Kabala znamená doslova tradice, přijetí. Samotné slovo je odvozeno od hebrejského slova kibel (sjednotit), což označuje schopnost duše pochopit nadpřirozené ideje. Původní kabala obsahovala:
Pro židovskou esoterickou a mystickou tradici se pojem kabala začal užívat až ve 12. století. Na konci 16. století pak vznikla takzvaná Luriánská kabala, která se od 17. století stala převládající naukou zejména ve východní Evropě. Kabala je židovská mystika, která má pomoci člověku najít svoje určení ve vesmíru, zodpovědět základní otázky člověka, například proč se člověk narodil, proč žije a co přijde po smrti.
Při studiu kabaly máme usilovat o hluboký mír ducha a srdce prostřednictvím víry. Cílem kabalisty je d´vekut, tedy přimknutí k Bohu, čehož ovšem můžou dosáhnout jen vybraní jedinci a neobyčejní duchové. Nejedná se ovšem o filosofii, kabala dochází k poznání skrze víru v Boha. Na rozdíl od filosofie se také kabala učila v malých skupinách a rodinách a nikdo se nepokoušel její učení šířit na veřejnosti. Kabala tak nebyla určena pro každého, původně se předávala jen ústní tradicí a až v 17. století došlo k jejímu masivnímu rozšíření mezi veřejnost, což mělo také za následek vznik jejích značně degradovaných proudů.
Pokud se ptáme, co je kabala, musíme se také ptát, co kabala není. Zaměňování kabaly s magií, okultismem a jinými praktikami má svůj původ už ve středověku, kde byla kabala prakticky ztotožněna s alchymií a astrologií. Přestože v sobě kabala obsahuje určité prvky, které by ji mohly spojovat s alchymií či dalšími praktikami, jde v kabale především o přeměnu člověka ve zlato duchovní, tedy dosažení poznání, a nikoliv materialistické poučky jak získat bohatství či Kámen Mudrců. Ve 20. století pak kabala získala nálepku vědění, pod které bylo možno zahrnout všechno: Okultně zaměřené dobové vědy, geomantii, kartářství, magii, okultismus či šarlatánství. A tento balast často dokázal zakrýt původní obsah kabaly.
Teorií o vzniku kabaly je povícero, pokusím se zde shrnout ty nejdůležitější:
Ortodoxní židé věří, že kabala představuje základ mystických technik, které dal Bůh Mojžíšovi (podle některých dokonce Adamovi) a která se dostala přes ústní tradici rabínských autorit až do dnešní doby.
Určitý vliv gnose na kabalu je nepopiratelný, ale podle Gershoma G. Scholema byl tento vliv daleko větší. Teorii o gnostickém původu kabaly dokládá texty z knihy Bahir, která obsahuje jisté gnostické prvky. V Luriánské kabale pak také můžeme narazit i na pojetí „jisker Božího světla" zajatých v hmotě , což je typicky gnostický prvek.
Podle některých příslušníků francouzské okultistické školy devatenáctého století se vznik kabaly datuje od odchodu Židů z Egypta, kdy měl Mojžíš toto učení převzít od Egypťanů a jejich náboženství. Dokládají tuto teorii v Bibli, konkrétně Exodus 7.11:
„Povolal pak Farao mudrců a čarodějníků, i učinili také oni nápodobně skrze čáry egyptské, a nějaké tajné věci.“ (tedy proměnili své hole v hady, jak to nejprve provedl Mojžíš). A ještě dříve tím v Exodu 3.22: „(…a když budete vycházeti, nevyjdete prázdni:) ale požádá žena od sousedy své, a od hospodyně své nádob stříbrných a zlatých, i také roucha: a vložíte to na syny, a na dcery své, a obloupíte Egypt “, přičemž „to“ je v Bibli napsáno kurzívou. Podle této teorie neměli ve skutečnosti Židé uloupit Egypťanům jejich majetek, ale jejich tajné učení. Nicméně dnes je tato teorie spíše odmítána.
Čtvrtá teorie počítá vznik kabaly vědecky od vzniku prvních spisů Sefer Jecira (Sepher Yetsirah – Kniha stvoření) vyvinutých z židovské tradice.
Prvním spisem židovské mystiky, který dnes považujeme za počátek kabaly, je kniha Sepher Yetsirah, česky Sefer Jecira, tedy „Kniha stvoření“, která se datuje někdy do 18. století př.Kr. V této knize, kterou utvořil z dřívějších spisů Avraham Avinu, se poprvé objevuje systém deseti sefirot, které jsou dnes známy především jako Strom života. Tyto sefiry emanují (vyvěrají) z Boha a dodávají tak stvoření dynamiku, na které bude později kabala stavět.
Dalším významným spisem v historii kabaly je Zohar (Kniha Záře), snad nejznámější kniha o kabale. Tradičně její vznik můžeme datovat do 3. století po Kristu a jejím autorem je Šim´on bar Jochaj, který Zohar sepsal během svého ukrývání se v první židovské válce s Římany. Tuto tezi vzniku knihy zastával také rabi R.Afilalo. Podle G. Scheloma byl ale Zohar sepsán až v 13. století ve Španělsku kabalistou Mošem z Leonu. Raphaël Afilalo naopak ve své knize Kabbalah Dictionary: Translation And Explanation of Terms And Concepts of the Kabbalah tvrdí, že Moše z Leonu Zohar pouze znovuobjevil a vytisknul tento spis jako knihu. Nicméně, toto nic nemění na faktu, že Zohar je jednou z nejvýznamnějších knih kabaly a její vliv napříč celou historií kabaly je značný.
Ve 12. a 13. století nastal veliký rozvoj kabaly, takzvané Období španělské kabaly. V Evropě byla centry kabaly města Provence ve Francii a Gerona ve Španělsku. Ve městě Worms v Německu bylo centrum aškenázského chasidismu, který ovlivňoval kabalu nejméně po celá další dvě století. V této době vzniká spis Bahir, kde se poprvé objevuje systém sefir zformovaný do známého Stromu života, také zde působil například Izák Slepý, „otec kabaly“ a zakladatel kabalistické školy v Provenci. Po vyhnání židů ze Španělska obě školy zanikají.
Když byli v roce 1492 židé ze Španělska vyhnáni, ti kteří se dostali živí za hranice, odešli do Nizozemí, Francie, Itálie a Osmanské říše. Mnozí z nich se usadili ve městě Safed v severní Galileji, kde již žilo početné židovské etnikum a kabala zde měla dlouhou tradici. Město Safed (také nazýváno Tsfat) bylo tehdy pod nadvládou Osmanů, ale přesto zde snad nejvýznamnější kabalista vůbec rabi Moše Kordovero založil významnou kabalistickou školu, která trvá prakticky až dodnes. Moše Kordovero dal kabale systém a jeho žák rabi Luria jeho učení dále rozpracoval a položil tak základ Luriánské kabale. Toto zlaté období kabaly nazýváme Období safedské kabaly nebo také Nové kabaly.
Na počátku 18. století dochází ke vzniku chasidského hnutí, které je úzce spjato s kabalou. Hnutí vzniklo na území tehdejší Haliče a za zakladatele je považován Ba´al Šem Tov (původním jménem Jisra'el ben Eli'ezer). Podle G.Scholema ale chasidské hnutí není ničím novým, jeho novum spočívá pouze v přehození cíle za počátek. D´vekut (přilnutí k Bohu) pak není již pro většinu lidí vzdáleným cílem, jak tomu bylo v kabale dosud, ale počátkem. D´vekut je východiskem, a nikoliv koncem. D´vekut je tak hodnotou, kterou by měli pěstovat i prostí židé: „Já, rabi Jicchak z Akka, říkám jak jednotlivcům, tak širšímu publiku: Kdokoliv by chtěl poznat tajemství spojení duše s božským světem a d´vekutu mysli k nejvyššímu Bohu, nechť svému duchovnímu zraku nastaví písmena Tetragramu.“ Ti, kdo dosáhnou takto d´vekutu se nazývají cadikim – spravedliví. Po vzniku chasidismu došlo k jeho masivnímu rozšíření především ve venkovských vrstvách, ale za 2. světové války prakticky vymizel z Evropy. Po této době došlo k určité obnově především v USA, ale i v Izraeli.
Tento kabalistický směr, který výrazně ovlivnil židovství v 17. století, byl rozšířen převážně v Polsku a vděčí za své jméno svému zakladateli. Jicchak ben Šlomo Luria pocházel z aškenázské rodiny a na základě studia odešel do Safedu, kde studoval u Mošeho Cordovery. Po jeho smrti pak převzal vedení Safedské kabalistické školy. Luria je považován za jednoho z největších kabalistických vizionářů, převzal myšlenky Mošeho Cordovery a přepracoval je. Vyložil a objasnil hlavní myšlenky kabaly, přepracoval vyložení sefirot a parcufim (stupňů přiblížení se k Bohu) a Ets Haim (Stromu života), o které se opírá kabala dodnes.
Luria rozvinul též zrcadlové uspořádání Klipot, což jsou nečisté skořápky, které jsou přítomny v každém zastavení vývoje, v každém ustrnutí, znamenají narušení přirozené souhry sefirot. Jakékoliv takové narušení rovnováhy Stromu života s sebou nese katastrofické okolnosti – světovou válku nebo na personální úrovni posedlost ďábly. Důležité je podle něj provést tikun (náprava, rekonstrukce) klipot a vrátit tak světlo zpět do rovnováhy Stromu. Tento tikun musí lidé podstoupit očištěním duše. Zajímavé je, že i když rabi Luria reformoval celou kabalu, za svůj život prakticky nic nenapsal, a tak jeho učení zaznamenali až jeho žáci.
Kromě chasidského hnutí, které trvá prakticky dodnes, je kabala aktuální dnes především v různých kabalistických školách po celém světě. Často ale dnes kabala nese nálepku jakéhosi nadnáboženského systému či magických praktik. Kromě ztotožňování s numerologií a astrologií (alchymie dnes již prakticky vymizela) se dnes objevuje i tzv. New Kabala, populární například u amerických popových celebrit, která si ovšem vykládá kabalu po svém a je současnými kabalisty odmítána. Nicméně i 20. století bylo pro kabalu významné, například díky známému kabalistovi Gerhomu Scholemovi, který je považován za zakladatele kabaly jako vědního oboru.
Kabalu samotnou můžeme rozdělit na dva druhy: Kabalu teoretickou a praktickou. Zatímco teoretická součást kabaly existuje i písemně, praktickou kabalu najdeme ve spisech jen v náznacích.
Teoretická kabala je nadále členěna různými způsoby podle autorů, kteří ji vykládají. Nejdůležitějšími prvky ale jsou Dějiny vozu a Dějiny stvoření. Dějiny vozu (Ma´ase Merkava) nebo také Velké dílo se zabývají nadpřirozeným světem a můžeme je nalézt v knize Sefer ha-zohar (Zohar), naproti tomu Dějiny Stvoření (Ma´ase Berešit) pojednávají o vzniku a povaze pozemského světa a bytí a najdeme je v knize Sefer Jecira. V knize Zohar je Bůh popisován jako En Sof (nekonečný) a mezi ním a světem je deset sefir, prostřednictvím nichž Bůh stvořil svět. Podle Papua sefiry dávají dohromady obraz nebeského (ideálního člověka) a zobrazují se často jako Strom života. Každá z deseti sefir má své jméno a význam.
Praktická kabala vykládala jednak duchovní smysl Zákona, ale také způsob očišťování a přibližování se k Bohu, dosáhnutí d´vekutu, přilnutí k Bohu. Její součástí je jak počítání písmen v hebrejské abecedě a převádění slov Bible na čísla, ale také kabalistická magie. Nicméně nejde o magii, jak ji chápeme dnes. Nejlépe to vysvětluje Z'ev ben Shimon Halevi:“
I když je magie zakázána, zázraky zakázány nejsou. Obecně řečeno, magie se užívá k individuálním cílům, zatímco zázraků k řešení veřejné potřeby nebo k dosažení kosmického cíle. Nicméně souhlas Boží je tu absolutně nutný, protože jinak by zázraky mohly nepatřičně porušit rovnováhu vesmíru.“
Když přihlédneme i k aspektu, že o praktické kabale nemáme prakticky žádný historický spis, není se čemu divit, že se kabala začala často s magií plně ztotožňovat.
O praktické kabale nemáme mnoho historických spisů, většina kabalistů psala o praktické kabale jen v symbolech nebo náznacích. Díky tomu se postupně na praktickou kabalu nanesl hutný nános okultních pavěd, které následně zapříčinily devalvaci kabaly jako synonymum magie v očích laické veřejnosti. Je pravda, že praktická kabala používá mystiku písmen, ale to tvoří jen nejzjevnější, nejexoternější část praktické kabaly, avšak někteří povrchní badatelé v ní viděli podstatu kabaly. Z toho pochází spojení kabaly s numerologií, věštěním a potažmo i alchymií. Často i velcí kabalisté měli své amulety či rituály, nicméně nikdy nešlo o magii jako o příkaz nadpřirozeným silám, jak to osvětluje Z'ev ben Shimon Halevi.
Protože se však praktická kabala šířila pouze z mistra na svého žáka po několik staletí, nevědomost veřejnosti vytvářela živnou půdu pro různé šarlatány, kteří neměli s kabalou nic společného. Poté, co se v 17. heretik a sektář Šabtaj Cvi nechal prohlásit za Mesiáše, bylo zakázáno studium i teoretické kabaly před dosažením věku čtyřiceti let, nicméně šabatiánské texty se šířily dál a vytvářely dojem pravé kabaly. Díky těmto a dalším vlivům je dnes v drtivé většině lidí, co vůbec o kabale kdy slyšeli, ztotožňována kabala s magií a věštírenský byznys tuto představu jen podporuje a těží z ní. Přesto má kabala své místo i v dnešním světě a v současných kabalistických školách v Izraeli žije pravá kabala dál.
V levém sloupci najdete hlavní menu, v pravé části webu jsou pak odkazy, které se vztahují jen k dané stránce. Na hlavní stránku se dostanete kliknutím na logo v záhlaví.
