Vrcholný středověk

Obsah

Vrcholný feudalismus v Evropě (Raně středověká církev, Patriarchát, Složení obyvatelstva)
Boj o investituru
Křížové výpravy (Výpravy do Palestiny, Hospodářské důsledky výprav)
Svatá říše římská (Friedrich I. Barbarossa, Jindřich VI., Friedrich II., Rudolf Habsburský)
Středověká Anglie (Jindřich II. Patagenet, Richard I. Lví Srdce, Jan Bezzemek)
Středověká Francie
Itálie ve středověku (Vznik městských republik, Benátky a Janov, Miláno, Florencie, Papežský stát)
Stoletá válka (1. Etapa, 2. Etapa, 3.Etapa, Vliv Stoleté války na život v Anglii, Vliv Stoleté války na život ve Francii)
Španělsko ve středověku (Reconquista, Kastilie, Vznik Španělska)
Kyjevská Rus (Kníže Rurik, Oleg, Kníže Vladimír I. Svjatoslavovič, Jaroslav Moudrý, Vladimír II. Monomach)
Zlatá horda (Kultura)
Rusko ve středověku

Polsko-litevský stát

Vrcholný feudalismus v Evropě

Raně středověká církev

313 – císař Konstantin zakázal pronásledování křesťanů, císař Theodosius povýšil křesťanství jako jediné povolené

„Učení o trojím lidu“

panovník, šlechta (mají spravovat zemi)
duchovní (mají se modlit za blaho všech ostatních vrstev)
lid

mniši, jeptišky, kněží

Benediktinský řád - založen v roce 529 Benediktem z Nursie ( sídlo v Monte Casinu )

Ora et labora – modli se a pracuj

poslání řádů - starat se o nemocné, opisovali knihy, šířili vzdělanost

postupně se stala největším vlastníkem půdy - vlastnila až třetinu celkové půdy

rozdělení křesťanské církve - východní církev se odklonila od papeže – došlo k odluce - východní schisma - 1054

západní – katolická církev – latina, hlava církve je papež

východní - pravoslavná církev, řečtina, hlava je císař (césaropapismus) – patriarchát

Patriarchát

je založený na zemědělství - půda (feudum - propůjčená půda)

veškerá půda patří panovníkovi

propůjčuje ji šlechtě - leníkům, oni mají za to vojenskou povinnost a daňovou povinnost (odvádění daně)

šlechta ji dál propůjčuje poddaným - další leníci

vazal - ten, kdo má půjčenou půdu

Složení obyvatelstva

šlechta - privilegovaná vrstva, později urození, dokázali si udržet majetek a postavení dědičně

dělení šlechty na 3 skupiny

vyšší šlechta - panstvo, páni
nižší šlechta - zemané, venkovská šlechta, za sídlo měli tvrz
rytíři - museli mít základní finance na koně, meč, výzbroj a museli se nějak vyznamenat, pasování na rytíře - připnutí meče k pasu, museli se chovat uctivě k dámám, být odvážní, chrabří

poddaní - neprivilegovaná vrstva, ze začátku jen na venkově, potom i ve městech

svobodní - samostatná obživa, odvádění daní, do jisté míry svobodní
nesvobodní - museli platit daně šlechtě za pronájem půdy, králi a církvi desátky

pokud nebyl poddaný schopen platit daně, stal se nevolníkem

nevolník - spadal pod pána, který rozhodoval o životě a smrti nevolníka, provdání, děti do školy

nevolníci souviseli s půdou (často byli s půdou prodáni)

pacht - půda, kterou majitel, šlechtic, udělil za patřičný pronájem svému poddanému dědičně

vždy pevně vázán na osobu která půdu pronajímá, i na osobu která si půdu pronajímala

ve středověku se 90% obyvatel zabývalo zemědělstvím

dvojpolní systém - jedna polovina se osela, druhá až po roce -odpočívala a neztrácela tolik živin

obiloviny sázené na jaře - jař, na podzim - ozimy

Boj o investituru

investio - oblékati se (slavnosti biskupského roucha - jmenování biskupa)

do roku 1073 jmenoval biskupy panovník

v roce 1073 se stal papežem Řehoř VII. (bylo opatem v Clunyjském klášteře) - Řehoř oznámil císaři, že si své biskupy bude jmenovat dál sám

sinoda – sněm biskupů, biskupové podporovali Jindřicha IV., protože jim dal pozemky

papež našel spojence mezi šlechtou - šlechta se vzbouřila a Jindřich musel prosit papeže o odpuštění (bosý stál tři dny ve sněhu, než ho papež přijal)

mezitím šlechta zvolila nového krále (syna Jindřicha IV. Jindřich V.), ale Jindřich IV. si znovu dobyl královské místo, sesadil papeže Řehoře a dosadil na papežskou stolici papeže Klimenta (Kliment ho pak jmenoval císařem)

Konkordát Wormský

1122 - smlouva církve a státu o následné investituře

byla podepsána ve Wormsu v Německu

měla 2 části

církevní – volba biskupa je záležitostí papeže, v praxi panovník papeži navrhl kandidáty a papež se pak rozhodnul, papež předával duchovnímu symboly duchovní moci – berlu, mitru a prsten
světská část – panovník předával žezlo – symbol světských statků, biskup dostal léno (jeho závazky vůči panovníkovi nebyli vojenské, panovník chtěl pouze jeho podporu)

Křížové výpravy

kruciáty

vyhlašoval je papež s dobrým úmyslem získat zpět Svatou zemi

pokřesťanšťování území – boj s kacíři (nejen v Palestině)

Výpravy do Palestiny

výprav bylo celkem 9 (7 a 2 neoficiální)

v roce A.D. 1095 vyhlásil na koncilu papež Urban II. 1. křížovou výpravu proti seldžuckým Turkům, kteří křesťanským poutníkům znemožňovali přístup ke svatým místům

do této doby ovládali Palestinu Arabové, kteří byli mírní a nechávali poutníky putovat, kam chtěli

pak přišli Turkové, kteří přepadali a vraždili křesťanské poutníky

když Turkové ohrozili už i Byzantskou říši, tak se císař obrátil k papeži s prosbou o pomoc - ten vyhlásil koncil a poté i křížovou výpravu

šlo o dobytí Jerusaléma

Neoficiální křížová výprava

A.D. 1095
lidé získali motivaci v odpuštění hříchů
zvedla se obrovská vlna těch nejchudších lidí, kteří se bez jakékoli organizace vrhali do Svaté země, kde už po cestě přepadali, loupili, drancovali a vraždili
papež se od této výpravy distancoval a chtěl novou výpravu s vedením, pořádným výcvikem a složeným slibem

Křížová výprava 1096
- v čele stáli významní evropští šlechticové
- roku 1099 dobyt Jeruzalém - vznik Jeruzalémského království (až do roku 1187)
- další „státy“ založené křižáky - hrabství Edessa, Antiochea, Tripolis
- lidé, kteří tam přišli, vůbec neočekávali tak špatné podmínky pro život a hrabství byla neustále ohrožována Turky - stálá vojenská pohotovost
Křížová výprava 1147 – 1149
- v roce 1147 bylo Turky dobyto Edesské hrabství (důvod 2. křížové výpravy)
- měla císařské vedení - v čele císař Konrád III., francouzský král Ludvík VII. a český kníže (posléze český král) Vladislav II., který se dostal pouze do Sýrie a za účast byl povýšen na krále
- cíl výpravy - dobýt Damašek - nepodařilo se
- 1187 největší bitva u Hattina - turecký sultán Saladin porazil křižáky
- 1187 byl dobyt Jeruzalém
Křížová výprava 1189-1192
- nejvýznamnější spolu s první
- excelentní vedení - německý císař Friedrich I. Barbarossa, král Filip II., anglický král Richard Lvi Srdce (doba Robina Hooda)
- dobyli strategickou pevnost Akkon (tím se křižáci dostali velmi blízko Jeruzalému, ale dál se nedostali), na zpáteční cestě dobyt Kypr
- křižáci uzavřeli se Saladinem dohodu; příměří, které umožňovalo poutníků klidnou návštěvu Jeruzaléma
Křížová výprava 1202 - 1204
- vedena z obchodních důvodů
- v čele stál benátský kníže Enrico Dandolo, který byl ziskuchtivý a obvinil dosavadního partnera (byzantského císaře) za neúčast ve výpravách - rozhodl se zneužít výpravu a dobýt Byzancii
- proti papežově vůli vtrhl do Byzancie a roku 1204 dobyl Cařihrad a část Balkánu - vznik Latinského císařství (na 57 let)
- v roce 1261 byl zpět dobyt Cařihrad a znovu se obnovila Byzantská říše
Neoficiální křížová výprava - dětská 1212
- není o ní moc známo, myšlenka - děti nehřeší, nejsou zatíženy hříchy - povedou si v boji lépe
- většina lidí se od ní distancovala
- děti, které se výpravy zúčastnily, byly z oblasti Porýní
  1. proud této výpravy začal desetiletý pasáček Štěpán, který měl prý vidění
  2. proud vedl kluk Mikuláš
- část dětí zemřela po cestě, ty další byly zneužívány a prodány do otroctví
Křížová výprava 1215-1229
- skupina křižáků se vylodila v pevnosti Akkon, kde se rozhodli nepokračovat na Jeruzalém, nýbrž se obrátili na Egypt a v roce 1219 dobyli významnou osadu Damiettu
- v letech 1228-1229 se konalo diplomatické jednání mezi Friedrichem II. a tureckým sultánem, jejímž výsledkem bylo vyměnění Damietty za Jeruzalém, Betlém a Nazaret - druhé Jeruzalémské království (znovudobyto v roce 1244)
Křížová výprava 1248-1254
- vůdcem byl francouzský král Ludvík IX., který byl v průběhu výpravy zajat a teprve až za tučné výkupné byl Turky propuštěn
- pokus o znovudobytí Jeruzaléma (před čtyřmi lety byl Jeruzalém dobyt Turky)
Křížová výprava 1270-1272
- vůdci - znovu francouzský král Ludvík IX. a anglický král Eduard I.
- dopadla velice špatně - Ludvík zemřel na mor a Eduard se domů vrátil se značně zdecimovaným vojskem
- v roce 1291 byla dobyta pevnost Akkon Turky - definitivní konec s Křížovými výpravami

Hospodářské důsledky výprav

evropané se seznámili s novými plodinami (citrusy, bavlna, cukrová třtina, rýže, mák, špenát, koření – pikantní vaření)

naučili se vyrábět sklo, luxusní látky (hedvábí, samet, koberce), zavlažování polí

dovezli si luxusní věci jako spodní prádlo, nebesa nad postelí

nové poznatky z oblasti medicíny a matematiky, poznání islámu

Svatá říše římská

nepodařilo se jí překonat její roztříštěnost

autoritu krále respektovali pouze německy mluvící země, S Itálie byla podřízena pouze formálně - konflikty

Friedrich I. Barbarossa

rudovous (1152-1190)- pocházel ze Štaufské (po otci) a Welfské dynastie (po matce)

podnikl šest výprav do Itálie , kde nebyl moc úspěšný

v roce 1158 dobyl Milano, při čemž mu pomáhal český kníže Vladislav II. (za odměnu dostal královský titul, měl za manželku Juditu – Juditin most)

byl silným králem, který chtěl hodně zasahovat do vnitřní politiky českého státu (odtrhl od něj Moravu a učinil z něho markrabství Moravské - Morava měla vlastního panovníka)

po jeho smrti se markrabství zařadilo zpátky do Českých zemí, ale označení zůstalo - Morava měla svého správce, který byl podřízen českému knížeti (posléze králi)

zemřel při křížové výpravě, když se utopil v řece Salef v Palestině

Jindřich VI.

1190-1197, Barbarossův syn

podařilo se mu rozšířit území o Sicílii, díky sňatku se sicilskou následovnicí trůnu princeznou Konstancí - Sicilský král

Friedrich II

syn Jindřicha VI. se stal králem jako dvouletý

po smrti Jindřicha VI. boje o trůn mezi Filipem Švábským (Štauf) a Otou Brunšvickým (Welf)

boje trvaly 10 let (do smrti Filipa Švábského)

na trůn se tedy dostal Ota Brunšvický (vládl několik let, pak ho papež prohlásil za kacíře a sesadil ho)

na trůn se podruhé dostal Fridrich II. - v roce 1212 dostává Přemysl Otakar I. od něho za pomoc Zlatou Bulu Sicilskou, která zajišťuje pro Přemyslovce dědičný královský titul

byl jeden z nejvzdělanějších panovníků tehdejší doby

byl literárně činný a byl považován za vzor křesťanského panovníka

celý život žil ve velkém přepychu (inspirace Araby – Palermský palác), hlavní sídlo v Palermu

1220 byl v Palermu korunován na císaře

díky znovuzískání Jeruzaléma byla Svatá říše římská více respektována

po jeho smrti nastalo dvacetileté bezvládí

Rudolf Habsburský

od 13. století byl císař Svaté říše římské volen sedmi kurfiřty

4 světští kurfiřti - vévoda Saský, markrabě Braniborský, falckrabě Rýnský a český král

3 církevní kurfiřti - arcibiskup Kolínský, Mohučský a Trevírský

v roce 1273 byl zvolen panovník z tehdy bezvýznamného rodu Habsburků - Rudolf Habsburský

Středověká Anglie

od konce 11. století obývali francouzští Normané Britské ostrovy, Normandii, Bretaň a Anjou - posléze splynuli s Angličany

Jindřich II. Patagenet

Roku 1154 nastupuje v Anglii rod Platagenetů

Jindřich II. Platagenet> (1154-1189) se oženil s Eleonorou Akvitánskou a tím získal celou Z polovinu Francie - Francie ztratila přístup k moři

Richard I. Lví Srdce

syn Jindřicha II.

byl to velký válečník (účast na 3. křížové výpravě)

dva roky vězněn v Německu, aby si Francouzi mohl znovu vydobýt své území zabrané Anglií - pak byl v Anglii, ale znovu musel do Evropy do bojů

za nepřítomnosti Richarda I. ho zastupoval jeho bratr Jan Bezzemek za jehož vlády získala převahu šlechta, která si diktovala podmínky a Jana zcela ovládala - Richard se to po svém návratu snažil napravit, ale dřív než to dal všechno do pořádku, zemřel

Jan Bezzemek

šlechta si vymohla listinu „Magna Charta Liberatum“ (Velká listina svobod) - 1215

král se zavázal, že o všech důležitých věcech nebude rozhodovat sám, ale s barony (vysoce postavení šlechticové - bylo jich 25)

shromáždění - „velká rada“ (základy budoucího parlamentu), byli zde světští i církevní představitelé

Středověká Francie

Filip II. August

1180-1223
velký protivník anglického krále Jana Bezzemka
ovládl prakticky celou Francii a získal i původní anglické državy ve Francii (sjednotil Francii)

Ludvík IX. Svatý

Jerusalem, Jerusalem

Filip IV. Sličný

likvidátor řádu Templářů (byli moc bohatí, na pátek 13.)
donutil papeže Klementa V., aby přesídlil z Říma do Avignonu - Avignongské zajetí papežů (1309-1378) – v Římě si však dál volili papeže - počátky vzdoropapežství

Itálie ve středověku

nejednotná, rozdrobená země

Sicíle ovládána aragonskými králi, Neapolsko francouzskými Anjouovci, střed – papežský stát

Vznik městských republik

samostatná města, nadvláda bohatého patriarchátu

vladař signore – signorie (rodově dědičné)

boje mezi sebou o moc (moc císaře Svaté říše římské uznávána jen formálně)

spory uvnitř města mezi patriarchátem, podnikateli a lidem, dělníky

rod Este ve Ferraře od roku 1264

Benátky a Janov

bohatství z křížových výprav (přepravovali vojáky do Palestiny)

obchod se vzácným zbožím: drahé látky a hedvábí, koberce, koření, léčiva, barviva, voňavky, šperky, otroci

obchod s italským zbožím do Evropy - janovské hedvábí, zlaté nitě do brokátů, benátské sklo, ozdoby z kovu, dřevo, mýdlo)

Miláno

u moci rod Sforzů od 1450 a rod Viscontiů od 1277

výroba zbraní a suken

Florencie

barevná sukna

peněžnictví – bankovní centrum (půjčky na úrok, podnikatelské společnosti)

počátky manufaktur s námezdní prací (místo cechovního hospodářství)

1378 povstání ciompi (česačů bavlny) a řemeslníků proti zaměstnavatelům, neúspěch (předtím byl mor, nízké mzdy)

rod Medicejů - využili neklidu ve Florencii a ujali se vlády roku 1434

Cosimo Medici – neomezená vláda (byl velmi bohatý)

podpora obchodu a umění, péče o výstavbu města

byl krutý - policejní dozor

Papežský stát

střed Itálie, okolo Říma (s tím souvisí křesťanská tradice)

vliv papeže v západní Evropě, vláda nad Latinem = základ církevního státu jako dědictví sv. Petra

církev bohatla na odpustkách, darech, svatokupectví

majetek církev je nezcizitelný

papežský dvůr ovládal celou církevní organizaci

počátkem 14.století dochází k papež ve Francii prohrál boj o investituru - nezávislost státní moci na církvi

Stoletá válka

1337-1453

válka mezi Anglií a Francií

causus belli - roku 1328 vymřel ve Francii rod Kapetovců (poslední z nich byl král Karel IV.)

po nich nastoupil rod Valois (Filip VI.) - to zpochybnil anglický král Eduard III., který si dělal také nárok na francouzský trůn, protože byl po matce Kapetovec

pravá příčina války › konkrétně šlo o bohatá flanderská města, která zpracovávala anglickou vlnu, za což měl francouzský král výnos, zájem Anglie o hrabství Flander a o JZ anglická léna ve Francii (dovoz soli a vína do Anglie)

1. Etapa

1337-1360

Anglie potopila francouzské obchodní lodě a ovládla přístav Calais na severu Francie

plenění severofrancouzských měst Caen a Calais

1346 – bitva u Kresčaku vítězná bitva Eduarda III. - zemřel zde český král Jan Lucemburský a Francie byla poražena

méně početné anglické vojsko porazilo francouzské rytíře (žoldnéřské oddíly lučištníků), francouzské vojsko bylo početnější, ale bylo neuspořádané, sebevědomé a těžko ovladatelné

1356 další porážka Francie v bitvě u Poitiers

1360 – válčící strany podepsaly mír u Brétigny - Anglie získala severní oblast Francie, anglický král už nebyl francouzským leníkem

2. Etapa

1360-1374

Karel V. reorganisoval armádu, změna taktiky (místo velkých bitev drobné výpady z opevněných hradů a měst) - dobyta většina ztracených území

v roce 1374 vypukl veliký mor a válka musela být na dlouhých 41 let přerušena

3.Etapa

1415-1453

oslabení Francie díky vnitřním bojům za nezletilého a duševně nemocného krále Karla VI.

1415 – bitva u Azincourtu, kde Anglie vyhrála (král Jindřich V. z rodu Lancesterů) - plenění S a SZ Francie, dobyta Paříž

Johanka z Arku - postavila se do čela francouzské armády, Angličané odražení od města Orleans (1429)

lidový odpor Francouzů vůči Angličanům

1429 – slavnostní korunovace krále Karla VII. v Remeši (Johanka mu k tomu významně pomohla)

1430 byla Jana Angličany zajata, 1431 v Rouenu upálena jako čarodějnice

Angličané se stáhli a vrátili skoro všechna flanderská města (kromě Calais) Francii

1453 – bitva u Castillonu - Francie vyhrála (díky kvalitnímu lukostřelectvu)

Vliv Stoleté války na život v Anglii

nákladné udržování vojsk - růst daní

od roku 1348 morové epidemie (epidemie dýmějového moru - černá smrt – vysoké horečky, úmrtí do čtyř dnů)

v Anglii zabírání opuštěné půdy šlechtici - pastviny pro ovce - vlna na vývoz

nedostatek pracovních sil - nařízení o výši maximální mzdy (snaha zaměstnat všechny lidi)

John Wyclif - kritika bohatství a přepychu světského a duchovního panstva

John Ball - myšlenka rovnosti, zrušení poddanství a robot, posléze uvězněn

povstání Wata Tylera - 1381, bývalý voják, v čele nespokojených sedláků vtáhl do Londýna (zde jednání s Richardem II. o požadavcích lidu; ten je slíbil, ale nedodržel)

pálení panských sídel, dokladů o nevolnictví, pak byl Tyler zákeřně zavražděn, smrtí W. Tylera skončilo i povstání

po válce v Anglii boje o trůn - 1455-1485 – „válka dvou růží“ (Lancasteři - červená růže, Yorkové - bílá růže)

1458 Tudorovci, kteří byli na straně Lancasterů, uzavírají mír

po válce růží nastupuje na trůn rod Tudorovců, je klid a Anglie se stává jednou z evropských velmocí

Vliv Stoleté války na život ve Francii

průtahy vojsk - roznos nemocí a vymáhání potravy od vesničanů

povstání Jacquerie - 1358, dle nejobvyklejšího selského jména Jacques

v čele Vilém Caillete, po několika týdnech rozdrceno

povstání v Paříži 1358 - požadavek kontroly hospodářství generálními stavy, v čele Étienne Marcel

překonání následků války - dříve ve Francii, ve 2. Polovině 15. století hospodářské vzchopení a posílení politické moci za vlády Ludvíka XI.

Španělsko ve středověku

původně vizigótská říše na Pyrenejském poloostrově ovládnuta Araby (711 – 718)

vznik Andalusie, která je připojena k arabské říši

v 10. Století se Arabové (Mauři) osamostatnili - nezávislý Cordóbský chalífát (nejpokročilejší stát v Evropě, snášenlivost Arabů s křesťany a Židy)

Reconquista

boj za znovudobytí poloostrova křesťany

1031 rozpad jednotného arabského státu na emiráty - další boje

vznik menších křesťanských států, které dobývaly původní islámská území - Portugalsko (Z), Kastilie (střední Španělsko), Aragonie (V)

Kastilie

král Ferdinand I.

jeho syn Alfonso VI. - moudrý vládce i úspěšný bojovník, roku 1085 dobyl Toledo

dále pak útok na Andalusii proti Arabům a Berberům (byli velice bojovní, měli pomoc ze Severní Afriky)

nesnášenliví Berbeři však pronásledovali i Maury › útěk do Toleda, kde byla svoboda vyznání, zde studium starověké i arabské kultury (spisů Avicenny, Averroese)

Rodrigo Díaz de Vívar (Cid) - kastilský rytíř, účast v reconquistě

původně bojoval na straně Alfonsa VI., pak vyhoštěn a byl ve službách muslimského Zaragozy, u něhož bojoval proti Berberům

pro krále Alfonsa VI. vybojoval úrodnou Valencii, „Píseň o Cidovi“

1212 bitva u Las Navas de Tolosa - vítězný postup proti Arabům

na konci 13. Století ovládali Arabové jen emirát Granadu

1492 dobyta Granada - konec reconquisty

pád maurského panství, pronásledování nevěřících (inkvizice)

Vznik Španělska

obava ze selských válek

spojení Kastilie a Aragonie - sňatek Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského v roce 1469

1479 vznik jednotné národní monarchie (personální unie, společná vláda v obou královstvích)

církev jako opora jednotné monarchie, boje s Maury ve jménu křesťanství, inkvizice - podezírání, pronásledování a vyhánění Arabů a Židů

majetek připadl z 1/3 církvi, zbytek králi - hospodářský a kulturní úpadek země

přerušeny obchodní styky s arabskou oblastí, přesun centra Evropy do Nizozemí a Anglie

Kyjevská Rus

mezi Vislou a Dněprem kudy vedla cesta Iz Varjag v Greki (od varjagů do Řecka) - od Baltského moře do Cařihradu

Kníže Rurik

862 převzal vládu nad Novgorodem kníže Rurik – Viking - Rurikovci

Oleg

882 Kyjev dobyt Olegem (nástupce Rurika) - založení státu Kyjevská Rus

907 a 911 Olegovo tažení do Cařihradu (2000 lodí) - vynucen mír a uznání od Byzantské říše

Kníže Vladimír I. Svjatoslavovič

980-1015 - za jeho vlády rozkvět říše, počátky feudalismu

vzal si sestru Basileose I. v roce 988 (byzantská princezna Anna)

roku 988 přijal křest a ustanovil křesťanství státním náboženstvím (východním)

započal christianizaci ruského území

získána prestiž území, bohoslužby ve slovanštině

Jaroslav Moudrý

1019-1054

vrchol rozkvětu, upevnění moci (vydal nejstarší ruský zákoník)

výstavba Kyjeva, kláštery – Pečerský (rozvoj písemnictví, kultury a překlady spisů)

1051 ustavena metropolita ruské církve bez souhlasu byzantského patriarchy

po smrti Jaroslava boje o vládu

písemnictví – Byliny, Nestor – Pověst dávných věků, Slovo o pluku Igorově, zákoník Ruská pravda

Vladimír II. Monomach

1113-1125 - dokázal čelit nájezdům Tatarů

jeden z nejvzdělanějších panovníků Evropy

po jeho smrti rozpad na přibližně 250 knížectví, z nichž byla tato 3 nejvýznamnější:

novgorodské vladimirsko-suzdalské
knížectví novogrodské
knížectví haličsko-volyňské

Zlatá horda

1223 bitva na řece Kalce u Azovského moře - Rusové poraženi Tatary

1240 Kyjev obležen a zničen - vznik Zlaté hordy (tataři)

rozprostírala ve stepích od řeky Dněstru po řeku Jenisej

hlavní středisko - Povolží

potvrzovala vládu všech knížat a vybírala od nich vysoké daně

postupně padala všechna knížectví kromě Novgorodského (povoleny od Chána - jarlyk - povolovací listina)

od poloviny 14. Století nejvýznamnější knížectví Moskevské

Dmitrij Donský – vybudoval v Moskvě kamenný Kreml

spojil ruská vojska proti Tatarům a porazil je 1380 na Kulikovském poli, ale pak Tataři Moskvu dobyli a zpustošili

15. století - Ivan III. - postupně sjednocoval pod svou nadvládu ruská knížectví, přinutil chána Zlaté hordy ke stažení vojsk z ruských oblastí

po Mongolech nadvláda polských a litevských knížat

Novgorod - obrana pod knížetem Alexandrem Něvským – porazil Švédy (později prohlášen za svatého)

1240 vítězství nad Švédy na řece Něvě

boj s křižáky – „ledová“ bitva na Čudském jezeře roku 1242

nové sjednocení ruského knížectví později z iniciativy Moskvy

Kultura

byliny - ústní podání (později sepsány) příběhů o bohatýrech, o boji s nepřáteli vyjadřující lásku k rodné zemi (Ilja Muromec)

kronika Pověst dávných let - sestavena roku 1100 podle starších zápisků kyjevského mnicha Nestora (nejstarší kronika východních Slovanů)

Slovo o pluku Igorově - lyrickoepické veršované dílo o bojích knížete Igora s kočovníky

Ruská pravda - ruský zákoník asi z roku 1060

písmo cyrilice (později se z ní vyvinula azbuka)

překlady řeckých autorů

Rusko ve středověku

v 16. století vládl v Rusku Ivan IV. Hrozný

1533-1584

samoděržaví, bojaři (opričnina)

připojil rozsáhlé území v povodí Volhy

chtěl ovládnout Balt – boje s Polskem a Švédskem, ale nepodařilo se

získal titul car

vydal zákoník Suděbník (1550)

Polsko-litevský stát

ve druhé polovině 14. století se Polsko skládalo ze tří historických celků - Malopolska (Krakov), Velkopolska (Poznaň) a Mazovska (Varšava)

poslední z Piastovců Kazimír III. Veliký - podporoval městskou kolonizaci, zřídil v Krakově univerzitu

na konci 14. století nastupuje na trůn rod Jagellonců › kníže Jagello: po většinu života pohanem, ale protože přijetí křtu bylo podmínkou jeho korunovace na polského krále, přijal roku 1386 křest a jméno Vladislav Jagellonský

Vladislav Jagellonský - byl z Litvy, vytvoření Polsko-litevského státu jako většího celku proti řádu Německých rytířů

zahájil rozsáhlou christianizaci Litvy

rozšířil území až k Černému moři

1410 porazil vojska řádu Německých rytířů v bitvě u Grunwaldu v Pobaltí (pomoc Jana Žižky), k Baltskému moři se mu však probojovat nepodařilo

uspěl až jeho syn Kazimír IV., který s řádem Německých rytířů uzavřel 1466 mír a dostal území při ústí řeky Visly do Baltského moře