Svět do 1. světové války

Obsah

Velká francouzská revoluce (Ludvík XV., Začátek revoluce, „Deklarace práv člověka a občana“, Období konstituční monarchie, Období republiky, Jakobínská diktatura, Období vlády Direktoria)
Napoleonské války
Vídeňský kongres (Uznání hranicí, Vznik nových společenství)
Revoluce v Belgii
Červencová revoluce ve Francii
Itálie v roce 1848 (Sjednocení Itálie)
Revoluce v německých zemích
Druhé císařství ve Francii
Průmyslová revoluce (Nové technické vynálezy, Doprava, Šíření průmyslové revoluce v Evropě, Sociální důsledky průmyslové revoluce)
Občanská válka v USA
Anglie před první světovou válkou
Imperialismus a kolonialismus (Britsko - Francouzské soupeření o Afriku)
Rusko za posledních Romanovců

Mezinárodní vztahy před první světovou válkou (Francouzsko-Německé nepřátelství, Německo-Anglické námořní zbrojení, Balkánské války, Spor o Balkán, Vytváření spolků)

Velká francouzská revoluce

1789 -1795

Ludvík XV.

účast ve válkách o dědictví Rakouské – hlavně proti Británii v USA - zadlužení Francie

měl hojné milenky – i v politice

Ludvík XVI.

nastoupil na trůn 1774

Francie byla nejlidnatější zemí Evropy

nebyl příliš schopný – politika ho nebavila

za ženu měl Marii Antoinettu (dcera Marie Terezie)

velké finanční problémy - povolal finanční poradce (Tirgo)

změna financí na úkor šlechty – nedopadlo to, Necker – návrh zdanit šlechtu, což nevyšlo

Začátek revoluce

král potřeboval nové zdroje peněz (neustále zvyšoval daně) - svolal parlament (téměř po 100 letech), aby mu další zvýšení daní schválil

Francouzský parlament se skládal se ze všech tří stavů (3. stav byl revolučně naladěn)

třetí stav chtěl zrušit cenzuru, omezit zvůli královských úředníků, chtěli svobodu podnikání a náboženskou toleranci

během jednání s králem byl 3. stav osamocen (1. a 2. byl na straně krále)

17.6. 1789 se 3. Stav prohlásil za „Národní shromáždění“ - povoloval daně, vytvořili ústavu, důraz na občanské svobody – svoboda slova, shromažďování

král uzavřel vchod do sněmovny - poslanci Národního shromáždění složili přísahu, že neodejdou, dokud ústava nebude uznána, část 1. a 2. stavu se k nim přidala

král začal ve Versailles shromažďovat vojsko, zprávy o chystaném útoku na Paříž vyvolaly revoluci

revoluce propuká 14. července 1789 dobytím Bastily - dobyta jako symbol nenávisti absolutismu

symbolem revoluce se stala trikolóra (červená, modrá - barvy Bourbonů, bílá - barva Paříže) - splynutí krále s lidem

heslo revoluce - „Rovnost, volnost, bratrství“

Národní gardy - ozbrojené jednotky měšťanů, na straně revolucionářů, jejich úkolem bylo udržovat pořádek ve městě, v čele markýz La Fayette (generál z Války o nezávislost)

Národní shromáždění v srpnu zrušilo poddanství a privilegia šlechty - konec feudalismu

„Deklarace práv člověka a občana“

prohlášení nezávislosti Francie v roce 1789, (markýz La Fayette)

hlavní body deklarace

rovnost a svoboda před zákonem
svoboda slova i tisku
moc vychází z lidu
zdanění všech
politická a náboženská svoboda
svobodné podnikání
občanská práva pro Židy
funkce a práva krále byla vymezena („právo veta“)

tato deklarace byla poslána králi, ten měl o ní jednat, ale hned ji odmítl - národní gardy vtrhly do Versailles a zatkly krále (ten musel sídlit v královském paláci v Paříži

Období konstituční monarchie

celý rok 1790 se pracovalo na nové ústavě – ta byla dokončená až v roce 1791

deklarace - torzo nové ústavy (ta byla dokončena a vydána roku 1791) - Francie je konstituční monarchií

ústava vše přesně vymezila (vláda, soudy) - Francie byla rozdělena na departmány (kraje), z každého z departmentů byl zástupce v parlamentu

volební právo se týkalo pouze bohatších občanů

král byl dle ústavy „král Francouzů“ a ne král Francie (král byl z vůle lidu)

Politické kluby ve Francii

Jakobíni
- původně klub přátel konstituce, posléze se hodně radikalizovali
- usilovali o ústavu
- název podle místa scházení › klášter sv. Jakuba
- vůdce Maxmilián Robespierre
Cordelliéři
- republikáni
- v roce 1792 splynuli s Jakobíny
- hlavní představitelé - Jean Paul Marat, George Jacques Danton
- požadovali odstranění krále a zřízení republiky
Girondisté
- byli nejvlivnější › vyhráli volby
- nejumírněnější, spokojeni s ústavou
- podnikatelé

v roce 1790 nastaly hospodářské potíže - daně byly úplně zrušeny a nové se nezavedly - Francie se po letech dostala do velkých finančních problémů (hladomor, chudoba)

politické kluby se tuto situaci snažili vyřešit - stát vyvlastnil církev, zrušena dovozní cla

likvidace francouzských výrobců, růst cen potravin – nepokoje ve městech

1791 se král pokusil o útěk a dostal se až do Lotrinska, tam ho ale dopadli a odvezli zpět do Paříže

1791 volby do zákonodárného shromáždění

v srpnu 1792 byl král uvězněn, v Paříži se stal převrat - dav si vynutil nové volby, ve kterých vyhrají girondisté, všeobecné hlasovací právo pro muže

nový parlament – Národní konvent

Národní konvent už měl ústavu - stačí jen vyhlásit republiku, 21.9. 1792 konvent zrušil království a o den později vyhlásil republiku (22.9. 1792)

Období republiky

1792 – 1793

sousední státy (Rakousko a Prusko) měly strach ze šíření revoluce z Francie - vojenská pohotovost (jednotky na hranici s Francií)

1792 (duben) vyhlásili Francouzi Rakousku a Prusku válku - září 1792 bitva u Valmy (Francouzi vyhráli)

vznik francouzské hymny - pochod dělníků z Marseille (zpívali si píseň a ta se stala hymnou)

povstání na venkově proti republice

21.1. 1793 popraven král (gilotinou)

spor mezi girondisty a jakobíny - jakobíni chtěli pokračovat v revoluci – kontrola cen potravin, zdanění majetných, girondisti chtěli revoluci ukončit, chtěli svobodu podnikání

Jakobínská diktatura

v červnu 1773 vyvrcholil spor mezi girondisty a jakobíny

girondisté zastupovali podnikatele, jakobíni zastupovali chudší lid a jejich zájmy - usilování o pevné ceny potravin a platy

chudí prosazovali větší zdanění bohatých, jakobíni se rozhodli zlikvidovat girondisty

1793 jakobíni převzali moc v parlamentu - zajali přítomné girondisty (posléze soud, trest)

povstání na venkově – vražda J. P. Marata

jakobíni se snažili očistit Francii od všech, co nesouhlasili s jejich politikou

Výbor veřejného blaha (v čele Robespiere), dále bezpečnostní výbory (shromažďovaly jména podezřelých osob, poté popravy – Marie Antoinetta)

ve Francii bylo za první rok jakobínské vlády popraveno (i Danton) kolem 30 000 lidí (gilotina)

bylo zrušeno křesťanství - nahrazeno kultem nejvyšší osobnosti (vlastní nové náboženství), měli svůj vlastní kalendář (začátkem byl den vyhlášení republiky)

stanoveny pevné platy, ale i vyšší přípustné ceny zboží

spiknutí proti Robespierovi - v červenci 1794 byl Robespierre v konventu zatčen a popraven - konec jakobínské diktatury

Období vlády Direktoria

1795 – 1799

direktorium - pětičlenný vládní orgán

dále rada starších a rada 500

obnovena ústava – schválena lidovým hlasováním

snaha vrátit Francii do stavu před Jakobíny

Napoleonské války

Napoleon byl korsičan, narodil se 1769

do Francouzských dějin vstupuje významně v roce 1799 – jako významný vojevůdce je povolán do čela státu – byl první ze tří konzulů

předchozí vláda direktoria (5 vládců) se neosvědčila

1802 – stal se doživotním císařem, 1804 se nechal korunovat

plebiscit - referendum – díky tomu Napoleon velmi populární

Code civil - občanský zákoník – zůstal platný dlouho po Napoleonově smrti

1805 – námořní bitva u mysu Trafalgar – admirál Nelson vs. Napoleon, Napoleon prohrál, ale admirál Nelson přišel o život

England expect, that every man will do his duty. - Anglie očekává, že každý (muž) splní svoji povinnost.

v Egyptě našel Napoleon Rossetskou desku – byla rozbita

bitva u Slavkova – bitva tří císařů – na Moravě – proti Napoleonovi František II. a Alexandr I.

Bratislavský mír - Napoleon získal Tyrolsko

1806 – oficiální zánik Svaté říše římské

Rýnský spolek – nepatřilo tam Prusko

Kontinentální blokáda – zákaz obchodu Evropy s Anglií

1810 – porušení Kontinentální blokády carem Alexandrem I. - Rusko bylo největším producentem obilí, dohoda tak byla dvojsečná - nepostihla jen Anglii, ale i celou Evropu

za trest se Napoleon rozhodl pro tažení do Ruska - pravděpodobně výpadek jinak geniálního mozku -> rozumně uvažující člověk musel vidět nesmyslnost takového tažení

taktika spálené země, Rusové ustupovali a nechávali za sebou spálená města, vesnice

1812 – bitva u Borodina - těžko říci, kdo vyhrál, Rusové sice ustoupili, ale ztráty byly na obou místech stejné (kolem 80 000) a Rusové ustupovali díky své obranné strategii

Napoleon poté vstoupil do Moskvy, ale ta celá shořela (byla ze dřeva), viděl, že dál jít nemá cenu, zahájil ústup, nejhorší ztráty u řeky Berezina

zpátky se dostalo asi jen 50 000 mužů z 550 000

1813 – bitva Národů – Rusko, Velká Británie, Rakousko-Uhersko a Prusko proti Francii

podařilo se jim zvítězit a Napoleon byl zajat a vyhoštěn na ostrov Elba

restaurace Bourbonů – Ludvík XVIII. – mezi lidem neoblíbený

1815 – ve Francii Bonapartisté – Royalisté – pomohli mu uprchnout

tzv. Stodenní císařství

bitva u Waterloo – Anglie a Prusko, porážka Napoleona, Napoleon poté deportován na ostrov sv.Heleny

1821 – Napoleon umírá

Vídeňský kongres

1814 – 1815

cílem bylo, aby vše navrátilo do původních kolejí (jako před nástupem Napoleona)

měl vyřešit poválečné uspořádání Evropy

účastnili se ho Anglie, Prusko, Rakousko, Rusko i poražená Francie (ministr Tyllerand – podařilo se mu zachránit Francii od nejhoršího)

návrat (restaurace) původních dynastií - Bourboni (Francie)

jednání tajné, neveřejné

vedl ho Metternich (později kancléř)

nebylo to jen jednání – představitelé států se i bavili (plesy, slavnosti)

Uznání hranicí

Rusko

získalo území Finska (na úkor Švédska)
oblast okolo Varšavy

Rakousko

dostalo zpět území Toskánska, Modeny a část Itálie
pobřeží Dalmácie
ztráta J Nizozemí

Prusko

dostalo část Saska
švédské území na pobřeží Baltského moře
území Porýní

Švédsko

Sasko a Dánsko bylo s Napoleonem - ztráta území

Vznik nových společenství

Svatá aliance

panovníci Ruska, Pruska a Rakouska
navržena Alexandrem I.
jednala ve jménu křesťanské solidarity
měla za cíl udržet politický a sociální pořádek (systém, který vznikl na Vídeňském kongresu)
potlačení jakéhokoli pokusu o revoluci

Německý spolek

35 států a 4 svobodná města
v čele stál spolkový sněm
vedoucí úlohu mělo Rakousko

Revoluce v Belgii

hlavní příčinou byla politická a ekonomická nadvláda Nizozemců nad francouzsky mluvícím obyvatelstvem

Belgie měla pouze malý vliv na hospodářství v království, potýkala se s vysokou nezaměstnaností a její průmysl nebyl příliš rozvinutý

ačkoliv Belgičanů bylo v království více, byli utlačováni

Belgičané mluvili francouzsky a byli to převážně katolíci (oproti Nizozemcům)

Belgie se stala konstituční monarchií

ostatní Evropské mocnosti oficiálně uznaly nezávislost Belgie až roku 1839 Londýnskou smlouvou

následoval velký hospodářský vzestup Belgie

Červencová revoluce ve Francii

po roce 1815 ve Francii vládla dynastie Bourbonů

1824 – na trůn přišel jeho syn Karel X.

státní zřízení byla konstituční monarchie, ale obzvláště po nástupu Karla X. spěla často k absolutistické monarchii – stále větší moc získávali royalisté

dále také republikáni a liberálové (chtěli dál konstituční monarchii)

pod vlivem royalistů rozpustil Karel X. parlament, zavedl censuru

Karel X. se snažil volební právo omezit jen na ty nejbohatší (především royalisty)

1830 – ostatním skupinám se to nelíbilo – Červencová revoluce – vedli ji republikáni, chudina a studenti

trvala pouze tři dny, král uprchl z Francie do Anglie, liberálové toho využili, našli nového krále, Ludvíka Filipa z Orleánské větve

záhy konec revoluce a Filip vládl až do roku 1848, pak se hospodářství dostane do recese, nezaměstnanost

po celou dobu vlády čelil nepokojům ze strany bonapartistů, dělníků a republikánů

reformní bankety - bohatší lidé pořádali soukromé akce na zábavu, ale ve skrytu byly politicky motivovány -> hlavní cíl bylo stmelovat lidi proti současné vládě

v únoru 1848 byl jeden banket zakázán, zákaz vyvolal bouřlivou reakci u všech lidí -> ve Francii propukla další revoluce - únorová revoluce

král reagoval podobně jako Karel X. a uprchl do Anglie

prozatímní vláda - převahu tam měli republikáni - Francie podruhé republikou

volby na základě všeobecného hlasovacího práva (ženy nevolily)

právo na práci - zřízení národních dílen - zaměstnávaly lidi, co neměli práci

Louis Blanc - republikán, zasloužil se o založení dílen, v květnu byla schůze ústavodárného shromáždění- dílny fungovaly půl roku a pak byly pro nadvýrobu uzavřeny -vyvolalo nevoli, Bonapartisté toho využili a na trůn dosadili v prosinci 1848 Napoleonova synovce Ludvíka Napoleona = Napoleona III. (byl sice formálně prezident, ale choval se jako monarcha)

rozšířil práva chudých lidí - plebiscit - nahrazoval tím parlament, chytře rozdělil rozhodnutí, která provedl sám, a ty, které rozhodli lidé -> lid měl pocit, že vládne sám a Napoleon byl oblíben

1852 - Francie podruhé císařstvím, Ludvík Napoleon se nechal po třech letech korunovat na císaře, ale musel se potýkat s nepokoji republikánů

Itálie v roce 1848

risorgimento = národní vzkříšení

Itálie nebyla jednotná, hlavní cíl bylo sjednotit Itálii, S Itálii a Benátsko měli Habsburkové, Sicílii a J Itálii Bourboni, jedinou domácí dynastií byla dynastie Savojská, ti měli Savojsko a Sardinii

Toskánsko - Habsburské državy, ale vládli zde místní vládcové

leden 1848 - lidové povstání na Sicílii a v Neapolsku, dočasný úspěch, podařilo se jim prosadit nějakou ústavu -> něchtěli cizí Bourbony, ale domácí dynastii Savojskou

březen 1848 - Milán a Benátky - další úspěch - Milán a Benátky prohlášeny republikami

Habsburci si to nenechali líbit, poslali maršála Radeckého - Čech

b. u Custozy - červenec 1848 - maršál Radecký(V) proti králi Karlovi Albertovi

1849 - bitva u Novary - Karel Albert znovu poražen - vzdává se trůnu ve prospěch svého syna Viktora Emanuela II. - pokus o sjednocení Itálie v roce 1849 ztroskotal

Sjednocení Itálie

v roce 1859 byl ministerským předsedou Camillo Cavour, byly obnoveny snahy sjednotit Itálii

válka italsko-rakouská – rozpoutala ji Itálie, spojencem jí byla Francie s Napoleonem III.

chtěli získat Lombardii a Benátsko --> bitva u Magenty a Solferina, Itálie získala území Lombardie, připojila ji k Sardinskému království curyšským mírem, poté Francie couvla a boje ustaly

1860 - Giuseppe Garibaldi – vylodil se na Sicílii u Palerma s tisícovou armádou, osvobodili ji od Bourbonů, postupně během roku došel až do Neapole, kde svrhli neapolského krále

1861 – vyhlášeno Italské království

1866 – válka Prusko-rakouská – s Prusy bojovali Italové, Prusko vyhrálo a Itálie získává Benátsko

1870 – válka Prusko-francouzská – během několika měsíců byla Francie poražena pod vedením Bismarcka, byla obsazena Paříž a Versailles, Francie byla v dobrých vztazích s papežským státem, ten se smrsknul, posléze mu byl vyhrazen pouze Vatikán

1871 – bylo dokončeno sjednocení, Řím byl vyhlášen za hlavní město Itálie

Revoluce v německých zemích

v roce 1848

Maloněmecké sjednocení - bez Rakouska, nebo Velkoněmecké sjednocení - i s Rakouskem

celoněmecký parlament - květen 1848, Frankfurt nad Mohanem - rozhodlo se o sjednocení Maloněmecké

parlament poté nabídl korunu Fridrichu Vilému IV. (pruskému králi), ale on ji nepřijal -> z rukou revolucionářů korunu nepřijme - sjednocení se nepřijalo, byl obnoven Německý spolek

1862 - Otto von Bismarck - pruský kancléř - železný kancléř

řekl, že sjednotí Německo krví a železem

za vlády pruského krále Viléma I.

1866 - válka Prusko-Rakouská - vítězství Pruska - poté Německý spolek přejmenován na Severoněmecký spolek

válka Prusko-Francouská (b. u Sedanu), Prusko vyhrálo

1871 - Německé císařství

Druhé císařství ve Francii

za vlády Napoleona III. poslední císařství, poslední období, kdy panovník vládl téměř absolutisticky

Francie v té době udávala i módu

1855 průmyslová výstava v Paříži, vrchol slávy Napoleona III., rozšířil území, hospodářsky zemi zvelebil

Napoleon III. rozšířil silnice a lemoval je novými domy - bulváry, kvůli přesunům armády

narodil se mu syn Evžen, u příležitosti křtin uspořádal velké oslavy

snaži se likvidovat své odpůrce (Viktor Hugo), museli jít do vyhnanství

vzor Napoleon Bonaparte, dobýval také další kolonie

1853 - válka Krymská - Rusko bojovalo proti Turkům, na straně Turků Anglie a Francie

válka zkončila dobytím pevnosti Sevastopolu - Rusko ztratilo kontrolu nad Černým mořem a vliv na Balkáně

Francie získala finanční území a kolonie, éra rozvoje Francie

1870 - Prusko - Francouzská válka - těžká porážka Francie (b. u Sedanu), Francie přišla o císaře, musela platit území (Alsasko a Lotrinsko), také peníze, z toho pak sešlo

poté ve Francii vypukla občanská válka - Pařížská komuna - republikáni a dělníci - chtěli nastolit socialismus

tříměsíční vláda, po celou tu dobu krvavé pouliční boje, poté se podařilo královské armádě revoluci potlačit

1871 - rozhodlo se že Francie bude republikou, byla přijata ústava

Průmyslová revoluce

1770 - 1830

kolébkou průmyslové revoluce byla Anglie

hromadné zavádění strojů do výroby (parní stroj, první železnice)

lidé z venkova šli do továren – dělnická třída x buržoazie

Nové technické vynálezy

roste výroba železa (první vysoké pece)

stroje - hlavně pro textilní průmysl – spřádací stroje, vodní kolo

parní stroj - čerpání vody z dolů – atmosférické parní stroje, zdokonalené Jamesem Wattem – nemusí být obsluha

výrobky ze železa: domácí potřeby, postel, svícny

Doprava

budování kanálů mezi řekami - lepší lodní spojení

první železnice - dřevěné nebo železné koleje – vozy už táhnou koně

1814 - první lokomotiva – John Stephenson - přeprava uhlí na krátkou vzdálenost

1825 první železnice na přepravu lidí a zboží -

1830 dlouhé železnice - trať Liverpool – Manchester

1840 železnice v Habsburské monarchii - trať Vídeň – Břeclav – Brno

do roku 1870 je v Evropě rozvinutá základní železniční síť

rozvoj obchodu - velké objemy zboží, průmyslu - přepravování uhlí, železa, migrace lidí

železnice jako levný dopravní prostředek

1807 první parník – Robert Fulton

1819 první parník přeplavuje Atlantik

1850 lodní šroub – Ressl (do té doby pouze kolesová kola)

Šíření průmyslové revoluce v Evropě

do roku 1830 Francie a Belgie

do roku 1850 střední Evropa (u nás hlavně Kladno a Ostrava)

Sociální důsledky průmyslové revoluce

vznik trhu pracovní síly – o mzdě rozhoduje nabídka, poptávka

ženy dostávaly méně peněz, pracovní podmínky byly těžké

dělníci se bouří - rozbíjejí stroje (v Anglii dokonce i trest smrti), stávky, demonstrace

vznikají odbory (maximálně 12 hodin denně, zákaz práce dětí, zdravotní, sociální, nemocenské pojištění)

řešili to sociální myslitelé

Robert Owen - podnikatel, stavěl pro své dělníky obytné domy, školy, školky

1848 Marx a Engels - komunistický manifest (chtějí revoluci, zestátnění)

Občanská válka v USA

Sever proti Jihu

probíhala v letech 1861 – 1865

ve spojených státech byly dvě politické strany: demokratická (v té době vládnoucí) – podporovala zájmy jižanských plantážníků (otroctví) a republikánská – podporovala sever, proti otroctví

v roce 1860 vyhrál republikán Abraham Lincoln prezidentské volby (známý odpůrce otroctví), velice bohatý člověk

reakce na jeho zvolení bylo odtržení 11 států jihu a vznik konfederace

jejím hlavním městem byl Richmond ve Virginii, prezidentem se stal Jefferson Davis

Mississippi, Alabama, Georgie, Florida, Louisiana, Texas, Virginie, Arkansas, Tennessee, Severní Carolina, časem se přidala Jižní Carolina

za konfederaci byl hlavním generálem Lee, za Unii Grant

ze začátku vítězila konfederace, až do roku 1863 se jim více dařilo, v průběhu dvou let se vytvořil plán námořní blokády konfederace, konfederace měla být odříznuta od zámořských trhů, Unii se podařilo obklíčit Richmond a záhy došlo k rozhodující bitvě

bitva u Gettysburgu, armáda Jihu byla donucena k ústupu a ve stejném roce bylo zrušeno otroctví (13. dodatek k ústavě)

poslední bitva proběhla 9. dubna 1865 u Appomattoxu

válka skončila, všechno se začalo vracet k mírumilovným poměrům

15. dubna zemřel Abraham Lincoln (po atentátu 14.dubna) v divadle

základní myšlenkou bylo sjednotit území po stránce hospodářské

období 12 let po válce se nazývá období rekonstrukce

vytvoření jednotného vnitřního trhu, industrializace jihu, na konci 70. let mohly směle konkurovat evropským velmocím

zrušení otroctví se nelíbilo vlastníkům plantáží - rasismus - Ku-klux-klan

Anglie před první světovou válkou

1838 nastupuje na trůn královna Viktorie

vládne až do roku 1901, kdy zemřela

2.fáze průmyslové revoluce (vědecko – technická revoluce) - kapitalismus volné soutěže, tržní hospodářství, růst koloniálního panství

Anglie ovládá světový obchod, „dílna světa“, centrum obchodu - nejvýznamnější finanční pomoc

1851 První průmyslová výstava v Hydeparku

Toryové - konzervativci - zastupovali zájem šlechty

Whigové - iberálové, obchodníci, průmyslníci – podnikatelé, podporovala je i královna

ideální stát pro průmyslový rozvoj - žádné válečné konflikty (již od poloviny 17. století), demokratický rozvoj

Imperialismus a kolonialismus

imperialismus - rozšiřování moci vyspělých států nad méně vyspělými zeměmi (zpravidla z jiného světa)

Afrika byla jako kontinent velmi roztříštěná - nejvíc kolonií tam měla Anglie a Francie

Britsko - Francouzské soupeření o Afriku

Francie ovládala západní Afriku, Anglie ovládala Egypt, měla také rozsáhlá území na jihu

Burské války - Anglie chtěla dobýt původní Holandské kolonie na jihu Afriky

1899 - 1902 - Anglie vyhrála, zánik Burských republik (oblast diamantů a zlata)

Anglie měla také zlatonosná pobřeží u Pobřeží slonoviny

Anlie bojovala proti Francii o nadvládu nad Afrikou - 1898 - Fašoda, tam se dohodli na Srdečné dohodě - 1904

rozdělila území Afriky mezi sféru vlivu Francie a Anglie, tvořila základ budoucí Trojdohody

Rusko za posledních Romanovců

Alexandr II.

rolnická reforma - 1861, zrušeno nevolnictví, rolníci sice získali osobní svobodu, ale zároveň se dostali do dluhů, protože neměli peníze na půdu, asi 21 000 000 rolníků

reforma státní správy - soudnictví, školství a armáda, porotní soudy

i přes reformy v Rusku přetrvávalo samoděržaví, centralismus

vzdělanější vrstvy byly se situací v Rusku nespokojeny a chtěli demokratičtější reformy a změny - tajné spolky a organisace, páchány atentáty na cara

1881 - Narodnaja volja zavraždila cara Alexandra II., zabili ho bombou zapečenou v mazanci

Alexandr III. - nic se nezměnilo, jen se vyměnil car

Mikuláš II. - Ruskojaponská válka - 1904 - 1905, boje o Manžusko - Rusko ztratilo Manžusko

situace v zemi se zhoršila, lidé se začali scházet a byla snaha o revoluci

1905 - První Ruská revoluce, začala 22. ledna (neděle) v Petrohradě, krvavá neděle - tvrdě potlačeno, ale revoluce pokračovala, v řadě velkých měst vypukaly demonstrace, některé byly potlačeny ale některé ne, nakonec to přerostlo v masivní lidové hnutí

požadavky revolucionářů: všeobecné hlasovací právo a parlament

Mikuláš II. vydal manifest, kterým zřídil státní dumu - ruský parlament, konstituční monarchie v Ruských podmínkách

2 strany, které nesouhlasily s dumou - Bolševici a Menševici - revoluční levicové strany, také nesouhlasili krajní pravicové strany - monarchisté

v Rusku nastal chaos, duma nepracovala tak, jak by měla, v roce 1906 byl zvolen předsedou vlády Petr Arkaďjevič Stolypin - byl to liberál, chopil se pevně vlády, vyžadoval pořádek, měl pochopení pro potřeby ruské vesnice, zahájil druhou fázi rolnické reformy, zakládal školy (asi 50000 škol), snažil se naučit rolníky hospodařit, Rusko se stalo "obilnicí světa", zavedl v Rusku povinnou školní docházku (4 roky), zrušil také státní dumu a zavedl nový volební řád - volili majetní a názorově osvícení lidé

i sám car se nakonec začal obávat Stolypinovy moci, v roce 1911 byl Stolypin zastřelen v Kyjevském divadle - kdo si vraždu objednal, to se neví

výsledkem První Ruské revoluce bylo prosazení zárodku parlamentarismu a stranický-politický systém

Mezinárodní vztahy před první světovou válkou

Francouzsko-Německé nepřátelství

- Alsasko a Lotrinsko zabráno Pruskem, Francie hledala spojence proti Německu - našla jej v Rusku

1891 - tajná dohoda Francie a Ruska

Německo-Anglické námořní zbrojení

neotevřený konflikt

1900 umírá Vilém I. a na trůn nastoupil Vilém II., ten chtěl udělat z Německa světovou velmoc, námořnictvo bylo Německou slabinou, Vilém II. začal velké námořní zbrojení, Anglie odpověděla také zbrojením

Balkánské války

1911 - první Balkánská válka - státy na Balkáně (Srbsko, Černá hora, Bulharsko, Řecko) se vzbouřili proti nadvládě Osmanské říše, proti Osmanům bojovala i Itálie

1912 - vznik Albánie

1913 - druhá Balkánská válka - proti Bulharsku

války skončily sepsáním Bukurešťské a Istambulské smlouvy - rozdělení Bulharského území mezi Řecko, Srbsko, Turecko a Rumunsko

Spor o Balkán

1911 - 1913

Rusko-Rakouský spor o Balkán - spory už od Krymské války

Rusko prosazovalo Bulharsko, Rakousko-Uhersko prosazovalo Srbsko, poté Rumunsko

1878 - Berlínský kongres - Německo, Rusko, Rakousko, Francie, Velká Británie, Španělsko

cílem měla být revize uzavřených smluv po předchozích válkách na Balkáně - bylo rozhodnuto, že území Bosny a Hercegoviny dostalo Rakousko-Uhersko do správcovství, v roce 1908 byla Bosna a Hercegovina anexována RU (1908), Rusku se to vůbec nelíbilo - zhoršení mezinárodních vztahů, Srbsku se to také nelíbilo, v té době vznikla organisace Černá ruka - důstojníci Srbské armády

spolupráce s organisací Mladá Bosna - ta pak byla využita

Vytváření spolků

vznikla smlouva v 1879 - mezi R-U a Německým císařstvím

poté se přidává v 1882 Itálie - vznik Trojspolku

1891 - smlouva mezi Ruskem a Francií

1904 - Srdečná dohoda - Francie a Anglie

1907 - Anglie a Rusko - pod hrozbou válečného nebezpečí

dále existovaly další smlouvy mezi Balkánskými státy a Ruskem - dohoda Srbsko - Ruská