroci obrátí, buřiči se stávají těšiteli, trest se stal současností, nás čeká spása, obnoví se král, dostanou nového krále Mesiáše - za největšího útlaku se zrodí největší vize o spáse
  • dva proroci: Ezechiel a Deuteroizaiáš
  • Ezechiel - židé v exilu mají pocit vydědění, ale Ezechiel říká, že Bůh je tam, kde je jeho lid - Hospodin přišel ke svému národu
  • říká, že nový chrám není samospasitelný, je jenom symbolem Boha, ne jeho fetiš
  • "Dám vám nového ducha, srdce kamenné vyjmu a dám vám srdce nové"
  • Ezechiel má dát národ dohromady, a pak přijde Boží duch a národ oživí (podobenství o kostích, Ezechiel je musí sestavit, ale až Hospodin je oživí)
  • Deuteroizaiáš - kniha útěchy, chtěl národ povzbudit - "Těšte, těšte můj národ, praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu: Čas jeho roboty se naplnil, odpykal svou vinu...:
  • Hospodin znovu použije nové vládce - Kýros Veliký dobyje Babylon a národ osvobodí
  • v Babyloně byly bouře, protože babylonský král zrušil kult boha Marduka, Kýros Veliký jim slíbí navrácení Marduka a Babylon se bez boje vzdá - král je vítán jako osvoboditel
  • demoralizace izraelského národa - nevysvobodí je Bůh, ale nějaký perský král ve jméne Azura Mazdy, ve skutečnosti je Kýros nástroj v rukou Božích

    Písně o Hospodinově služebníku

  • mluví o velikém utrpení služebníka Hospodinova, nehodilo se to do představy židovského vyvoleného (dobyvatele, krále, mesiáše), mluví o utrpení Ježíšově, služebník je "Smlouva a Světlo", má prosadit Boží "mišpát" (právo)
  • „Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou.“
  • Neradostný úděl Služebníka se rozvíjí: Neměl podoby ani krásy, aby upoutal náš pohled; neměl vzhled, abychom po něm zatoužili. Opovržen, opuštěný od lidí, muž bolesti, znalý utrpení, jako ten, před nímž si lidé zakrývají tvář, potupený, od nás nevážený., muž bolesti
  • jsou to naše hříchy, pro které trpěl, ne jeho, byl zadržen a odstraněn nespravedlivým soudem, veliký problém v Izraeli, nedokázali to pochopit, vykládali Služebníka jako Izraelský národ, naopak křesťané neměli problém s výkladem - přesný scénář příchodu Ježíše

    Obnova národa po Exilu

  • 539 byl dobyt Babylon Kýrem Velikým, který uznával náboženskou svobodu
  • nechtěli se vrátit z Babylonu, protože tam měli svůj majetek
  • ti v Babylonu se považovali za pravé nositele židovského národa
  • Aggeus a Zachariáš: "Postavme chrám znovu!"
  • nedokázali se shodnout s těmi, co zůstali v Izraeli, nakonec je stmelila stavba chrámu
  • 515 je postaven nový chrám a je vysvěcen
  • první část lidu teď prohlásila, že spása již nastala a nic dalšího nepřijde, druhá naopak čeká ještě spasení, ještě musí něco přijít
  • není krále, takže národ vede velerada a velekněz z rodu sádokkovců, chrámová teokracie
  • židé žijí v diaspoře (ovlivněni mentalitou jiných národů) nebo v Jeruzalémě (uzavření do sebe)
  • samaritáni (původní obyvatelé, kteří nešli do vyhnanství, zůstali pak v Severním království) se také hlásili k Hospodinu
  • od této doby mluvíme o Židovství - centrem židovské komunity je chrám, stává se i centrem obchodu, zastavárnou, bankou, spořitelnou
  • více názorů:
    • 1.názor – spása už je tady , všechno co se mělo stát, se stalo – znovu postaven chrám, jsme svobodní (celkem), nastala nová epocha, přišlo vykoupení
    • 2.názor – ne, ještě není vše splněno, ještě se musí něco stát - Mesianismus – přijde Mesiáš a založí nový stát, my budeme dobyvateli, budeme svobodní, budeme imperátory, budeme vyvoleným národem
    • 3.názor - apokalyptika– svět už nemá naději, spása bude až po zkáze tohoto světa, nový svět začne z trosek toho starého

    Zákon jako základ židovské identity, zákonictví a písemnictví

  • protože lidé neměli v exilu chrám, tak si zvykli na bohoslužbu slova, během té doby vzniká pojetí písma jako Písma Svatého
  • důležitá pro Židy byla v této době Sobota a obřízka - vymezení proti pohanským náboženstvím - izolace proti ostatním národům
  • vznik nové instituce - synagoga - syn = „s“ a ’agein = „jít“
  • židé se zde scházejí, aby se zde učili Zákonu a společně se modlili - je to škola i modlitebna zároveň
  • synagogy vznikaly i v diaspoře, vysoce povznesly život a vzdělanost židů - židé uměli číst a psát, stali se velmi vzdělaným národem

    Eschatologie

  • zatímco část židů považovala současný stav za spásu, část se nemohla ztotožnit s předpovědí nového Exodu - kde je nový David, kde je Nová smlouva
  • proroci Triroizaiáš, Aggeus, Zachariáš a Malachiáš slibují příchod národů na Sión, národ ale obnoví chrám a národy nepřicházejí
  • vytvořilo se napětí mezi těmito dvěma názorovými proudy
  • pravá eschatologie, jak ji chápali už proroci, znamenala v chudobě ducha přenechat své naplnění Bohu, jemu ponechat hodinu i způsob, jak se vše naplní, a s důvěrou očekávat
  • člověk ve své nedočkavosti vytváří své varianty eschatologie - mesianismus a apokalyptiku

    Mesianismus

  • „mesiáš“, hebrejsky mašijách, řecky christos
  • očekává spásu slíbeného mesiáše, ovšem jinak, než jak to připravil Bůh
  • židé si představodovali mesiáše, který bude místodržitelem Boha na zemi, jeho představitelem v Palestině, bude vládnout jeho jménem a jako vojenský hrdina porazí všechny nepřátele Izraele, založí na zemi spravedlnost a právo, bude pást svůj lid, který se pod jeho žezlem bude těšit blahobytu a pozemskému štěstí
  • židovská představa mesiáše - dobyvatele je naprosto neslučitelná s mesiášem, jak ho vylíčil Deuteroizaiáš

    Apokalyptika

  • jiný pokus vynutit si znamení spásy
  • apokalypsis = „odhalení“, „odstranění závoje“, přeneseně pak „zjevení“, „vyjevení“
  • pokouší se vypátrat tajnými cestami čas a obsah posledních skutečností
  • je radikálnější než mesianismus - apokalyptika očekává budoucnost, která už bude nad a za dějinami
  • mesianismus a apokalyptika jsou výtvory Izraele, proto musí nakonec ztroskotat

    Ezdreáš, Nehemiáš a knihy kronik

    Ezdreáš a Nehemiáš

  • jsou starší než Knihy Kronik, líčí první období obnovy národa po exilu
  • ‘ezrá’ = „pomoc“, nechemjá = „Hospodin potěšil“
  • chrám se stavěl težko, protože se stavitelé museli také bránit Samaritánům
  • po chrámu byly obnoveny i hradby - neměly jen vojensko-obranný význam, ale též symbolický smysl - ohraničovaly svaté společenství v jeho puritánské uzavřenosti
  • Nehemiášova reforma
  • 5. Století – Nehemiáš a Esdreáš – udělali z Židovství náboženství a národ s šovinismem, mesiánským komplexem, výlučnost
  • Nehemiáš - místodržitel perské vlády, obnovil hradby Jeruzaléma, Judsko se stalo samostatnou provincií (nespadalo už pod Samaří), dále také odstarnil všechny nežidy ze státní správy, zakázal smíšená manželství, potom i nařídil rozluku u již uzavřených manželství
    • 1.dodržování Tóry
    • 2.kdo nemá židovské předky, není žid
    • 3. kdo si vezme za manželku nežidovku, ať ji propustí
  • v této době pochopitelné, na druhou stranu to přivedlo židovské společenství do dobrovolného ghetta a vytvořilo to jakýsi oblak podezření a nenávisti vůči tomuto národu
  • poté fáma, že chová „odium generis humani“ (nenávist vůči lidskému rodu)
  • dále Nehemiáš odpustil všechy dluhy, nakázal striktní zachovávání soboty a ustanovení Mojžíšovy Tóry za státní zákon - Tóra se tedy stává ústavou teokratického státu
  • shromáždili se všichni, muži i ženy, aby naslouchali po celý den knězi Ezdrášovi, který předčítal a vykládal „knihu Mojžíšova Zákona“, pak uspořádali slavnost, z níž se rozeslaly dary těm, kdo nic neměli - dnes slavení svátku stánků

    Knihy Kronik

    vznikly v poexilní době od jeruzalémských kněží
  • zahrnují celé dějiny Božího lidu od Adama až po rozhodnutí krále Kýra o návratu exulantů
  • soustřeďují veškerý svůj zájem na chrám a jeho kult, na kněžstvo a genealogii
  • nejde však o práci kronikářů, ale o dílo teologů, kteří sledují určitou vůdčí ideu
  • vztah k chrámu se stává kritériem hodnocení osob - kdo se staral o kult byl označen za národního hrdinu, nehledě na svoje další chyby, ale ten král který kult zanedbal, byl automaticky špatný
  • Severní království buď očerňuje, nebo ignoruje - protisamaritánská polemika
  • remunerační teologie - Bůh už zde na zemi odměňuje věrnost a trestá nevěrnost - když tě bude mít Hospodin rád, budeš dlouho stár a uvidíš děti dětí svých dětí, zemřeš pak pokojně - kdo zemřel mlád, musel se tedy nějak provinit proti Bohu (proti je Job a Kazatel)
  • knihy Kronik, přes všecku židovskou poexilní úzkoprsost, dýchají nadějí a touhou po ideálním, po dokonalém, tedy po spáse

    Poslední proroci

  • Aggeus - povzbuzení navrátilců ke stavbě Chrámu
  • Abdiáš - výpad proti Edomitům, nepřátelům židovského poexilního států
  • Joél - dvě scény - první je katastrofická (kobylky a nepřátelské vojsko vše ničí), po kajícné bohoslužbě Hospodinu přichází apokalyptická scéna - Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění. Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha“
  • Malachiáš - kritizuje kněžstvo, které není příliš horlivé, chce probrat lid z ospalosti, kritizuje rozvody a smíšená manželství, ohlašuje novou dobu spásy, jako jediný z proroků není uzavřený pro ostatní národy
  • Zachariáš - také kritizuje úpadek kněžsví, ohlašuje novou podobu mesiáše který je spravedlivý a vítězný, ne však násilný, naopak je ‘anî = „chudý“, „pokorný“.
  • pojede na oslu, na němž králové jezdili v době míru , a jako první úkon své vladařské moci rozpustí armádu a vyhlásí národům pokoj
  • Raduj se, siónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v jásot! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a vítězný, pokorný, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti. Vymýtím vozy z Efraima a z Jeruzaléma koně. Válečný hluk bude vymýcen. Vyhlásí národům pokoj. Jeho vláda bude od moře k moři, od Řeky až na konec země
  • Baruch - antologie různých textů

    Sapienciální příběhy

  • příběhy, jejichž děj slouží pouze jako záminka k vyslovení určitého poselství či morálního poučení
  • midraš - důležité je poselství příběhu, historičnost je druhořadá a často velmi sporná
  • Rút, Tobiáš, Judit, Ester a Jonáš
  • Tobiáš - Tóbit a jeho syn Tobiáš ztělesňují ideál zbožného a spravedlivého žida v diaspoře, modlí se, respektuje zákony, jeho synu se podaří porazit zlého démona a může se pak oženit, jeho otec je pak i vyléčen ze slepoty
  • „Ti, kdo se drží pravdy, budou mít zdar ve svém počínání“ (Tob 4,6) - poselství - když tě bude mít Hospodin rád, budeš dlouho stár a uvidíš děti dětí svých dětí
  • Rút - čte se o Letnicích, Moabka Rút, která přišla po smrti svého manžela se svou izraelskou tchyní Noemi do zaslíbené země, přichází pracovat na žně, kde nalezne svého budoucího manžela, skrze kterého se stane součástí vyvoleného národa – jejím pravnukem bude David
  • reakce na etnickou čistotu a uzavřenost židů - je výzvou, aby se nezapomínalo, že v Abrahámovi je dáno požehnání pro všechny čeledi země (Gen 12,3)
  • Jonáš - velká kritika na židovskou uzavřenost, Jonáš má hlásat zničení města Ninive do 40 dnů, z obavy aby snad město nebylo zachráněno uteče na opačnou stranu, na moři ho ale spolkne verlyba a vrátí zpět, on pak čeká a těší se na zkázu Ninive, ale Hospodin se nad městem smiluje a nezničí ho - i přesto, že Jonáš dělal vše pro to, aby se tak nestalo, tak tomu nejvíce pomohl - Hospodin dokáže využít každého našeho kroku k dobru
  • facka vyvolenému národu, že by měl sdílet s Bohem jeho postoj - milosrdenství pro všechny národy, ne jen pro židy

    Útlak a vzpoura

  • 333 – Persie dobyta – bitva u Issu – Alexandr Veliký dobyl západní Persii, poté ji dobyl celou (bitva u Gaugamél)
  • Po Alexandrovi Velikém diadochové, v Egyptě Ptolemaiovci, v Babylonii Seleukovci,
  • Židé se helenizovali – oholili si vousy, chodili do lázní, přijali jinou kulturu, aby zůstali u moci (kam vítr, tam plášť)
  • v Judsku pod nadvládou Ptolemaiovců byla náboženská svoboda, ale pak Judsko dobyl Antioch III. Veliký- vzal židům část náboženského pokladu, aby měl na válku s Římany
  • Antioch IV. Epifánes - zakázal obřízku, šabat, chtěl je donutit k formálnímu odpadu od židovství, znesvětil chrám, nutil je jíst vepře a obětovat bohům
  • Chasidi – konservativci, spolu s Makabejci zvítězili, roku 164 př.Kr. obnovili chrám (svátek Chanuka) a vyhnali Seleukovce z Judee – úpadek Seleucie
  • Chasmoneovská dynastie – první byl Jan Hyrkán
  • paradox – za jejich vlády větší helenizace, než za vlády helénské Seleucie
  • Sádokovští potomci (potomci kněze Sádoka z doby Šalamounovy) – přenechali Chasmoneovcům vládu, jen když zůstanou u koryta, konzervativní Sádokovci a Chasidi odešli do pouště, ti se nazvali Esejci
  • stálé boje o oltář a trůn – snažili se uzurpovat zároveň trůn i oltář jedním člověkem – soupeři se obrátili na Řím -> 63 př.Kr. – Římané ukončili boje o trůn dosazením vlastního vazala

    Helénistické pronásledování v biblické literatuře

  • Knihy Makabejské - dvě knihy - první klade důraz na legalistické náboženství a nesmlouvavé plnění Zákona a druhá presentuje sen o obnovení Davidova království
  • Judit - za vlády Nabuchadnesara, krále asyrského (! historicky smyšlené, Nabuchadnesar byl král Babylonu), Asýrie obléhá židovské město, to se chce už vzdát, ale mladá vdova Judit je přesvědčí aby dál věřili v záchranu, jako špiónka se dostane až do Asyrského ležení a tam utrhne asyrskému vojevůdci hlavu, čímž rozvrátí nepřátelské vojsko a odvrátí tak hrozbu pro svoje město, poselstvím knihy je přeskupení vah - slabí židé v čele s vdovou Judit zvítězí nad velkým asyrským vojskem
  • Ester - židovka Ester je vybrána jako první manželka v harému krále Xerxa, když pak králův první ministr Haman chce vyvraždit všechny židy, zapůsobí na krále a svůj národ zachrání a Haman skončí na šibenici, Bůh zde obrací losy - od toho bujarý svátek Púrim

    Starozákonní apokalyptika

  • období 2. století až 1. století po Kristu
  • kořeny apokalyptiky sahají do doby proroků, ale půdu pro vznik dostává až teď, kdy upadá význam proroků
  • Ezechiel - "otec apokalyptiky"
  • apokalyptika nejdříve vyšla z proroctví, pak existovala vedle proroctví a nakonec proroctví vytlačila
  • důvody vzniku apokalyptiky
    • ztráta politické nezávislosti - proroci nemohli apelovat na mocnáře cizích národů
    • kult jako střed národního života - vůdčí roli národa hrají kněží a zákoníci
    • pověry, esoterismus, astrologie a magie - proroci tyto věci zakazovali a kritizovali, apokalyptika naopak, proto se stala oblíbenou
    • disktretizace proroctví - Mesiáš dlouho nepřicházel, sliby se hned nevyplnily

    Základní rysy apokalyptiky

  • apokalypsis = „odhalení“, „zjevení“
  • eschatologické očekávání spásy, je už stanoven den jejího příchodu, který ale není všeobecně znám, ale se vypočítat nebo zjistit na základě zvláštního zjevení
  • apokalyptika se vyznačuje tajemným jazykem, symboly, nečitelností - dává na srozuměnou náhodnému čtenáři, že se ho to netýká - je to jen pro zasvěcené a vyvolené
  • vidění potřebuje svého interpreta, uchovává si svoji nepřístupnost obyčejným lidem
  • ve skutečnosti je však apokalyptika lidskou snahou proniknout do tajemství času a budoucnosti různými výpočty a spekulacemi - eschatologická netrpělivost
  • pseudografie - židé vydávali helenistické spisy jako Daniel, Eliáš nebo Izaiáš za mnohem starší a přidali do nich věštby o tom, co se stane - přidává na vážnosti apokalyptice, o minulých událostech mluví jako o budoucích, čímž představují fiktivní proroctví - „vaticinium post eventu“
  • apokalyptika je pesimistická vůči tomuto světu - je ovládán Satanem, nový svět se zrodí z popela tohoto světa, který bude zničen, povstane nové Boží království

    Společné prvky prorocké eschatologie a apokalyptiky

  • víra v Hospodina jako absolutního pána dějin, tvůrce plánu, odhalení tohoto plánu je u proroků výjimkou, ale u apokalyptiky naopak pravidlem
  • přesvědčení, že se národ vyvoleným nestal svými zásluhami, ale díky Božímu milosrdenství, shodnou se také na exilu jako Božím trestu
  • jak prorocká eschatologie, tak apokalyptika vyžadují nekompromisní poslušnost Božímu slovu a morální bezúhonnost

    Rozdíly mezi proroctvím a apokalyptikou

  • proroctví má kratší úderné výroky, naopak apokalyptika má dlouhá vyprávění
  • zatímco proroci své výroky pronášejí na veřejnosti, apokalyptické poselství je zapsáno a předáno jen vyvoleným
  • apokalyptičtí autoři zůstávají anonymní (nebo užívají pseudonymů), naopak proroci jsou osoby, které mají jméno
  • prorok redukuje mýtické motivy na minimum, naopak apokalyptika esoterikou přímo hýří, libuje si v šifrách, symbolech
  • prorok se nezabývá vzdálenou budoucností, ale zkoumá minulost a přítomnost - je aktuální, apokalyptika předpovídá budoucnost z minulosti - vaticinium ex eventu
  • proroctví je založené na dějinách - nepředvídatelnost dalších událostí díky lidské svobodě, pro apokalyptiku zde pro nepředvídatelnost není žádné místo - vše je zapsané v nebeské knize
  • proroci hlásají spásu pro všechny, naproti tomu apokalyptici znají spásu jen pro několik vyvolených, apokalyptika nemá solidaritu, ale individualitu

    Daniel

  • kniha obsahuje několik životních epizod a vidění Daniela, židovského exulanta v Babylóně
  • vystupují proti němu babylónští mocnáři, ale marně, neboť na jeho straně stojí Bůh
  • Dánijjél znamená „Bůh soudí“
  • kniha ve skutečnosti reaguje na události za krále Antiocha IV. Epifána
  • Bůh vysvobodí tři mládence z ohnivé pece a Daniela ze lví jámy v Dan 6 - izraelský Bůh je mocnější než pohanští bohové a pohanští vladaři
  • 4 bestie v Danielovi znázorňují 4 nepřátelské mocnosti, proti těmto bestiálním královstvím však povstává Věkovitý, věčný Bůh, na troskách světových říší pak dá povstat novému království, které svěří Synu člověka
  • v řeckém dodatku se nachází příběh o záchraně nevinné Zuzany - základním tématem je nevinné utrpení spravedlivého
  • Daniel se sice řadí do apokalyptické literatury, ale Daniel je povolán Bohem (narozdíl od apokapyptiků) a je pouze Božím služebníkem - nejedná z vlastní iniciativy, kromě toho také uznává, že dějiny tvoří součást budoucí spásy, naproti tomu apokalyptika se zaměřuje jen na budoucí věk

    Apokalyptika a Nový zákon

  • ortodoxní farizejský judaismus apokalyptiku odmítal pro její spekulativní charakter, který se často obejde bez Písma
  • apokalyptika naopak kvetla mezi essejci, pouštními mnichy v Kumránu, kteří se modlitbou a askezí připravovali na konečné střetnutí se syny temnoty
  • křesťané mají ve svém Písmu Janovu Apokalypsu, ale ta se neubírá esoterickým směrem, ale je určena pro všechny (ne jen pro vyvolené)
  • Ježíš se vyhýbal apokalyptickým esejcům, naopak, doktrinálně byl Ježíš nejblíže farizeům, kteří apokalyptiku neuznávali

    Židovský svět

  • Saduceové - velekněžská třída, starali se o chrám, ale byli uzavření do sebe, šlo jim jen o moc, lpěli na dodržování Tóry doslova, šlo jim nejvíce o odsouzení Ježíše Krista
  • Esejci (zbožní) - částečně kněžského původu, horlivci pro zákon, záleželo jim také na chrámu, zavedli bohoslužbu slova a života, veliký důraz na čistotu a připravovali se na boj mezi syny světla a čistoty
  • žili v klášteru v Kumránu, studovali písmo, intelektuální činnost, askeze, slavili hodně šabat, dodržovali celibát (všechny pohlavní úkony jsou rituálně nečisté), zavedli nový kalendář, aby žádný ze svátků nepadl na šabat
  • farizeové - chtěli žít dokonale a svatě jako Esejci, ale nešli do pouště, chtěli toho dosáhnout v normálním životě, lpěli na zákoně, rituální čistotě, interpretovali Mojžíšův zákon, měli spoustu svých přikázání a příkazů, které chtěli dodržovat, měli velkou autoritu u lidu, ale sami lidem pohrdali, věřili ve vzkříšení mrtvých, ne vždy nesouhlasili s Ježíšem, mnozí se pak stali i křesťany, když velerada osoudila Ježíše k smrti, farizeové byli v menšině
  • Rozcestník

    Novinky
    Guestbook
    Škola
    Pravidla společenského chování
    Jak se staví hrad

    Ostatní

    Rome Total War
    Střepy

    Uspořádání webu

    V levém sloupci najdete hlavní menu, v pravé části webu jsou pak odkazy, které se vztahují jen k dané stránce. Na hlavní stránku se dostanete kliknutím na logo v záhlaví.

    Počítadlo


    Škola

    Co zde najdete

    ZSV

    Psychologie
    Sociologie
    Ekonomie
    Politologie
    Právo
    Filosofie

    Religionistika

    Religionistika
    Dějiny křesťanství
    Biblistika Starého zákona
    Biblistika Nového zákona

    Latina

    "Non est, sed erit."

    Historie

    Pomocné vědy historické
    Dějiny Hradce Králové
    Pravěk
    Starověké říše východu
    Starověké Řecko
    Starověký Řím
    Čechy ve středověku
    Raný středověk
    Vrcholný středověk
    Čechy v novověku
    Raný novověk
    Čechy do 2.sv.v.
    Svět do 1.sv.v.
    První světová válka
    Druhá světová válka
    Čechy po 2.sv.v.
    Studená válka

    Kompletní zápisy

    ZSV
    Religionistika
    Dějiny lidstva

    Ke stažení

    ZSV v pdf
    Dějepis v pdf

    Externí odkazy

    Matematika Polopatě
    Dějepis.com