Filosofie

Filosofie

Ontologie

• marxismus - něco hmotného, odpovědi hledají například podle živlů
• atomisté

• duchovní základ jako princip světa
• objektivní idealismus - Platon
• subjektivní idealismus - Berkeley (jediná realita je obsah našeho vědomí)

Gnoseologie

Filosofická antropologie

1. Co mohu poznat? (gnozeologie)
2. Co mám dělat? (etika)
3. V co mohu doufat? (teologie, náboženství)

Logika

Etika

Estetika

Filosofická teologie

Předsokratovská filosofie

Milétská škola

• arché je apeiron - něco, co nemá hranici (peras), je principem světa, za hranicí smyslově postižitelného

• všestranná osobnost – vědec, politik, mořeplavec
• předpověděl zatmění slunce, měřil výšku pyramid
• arché je voda - vše z ní vzniká
• když hleděl na hvězdy, tak spadl do studny, Thrácká děvečka mu pak vyčetla, jak může vykládat druhým o vesmíru, když neumí chodit ani po Zemi

• arché je vzduch - jiné principy zhušťováním a ředěním

Hérakleitos z Efesu

1. učení o změně, zdrojem je napětí mezi protiklady - (Hegel, marxismus)
2. umění vést rozhovor (Sokrates)

Pythagorejci

• matematik, filozof, astronom
• Antos efa - vše schvaloval

Elejská škola

• nejprve byl rapsódem (potulný pěvec)
• kritik antropomorfismu
• antropomorfismus - bohové mají lidskou podobu
• kritik polyteismu (monohobožství)
• panteista (vše je bůh)

• 2 druhy poznání - rozumové (dosažení pravdy) a smyslové (pravé vědění)
• smysly nás klamou, nebytí není a nemůže být, neexistuje žádná změna, žádný vývoj, pohyb neexistuje
• zánik - přechod z bytí do nebytí (a to neexistuje) - není to možné
• vznik - přechod z nebytí do bytí - není to možné - není vznik ani zánik
• pokrok v ontologii – podstatou světa je bytí

• snažil se dokázat myšlenky Parmenida, dokazoval neexistenci pohybu pohybu
• Zenónovy aporie - myšlenkové paradoxy, důkazy neexistence pohybu
• aporie letu šípu (rozdělení pohybu na nekonečno nehybných bodů), závody Achila a želvy (půlení cesty)

Atomisté

• zakladatel atomismu
• zákon kauzality - ani jedna věc nevznikne bez příčiny, vše vzniká z nějaké příčiny (lat. causa - důvod)
• determinista (nahodilost neexistuje, osudovost)

• bohatý, vzdělaný, dožil se 109 let
• podstatou světa jsou atomy - dále nedělitelné částice (řec. a tomos - ne dělitelný)
• Jsou věčné, nemění se a nepohybují se, nezanikají a nevznikají
• vznik a zánik věcí je způsoben shlukováním a rozdělováním atomů
• liší se velikostí a hmotností, nedají se pozorovat
• pluralista
• i lidská duše je z atomu

Sofisté

Protagoras

Gorgias

1. nic není
2. je- li něco, člověk to nemůže poznat
3. lze- li to poznat, nejde to dále sdělit

Sokrates

1. negativní - destruktivní, předstírá, že přijímá stanoviska druhého (ironie), nutí druhého dále zdůvodňovat svá stanoviska, vytváření dalších definicí
   chce dosáhnout rozporu v argumentech druhého člověka - cílem je přesvědčit druhého - Vím, že nic nevím., uvědomění si vlastní nevědomosti
2. konstruktivní - pozitivní (maieutivní - porodní), cílem je pomoc druhému k poznání a závěru, přiblížení k pravdě

• Sokratés chtěl vzdělání a poznání pro všechny (narozdíl od Sofistů, Sokrates věřil v objektivitu)
• Etický intelektualismus – aby se člověk choval dobře, musí vědět, co je dobré, pak se nechová jinak, předpoklad správného chování je znalost a poznání, pokud člověk zná dobro, nemůže konat zlo
• nejvyšší ctnost – člověk se řídí objektivními pravdami, péče o duši
• blaženost - eudaimonie (spokojenost duše, duchovní nad tělesno a smyslovost)
• eudaimonismus - cílem je dosažení blaženosti
• poznání sama sebe – cílem je sebepoznání, vnitřní hlas (daimonion - svědomí)
• podle Sokrata by stát měli řídit schopní lidé - aristokraté, Athéňané to vnímali jako názor, který stojí proti principům athénské demokracie
• byl obžalován za pobuřování mládeže, kritiky vlády a bezbožnosti, odsouzen k vypití bolehlavu (nevyužil možnost útěku - potvrdil tak svůj názor na respektování zákonů), Platon pak sepsal fiktivní soudní líčení Obrana Sokratova

Helénistická filosofie

Epikurejci

• rozum je největší majetek, kritérium dobra je radost
• za nejvyšší dobro považují duchovní slast (hedoné), slast je nejvyšší dobro
• slast je, když člověk necítí bolest v těle, ani neklid v duši, slast není rozkoš
• není to filosofie obžerství a nevázanosti, ale spíše rovnováhou mezi askezí a rozkoší
• člověk by měl žít tak, aby se člověk vyvaroval fyzické újmy a psychickým problémům

1. strach ze smrti - smrti se nemusíme bát, protože když jsme my, není smrt, a když je smrt, nejsme my
2. strach z bohů - člověk se nemusí obávat bohů, protože do už do života člověka nezasahují (deismus)
3. strach z bolesti - je-li utrpení silné, netrvá dlouho, trvá li dlouho, pak není silné

• žádostivost - bohatství, sláva - překážky klidu, Epikurejci hlásají - Žij skrytě
• strach a žádostivost jsou uragány duše
• Titus Lucretius Carus (báseň O přirozenosti věcí)

Stoikové

• návaznost na Aristotela, jsou to empiristé
• rétorika - monologické umění
• dialektika - umění vést dialogy
• zabývali se také paradoxy - paradox lháře (Lžu - buď skutečně lžu, ale tak mluvím pravdu, nebo mluvím pravdu ale pak je nepravdivé, že lžu)

• ontologie - bytí a světové zákony, reálná jsoucna materiální (smysly vnímané)
• abstrakce - reálná sféra (hmotná), Boha chápou materialisticky - označují ho jako pneuma (oheň a vzduch)
• anteisté – pneuma vším proniká
• idealismus - pneuma vše oduševňuje - svět je jako rozumový a oduševnělý celek
• vše, co se odehrává je dobré a odehrává se to účelně, rozumně a nutně
• deterministé - vývoj světa je předem dán, až fatalisté - osudovost

• musíme žít s souladu s přírodou, principem světa (ne tak extrémní jako cynikové)
• Ten, kdo chce, toho osud vede. Kdo se vzpírá, toho táhne.
• cílem je dosáhnutí stavu ataraxie - stav duševní vyrovnalosti
• překážky na cestě k ataraxii jsou afekty (vášně, pudy, touhy – máme je překonat apatií - osvobození od vášní)
• stoikové měli 2 sociální požadavky - spravedlnost a lásku – stejné pro všechny lidi (x cynikové - apatie je všude)
• řešili problematiku sebevraždy – odmítají ji v afektu, připouštějí promyšlenou a rozumovou (když to není vzepření se osudu)
• Seneca – působil na dvoře císaře Nerona, co napsal, nekoresponduje úplně s jeho životem, (byl velmi bohatý a žádostivý, zasebevraždil se)
• Marcus Aurelius - dílo Hovory k sobě (forma dialogu se sebou samým), zdrženlivý způsob života
• Epikleitos – propuštěný otrok, svoboda - mravní vlastnost, která je dostupná každému bez ohledu na jeho postavení (vnitřní svoboda)

Platón

1. Svět idejí - svět nadpřirozený – prvotní, nadřazený, smysly nepostižitelný, ideje jako pravzory jsoucen jsou nehmotné, neměnné, věcné a smysly nevnímatelné
2. Svět přirozený - svět kolem nás, něco odvozeného, druhotný svět, jsoucna jsou pouze napodobeniny pravzorů (druhotná, proměnlivá, konečná a smysly vnímatelná)

Platonův trojúhelník                 

• výklad poznání
• smysl neposkytuje hlubší poznání o podstatě jsoucen, pouze nižší poznání
• rozum poskytuje vyšší poznání, týká se idejí, jistota a stabilita
• rozumové poznání (rozpomínání duše – anamnéze na svět idejí) – racionální proces, proces rozpomínání
• tělo je vězení nebo hrob duše (soma séma), co bylo před narozením, bylo zapomenuto po spojení s tělem
• duše je ze světa idejí (byla tam před narozením, měla by tam být i po smrti)
• člověk se může rozpomínat, vyvolává to dialektika (ve smyslu umění vést rozhovor, otrok si např. vzpomíná na geometrické poučky pod vedením Sokrata
• nejvyšší idea je idea dobra

Aristoteles

• základní formy myšlení - pojem, soud, úsudek
• pojem
  • dobré pojmenování, poznání, samotný pojem odráží podstatu věci
  • znak společný, spojující X znak oddělující, rozlišující (člověk je živočich (společné se zvířaty), zárověň je tvor myslící (na rozdíl od zvířat), Ústava - je právní předpis (jako další vyhlášky), má nejvyšší právní moc)
  • kategorie
  • pojmy nejvyšší nadřazenosti (substance, kvalita, kvantita, vztah)
• soud
  • má hodnotící charakter (popis – tabule je zelená)
  • není to pojem, ale není to ani konečný výsledek (úsudek) - (Tabule je zelená (subjekt - tabule, predikát - zelená)
• úsudek
  • zahrnuje více soudů, vyvození závěru z předpokladů - učení o sylogismu - (Všichni lidé jsou smrtelní. Sokrates je člověk. -> Sokrates je smrtelný.)

• přírodovědné spisy - O Duši (považován za zakladatele psychologie), základy botaniky, zoologie
• pojetí vesmíru - jako první naznačuje geocentrické uspořádání
• pojetí duše - biologické pojetí, duši rozděluje na různé stupně s určitými vlastnostmi
  1. Rostlinná duše - vegetativní - rostliny (funkce - příjem potravy, růst, rozmnožování)
  2. Smyslová duše - živočišná - živočichové (funkce - smyslové poznání, pohyb)
  3. Rozumová duše - jen člověk (myšlení)
• vyšší stupeň obsahuje i stupeň nižší

• jeho vlastní filozofie - vše, co překračuje smyslovou zkušenost
• Aristoteles vytýkal Platónovi odtržení podstaty věci od věci samotné a komplikovanost idejí (světa)
• co bylo u Platóna odtrženo, tvoří u Aristotela jednotu duchovního principu (forma) s hmotným principem (látka)
• hylemorfismus - učení o látce a formě
• látka - první substrát každé věci, neurčená určitelnost
• obsahuje možnost (potenci) od negativního určení dospět k uskutečnění, potřebuje formu (forma látku vymezí, ohraničí), přechod od možnosti k uskutečnění dochází změnou, vznikem, zánikem (pohyb)
• Aristoteles je dualista – není ani materialista, ani idealista (stejná váha formy i látky)
• poznání Aristotela a Platóna – pravé vědění s věděním obecným (P: svět idejí, A: ve věcech)
• pohyb – je věčný, Aristoteles uvádí 6 forem pohybu (vznik a zánik, růst a zmenšování, kvalitativní přeměna, prostorové přemístění), existuje tolik pohybů, kolik je jsoucen
• změny mají 4 druhy příčin - materiální (materiál, barva), formální (tvar), působící (někdo to vyrobil), účelová
• Čistá forma - forma všech forem, sama nemá příčinu v ničem jiném
• svět je věčný, ale omezený a konečný, řetězec jednotlivých příčin – nelze donekonečna hledat příčiny, musí existovat nějaká prapůvodní příčina (Bůh)

• zakladatel etického uvažování
• dílo - Etika Nikomachova
• cílem je dosažení blaženosti (eudamonia)
• eudamonie - největší dobro a blaženost, máme usilovat o dosažení tohto stavu, můžeme ho dosáhnout tvořivým a aktivním životem, zdůrazňuje rozumnost (žít podle rozumu je lidská přirozenost)
• Rozumnost je podstatná etická cnost, Aristoteles se opírá o zásadu zlatého středu - cnost je vždy mezi dvěma krajnostmi (extrémy) - statečnost je mezi zbabělostí a nerozvážností

• učení o společnosti
• dílo Politika (sbírka 158 ústav - analyzoval je), zakladatel komparativní politologie
• Člověk je zoon politicon (bytost společenská) – přirozené žít ve vztazích, ve společnosti, pro dobro celku, obce, ne pro dobro osamoceného jedince, ale ne negativně, zdůrazňoval, že člověk není schopen žít sám - společnost je jako živý organismus
• celek a jednotlivec (osamocený člověk nemá takovou hodnotu jako ve vztazích)
• organicismus - sympatie na straně celku, propojení státu a organismu
• Komparativní politika - srovnávací
• Dobré a špatné formy vlády:

  Dobrá forma vlády	Špatná forma vlády
  Monarchie	Tyranie (vláda jednoho)
  Aristokracie	Oligarchie (vláda bohatých)
  Pollitea	Demokracie (vláda davu)

• Aristoteles odmítl Platónovu sofokracii - silné střední vrstvy, kritika Platónova ideálního státu

Křesťanské filosofické myšlení

Období patristiky

• apologetika - 1.-2. století křesťanství, obhajoba křesťanství
• dogmatika - 3.-4. století - formulace základních dogmat víry
• systematika - 5. - 8. století - třídění a vytváření systému v církvi

Období scholastiky

• raná schoastika - 9.-12. století
• vrcholná scholastika - 13. století - Tomáš Akvinský
• pozdní scholastika - 14. - 15. století

Odlišnost antického a křesťanského duchovního postoje

Období patristiky

Svatý Augustin

1. ontologie
   • Bůh - největší bytí (je dokonalé, nezávislé, věčné), naopak jsoucna jsou nedokonalá, konečná a závislá
   • kreacionismus - Bůh stvořil svět z ničeho - ex nihilo
   • exemparismus - (exempla - vzory) - teologizace Platónovy teorie idejí - svět existuje věčně, ale pouze v mysli Boží v podobě idejí, vzorů, věcí (Bůh neustále řídí, zachovává a obnovuje svět)
2. gnozeologie
   • Bůh je nejvyšší pravda
   • úloha rozumu je potlačena, závislost na víře (Credo, ut inteligam - Věř, abys rozuměl)
   • snaha o poznání Boha (sebepoznáním), poznání jiných cílů je zbytečnost
   • iluminace - poznání je dílo Boží milosti (dostává se cestou nadpřirozeného osvícení)
   • světlo pravdy nacházíme uvnitř sebe (metoda introspekce) - cesta přiblížení se k Bohu
   • metoda introspekce - Sv.Augustin ji použil k překonání skepticismu
   • vše je zpochybnitelné, však to, že pochybujeme je jistota (jistota vlasní existence, myslím, tedy jsem - Cogito, ergo sum)
   • jistota Boha - nikdo z nás nechce být klamán druhými (máme v sobě touhu po pravdě od Boha)
3. etika
   • problematika svobodné vůle, v raných spisech kladl důraz na svobodu vůle, každý je zodpovědný za svá rozhodnutí
   • později používá termínu predestinace (předurčení) - je již dáno, kdo bude spasen, kdo je zatracen, nelze ovlivnit (učení balancuje na hraně učení katolické církve - musí být chápáno ve smyslu toho, že Bůh jako vševědoucí již ví, kdo bude spasen a kdo ne, také zdůrazňuje důležitost Boží milosti - sami se nespasíme, i kdybychom se rozkrájeli)
   • učení bylo později převzato a špatně vyloženo protestanty (Kalvín, Zwingli)
4. učení o společnosti
   • dílo O obci Boží - teorie o predestinaci
   • rozlišuje obec pozemskou (společenství je určeno k zániku, je to založené na sebelásce, společenství pro hříšníky - např. Římská říše) a obec Boží (láska k Bohu, určeno ke spasení, nedokonalý předobraz je církev, Augustin požaduje dominantní postavení víry ve státě - teokracii)

Období scholastiky

Radikální realisté

Nominalisté

Umírnění realisté

Anselm z Cantebury

Pierre Abelard

Wiliam Ockham

Albert Veliký

Tomáš Akvinský

1. důkaz z pohybu - každý pohyb má svého původce, na počátku všeho musel dát první impuls Bůh
2. důkaz z příčiny - vše má svoji příčinu, musí existovat příčina příčin, prapříčina - Bůh
3. důkaz z nahodilého a nutného - vše můžeme považovat za nahodilé, ale musí být nějaká nutnost, která tuto nahodilost způsobuje - Bůh
4. důkaz hierarchie dokonalosti - jsoucna mají různý stupeň dokonalosti, musí existovat něco nad nimi, něco nejdokonalejšího - Bůh
5. důkaz teleologický - (teleos - účel) - vše má svůj účel, musí existovat někdo, kdo určil tento účel - Bůh

Novotomismus

Filosofie renesance a humanismu

Mikuláš Koperník

Galileo Galilei

Giordano Bruno

Francis Bacon

omyl rodu lidského - omyly z lidské přirozenosti, ke kterým nás svádí lidská povaha jako taková (např. afekty)
• omyl jeskyně - týká se člověka jako jednotlivce (odlišná povaha a výchova), dodáváme slovům významy na základě naší osobní zkušenosti
• omyl tržiště - omyly v lidské komunikaci nebo setkávání (špatná volba slov)
• omyl divadla - jsme ovlivněni teoriemi, filosofiemi, které přetrvávají

Politická a právní filosofie

Niccolo Machiavelli

Thomas Hobbes

Thomas Moore

Thomasso Campanella

Porenesanční filosofické systémy

Racionalismus

René Descartes

• 1. Bůh je nekonečná substance (substance = to, co nepotřebuje nic jiného ke své existenci, existuje ze sebe sama)
• 2.ideje dvou substancí stvořené Bohem - res cogitans (věc myslící) a res extensa (věc rozlehlá - hmotný princip) - Descartes je proto považován za dualistu

Baruch Spinoza

Gottfried Wilhelm Leibniz

Empirismus

John Locke

1. gnozeologické názory
   • dílo Esej o lidském rozumu - člověk se narodí s prázdným vědomím - Tabula rasa
   • obsah vědomí pochází z vnitřní (prožívání) či vnější zkušenosti (věci kolem nás)
   • Nic není v rozumu, co nebylo dříve ve smyslech
2. politologie
   • dílo Dvě pojednání o vládě - teorie přirozené smlouvy
   • přirozený stav - platí přirozené právo - každý má právo na život, svobodu, majetek
   • teorie ochrany lidských práv - člověku náleží jeho základní práva z důvodu lidství, stát není dárcem těchto práv, ale jejich ochráncem
   • optimální vláda - konstituční monarchie
3. pedagogika
   • zdůraznění role výchovy, kritizoval nějkteré předměty - výuka válek a konfliktů v historii vytváří dojem přirozenosti

David Hume

George Berkley

Francouzské osvícenství

Charles Louis Montesquieu

Jean Jacques Rosseau

Voltaire

Německé osvícenství

Immanuel Kant

• Co mohu poznat? (gnozeologická otázka)
• Co mohu dělat? (etika)
• V co mám doufat? (teologická otázka)

• Předkritické období - zabývá se vznikem vesmíru a planet, (Kant-Laplassova teorie vzniku vesmíru)
• Kritické období - díla Kritika čistého rozumu, Kritika praktického rozumu (o etice), Kritika soudnosti - nepříjímá věci dogmaticky, hledá vlastní cestu
• Pokritické období - věnuje se náboženství, právu, mravnosti

• syntetické aposteriorní - vypovídané o subjektu je ze smyslové zkušenosti, neplatí všeobecně a nutně, např. Tato koule je červená. Tričko je pruhované. Sešit je popsaný.
• syntetické apriorní - syntézu vykonává náš rozum, jsou všeobecné a nutné, např. v matematice - 125+150=275, v geometrii - Úsečka je nejkratší spojnice mezi dvěma body., v přírodovědě - Každá změna má svoji příčinu

Filosofie 19. století

Georg Wilhelm Friedrich Hegel

Filosofické směry 19. století

Scientistní směry

Positivismus

• zakladatel positivismu
• dílo Kurs positivní psychologie
• zákon tří stádií - vývoj lidského myšlení prochází třemi fázemi: 1.lidské myšlení jednotlivce, 2.lidské myšlení v oboru a 3.lidské myšlení lidstva jako celku
• zabýval se tím, co je potvrditelné rozumem - je kritickým k metafyzice, ontologii a náboženství
• navazuje na Davida Huma a Ockhama
• myšlení prochází třemi stádii
  1. teologické (nedokonalé pojetí - animismus)
  2. metafyzické (abstraktní pojmy, ptá se na příčinu a podstatu, jsou to spekulace)
  3. positivní (člověk se nezabývá nepoznatelným, ale ověřitelným)

Marxismus

• německý ekonom, filosof, sociolog, jeden z největších sociologů všech dob
• nedomníval se, že rozvíjí sociologii, svoji teorii nazýval historickým materialismem a považoval ho za komplexní společenskou vědu nasvázanou hranicemi jednotlivých společenskovědních oborů
• ateista a materialista (materiální podmínky určují duchovní stránku společnosti)
• základem společnosti je výrobní způsob, který je tvořen výrobními silami a výrobními vztahy (výrobní síly = lidé a výrobní prostředky - stroje, nářadí, materiály, suroviny, výrobní vztahy = organizace výrobních sil, uspořádání výroby)
• vše duchovní (vědní obory, právo, morálka, filosofie, náboženství, umění) tvoří tzv. nadstavbu společnosti, která je závislá a odvozená od povahy výrobních vztahů
• všechny dosavadní typy společností (vyjma pravěké) byly založené na boji mezi třídami (docházelo k boji mezi vykořisťovateli a vykořisťovanými - mezi otrokem a otrokářem, nevolníkem a feudálem, dělníkem a kapitalistou)
• postavení člověka ve společnosti určuje vlastnictví výrobních prostředků - jedinec buď musí prodávat svoji pracovní sílu na trhu (je vykořisťován) a nnebo si kupuje sílu jiných (vykořisťuje je )
• kritizuje nerovnost, ta má být odstraněna revolucí (dělnická třída má svrhnout kapitalistickou třídu), nejdříve má být nastolen socialismus jako předstupeň komunismu a poté pravý komunismus jako beztřídní společnost
• optimistické pojetí vývoje společnosti - svět se vyvíjí ke stále dokonalejším formacím - k beztřídní společnosti
• přivlastňování nezaplacené práce je základní formou kapitalistického výrobního způsobu a z něho plynoucího vykořisťování dělníka

Iracionistické směry

Arthur Schopenauer

Friedrich Nietzsche

1. Nietzsche je antimoralista - Židé převrátili morálku pánů a otroků, soucit je nemoc lidstva
2. antifeminista - emancipace žen signalizuje úpadek společnosti
3. antisocialista - socialistický ideál znamená zvrhnutí člověka ve zvíře, podstatou všeho života je vykořisťování, přemáhání slabších, podrobování
4. antidemokratista - morálka stádní zvěře
5. antiintelektualista - vědomí, rozum, intelekt je pouze služebník vůle
6. antipesimista - pesimismus je slabost člověka, kritika Sokrata (pokora, "Vím že nic nevím")
7. atikřesťan - křesťané nenávidí panství, vznešenost, smysly a radost, přirozené hodnoty

Novodobá filosofie

Objevy, které ovlivnily filosofii 20. století

Rozdělení novodobé filosofie

1. Směry navazující na pozitivismus - odpor k metafyzice, řeší problematiku poznání (novopozitivismus, pragmatismus, filosofie jazyka, kritický racionalismus)
2. Směry fenomenologicky orientované - fenomenologie, existencionalismus, hermeneutika (Hermés - posel bohů, směr usilující o hledání metod k porozumění světu, člověku)
3. Směry orientované ontologicky - nová metafyzika
4. Směry usilující o vytvoření univerzálního systému - marxismus, novotomismus
5. Směry antropologicky orientované - středem pozornosti je člověk - exestionalismus, sociální psychoanalýza
6. Křesťanská filosofie - a)Katolické východisko - novotomismus, novoaugustinus, b)protestanské východisko - teologie krize
7. Směry zdůrazňující metodickou stránku filosofie - využití ve speciálních (společenských) vědách - novopozitivismus, hermeneutika, struktualismus (uplatnění v estetice, literární teorii, jazykovědě)
8. Filosofie posledních let - poststruktualismus a posmodernismus

Pragmatismus

Wiliam James

John Dewey

Existencialismus

Srovnání teistického a ateistického existencialismu

Karl Jaspers

Gabriel Marcel

Jean Paul Sartre

• člověk je bytost uvědomující si vlastní existenci - jde mu o naplnění života, dát životu smysl, hodnotu
• nevybíráme si kam se narodíme - jsme uvrženi do světa
• v každém okamžiku jsme v situaci rozhodování - nutnost volby
• svoboda - rozměr zátěže pro člověka, uvědomění si zodpovědnosti
• Člověk je odsouzen ke svobodě.

• náš život je absurdní, uvědomění si individuální osamocenosti (Camus - Cizinec), vědomí konečnosti (dát životu smysl je zbytečné), vědomí nahodilosti (to, co se stane, je dílem náhody, chybí jistota, logika, záchytný bod - absurdita)

• vědomí, že existence člověka je odlišná od existence věcí
• esence - podstata, člověk - nejprve je stvořen, a pak se utváří (je utvářen okolím), věc je nejprve vytvářena (v mysli, vytváří se její esence), až poté přichází existence věci

• druzí nás shledávají jinými, než jsme, láska znamená milovat sebe, věznit a omezovat druhého - Druzí, toť peklo.

Albert Camus

Fenomenologie

Edmund Husserl

Jan Patočka

Novotomismus

1. primát víry nad rozumem - víru nelze dokázat rozumem, protože ho přesahuje
2. primát teologie nad filosofií
3. dualistická koncepce bytí - Bůh, stvořitel je absolutní bytí, stvořená jsoucna jsou nedokonalá (odlišnost způsobu bytí)
4. o principu stvoření světa - ex nihilo - stvoření světa z ničeho
5. důkazy Boží existence - 5 cest racionálního zdůvodnění existence Boha jak je formuloval Tomáš Akvinský
6. hylemorfismus - učení o látce, tvaru a formě
7. o jednotě duše a těla - Bůh tvoří každou lidskou duši individuálně (je nekonečná, nesmrtelná)
8. gnoseologické poznání - smyslové je nedokonale jedinečné, rozumové je nedokonale obecné, analogické patří k absolutnímu bytí

Postmodernismus

Jean Francois Lyotard

Václav Bělohradský